2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

8 A 110/2017- 44 - text 8 8 A 110/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: R. G., státní příslušník Ukrajiny, bytem X, zastoupen JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2017, č. j. MV-49455-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2017, č. j. OAM-120-27/ZR-2015. Tímto rozhodnutí byla žalobci podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost povolení k trvalému pobytu. Zároveň byla žalobci podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím byla žalobci stanovena lhůta k vycestování 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, případně 30 dnů od propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vyšel ze zjištění, že dne 20. 1. 2015 bylo z moci úřední se žalobcem zahájeno řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Dle rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 15/2008 ze dne 27. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu sp. zn. 5 To 61/2009 ze dne 30. 9. 2009, nabytí právní moci dne 30. 9. 2009, byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 5 let za spáchání trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“), za použití § 143 trestního zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, dále trestného činu nedovoleného ozbrojení podle § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 trestního zákona. 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný neshledal důvodnou námitku žalobce, podle které správní orgán I. stupně nesprávně zhodnotil dopad prvostupňového rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce jako přiměřený, neboť žalobce má na území silné vazby ke své manželce a k dceři S., byť není zapsán jako její otec. Uvedl, že nepopírá existenci rodinné vazby žalobce k jeho manželce paní N. S. a také to, že ve vztahu k nezletilé S. je žalobce jejím nevlastním otcem, jak ostatně potvrdil i žalobce ve svém odvolání. Ze spisového materiálu je zřejmé, že manželka žalobce je držitelkou povolení k trvalému pobytu a její dcera je občankou ČR, což značí, že tyto osoby nejsou na žalobci pobytově závislé. Vzhledem k tomu, že žalobce dle údajů z Centrální evidence obyvatelstva není veden jako otec výše jmenované nezletilé, ale je jím veden jiný muž, rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemůže mít dopad do jeho rodičovských práv vůči ní, neboť těmito žalobce nedisponuje. Prvostupňové rozhodnutí neznamená zákaz styku mezi žalobcem a nezletilou. Sňatek se svou manželkou žalobce uzavřel na Ukrajině až dne 10. 8. 2011, tedy k rozvoji jeho rodinného vztahu došlo až v době, kdy byl již pravomocně odsouzen českým soudem za spáchání trestné činnosti. Výše uvedené spolu se skutečností, že dle hlášení změn Vězeňskou službou České republiky měl žalobce navzdory dlouhému pobytu na území České republiky stále vedeno na Ukrajině místo trvalého bydliště, svědčí o skutečnosti, že žalobce byl schopen se svou manželkou realizovat rodinný život na Ukrajině. Na Ukrajině žije matka a babička žalobce a mimo území České republiky žijí i jeho dvě děti, což svědčí o skutečnosti, že mimo území České republiky má žalobce významné a četné rodinné vazby. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce při výslechu uvedl, že žije s výše jmenovanými už 17 let s porovnáním s tím, že dle výše uvedených rozsudků soudů drogy a nelegální střelivo přechovával u sebe doma, nejevila se tato skutečnost žalovanému jako ohleduplné jednání žalobce vůči zájmům nezletilé S. 4. Žalovaný se ztotožnil s prvostupňovým orgánem v tom, že závažnost, rozsah úmyslné trestné činnosti a délka a druh trestu uložený žalobci je důvodem, pro který převažuje zájem české společnosti na její ochranu před žalobcem nad zájmem žalobce na jeho právo na rodinný a soukromý život. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 15/2008 ze dne 27. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu sp. zn. 5 To 61/2009 ze dne 30. 9. 2009 je zřejmé, že žalobce bez povolení přechovával omamnou a psychotropní látku v množství větším než malém, a to jednak metamfetamin a dále konopí, z čehož je zřejmé, že žalobce útočil proti zájmu společnosti na ochranu veřejného zdraví, dále je zřejmé, že žalobce bez povolení sobě opatřil a hromadil střelivo, čímž útočil na zájem společnosti na ochranu před následky nekontrolovaného držení střeliva, dále je zřejmé, že žalobce paděláním tuzemského bezhotovostního platebního prostředku společným úsilím s jinou osobou tyto udal jako pravé, čímž útočil na zájem společnosti na ochranu platebních prostředků, dále je zřejmé, že žalobce se společným jednáním s jinou osobou obohatil na úkor poškozené a o toto se pak společně s jinou osobou znovu pokusil, čímž útočil na zájem společnosti na ochranu soukromého majetku. O závažnosti trestné činnosti žalobce svědčí skutečnost, že soud byl nucen žalobce odsoudit k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 5 let. O závažnosti trestné činnosti žalobce dále svědčí skutečnost, že žalobce z části páchal trestnou činnost ve formě spolupachatelství. 5. Žalovaný uvedl, že bylo na žalobci, aby se ve vlastním zájmu na zachování dosavadního pobytového oprávnění a realizaci rodinného a soukromého života na území ČR zdržel páchání úmyslné trestné činnosti, což však žalobce neučinil. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek NSS č. j. 2 Azs 147/2016–30 ze dne 19. 10. 2016, podle kterého „Stěžovatel si měl a mohl být při páchání natolik závažného úmyslného trestného činu vědom veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení předmětné trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i rovině zákona o pobytu cizinců (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97). Žije-li na území státu, jehož není občanem, musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům tohoto státu, jehož se dopustí, může mít s velkou pravděpodobností za následek, že daný stát ukončí právo stěžovatele na jeho území pobývat. Stěžovatel tak mohl a měl předpokládat, že svým jednáním vystaví obtížím spojeným s ukončením svého kvalifikovaného pobytového režimu v České republice vedle sebe sama i své rodinné příslušníky, a o to více se měl zavrženíhodného jednání vyvarovat.“ 6. Ve věci existence příbuzenských vazeb žalobce na území žalovaný rovněž poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 7A 324/2011 ze dne 10. 6. 2015, podle kterého „Dobu výkonu trestu odnětí svobody však nelze považovat za skutečnost, ke které správní orgán by měl přihlížet ve prospěch cizince. Výkonem trestu odnětí svobody si odvolatel nevytváří vazby k zemi pobytu ve smyslu ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, tedy takové vazby, které zákonodárce považuje za ochrany hodné, resp. vylučující zásah státu do poměrů cizince“. Dle žalovaného je s ohledem na odsouzení žalobce k nepodmínečnému trestu odnětí svobody a výše uvedený rozsudek zřejmé, že žalobce si během svého pobytu ve vězení nemohl vytvořit hodnotné vazby na území ČR, jež by mohly být ochrany hodné. 7. Žalobce je sice držitelem živnostenského oprávnění, ale dle živnostenského rejstříku bylo jeho živnostenské podnikání přerušeno v době od 16. 1. 2008 do 15. 1. 2010. Přerušil-li žalobce svou podnikatelskou činnost, je zřejmé, že tuto výdělečnou činnost nevykonává. Dle žalovaného s ohledem na § 27 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, je zřejmé, že žalobce ani v současnosti, vzhledem k pobytu ve vězení stanovenému až do 20. 11. 2018, nemůže podnikat a tedy ani vytvářet ekonomické hodnoty. Opakovaná a rozsáhlá úmyslná trestná činnost žalobce nesvědčí o tom, že by byl žalobce integrován do české společnosti. 8. Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně