2 Afs 104/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 165/2017- 42 - text 10 pokračování 6 A 165/2017 6 A 165/2017-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: xxxxx zastoupeného: Mgr. Monika Zatloukalová, advokátka, se sídlem Veleslavínova 133/7, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. května 2017, čj.: MF-13298/2016/1603-3/1967, PID: MFCR6XWMHY, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 12. května 2017, č.j.: MF-13298/2016/1603-3/1967, PID: MFCR6XWMHY (dále také jen „napadené rozhodnutí“), a jemu předcházejícího rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend ze dne 23. února 2016, sp.zn. S-MHMP 1135122/2015 ODA-TAX, č.j. MHMP 311288/2016 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterými byla žalobci uložena pokuta ve výši 80 000 Kč za porušení ust. § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o cenách“), a dále bylo rozhodnuto o úhradě paušální částky podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“). [2] Žalobce napadl žalobou výše uvedené rozhodnutí do celého výroku, domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, když se dle jeho mínění jedná o rozhodnutí neodůvodněné, učiněné v rozporu se zákonem a nepřiměřeně přísné, čímž byl krácen na svých právech, a to z důvodů, které formuloval do těchto žalobních bodů. [3] Správní orgán I. stupně i žalovaný porušili žalobcovo právo na spravedlivý proces, když v řízení před oběma orgány nebyl dostatečně prokázán tvrzený skutkový stav věci, tj. že žalobce porušil § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách tím, že dne 21. 6. 2015 poskytl jízdu dvěma cestujícím na trase z ulice Pařížská, Praha 1 do ulice Chrudimská, Praha 3, o vzdálenosti 5,5 km, za kterou si měl účtovat částku ve výši 1 100 Kč, a to i přestože dle nařízení Hlavního města Prahy č. 20/2006 Sb., o maximálních cenách osobní taxislužby, za tuto jízdu mohl účtovat maximálně částku ve výši 206 Kč. Žalobce v řízení předložil doklad – záznam o přepravě č. 00733, ze kterého jednoznačně vyplývá, že jím požadovaná cena přepravy je zcela v souladu s výše uvedeným ustanovením nařízení Hlavního města Prahy, když žalobcem vystavený doklad zní na částku ve výši 113 Kč. Žalobce považuje záznam o přepravě za významný a objektivní podklad pro posouzení skutkového stavu, zejména když ve vozidle se nacházel pouze žalobce. Tento je dále podpořen výpovědí řidiče vozidla, tj. žalobce, který v řízení uvedl, že od cestujících převzal částku ve výši 150 Kč, tvořenou částkou ve výši 113 Kč představující cenu přepravy a částkou 37 Kč představující spropitné. Tvrzení žalobce jsou však pro žalovaného a priori nedůvěryhodné, když jako účastník řízení může uvádět nepravdu. Žalovaný naproti tomu své tvrzení zakládá pouze na výpovědích svědků, tj. přepravovaných, a těmto přisuzuje vyšší stupeň důvěryhodnosti. Výslech svědků byl správním orgánem I. stupně proveden až po 6 měsících od provedené přepravy a i přes tuto časovou prodlevu svědci vypověděli shodné skutečnosti jako skutečnosti plynoucí z oznámení o poskytnuté přepravě. Žalobci se zdá reálné, že svědci měli před svým výslechem k dispozici právě oznámení o poskytnuté přepravě, které si před svým výslechem přečetli, zejména když svědci kontrolní činnost provádějí nikoliv ojediněle, ale v každém měsíci vykonají několik jízd. Dále svědci ve svých výpovědích neuvádějí žádné skutečnosti nad rámec skutečností uvedených v oznámení o poskytnuté přepravě, např. vzhled řidiče, vybavení vozu atd., a to, ani když správnímu orgánu I. stupně bylo známo, že žalobce popírá, že by takového osoby vezl. Takovýto postup žalobce shledává jako nepřípustný a odporující zásadám provedení důkazu svědeckou výpovědí, kdy svědek má uvádět skutečnosti tak, jak si je pamatuje a jak je přímo vnímal. Ze správního spisu žalovaného též nevyplývá, že by svědci byli zaměstnanci správního orgánu I. stupně, když správní spis absentuje jakékoliv listinné důkazy toto prokazující. I kdyby však bylo prokázáno, že žalobce svědky vezl, nedošlo k dostatečnému posouzení, proč svědci měli hovořit s žalobcem v rámci jízdy anglicky a z čeho správní orgán I. stupně a žalovaný dovozují, že si žalobce a svědci dostatečně rozuměli. Žalobce je názoru, že pokud svědci vykonávali jízdu v rámci své pracovní činnosti, měli