9 As 21/2009 — Nejvyšší správní soud

11 A 134/2019- 51 - text 10 11 A 134/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně: IMEX Group s. r. o., IČ: 25829050, se sídlem v Ostravě, Nádražní 22, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 42 proti žalovanému: Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 11. 6. 2019, č. j. MPO 42829/2019, č. j. MPO 42827/2019, č. j. MPO 42825/2019 a č. j. MPO 42837/2019 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2019, č. j. MPO 42829/2019, č. j. MPO 42827/2019, č. j. MPO 42825/2019 a č. j. MPO 42837/2019 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 63 183 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 15. 10. 2012 několik žádostí o udělení licencí na vývoz vojenského materiálu do Tádžikistánu. Předmětem tohoto řízení jsou čtyři žádosti s navrhovanou dobou platnosti licencí do 3. 4. 2013. Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutími ze dne 21. 2. 2013, č. j. č. j. 41278/2012, č. j. 41280/2012, č. j. 41281/2012 a č. j. 40464/2012, podle § 18 písm. c) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“), rozhodla o neudělení těchto licencí z důvodu zahraničně politických zájmů České republiky, přičemž vycházela z negativního závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí a potvrzujícího přezkumného stanoviska ministra zahraničních věcí. 2. Ministr průmyslu a obchodu podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) napadenými rozhodnutími ze dne 11. 6. 2019, č. j. MPO42829/2019, č. j. MPO 42827/2019, č. j. MPO 42825/2019 a č. j. MPO 42837/2019 zamítl rozklady žalobkyně a potvrdil uvedená rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobní body 3. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že jediným přezkoumatelným důvodem vydání napadených rozhodnutí je nesouhlasné závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ze dne 26. 11. 2012, č. j. V1763/2012-SZBP, a na něj navazující stanoviska Ministerstva zahraničních věcí ze dne 11. 9. 2014, č.j. V1763/2012-SZBP a 2. 4. 2019, č.j. 108076/2019-SZBP, která jej potvrzují, a s jejichž obsahem byla žalobkyně seznámena. Ministerstvo však označilo jeho obsah jako utajovanou informaci ve stupni „vyhrazené“ a proto žalobkyně nemohla k obsahu tohoto stanoviska podat své vyjádření, neboť není oprávněna ke tvorbě utajovaných informací. Podle žalobkyně došlo k utajení informací, které svým obsahem nemohou utajovanými informacemi vůbec být. Správní orgány tak brání žalobkyni v přístupu k podkladům, na jejichž základě bylo vydáno napadené závazné stanovisko. 4. Žalobkyně namítla, že žalovaný správní orgán zcela rezignoval na svou povinnost opatřit si veškeré, v tomto případě i soudem stanovené podklady pro vydání rozhodnutí, mezi které patří podklady, na jejichž základě vydalo Ministerstvo zahraničních věcí své stanovisko, jež je jediným podkladem pro negativní rozhodnutí o žádosti. Tuto vadu nelze podle žalobkyně zhojit v řízení před soudem, neboť uvedeným postupem byla žalobkyně zkrácena v právu na spravedlivý proces. 5. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že žalobou napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, protože v jejich zdůvodnění absentují nejen úvahy, jimiž se správní úřady řídily při hodnocení podkladů rozhodnutí a při výkladu relevantních právních předpisů, ale též náležité vypořádání se s již ustálenou soudní judikaturou, s níž je napadené rozhodnutí v diametrálním rozporu. Žalobou napadená rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem a na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, kdy Ministerstvo zahraničních věcí aplikovalo výklad zahraničně politických zájmů České republiky odlišně než v jiných skutkově podobných případech. Správní úřad pak nepřípustným způsobem zavedl do českého právního řádu precedenční systém nepřezkoumatelného neurčitého pojmu „zahraničně politické zájmy České republiky“. Správní úřad navíc nezákonným utajením podkladů, na jejichž základě bylo napadené rozhodnutí vydáno, zkrátil práva žalobkyně na účast v řízení a tím porušil i její právo na spravedlivý proces. Údaje uvedené v závazném stanovisku jsou dle žalobkyně formulovány naprosto obecně a nejsou opřeny o žádné zdroje, z nichž Ministerstvo zahraničních věcí čerpalo. Ministerstvo bez odkazu na jakýkoliv přezkoumatelný zdroj jen reprodukuje obecná tvrzení uváděná zejména zahraničními disidentskými kruhy země určení. Napadené závazné stanovisko je tak podle žalobkyně nepřezkoumatelné pro jeho nekonkrétnost. 