7 As 9/2009 — Nejvyšší správní soud

20 A 20/2021- 36 - text 13 20 A 20/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem ve věci žalobce: Mgr. J. H., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Švarcem sídlem Vodičkova 695/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy ČR sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. ledna 2021, č.j. 4786/2020-160-SPR/5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 15. ledna 2021, č.j. 4786/2020-160-SPR/5 (dále jen „napadené rozhodnutí”), který žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, oddělení správního řízení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 8. 2020, čj. MHMP 1267761/2020/Bar, sp. zn. S-MHMP 2319034/2019/Bar (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 118 odst. 3 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Praze“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu, uznal žalobce vinným z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 6 a podle 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se měl dopustit tím, že: 1. Dne 5. 11. 2019 kolem 12.42 hodin řídil motorové vozidlo tov. zn. Toyota Yaris registrační značky X v Praze 7, po ulici nábřeží Kapitána Jaroše ve směru jízdy od ulice Za Viaduktem k ulici Dukelských Hrdinů, kde u nájezdu na Hlávkův most v ulici nábřeží Kapitána Jaroše nerespektoval dopravní značku V13 „Šikmé rovnoběžné čáry“, kdy do tohoto vyznačeného prostoru na vozovce přejel z pravého jízdního pruhu a dále pokračoval ve své jízdě po nájezdu na Hlávkův most ve směru jízdy do centra, kdy na Hlávkově mostě jel po tramvajovém pásu, který je oddělen od vozovky vodorovnou dopravní značkou V1a „podélná čára souvislá“ a dále pokračoval v jízdě po uvedeném tramvajovém pásu, přičemž takto projel i kolem nástupního ostrůvku tramvajové zastávky MHD „Štvanice“, přičemž z tramvajového pásu se zařadil do jízdního pruhu až na konci Hlávkova mostu. Z uvedeného důvodu byl policejní hlídkou, jež jela po celou tuto dobu za uvedeným vozidlem, zastaven a kontrolován v ulici Wilsonova, Praha 1, před sjezdem na ulici Hybernská. Během kontroly bylo orgány Policie ČR současně zjištěno, žalobce jako řidič neměl při řízení motorového vozidla u sebe řidičský průkaz, 2. Dne 15. 10. 2019 kolem 17. 49 řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia registrační značky X v Praze 9, po ulici Českomoravská v levém jízdním pruhu, ve směru jízdy od ulice Freyova k ulici Sokolovská, kde na úrovni tramvajové zastávky MHD „Ocelářská“ v uvedené ulici se střetl s chodcem T. Z., nar. X, bytem X, přecházejícího vozovku na ulici Českomoravská, ve směru od sloupu veřejného osvětlení č. 920978 k ostrůvku uvedené tramvajové zastávky po vyznačeném přechodu pro chodce. Žalobce při střetu strhl řízení vlevo a zde ještě narazil do kovového zábradlí se skleněnou výplní na uvedené tramvajové zastávce. Žalobce tak nedodržel jednu ze základních povinností řidiče, že nesmí ohrozit nebo omezit chodce, kteří přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce a v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Při dopravní nehodě došlo ke zranění chodce T. Z., jenž byl převezen sanitním vozem k ošetření do Nemocnice Na Bulovce, odkud byl po ošetření bez nutnosti hospitalizace propuštěn. Za uvedená jednání uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 5.000 Kč podle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, a dále povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 1.000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobce namítal především, že žalovaný rozhodl mimo pořadí nápadu věcí, ve kterých rozhoduje jako odvolací správní orgán přestupkové agendy silničního provozu, když ve věci rozhodl, aniž by vyřídil dřívější věci, které mu k rozhodnutí napadly, čímž zatížil řízení vadou, jež zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. 