5 Azs 2/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 115/2021- 45 - text 13 10 A 115/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: PYRO MORAVIA s.r.o., IČO: 253 81 172 sídlem Slovenská 1085/1a, 702 00 Ostrava zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Miketou sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2021/580/808 z 9. 6. 2021 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2021/580/808 z 9. 6. 2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta JUDr. Jiřího Mikety. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí č. j. ČIŽP/49/2021/2084 z 18. 3. 2021 (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“) byla žalobkyni na základě kontroly provedené dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, uložena pokuta podle § 34 odst. 21 písm. a) zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „chemický zákon“), ve výši 50 000 Kč za dva přestupky, jichž se dopustila tím, že: 1) V období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 dovážela z Číny následující látky: dusičnan barnatý (CAS 10022-31-8), chloristan draselný (CAS 7778-74-7), hliníkový prášek (CAS 7429-90-5), oxid mědnatý (CAS 1317-38-0), dusičnan draselný (CAS 7757-79-1), síra (CAS 7704-34-9), hexafluorohlinitan sodný (CAS 13775-53-6), hořčík práškový (CAS 7439-95-4) obsažené ve směsích (obsažených v předmětech) v množství přesahujícím 1 t/rok, aniž by je registrovala, čímž porušila povinnost stanovenou v čl. 5 a čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (dále jen „nařízení REACH“). Tímto jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 34 odst. 2 písm. a) chemického zákona. 2) V období od 1. 1. 2019 do 4. 6. 2020 jako dovozce a distributor neuvedla povinné údaje stanovené v čl. 17 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (dále jen „nařízení CLP“), konkrétně adresu a telefonní číslo dodavatele, u následujících nebezpečných chemických směsí pod názvy: „Volcano“ (klasifikovaná jako výbušná), „Dýmovnice s třecím zažehovačem“ (klasifikovaná jako výbušná) a „Colliding stars“ (klasifikována jako výbušná), tedy uvedla na trh směsi klasifikované jako nebezpečné, aniž by zajistila jejich označení nařízení CLP. Tímto jednání naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 34 odst. 5 písm. c) chemického zákona. 2. Žalovaný se v rozhodnutí napadeném žalobou ztotožnil se zjištěními a hodnocením ČIŽP. V části výroku rozhodnutí týkající se přestupku 2) pouze změnil ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), výrok tak, že popsaným jednáním byla naplněna skutková podstata přestupku dle § 34 odst. 5 písm. c) chemického zákona namísto nesprávně uvedeného ustanovení § 34 odst. 2 písm. a) chemického zákona. V dalším přisvědčil názoru ČIŽP, že povinnost registrace dle nařízení REACH se sice nevztahuje na předměty, ale v případě pyrotechnických výrobků se jedná o předměty obsahující směsi látek, u kterých se počítá s jejich uvolňováním za běžných nebo důvodně předpokládaných podmínek použití, a jsou tak naplněny obě podmínky dle čl. 7 odst. 1 nařízení REACH. Mělo tedy dojít k jejich registraci. Stejně tak se ztotožnil s tím, že absence adresy a telefonního čísla na obalu nebezpečných pyrotechnických výrobků měla za následek porušení nařízení CLP; pokud by v teoretické rovině došlo u uživatele pyrotechnického výrobku ke zdravotním potížím způsobených kontaktem s danou směsí obsahující nebezpečné látky, chyběly by uživateli požadované údaje. 3. Podstatou sporu zůstává, zda žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku specifikovaného v bodu 1.1 tohoto rozsudku. Proti přestupku specifikovanému v bodu 1.2 tohoto rozsudku žalobkyně v žalobě nebrojí. II. Argumentace účastníků řízení. 