používat český jazyk, který je jazykem úředním. Správní orgány se též dostatečně nevypořádaly se skutečností, že předmětné vozidlo bylo vybaveno taxametrem, který byl v rámci přepravy řádně zapnutý, přičemž v průběhu správního řízení nebyl zjištěn žádný zásah či jiné poškození nebo úprava taxametru, tj. nebylo prokázáno, že by taxametr ve vozidle žalobce trpěl závadou spočívající v nesvícení desetinné čárky, jak bylo nepodloženě v řízení tvrzeno. [4] Nezákonnost správního řízení žalobce spatřuje nejen v nedostatečném vypořádání žalovaného s jeho námitkami, tj. tvrzeními v řízení, ale též v neprovedení důkazu výslechem pracovníka Magistrátu hlavního města Prahy, který měl vidět svědky vystupovat z žalobcova vozidla, a to i přestože žalobce ve svém vyjádření uváděl argumenty k tomuto přiléhající – že tento pracovník nemohl výše popsané vidět, neodpovídající časový záznam zahájení kontroly. Správní orgány se s návrhem žalobce v řízení dostatečně nevypořádali, pouze konstatovali, že se jedná o nerelevantní informaci, což žalobce nepovažuje za dostatečné. [5] Správní řízení je dále podle názoru žalobce stiženo procesní vadou, když svědci, o kterých je tvrzeno, že jsou zaměstnanci Magistrátu hlavního města Prahy, neprovedli kontrolu v postavení pověřených osob či osob ke kontrole přizvaných ve smyslu kontrolního řádu. Tito by tedy měli mít v řízení postavení tzv. osob přizvaných, když jízdu vykonávali v rámci své pracovní činnosti a z pověření Magistrátu hlavního města Prahy. Předmětná kontrola tak nemohla proběhnout v souladu se zákonem. Též protokol č. C/20150621/2/Ne není ve správním řízení použitelný, když z tohoto není zřejmé, z jakých podkladů bylo vycházeno při jeho sepisování. [6] Správní orgány se taktéž podle názoru žalobce dostatečně nevypořádaly s odůvodněním výše žalobci uložené pokuty, tj. pokuty ve výši 80 000 Kč. Tato výše se žalobci jeví jako nepřiměřená a neodůvodněně přísná. Odůvodnění výše sankce správními orgány je pouze obecným konstatováním, kdy takovýto postup je dle žalobce nezákonným. Správní orgány při určení výše pokuty přihlédly i k zásahu žalobce do taxametru či nezákonné úpravě měřící sestavy taxametru žalobce, ač výše uvedené nebylo v řízení prokázáno. Žalobce v řízení majetkové a osobní poměry nedoložil, když k tomuto nebyl správním orgánem vyzván, ten je tedy měl stanovit odhadem, avšak v případě žalobce správní orgány vycházejí pouze z obecných tvrzení a nikoliv z individuální situace žalobce, a to zvláště, když správní orgány mají možnost ze své úřední činnosti získat informace o majetkových poměrech žalobce a neodkazovat pouze na rozhodnutí soudů, které dle žalobce s jeho případem nesouvisejí. Výši pokuty žalobce považuje za likvidační a neplnící svůj účel, tj. výchovný účinek na žalobce, který je též umocněn délkou správního řízení, trvajícího téměř dva roky. [7] Žalovaný s žalobcem tvrzenými skutečnostmi nesouhlasil, uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákony a jinými právními předpisy, orgánem k tomu příslušným, na základě spolehlivě zjištěného stavu věci a s předepsanými obsahovými náležitosti. V argumentaci se žalovaný plně ztotožňuje s argumentací uvedenou v napadeném rozhodnutí. Nad její rámec uvádí, že délka správního řízení není pro jeho zákonnost určující, když k promlčení odpovědnosti žalobce za porušení cenových předpisů nedošlo, čímž nebyl ani narušen výchovný účinek sankce. Nesouhlasil-li žalobce s délkou řízení, mohl uplatnit opatření proti nečinnosti správního orgánu. K pracovnímu zařazení svědků žalovaný uvedl, že toto nepovažuje za rozhodné, když tito vykonávali přepravu jako běžní cestující, z čehož plyne, že se nejednalo o osoby přizvané, ani o osoby pověřené ke kontrole, a to zejména když kontrola byla zahájena až po ukončení přepravy. Není tedy určující, zda přepravovanými byli externí zaměstnanci správního orgánu I. stupně či nikoliv, jelikož mají vždy za této situace roli běžných cestujících. Vzhledem k faktu, že svědci byli právě v roli běžných cestujících, nikoliv osob pověřených ke kontrole či osob přizvaných a kontrola byla zahájena až po ukončení přepravy, neplynula jim žádná povinnost užívat úřední jazyk, tj. jazyk český. Argument žalobce, že nerozumí jazyku anglickému, dle žalovaného též neobstojí, když tento byl schopen se svě