1 As 68/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 42/2018- 32 - text 9 15 A 42/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce JUDr. Romana Říčky, Ph.D., v právní věci žalobce: Město Nymburk se sídlem Náměstí Přemyslovců 163, Nymburk zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Brožem se sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2018 č.j. 51/2018-130-VPL/5 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 17. 8. 2018 č.j. 51/2018-130-VPL/5 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Jiřího Brože. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, které mu předcházelo. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Státní plavební správy ze dne 25. 6. 2018, č.j. 6121/PH/18 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž byla žalobci podle § 29 odst. 3 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vnitrozemské plavbě“) uložena povinnost do deseti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí odstranit překážku plavebního provozu – pěší lávku v Nymburce na vodní cestě Labe, ř. km 895,90, která ohrožuje bezpečnost plavby. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dne 8. 6. 2018 bylo vydáno Státní plavební správou (dále jen „správní orgán I. stupně“) opatření obecné povahy č. 47/2018, kterým byl v úseku ř. km 895,87 až ř. km 895,98 zastaven plavební provoz pro bezprostřední ohrožení života a zdraví vůdců plavidel z důvodu havarijního stavu pěší lávky v Nymburce. Dne 11. 6. 2018 zahájil správní orgán I. stupně správní řízení o odstranění překážky plavebního provozu se žalobcem jakožto provozovatelem a vlastníkem předmětné pěší lávky. Při jednání, které se uskutečnilo dne 14. 6. 2018, vznesli zástupci správního orgánu I. stupně požadavek na rychlé řešení situace, neboť k zastavení plavebního provozu došlo na dopravně významné vodní cestě Labe. Dne 15. 6. 2018 byla žalobci doručena expertní zpráva vypracovaná Českým vysokým učením technickým (dále jen „expertní zpráva ČVUT“), která konstatuje, že konstrukce pěší lávky se může nacházet ve fázi vysokého rizika náhlého kolapsu – zřícení. Dne 20. 6. 2018 zahájil žalobce správní řízení o odstranění pěší lávky a informoval správní orgán I. stupně o přípravě přeložení optického kabelu, který vede lávkou, a současně o připravovaném výběrovém řízení na zhotovitele demolice lávky s tím, že lhůta pro podání nabídek činí 11 pracovních dnů. Dne 25. 6. 2018 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proti kterému se žalobce odvolal. Nosným odvolacím důvodem byla tvrzená nemožnost odstranit pěší lávku ve stanovené desetidenní lhůtě, neboť žalobce je vázán zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) k tomu, aby zadal k provedení demolice předmětné lávky podlimitní veřejnou zakázku, v rámci níž je lhůta pro podání nabídek stanovena na 11 pracovních dnů. Dne 13. 8. 2018 žalobce informoval žalovaného o tom, že došlo k odstranění pěší lávky a dnem 8. 8. 2018 byl obnoven provoz v zasaženém úseku vodní cesty Labe, a to na základě opatření obecné povahy správního orgánu I. stupně č. 91/2018. V návaznosti na tyto skutečnosti žalobce navrhl, aby žalovaný zrušil rozhodnutí orgánu I. stupně a odvolací řízení zastavil ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu. 3. Žalovaný tomuto procesnímu návrhu žalobce nevyhověl; napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí orgánu I. stupně podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ke způsobu rozhodnutí o odvolání uvedl pouze tolik, že s ohledem na ust. § 90 odst. 4 správního řádu považuje za účelné ve správním řízení pokračovat. Konstatoval, že žalobce jedná protizákonně, jelikož za jednání ohrožující zájmy vymezené v § 29 odst. 1 zákona o vnitrozemské plavbě je považována i nečinnost. Svou nečinností neboli neodstraněním pěší lávky, která se nachází v havarijním stavu, může žalobce jako její provozovatel způsobit značné škody. Havarijní stav pěší lávky vyžadoval okamžité opatření z hlediska zajištění bezpečnosti účastníků plavebního provozu a požadavku na bezodkladné znovuzprovoznění dopravně významné vodní cesty. K tomu žalovaný dodal, že havarijní stav pěší lávky ohrožuje