— Nejvyšší správní soud

3 Ad 10/2020- 46 - text 6 3Ad 10/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: L. B., narozená dne XXX bytem XXX zastoupená advokátem Mgr. Markem Nemethem, sídlem Opletalova 55, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní tajemník v Ministerstvu zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2020, č. j. 12861/2020-MZE-11132, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného Státním tajemníkem v Ministerstvu zemědělství, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ústředního ředitele Státního pozemkového úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 20. 1. 2020, č. j. SPU 021982/2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyně převedena na služební místo: rada – Odbor ekonomický, oddělení rozpočtu a příjmových operací s výkonem služby na Státním pozemkovém úřadu, v oboru služby: 1. Finance. 2. Žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s metodickým pokynem náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019, kterým se stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru (dále jen „metodický pokyn“) a rovněž došlo k procesním pochybením ve správním řízení. 3. V prvním žalobním bodu namítá, že žalovaný měl dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) seznámit žalobkyni s tím, že ve spisu jsou připraveny podklady pro rozhodnutí. Přestože řízení bylo zahájeno vydáním prvostupňového rozhodnutí, žalobkyně nedostala možnost uplatnit rozhodné skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení, neboť nebyla řádně poučena. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně připomíná, že je třeba individuálně posuzovat vhodnost služebního místa, na které je státní zaměstnanec převáděn a namítá, že žalovaný však vhodnost posuzoval generálně, když uvedl, že po vzoru žalobkyně by mohl kdokoliv podat stížnost dle ust. § 157 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „služební zákon“), aby zamezil svému převedení. Žalobkyně naopak upozorňuje, že jí podaná stížnost na její bývalou přímou (a nově nepřímou) nadřízenou byla částečně důvodná, což však žalovaný v rámci individualizace nezohlednil. Žalobkyně rovněž poukazuje na skutečnost, že dle metodického pokynu je nutné zvažovat respektování podmínek pro slaďování soukromého a rodinného života zaměstnance s výkonem služby. Žalobkyně v průběhu řízení uváděla, že spor s nadřízenou a řešení její stížnosti měly dopad do jejího soukromého a rodinného života, jakož i na její zdravotní stav. Žalovaný však vycházel pouze z lékařského posudku z roku 2016, který je neaktuální. V rámci přezkumu měl podle žalobkyně zadat nový lékařský posudek a zjistit dopady sporů s nadřízenou do psychického života a zdravotního stavu. Dle metodického pokynu je pak při posuzování vhodnosti třeba zohlednit i přístup zaměstnance k převedení. Přestože rozhodnutí o převedení není podmíněno souhlasem zaměstnance, podle žalobkyně její přeložení na jiné místo by nemohlo ohrozit řádný výkon státní správy. 5. Žalovaný v písemném vyjádření uvádí, že se zabýval vhodností služebního místa obecně i individuálně a shledal, že místo, na které byla žalobkyně převedena, je vhodné ze všech hledisek. Jedná se o stejný obor služby jako před převedením žalobkyně s obdobnou náplní pracovních činností. Žalobkyně má udělenu výjimku ze vzdělání podle ust. § 201 služebního zákona a služební místo splňuje i kritérium shodného služebního úřadu a působiště. Podle žalovaného pak nemohlo dojít ke zkrácení práv žalobkyně, neboť ust. § 165 služebního zákona upravuje odlišně povinnost stanovenou ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Služební orgán tak má možnost v určitých případech rozhodovat bez povinnosti seznámit účastníka řízení s podklady před vydáním rozhodnutí, což prvostupňový orgán učinil a žalovaný tento postup potvrdil. Služební zákon ani správní řád neukládají povinnost odvolacímu orgánu postupovat podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, bylo-li prvostupňové rozhodnutí vydáno jako první úkon v řízení. Z § 90 odst. 5 správního řádu naopak plyne, že neshledá-li odvolací orgán vady na napadeném rozhodnutí, odvolání zamítne. Z ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu plyne, že podle § 36 odst. 3 se v řízení o odvolání postupuje pouze v případě, pokud podklady rozhodnutí byly nově pořízeny odvolacím orgánem. Odvolací orgán však žádné nové listiny kromě stížnosti žalobkyně a jejího vyřízení do spisu nedoplňoval. Stran slaďování osobního a pracovního života žalobkyně žalovaný uvádí, že tato námitka nebyla blíže specifikována, přičemž v důsledku převedení žalobkyně k výkonu služby v rámci téhož útvaru nedošlo k žádné změně. 