4. Žalobkyně v žalobě uvedla, že výroky rozhodnutí ČIŽP i žalovaného týkající se přestupku dle § 34 odst. 2 písm. a) chemického zákona se opírají o nesprávné posouzení otázky, zda v konkrétních pyrotechnických výrobcích, které byly předmětem kontroly, byly chemické látky, které vyžadovaly registraci, resp. zda jsou kontrolované pyrotechnické výrobky samostatným předmětem – v takovém případě by látky nepodléhaly registraci, nebo obalem, z něhož se uvolňuje při běžném použití do okolí látka v něm obsažená, a chemické látky tak vyžadují registraci. Žalovaný postup při určování, zda kontrolované výrobky jsou předmětem ve smyslu nařízení REACH, aplikoval nesprávně. 5. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány opomněly provést žalobkyní navrhovaný důkaz – výslech jednatele žalobkyně jakožto svědka. Rovněž bylo povinností ČIŽP vyhovět žádosti žalobkyně o nařízení ústního jednání. Zároveň žalovaný nezkoumal zavinění žalobkyně, ačkoliv jeho nedostatek způsobuje, že protiprávní jednání pachatele není přestupkem. Z těchto důvodů jsou rozhodnutí ČIŽP i žalovaného nepřezkoumatelná pro nedostatečnost odůvodnění. 6. Žalobkyně k žalobě připojila důkazy, které dle jejího názoru svědčí o tom, že pyrotechnické výrobky jsou předměty a že látky v nich obsažené nepodléhají registraci dle nařízení REACH, a dále pak důkazy, které mají svědčit o nedostatečném zavinění žalobkyně. Mimo jiné pak žalobkyně navrhla i provedení svého výslechu (resp. zřejmě výslechu svého jednatele). 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých závěrech vyjádřených v žalobou napadeném rozhodnutí a v plném rozsahu na ně odkázal. Dodal, že primárním účelem pyrotechnického výrobku je vyvolání pyrotechnického efektu, který je však doprovázen uvolněním látek do okolí v důsledku exotermické chemické reakce – počítá se tedy s uvolňováním látky za běžných nebo důvodně předpokládaných podmínek použití dle čl. 7.1.b) nařízení REACH. Látky obsažené v pyrotechnických výrobcích tak podléhají registraci. Žalovaný trvá na tom, že v daném případě nebylo nařízení ústního jednání nezbytné. Zdůraznil, že odpovědnost právnických osob se posuzuje bez ohledu na zavinění – jedná se o objektivní odpovědnost. Dále pak žalovaný uvádí, že informace o povinnostech vyplývajících z nařízení REACH, které si žalobkyně obstarala, ji nemůže zbavovat odpovědnosti za přestupek; míra aktivity k získání potřebných informací byla vyvolána až v minulosti vedenou kontrolní činností ČIŽP a následným sankčním řízením, nikoliv skutečnou snahou o získání potřebných informací. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu proti jeho rozhodnutí zamítl. III. Posouzení věci. 8. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), včetně řízení předcházejícího jeho vydání, jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Při tom dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím žalovaný po poučení soudem nevyslovil nesouhlas a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila (vyjádření z 22. 11. 2021). Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). Provedení důkazů navržených v žalobě soud považoval za nadbytečné. 10. Úvodem je nutno konstatovat, že jakkoliv žalobkyně v žalobě uvedla nesouhlas se spácháním přestupku specifikovaného v bodu 1.2 tohoto rozsudku, výslovně uvedla, že v této části rozhodnutí žalovaného nenapadá. Jádrem sporu proto zůstává, zda žalobkyně spáchala přestupek dle § 34 odst. 2 písm. a) chemického zákona. 11. V dané věci je nesporné, že žalobkyně je dovozcem z Číny, ze které mimo jiné v roce 2019 dovážela pyrotechnické výrobky typu: baterie vystřelovacích trubic a kombinace, kulové pumy, římské svíce, dýmovnice – dýmové generátory, fontány a gejzíry, zábleskové petardy a rakety. Nesporné je i to, že tyto pyrotechnické výrobky obsahují látky – chloristan draselný, dusičnan barnatý, hliníkový prášek, oxid měďnatý, dusičnan draselný, sí