5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 71/2020- 53 - text 18 pokračování 10A 71/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. T. K. bytem X zastoupen Mgr. Kryštofem Kobedou, advokátem sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2020, č. j. 34/2020-190-TAXI/3 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 23. 4. 2020, č. j. 34/2020-190-TAXI/3, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n z a p l a t i t žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce Mgr. Kryštofa Kobedy, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 23. 4. 2020, č. j. 34/2020-190-TAXI/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k podanému odvolání změnil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 701083/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), co do stanovené délky lhůty k úhradě pokuty uložené prvostupňovým rozhodnutím, kterou z původních 15 dnů prodloužil na 6 měsíců, ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč, neboť porušil § 21 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“) tím, že jako dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, nezajistil, aby při poskytování přepravy dne 13. 7. 2016 vozidlem taxislužby tovární značky Peugeot 407, reg. zn.: X (dále jen „vozidlo taxislužby“), na trase z ulice Klárov (u stanice metra Malostranská) na Hradčanské náměstí, Praha 1, v čase přibližně mezi 15:01 a 15:11 hod., byl zaznamenán skutečný průběh přepravy, neboť v souvislosti s poskytnutou přepravou byla do taxametru typu MPT-4, výrobní číslo 1389, výrobní číslo paměťové jednotky 2939, zaznamenána vzdálenost přepravy 4,7 km, ačkoli skutečná vzdálenost činila 2,9 km. Správní orgán I. stupně vyhodnotil, že tímto jednáním žalobce byla naplněna skutková podstata správního deliktu dle § 35 odst. 2 písm. r) zákona o silniční dopravě. V rámci téže přepravy bylo dále shledáno porušení § 21 odst. 3 písm. i) zákona o silniční dopravě, neboť žalobce po ukončení přepravy nevydal doklad o zaplacení č. 4212 pořízený jako výstup z tiskárny taxametru doplněný o přesné výchozí a cílové místo přepravy tak, jak stanovuje prováděcí vyhláška, nýbrž tyto údaje o výchozím a cílovém místě přepravy vyplnil pouze slovy „PO PRAZE“. V tomto jednání žalobce shledal správní orgán I. stupně správní delikt dle § 35 odst. 2 písm. t) zákona o silniční dopravě. Do třetice, v rámci téže uskutečněné přepravy, bylo u žalobce shledáno porušení § 21 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě v návaznosti na § 12 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen „prováděcí vyhláška“), neboť následně do uvedeného záznamu o přepravě č. 4212 doplnil jako výchozí místo přepravy ulici Národní, přestože skutečným výchozím místem přepravy byla ulice Klárov (u stanice metra Malostranská), Praha 1. V tomto jednání shledal správní orgán I. stupně naplnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu dle § 35 odst. 2 písm. s) zákona o silniční dopravě. Správní orgán I. stupně stanovil žalobci jako lhůtu pro úhradu uložené pokuty, jakož i pro úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, 15 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. 3. Ke zjištěním, na jejichž podkladě vydal správní orgán I. stupně výše uvedené rozhodnutí, dospěl správní orgán I. stupně v návaznosti na výsledky kontroly provedené dne 13. 7. 2016 bezprostředně po uskutečnění přepravy, neboť přepravovaní cestující byli zároveň zaměstnanci Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend, oprávnění provádět státní odborný dozor v silniční dopravě. Žalobce přepravil cestující z ulice Klárov u stanice metra Malostranská, na Hradčanské náměstí v čase přibližně 15:01 až 15:11. Ve vozidle byl zapnutý taxametr, který po ukončení přepravy zobrazoval částku ve výši 193 Kč, kterou žalobce požadoval. Cestující uhradili i se spropitným celkem částku 200 Kč. Na žádost cestujících vydal žalobce doklad o zaplacení č. 4212, v němž bylo namísto vyplnění výchozího a cílového místa uvedeno pouze „PO PRAZE“. V rámci kontroly zahájené bezprostředně po uskutečnění přepravy pak žalobce předložil záznam o přepravě č. 4212 pocházející z předmětné přepravy, který obsahoval jako výchozí místo přepravy ulici Národní, přestože ve skutečnosti byla skutečným výchozím místem přepravy ulice Klárov. Ze záznamu o přepravě č. 4212 dále vyplynulo, že taxametr jako délku přepravy zaznamenal 4,7 km, přestože skutečná délka přepravy činila 2,9 km. 4. Ještě předtím, než bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, dne 27. 