1 As 374/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 141/2020- 53 - text 20 10 A 141/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Pinot Bordo s. r. o., IČO: 025 84 883 sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1 zastoupen Mgr. Janem Boučkem, advokátem sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2020, č. j. 132/2020-190-TAXI/5 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2020, č. j. 132/2020-190-TAXI/5 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení ve výši 11.228 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce Mgr. Ing. Jana Boučka. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy – Odboru veřejné správy, ze dne 27. 10. 2020, č. j. 132/2020-190-TAXI/5 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce podanému proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „dopravní úřad“) ze dne 26. 10. 2017, č. j. MHMP 1636357/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí I.“), a proti rozhodnutí dopravního úřadu ze dne 15. 2. 2018, č. j. MHMP 264794/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí II.“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím I. byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy formou taxislužby dne 22. 5. 2017 od 21:22 hod. do 21:29 hod. na trase ul. V Jámě 7, Praha 1 – Tylovo náměstí 3, Praha 2, byl ve vozidle značky Toyota Auris, SPZ: X, doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie; dále byl žalobce tímtéž rozhodnutím uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě tím, že téhož dne na téže trase provozoval taxislužbu vozidlem téže tovární značky a SPZ, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Za tyto přestupky byla žalobci dle § 35 odst. 6 písm. a) a b) zákona o silniční dopravě a podle § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) uložena pokuta ve výši 120 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Prvostupňovým rozhodnutím II. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě dne 20. 2. 2017 od 13:15 hod. do 13:25 hod. na trase ulice Drtinova 1, Praha 5 – nám. Winstona Churchilla 4, Praha 3, provozoval taxislužbu vozidlem tovární značky Hyundai i20, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Za naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku byla žalobci podle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě a § 46 odst. 1 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a dále povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrušil část prvostupňového rozhodnutí I. týkající se jednání, jímž měl žalobce naplnit znaky skutkové podstaty přestupku dle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě, a řízení v této věci zastavil. Dále žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), výroky prvostupňového rozhodnutí I. a prvostupňového rozhodnutí II. nahradil společným výrokem, kterým uznal žalobce vinným tím, že porušil § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě tím, že v rozporu s § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě - dne 20. 2. 2017 od 13:15 hod. do 13:25 hod., na trase ulice Drtinova 1, Praha 5 – Náměstí Winstona Churchilla 4, Praha 3 provozoval taxislužbu vozidlem tovární značky Hyundai i20, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, a - dne 22. 5. 2017 od 21:22 hod. do 21:29 hod. na trase ulice V Jámě 7, Praha 1 – Tylovo náměstí 3, Praha 2 provozoval taxislužbu vozidlem tovární značky Toyota Auris, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. 5. Za naplnění skutkových podstat shora uvedených přestupků byla žalobci podle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě a § 46 odst. 1 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 130 000 Kč, k jejímuž uhrazení byla stanovena lhůta 7 měsíců ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč v téže lhůtě jako pokutu. II. Napadené rozhodnutí 6. V první části napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul skutkové okolnosti prvostupňového rozhodnutí I. (dále také jako „případ první“) a skutkové okolnosti prvostupňového rozhodnutí II. (dále také jako „případ druhý“). 