2 As 10/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 221/2015- 83 - text 14 8A 221/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému M. Š. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Štuksou sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4 Magistrát hlavního města Prahy sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. S-MHMP 1457273/2015 ODA, č. j. MHMP 1643608/2015 T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 23. 11. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Magistrát hlavního města Prahy ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. S-MHMP 1457273/2015 ODA, č. j. MHMP 1643608/2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo výrokem I. zamítnuto odvolání žalobce ze dne 15. 7. 2015 proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3 ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. S UMCP3 029789/2015/7, č. j. UMCP3 059793/2015, kterým bylo vydáno stavební povolení pro stavbu nazvanou: „Malešická 1, Praha 3, oprava vozovky a chodníku“, na pozemcích parc. č. 2896/4, 2896/7, 2896/8, 3060/1, 3063/1, 3063/2, 3347, 3458, 3504/1, 3539/1, 3540, 3541/13, 3541/95, 3541/116, 3542/1 v k. ú. Žižkov (dále jen „rozhodnutí o povolení stavby“). 2. Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání společnosti České dráhy, a.s. 3. Výrokem III. napadeného rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 3. 8. 2015 proti usnesení Úřadu městské části Praha 3 ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. S UMCP3 029789/2015/11, č. j. UMCP3 066394/2015, kterým byla stanovena lhůta pro doplnění žádosti o prominutí zmeškání úkonu o zmeškaný úkon, a lhůta k doplnění podaného odvolání proti rozhodnutí o povolení stavby. 4. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 13. 8. 2015 proti usnesení Úřadu městské části Praha 3 ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. S UMCP3 029789/2015/13, č. j. UMCP3 070000/2015, kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení lhůty k zmeškanému úkonu a lhůty pro doplnění odvolání. 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že lhůtu stanovenou v usnesení stavebního úřadu ze dne 16. 7. 2015 v délce 10 dnů považuje za zcela dostačující. V daném případě by byla přiměřenou i lhůta kratší, neboť ve stavebním řízení se nařizuje ústní jednání ode dne doručení oznámení o zahájení řízení obvykle do deseti dnů. Žalobci bylo oznámení o zahájení doručeno dne 29. 6. 2015, tedy ke dni doručení usnesení o určení lhůty k provedení úkonu dne 16. 7. 2015 byl o zahájení řízení již dva týdny zpraven. Dále žalovaný uvedl s odkazem na § 41 odst. 2 správního řádu, že pokud žalobce žádal o seznámení s oznámením o zahájení správního řízení včetně podkladů tohoto řízení formou nahlédnutí do spisu, měl tento zmeškaný úkon nahlédnutí do spisu spojit s doručením žádosti o prominutí zmeškání úkonu. 6. K usnesení ze dne 28. 7. 2015, kterým stavební úřad zamítl žádost o prodloužení lhůty, žalovaný odkázal na výše uvedené odůvodnění a konstatoval, že lhůtu 10 dní považuje za přiměřenou a ztotožňuje se s názorem stavebního úřad, který uvedl, že stanovená lhůta je dvojnásobná oproti lhůtě minimální, kterou připouští správní řád. Ke dni vydání usnesení o zamítnutí o zamítnutí žádosti byl žalobce o probíhajícím řízení informován 28 dnů a mohl v této době kdykoli v úředních hodinách i v jiných dnech po dohodě nahlížet do spisu. Nástup na plánovanou dovolenou pak nemůže být důvodem k dalšímu prodloužení lhůty, obzvláště v situaci, kdy během stanovené lhůty, v době své přítomnosti, neučinil žalobce řádný krok k uplatnění svých práv. Dále žalovaný konstatoval, že vyhověl-li by stavební úřad této žádosti, dostal by se do rozporu s větou druhou § 42 odst. 2 správního řádu, jelikož všichni účastníci měli lhůtu k seznámení se spisem a uplatnění námitek zhruba v délce dvou týdnů. V případě vyhovění žádosti žalobce by tento získal lhůtu v délce dvou měsíců, čímž by byla porušena rovnost účastníků stavebního řízení. 7. Dále se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval odvoláním žalobce ze dne 15. 7. 2015 směřujícímu proti stavebnímu povolení. Žalovaný neshledal odvolání ze dne 15. 7. 2015 jako blanketní, tj. prosté odvolacích námitek. Stavební úřad tedy správně žalobce vyzval k doplnění podání, aniž rozváděl svoji poučovací povinnost. Doplnění odvolání bylo doručeno dne 31. 8. 