4. Žalobce dále namítá, že správní orgán I. stupně nesprávně posoudil skutkový stav. Žalobce totiž řidičský průkaz č. X a mezinárodní řidičský průkaz č. X nemohl předložit, jelikož mu byly zadrženy příslušníkem městské policie města Makati ve Filipínské republice. Tato skutečnost vyplývá z pole „DL Status“ (Driving License Status, tedy Stav řidičského průkazu) pokutového bloku vystaveného žalobci, ve kterém je vyznačeno číslo „1“ ve významu „Confiscated“ (tedy zabaven). Obviněný se domáhá vůči městu Makati vrácení řidičského průkazu na základě čl. 24 odst. 5 ženevské Úmluvy o silničním provozu a čl. 42 odst. 1 písm. a) vídeňské Úmluvy o silničním provozu, avšak prozatím neúspěšně. 5. Dále žalobce namítal nezákonnost napadené rozhodnutí i z toho důvodu, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně konstatoval, že mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a zákaz řízení, ačkoli mu ve skutečnosti byla uložena pouze pokuta ve výši 4.000,- Kč 6. Žalobce rovněž namítl, že mu byla vyměřena pokuta s odůvodněním, že má v registru řidičů evidováno 24 záznamů; ve výměře nebyla dále zohledněna skutečnost, že žalobce nemá za poslední rok žádný záznam podléhající evidenci podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán I. stupně navíc neposoudil sazbu dle kritérií podle § 37 a § 38 zákona o odpovědnosti za přestupky. 7. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné i proto, že správní orgán přihlédl při určení výměry trestu ke skutečnosti, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání o přestupku. 8. Podle žalobce je také řízení zatíženo vadou, jež zakládá nezákonnost rozhodnutí ve věci z toho důvodu, že správní orgán I. stupně přestupek projednal v nepřítomnosti žalobce, ačkoli se z něj dne 22. 6. 2020 řádně omluvil proto, že mu správní orgán I. stupně odmítl zaslat kopii správního spisu. Bylo mu tak znemožněno vykonat právo na přípravu obhajoby, což představuje dostatečný důvod dle § 80 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky. 9. Závěrem žalobce také namítl, že v jeho věci rozhodl věcně nepříslušný správní orgán; podle § 124 odst. 5, písm. j) zákona o provozu na pozemních komunikacích ve spojení s § 32 odst. 2 písm. b) zákona o Praze a položek 479, 152 a 388 přílohy č. 4 ke Statutu hlavního města Prahy, je dle žalobce věcně příslušným orgánem pro projednání přestupku Úřad městské části Praha 7, resp. Úřad městské části Praha 9, nikoliv magistrát. 10. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl k námitkám žalobce následující. 12. K námitce žalobce, že žalovaný rozhodl mimo pořadí nápadu věcí, uvedl žalovaný, že v minulosti byl nucen zvolit strategii, kdy současně bude vyřizovat aktuálně doručená podání a současně se zaměří na vyřízení ostatních podání z dřívější doby. Systém práce se podařilo nastavit natolik efektivně, že k počátku roku 2021 již byla téměř naprostá většina dřívějších podání vyřízena. Tudíž v případě žalobce již nelze hovořit o tom, že by jeho věc nebyla vyřízena v rámci jiných podání v pořadí, kdy byla žalovanému předána k vyřízení. Zvolený postup byl navíc konzultován s Ministerstvem vnitra. 13. K námitce uvedení nesprávné sankce v napadeném rozhodnutí poukázal žalovaný na obsah správního spisu, kdy žalovaný dne 13. 5. 2021 vydal opravné rozhodnutí č.j. 4786/2020-160-SPR/7, kterým opravil konstatování o uloženém správním trestu správním orgánem I. stupně na skutečnosti odpovídající pokutu ve výši 4.000,- Kč. 14. Námitce žalobce, že ve věci byl nesprávně posouzen skutkový stav věci, neboť žalobce řidičský průkaz předložit nemohl, jelikož mu byl zadržen ve Filipínské republice, kdy se domáhá vrácení řidičského průkazu, avšak zatím neúspěšně, taktéž žalovaný nepřisvědčil, neboť podle ust. § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu musí mít řidič motorového vozidla u sebe při řízení řidičský průkaz s tím, že z této povinnosti nejsou stanoveny žádné výjimky ani možnosti tuto povinnost oslabit v případě různých okolností, jež mohou být důvodem, pro který nemá řidič u sebe řidičský průkaz. Správní orgány rovněž nemají žádnou povinnost zkoumat, proč řidič u sebe řidičský průkaz nemá. 15. K námitce žalobce ohledně odůvodnění výměry pokuty uvedl žalovan