4. 2017, vydal Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravních agend, rozhodnutí č. j. MHMP 671618/2017 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně dle zákona o cenách“), vztahující se k témuž jednání žalobce, k téže uskutečněné přepravě, přičemž tímto rozhodnutím bylo shledáno spáchání správního deliktu dle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“) žalobcem, neboť v rámci této přepravy účtoval za poskytnutí taxislužby částku 193 Kč, přestože podle § 5 odst. 2 zákona o cenách, v návaznosti na nařízení č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, byl oprávněn účtovat částku v maximální výši 145 Kč. Za tento správní delikt byla rozhodnutím správního orgánu I. stupně dle zákona o cenách uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. 5. Předmětem sporu nebylo stanovení toho, zda se skutek, za který byl žalobce potrestán prvostupňovým rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím, stal, nýbrž skutečnost, že byl již za tentýž skutek potrestán v rozhodnutí správního orgánu I. stupně dle zákona o cenách, byl tedy dvěma rozhodnutími téhož správního orgánu potrestán dvakrát za totéž jednání. II. Napadené rozhodnutí 6. Žalovaný uvedl, že v době, kdy došlo ke spáchání správních deliktů, za které byl žalobce potrestán, platila odlišná procesní pravidla pro správní řízení o správních deliktech, kterých se dopustil dopravce, a přestupcích, kterých se v souvislosti s taxislužbou mohly tehdy dopustit pouze nepodnikající subjekty. Správní řízení o správních deliktech se řídilo výhradně správním řádem a správní řízení o přestupcích se řídilo zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“). Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) problematiku projednávání správních deliktů nijak speciálně neřešil. Judikatura proto dovodila, že i pro správní delikty platila analogicky právní úprava základních principů v přestupkovém zákoně, který v § 57 odst. 1 uváděl, že „jestliže pachatel se dopustil více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy a které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve společném řízení.“ Z dalších úvah žalovaného je pak zřejmé, že dospěl k závěru, že v tomto případě nedošlo ke splnění ani jedné z uváděných podmínek pro konání společného řízení. Ze samotné skutečnosti, že byly jednotlivé správní delikty zjištěny v rámci téže kontroly nelze dle žalovaného dovozovat, že se jedná o delikty ze stejné oblasti veřejné správy. Správní delikty dle zákona o silniční dopravě spadají do úseku výkonu přenesené působnosti státní správy na úseku podnikání v silniční dopravě. Naopak porušení zákona o cenách spadá do oblasti porušení nařízení místní samosprávy, nejedná se tedy o výkon státní správy, nýbrž o vynucení pravidel stanovených samosprávou. Nadto nejsou k projednání příslušné ani tytéž správní orgány, když k projednání deliktů dle zákona o silniční dopravě je příslušný dopravní úřad a odvolacím orgánem je Ministerstvo dopravy, zatímco k projednání deliktů dle zákona o cenách je příslušný Magistrát hlavního města Prahy, jehož součástí je i dopravní úřad, ale odvolacím orgánem je Ministerstvo financí. Žalovaný tedy shrnul, že dopravní úřad postupoval zcela v souladu s právními předpisy, když o porušení zákona o silniční dopravě a o porušení zákona o cenách vedl dvě správní řízení a uložil dvě sankce, neboť se dopravce při jedné jízdě dopustil různých skutků upravených ve více zákonech chránících jiné zákonné zájmy. 7. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjádřil také k uložené pokutě ve výši 50 000 Kč, zhodnotil, že při této výši nelze předpokládat, že by pokuta měla být likvidační. Vzhledem k možnosti rozlož