životy, zdraví a majetek, což jsou hodnoty chráněné Listinou základních práv a svobod, a proto by se žalobce neměl primárně odvolávat na povinnosti uložené zákonem o zadávání veřejných zakázek, jenž za dané situace nemá aplikační přednost. Dle žalovaného není zcela zřejmé, proč žalobce při zadávání veřejné zakázky na stavební práce k zajištění demolice lávky nevyužil institutu jednacího řízení bez uveřejnění ve smyslu § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek. V této souvislosti zdůraznil, že k zastavení plavebního provozu došlo na dopravně nejvýznamnější vodní cestě v České republice, která je součástí mezinárodní sítě TEN-T, navíc v daném období je cesta hojně využívaná rekreačními plavidly a je jedinou přístupovou cestou vedoucí do přístavu Chvaletice. Havarijním stavem lávky byla též ohrožena a omezena činnost Poříčního oddělení Policie ČR v Nymburce a složek integrovaného záchranného systému. 4. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že žalovaný se ve zdůvodnění, proč nepostupoval podle § 90 odst. 4 správního řádu, jak v odvolacím řízení navrhl žalobce, omezil toliko na vyjádření, že považuje pokračování v řízení za účelné, a to bez jakéhokoliv bližšího vymezení úvah a důvodů, které jej k takovému rozhodnutí vedly. Takové vyjádření žalobce považuje za zcela nepřezkoumatelné. Nadále setrvává na svém názoru, že řízení mělo být žalovaným zastaveno dle § 90 odst. 4 správního řádu. Podle uvedeného ustanovení zjistí-li odvolací orgán, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví. Skutečnosti, které odůvodňují zastavení řízení zahájeného z moci úřední, vypočítává správní řád v ustanovení § 66 odst. 2. Oznámil-li tudíž žalobce žalovanému přípisem ze dne 10. 8. 2018, že došlo k odstranění pěší lávky a obnovení plavebního provozu, tedy že došlo k zániku věci, jíž se řízení týkalo, pak měl žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a řízení zastavit. Namísto toho žalovaný rozhodl o pokračování v řízení, aniž by osvětlil důvody, v čem spatřuje tvrzenou účelnost pokračování v řízení o věci, která již zanikla. Svým rozhodnutím pokračovat v řízení a potvrdit rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný de facto potvrdil nevykonatelné rozhodnutí, tedy rozhodnutí, které z objektivních a faktických důvodů nelze vykonat, neboť věc, které se rozhodnutí týká, již zanikla. 5. Žalobce dále namítl, že při respektu k veřejnoprávním předpisům nebyl objektivně schopen odstranit předmětnou pěší lávku ve lhůtě stanovené správním orgánem I. stupně. V opačném případě by totiž vědomě porušil relevantní ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, čímž by se vystavil postihu ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže kontrolujícího dodržování zákonnosti při zadávání veřejných zakázek. Žalobce je dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek jakožto územní samosprávný celek vázán při svém postupu tímto zákonem. S ohledem na povahu poptávané činnosti byla zakázka zadávána v režimu veřejné zakázky na stavební práce dle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalobce zvolil pro účely zajištění transparentnosti řízení a z důvodu nezbytnosti rychlého provedení zjednodušené podlimitní řízení ve smyslu § 53 a násl. zákona o zadávání veřejných zakázek, v rámci něhož je zadavatel povinen stanovit lhůtu pro podání nabídek v délce nejméně 11 pracovních dnů. Po rekapitulaci časového sledu událostí předcházejících odstranění pěší lávky žalobce uzavřel, že s ohledem na snahu postupovat v odstranění pěší lávky tak rychle, jak mu veřejnoprávní předpisy i objektivní podmínky umožňují, neshledává na celém procesu ničeho, co by mohlo být považováno za jeho nečinnost, kterou mu vytýká žalovaný. 6. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v té části, v níž žalovaný uvádí, že mu není zřejmé, proč žalobce nevyužil institutu jednacího řízení bez uveřejnění, považuje žalobce za nepřezkoumatelné, pro úplnost však uvádí, že jednací řízení bez uveřejnění je nejméně transparentní řízení, které by mělo být využíváno pouze v ojedinělých případech a po důkladném posouzení splnění podmínek pro jeho použití. Nadto žalobce poukázal na podm