6. Podle názoru žalobkyně bylo její právo na spravedlivý proces ze strany žalovaného porušeno i tím, že v rozporu s judikaturou soudů i závazným právním názorem jak obecného soudu, tak Nejvyššího správního soudu, nezajistil, aby žalobkyni byly k vyjádření předloženy vedle aktualizovaného závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí i kompletní podkladové materiály, na jejichž základě bylo nesouhlasné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí vydáno. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k podaným žalobám uvedl, že při vydání napadených rozhodnutí byl vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9As 202/2018, sp. zn. 9As 203/2018 a sp. zn. 9As 204/2018, ve kterých soud konstatoval, že žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech účastníka řízení tím, že jí nebylo umožněno seznámit se s podklady, na základě kterých bylo vydáno stanovisko Ministerstva zahraničních věcí. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že soud je oprávněn se na základě žalobní námitky zabývat přezkumem zákonnosti podkladového závazného stanoviska, pokud obsahuje utajované písemnosti, a že není zřejmé, jak bylo naloženo s námitkami žalobkyně. 8. Žalovaný má za to, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná, neboť v daném případě nebylo řízení zatíženo vadami, které by měly za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Argumentace žalobkyně týkající se situace v Tádžikistánu, míry jistoty Ministerstva zahraničních věcí při specifikaci rizik či absence úvah ministerstva, kterými se řídilo při hodnocení podkladů, není případná. 9. Žalobkyně dne 5. 12. 2012 nahlížela do správního spisu vedeného o žádosti o udělení licence k vývozu vojenského materiálu do Tádžikistánu a seznámila se v této souvislosti s utajovaným odůvodněním negativního závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí. Uvedla, že se k němu vyjádří do 1. 1. 2013. Přes opakovaná ujištění žalobkyně však žádné námitky ani písemně, ani ústně, ve lhůtě, kterou si sama stanovila, neuplatnila. Ani při nahlížení do spisu dne 24. 1. 2013 žalobkyně žádné konkrétní námitky neuvedla, pouze odkázala, že písemné vyjádření předloží do 28. 1. 2013. Protože se ani v této lhůtě žalobkyně nevyjádřila, žalovaný vyčkal do 21. 2. 2013, kdy vydal jednotlivá rozhodnutí, kterými licenci k vývozu vojenského materiálu žalobkyni neudělil. 10. Tvrzení žalobkyně, že její žádost byla zatížena vadou, spočívající v neaktuálním nastavení termínu platnosti požadované licence, je podle žalovaného chybné. Žádost žalobkyně měla náležitosti podle ustanovení § 45 odst. 1 a § 37 odst. 2 správního řádu, nenastala tedy situace, kdy by bylo možno podání žalobkyně označit jako vadné s postupem zavazujícím správní orgán vést žadatele k doplnění a opravě vad podání. Žádost byla formulována dostatečně jednoznačně, vnitřně si neodporuje a je zřejmé, k čemu směřuje. 11. Podle názoru žalovaného je z průběhu celého řízení patrné, že správní orgán vycházel žalobkyni maximálně vstříc a poskytl jí odpovídající prostor pro uplatnění jejích procesních práv, pečlivě se zabýval námitkami uvedenými žalobkyní ve všech jejích podáních. Ministr průmyslu a obchodu neměl jinou možnost, než na základě v rozhodnutí popsaných skutečností respektovat závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, rozklad žalobkyně zamítnout a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdit. Řízení před správními orgány 12. Ze správních spisů, které byly soudu předloženy žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 13. Ve všech čtyřech projednávaných případech spisový materiál shodně obsahuje žádosti žalobkyně o udělení vývozní licence vojenského materiálu do Tádžikistánu, všechny podané dne 15.10.2012, s navrhovanou dobou platnosti licence do 3. 4. 2013. Jedná se o vývoz lehkých kulometů, sad náhradních dílů k lehkým kulometům, nástražného signálního zařízení a munice určených pro Národní gardu republi