2 Afs 143/2015 — Nejvyšší správní soud

10 Af 63/2015- 103 - text 24 10Af 63/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: SLOT Group, a.s., IČO: 627 41 560 sídlem Jáchymovská 142, 360 10 Karlovy Vary zastoupena obecnou zmocněnkyní T. S. proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 252/15, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra financí č. j. MF-51392/2014/34-8/2901-RK z 28. 7. 2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím č. j. MF-51392/2014/34-4 z 1. 9. 2014 podle § 43 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, (dále jen „loterijní zákon“), zrušil pět svých rozhodnutí v částech týkajících se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle § 50 odst. 3) téhož zákona na území města Kadaně, a to pro jejich rozpor s obecně závaznou vyhláškou města Kadaně č. 5/2014, o zákazu provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her, (dále jen „OZV 5/2014“). Žalobkynin rozklad proti tomuto rozhodnutí ministr žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. II. Žaloba 2. Žalobkyně se v řízení před soudem domáhá zrušení ministrova rozhodnutí. V prvním žalobním bodu namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou stupňů, a to pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost. Ministr se podle jejího názoru v napadeném rozhodnutí nevyjádřil ke všem námitkám a argumentům, které uplatnila v rozkladu, a to zejména k námitce týkající se její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ohledně ochrany legitimního očekávání. Žalobkyně poukázala na rozpor mezi názorem žalovaného vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, podle nějž u provozovatelů sázkových her nelze hovořit o existenci legitimního očekávání, a jeho odlišným vyjádřením v řízení vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 6/13, v němž označil ochranu legitimního očekávání provozovatelů sázkových her za jeden z legitimních cílů přechodného ustanovení obsaženého v zákoně č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále jen „zákon č. 300/2011 Sb.“). Žalobkyně odmítla závěr žalovaného o bezpředmětnosti této argumentace, považujíc jeho zdůvodnění za nedostatečné a nepřesvědčivé. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje dále v tom, že ministr nezrušil nepřezkoumatelné prvostupňové rozhodnutí, v němž se žalovaný k tomuto rozporu nevyjádřil. Prvostupňové rozhodnutí je nesrozumitelné také proto, že žalovaný označil jako důvod pro zrušení loterijních povolení na jednom místě jejich rozpor s OZV 5/2014 a na jiném místě jejich rozpor s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/13 z 2. 4. 2013, což umocňuje ve svém rozhodnutí i ministr. Za nesrozumitelný označila žalobkyně také závěr, podle nějž zrušením loterijních povolení dochází k uplatnění práva obcí na samosprávu. 3. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla rozpor napadeného rozhodnutí s účinnou právní úpravou, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a ustálenou rozhodovací praxí ESLP týkající se ochrany legitimního očekávání. Žalovaný zahájil správní řízení a zrušil loterijní povolení podle ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona, ačkoli pro takový postup nebyly dány důvody. Konkrétně uvedl rozpor povolení s OZV 5/2014 a zrušení přechodného ustanovení v zákoně č. 300/2011 Sb. Ústavním soudem. Žalovaný však tyto důvody konkrétněji nespecifikoval a rovněž neuvedl, zda mezi nimi existuje vztah či provázanost, což umocnila i stejná rozporná tvrzení v napadeném rozhodnutí. Oznámení o zahájení správního řízení proto nemělo za následek řádné zahájení správního řízení. 4. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/13 žalobkyně označila za nepředvídatelný, svévolný, odporující principům právního státu i mezinárodním závazkům České republiky, neboť porušil žalobkynino právo vlastnit, respektive pokojně užívat majetek ve smyslu čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě tím, že bez dalšího zrušil přechodné ustanovení, na základě kterého žalobkyně legitimně očekávala, že v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2014 bude nerušeně provozovat sázkové hry a užívat další majetek s tímto provozováním související. Navíc se jednalo již o druhý zásah do jejího legitimního očekávání; ten první spočíval již v samotném přijetí přechodného ustanovení, které zkrátilo platnost loterijních povolení, jež byla původně udělena až do roku 2018 nebo 2019. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na svou stížnost k ESLP, kterou označila za nedílnou součást žaloby. Ústavní soud citovaným nálezem také popřel svoji předchozí judikaturu týkající se legitimního očekávání, na př. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/02 z 9. 3. 2004 nebo sp. zn. I ÚS 1768/09 z 21. 3. 2011, aniž tento odklon náležitě odůvodnil. Kromě toho je tento nález rovněž v rozporu s unijním právem, mezi jehož principy patří ochrana legitimního očekávání, právní jistoty a principů právního státu (čl. 2 Smlouvy o Evropské unii a rozsudky SDEU sp. zn. C-230/09, C-350/88, C-143/93, C-158/07, C-1/10). Obzvlášť žalobkyně zdůraznila rozsudek SDEU sp. zn. C-98/14, Berlington Hungary Tanácsadó proti Maďarsku, z 11. 6. 2015 (dále jen „rozsudek Berlington Hungary“). Ze všech těchto důvodů žalobkyně dovodila, že v její věci nebyly dány důvody pro zahájení správního řízení a pro zrušení loterijních povolení dle § 43 odst. 1 loterijního zákona. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítla procesní pochybení správních orgánů. Konkrétně jí nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům prvostupňového rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a v této souvislosti odkázala na rozsudek NSS č. j. 8Afs 21/2009-243 z 26. 2. 2010 dodávajíc, že žalovaný spojil možnost seznámit se s podklady rozhodnutí s oznámením o zahájení správního řízení, ačkoli ve stejné lhůtě vyzval dotčenou obec, aby mu poskytla relevantní informace pro správní řízení. Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že by v oznámení o zahájení řízení uvedl, že podklady pro rozhodnutí ve věci samé jsou tvořeny loterijní vyhláškou a loterijním nálezem, a namítla, že žalovaný neměl ke dni oznámení veškeré podklady pro rozhodnutí ve správním řízení, neboť teprve v tuto chvíli vyzval obec, aby mu poskytla veškeré dokumenty a informace. Navíc nebylo možné vyloučit, aby podklady rozhodnutí byly i jiné podklady než loterijní vyhláška a loterijní nález. Nebylo proto zřejmé, k jakým podkladům měla žalobkyně možnost se vyjádřit. Ačkoli mohla nahlédnout do spisu, nebylo ze samotného nahlížení možné zjistit, zda tento spis v okamžiku nahlížení obsahuje všechny podklady či nikoli. Navíc opakované nahlížení do spisu je v rozporu s § 6 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně rovněž nesouhlasila, že by byl postup žalovaného v souladu s § 46 odst. 3 správního řádu. Obdobného porušení správního řádu se dopustil také ministr, neboť ani on nevyzval žalobkyni, aby se seznámila s podklady rozhodnutí. III. Žalovaného vyjádření k žalobě 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že Ústavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze 7. 9. 2011 judikoval, že pokud by žalovaný nerušil loterijní povolení, která jsou v rozporu s OZV obcí, dopustil by se zásahu do jejich ústavního práva na územní samosprávu. Žalovaný se neztotožnil s názorem, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, protože je z něj jasně seznatelné, jak a proč rozhodl. K meritu věci odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/13, podle nějž aplikace § 43 loterijního zákona není protiústavním postupem a porušením daného zákona. V rámci této aplikace dochází k poměřování jednotlivých zájmů, principů, práv a povinností. Žalovaný dodal, že provozovatelé loterií si musejí být vědomi existence tohoto ustanovení, tedy skutečnosti, že mohou být v podstatě kdykoli loterijního povolení zbaveni, nastanou-li v průběhu jeho platnosti okolnosti vylučující provoz povolených zařízení. 7. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyniným názorem na vadnost oznámení o zahájení řízení, neboť předmět řízení v něm byl identifikován dostatečně určitě: žalovaný uvedl konkrétní technická zařízení, jejichž provozování bylo v rozporu s loterijní vyhláškou a doplnil ji o popis účinků nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/13, jímž byl zrušen bod 4. čl. II zákona č. 300/2011 Sb., kterým se změnil loterijní zákon. Tuto skutečnost považoval žalovaný za okolnost dle § 43 odst. 1 loterijního zákona. Žalovaný ve specifikaci důvodů zahájení řízení nepochybil, pročež došlo k jeho řádnému zahájení. Ke svému dalšímu procesnímu postupu žalovaný podotkl, že výzva podle § 36 odst. 3 správního řádu byla žalobkyni a městu Kadani zaslána v souladu s § 46 odst. 3 správního řádu současně s oznámením