2015 do podatelny Magistrátu hlavního města Prahy a žalovaný toto podání vyhodnotil jako vyjádření účastníka, které je oprávněn činit i v průběhu odvolacího řízení. Věcnou správnost rozhodnutí proto žalobce přezkoumával pouze co do námitek uvedených v odvolání ze dne 15. 7. 2015, které neshledal důvodnými. K tvrzenému poškození práv žalobce uvedl, že toto je formulováno příliš obecně, je nekonkrétní, žalobce neuvedl jaký druh řízení má u něho probíhat a z jakých důvodů má toto řízení způsobit nemožnost vydání stavebního povolení. Žalovaný shledal námitku jako nezpůsobilou vymezit rozsah přezkumu správnosti rozhodnutí. 8. Konečně žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce své původní námitky konkretizoval, když uvedl, že „ačkoliv v dokumentaci je zakreslen vjezd účastníka řízení z ulice Malešická, o kterém dosud probíhá řízení o jeho dodatečném povolení, projektová dokumentace s možností vjezdu nepočítá“. Dále namítal nevhodnost zvoleného řešení chodníku u jeho nemovitosti a konečně vyjádřil tvrzení, že aktivně jedná se stavebníkem. Žalovaný vyjádření žalobce nevzal v potaz při věcném přezkumu rozhodnutí s odůvodněním, že meze odvolacího řízení jsou dány mezemi zásady koncentrace řízení, tedy v odvolání neleze vznášet námitky nové, v prvostupňovém řízení neuplatněné, leda by se jednalo o důsledek znemožnění řádného vznesení námitek postupem stavebního úřadu a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 10/2007-83. 9. Mimo rámec odůvodnění žalovaný poznamenal, že provedl telefonické ověření skutečností tvrzených žalobcem a dotazem na zástupce stavebníka zjistil, že jednání se stavebníkem neprobíhají, uvedený sjezd je nepovolený a jeho dodatečnému povolení či připojení údajně brání nevypořádané majetkové poměry. II. Obsah žaloby 10. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že správní orgán prvého stupně, ani žalovaný, neprojednali odvolání, resp. neprojednali po věcné stránce námitky žalobce vůči vydanému stavebnímu povolení. Žalovaný se vůbec nevypořádal s námitkami žalobce obsaženými v podání ze dne 31. 8. 2015 s odůvodněním, že meze odvolacího řízení jsou dány mezemi zásady koncentrace řízení. Dle žalobce se zásada koncentrace uplatní jen za předpokladu, že jsou podmínky pro koncentraci splněny, přičemž žalobci bylo usnesením Úřadu městské části Praha 3 ze dne 16. 7. 2015, č. j. S ÚMČ P3 029789/2015 prominuto zmeškání úkonu a stanovena lhůta k doplnění žádosti a k doplnění odvolání proti stavebnímu povolení. Jelikož mu bylo prominuto zmeškání úkonu a určena lhůta k jeho provedení, bylo nutno pro zachování účinků koncentrace učinit i u této lhůty poučení, které však žalobce postrádá. 11. Dále v prvním žalobním bodě namítl, že bylo-li vyhověno ve věci prominutí zmeškání úkonu, pak tímto úkonem, bylo nepochybně i právo na ústní projednání na místě samém, když toto jednání bylo součástí zmeškaného úkonu. 12. Žalovaný se tedy měl vypořádat s námitkami, že dokumentace pro vydání stavebního povolení předložená stavebníkem neobsahuje návaznost na skutečný stav, čímž se dotýká práv účastníka řízení. V dokumentaci je zakreslen vjezd účastníka řízení z ulice Malešická, o kterém dosud probíhá řízení o jeho dodatečném povolení, projektová dokumentace s možností vjezdu nepočítá. Vjezd je fakticky znemožněn výškou obrubníku, kterým bude opravená komunikace ohraničena. Dle projektové dokumentace je na pozemku Městské části Prahy 3 vytvářen další chodník, který nenavazuje na chodník žalobce, který slouží k přístupu do jeho budovy. Projektová dokumentace s napojením chodníků nijak nepočítá. Dále namítl, že dochází k přesunu přechodu pro chodce, který až dosud byl napojen na chodník žalobce a umožňoval přecházet ulici přímo z chodníku žalobce. Výše uvedené připomínky ztěžují provoz žalobcovy nemovitosti a měly být v rámci stavebního řízení vyřešeny. 13. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 39 odst. 2 správního řádu, neboť lhůta, kterou žalovaný žalobci určil, nemůže z hlediska své délky obstát. Správní orgány obou stupňů při rozhodnutí o lhůtě resp. jejím prodloužení pominuly konkrétní okolnosti. K uvedeným pochybením došlo rovněž na straně správního orgánu prvního stupně. Žalobce namítl, že je postupem a rozhodováním správních orgánů v řízení znevýhodněn. Ostatním účastníkům byla od vydání oznámení o zahájení stavebního řízení až do skončení jednání ve věci poskytnuta lhůta téměř tři týdny, žalobci však pouze deset dnů. V době probíhajícího odvolacího řízení se jednalo o dobu letních prá