7. Případ první byl zahájen podnětem ve věci porušení zákona o silniční dopravě, který obdržel dopravní úřad dne 27. 12. 2017 od Sdružení pražských provozovatelů TAXIslužby z. s., se sídlem Štěpánská 540/7, 120 00 Praha 2, IČO: 024 47 657 (dále jen „podatel“). Podnět byl doplněn o exekutorský zápis č. 091 EZ 19/17 ze dne 20. 2. 2017, se šesti přílohami (dále jen „exekutorský zápis“). Z exekutorského zápisu vyplývá, že podatel si u Exekutorského úřadu Praha 3 objednal provedení exekutorských zápisů u přeprav objednaných přes aplikaci Uber. V tomto konkrétním případě se jednalo o přepravu objednanou exekutorskou kandidátkou Exekutorského úřadu Praha 3 přes aplikaci Uber dne 20. 2. 2017 z ulice Drtinova 1 na Praze 5 na náměstí Winstona Churchilla 4 na Praze 3. Přeprava byla provedena vozidlem Hyundai i20, SPZ: X. Vozidlo nebylo nijak viditelně označeno ani vybaveno taxametrem ani dalšími náležitostmi předepsanými zákonem o silniční dopravě. Po provedené přepravě určila aplikace cenu za přepravu 93,89 Kč. Exekutorská kandidátka zaplatila za přepravu hotově 100 Kč a následně obdržela email s údaji o přepravě. V uživatelském účtu exekutorské kandidátky se následně zpřístupnila faktura č. CLHSIXTW-03-2017-0000355 ze dne 20. 2. 2017 vydaná Raiser Operations B.V. ve jménu Pinot Bordo s. r. o. na částku 93,89 Kč včetně DPH. 8. Případ druhý byl zahájen kontrolou provedenou dne 22. 5. 2017 v rámci státního odborného dozoru. Předmětem kontroly bylo vozidlo tovární značky Toyota Auris, SPZ: X, které provozoval dopravce, tj. žalobce. Kontrola spočívala v kontrolní přepravě tří zaměstnanců hlavního města Prahy v postavení přizvaných osob a následné kontroly dodržování povinností předepsaných zákonem o silniční dopravě. Při kontrole bylo mj. zjištěno, že dopravce nezajistil, aby přeprava z ulice V Jámě 7 na Praze 1 na Tylovo náměstí 3 na Praze 2 byla poskytnuta vozidlem zapsaným do evidence vozidel taxislužby a aby ve vozidle byl doklad o oprávnění k podnikání. O výsledcích kontroly byl dne 1. 6. 2017 sepsán kontrolní protokol č. T/20170522/2/Ry (dále jen „kontrolní protokol“). 9. V prvním případě tvrdil žalobce v podaném odvolání, že mu byla uložena nepřiměřená sankce a spáchání přestupku nebylo dostatečně prokázáno. Žalovaný se zabýval námitkou žalobce, že exekutorský zápis zachycuje projev třetí osoby (řidiče vozidla) pořízený bez jejího vědomí, čímž dochází k obcházení institutu svědecké výpovědi a takový důkaz je nepřípustný a nezákonný. Z exekutorského zápisu dle žalobce nevyplynulo nic víc než to, že řidič poskytl jednorázovou smluvní jízdu. Dále žalovaný vypořádal tvrzení žalobce, že nebylo prokázáno, že by to byl on, kdo danou přepravu poskytl, zabýval se mj. potřebností provést navrhovaný svědecký výslech řidiče, který přepravu měl poskytnout. 10. V odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomuto žalovaný uvedl, že neshledal důvody pro zpochybnění popisu skutkového děje tak, jak je popsán v exekutorském zápisu. Upozornil na ustanovení § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) v návaznosti na § 53 odst. 3 správního řádu, dle nějž je exekutorský zápis veřejnou listinou nadanou presumpcí správnosti. Dle žalovaného není žádným způsobem omezeno, aby správní orgány mohly vést správní řízení pouze na základě skutečností zjištěných v rámci své kontrolní činnosti. Správní orgány mohou vést řízení o porušení zákona i na základě podnětů jiných osob, pokud z nich porušení zákona vyplývá. Exekutorský zápis pak byl pořízen zcela v souladu s právními předpisy. Nejednalo se ani o neoprávněný zásah do soukromí řidiče, protože projevy řidiče nebyly nijak obrazově ani zvukově zaznamenávány. Obsahem exekutorského zápisu byl pouze popis přepravy z pohledu exekutorské kandidátky. V tomto kontextu žalovaný poukázal také na to, že možností použití exekutorských