6. Žalovaný dále uvádí, že podání stížnosti na představeného sama o sobě nepostačuje jako kritérium posouzení vhodnosti služebního místa. Při převedení státního zaměstnance se posuzuje vhodnost samotného služebního místa, zejména s ohledem na v něm vykonávané agendy. Přestože je dle žalovaného třeba v zájmu řádného výkonu služby vyřešit špatné mezilidské vztahy, neshledal žalovaný překážky pro převedení žalobkyně, když nadto nové služební místo již není v přímé podřízenosti ředitelky odboru. K námitce, že si žalovaný nevyžádal lékařský posudek zdravotního stavu žalobkyně, uvádí žalovaný, že žalobkyně má platnou periodickou pracovně-lékařskou prohlídku, podle níž je zdravotně způsobilá vykonávat službu. Mimořádnou prohlídku lze provést, je-li důvodný předpoklad, že došlo ke ztrátě či změně zdravotní způsobilosti k práci. Žalobkyně vykonává službu v nejméně rizikové kategorii práce a vždy ji vykonávala řádně. Přestože stres může mít vliv na výkon služby, není sám o sobě důvodem pro pochybnosti ohledně zdravotní způsobilosti žalobkyně. 7. Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tím výslovně souhlasil a žalobkyně s takovým projednáním ve lhůtě neprojevila nesouhlas. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 8. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a věc posoudil takto: 9. Podle ust. § 61 odst. 1 písm b) služebního zákona Státní zaměstnanec se převede na jiné služební místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě v důsledku odvolání ze služebního místa představeného. 10. Podle ust. § 36 odst. 3 věty první správního řádu Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. 11. Podle ust. § 160 služebního zákona Nestanoví-li zákon jinak, v řízení ve věcech služby se postupuje podle správního řádu. 12. Podle ust. § 165 služebního zákona Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení, s výjimkou rozhodnutí o kárné odpovědnosti nebo skončení služebního poměru. 13. Ohledně námitky v prvním žalobním bodu soud nejprve shledává vhodným připomenout, že podle § 160 zákona o státní službě, nestanoví-li zákon jinak, se v řízení ve věcech služby postupuje podle správního řádu. V případě vydání rozhodnutí o převedení státní zaměstnankyně na jiné služební místo se nejedná o řízení zahájené na žádost žalobkyně, ale o řízení zahájené z úřední moci služebním orgánem (správním orgánem I. stupně). V daném případě se tak jednalo o první úkon v řízení ve smyslu § 165 zákona o státní službě, kdy správní orgán I. stupně neměl povinnost žalobkyni jednak oznámit zahájení řízení, což by jinak činil podle § 46 odst. 1 správního řádu, ani povinnost poskytnout mu před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Tato výjimka se však uplatní pouze při vydání rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni, kde je pro určitá specifika předchozí seznámení žalobkyně s podklady pro vydání rozhodnutí vyloučeno. V řízení o odvolání se však již uplatní obecná úprava správního řádu, podle níž je třeba účastníka řízení seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Nelze tedy uzavřít, že obecně není dána povinnost odvolacího orgánu seznamovat účastníky s podklady pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení. 14. Žalobkyni je třeba přisvědčit, že v rámci odvolacího řízení měla být seznámena s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Současně je však třeba posoudit, zda tento postup žalovaného mohl žalobkyni zkrátit na jejích právech a mít vliv na vydání rozhodnutí. 15. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný připojil ke spisu stížnost žalobkyně na její nadřízenou a vyřízení této stížnosti. Tyto podklady byly žalobkyni již před vydáním napadeného rozhodnutí známy. Žal