4 As 23/2017 — Nejvyšší správní soud

5 A 3/2020- 28 - text 10 5 A 3/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové a ve věci žalobce proti žalovanému H. S. zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019, č. j. 1793/2019-160-SPR/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 10. 7. 2019, č. j. MHMP 1406766/2019/Šes, jímž prvostupňový správní orgán nevyhověl žádosti žalobce o uznání odporu ze dne 15. 3. 2019 podaného (odeslaného) z mailové adresy X (bez zaručeného elektronického podpisu), následně doplněného dne 18. 3. 2019 prostřednictvím datové schránky pana P. K., ID X, obsahující i plnou moc udělenou žalobcem společnosti Pomáháme a chráníme s. r. o. k zastupování v dané věci, tj. žádost o uznání úkonu učiněného ve prospěch žalobce jinou osobou než zástupcem za úkon učiněný zástupcem. 2. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí předně shrnul předcházející skutkový stav věci, když poukázal na to, že dne 7. 3. 2019 byl vůči žalobci vydán příkaz o uložení pokuty čj. MHMP 437464/2019/Hoc; dne 15. 3. 2019 byl prvostupňovému správnímu orgánu jménem žalobce zaslán odpor proti příkazu, a to z mailové adresy X (bez zaručeného elektronického podpisu); dne 20. 3. 2019 v 7:47:28 hod byl odpor potvrzen z datové schránky pana P. K., jeho součástí byla i plná moc udělená žalobcem společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o., k zastupování v dané věci; dne 20. 3. 2019 v 7:50:07 hod byla prvostupňovému správnímu orgánu z datové schránky pana P. K. znovu doručena stejná plná moc, dále scan odporu ze dne 15. 3. 2019, rozhodnutí o tom, že jednatelka společnosti Pomáháme a chráníme s. r. o., P. D., byla odvolána z funkce jednatele a nahrazena společnostní Ochrana řidičů o. s., za níž jedná pan P. K. Prvostupňový správní orgán konstatoval, že plná moc k zastupování byla žalobcem udělena společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o., a nikoli panu P. K. Vysvětlil, že z doručených dokladů nevyplývá, že by pan P. K. jednal za společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o.; naopak z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 10. 5. 2019 měl za prokázané, že oprávněnou osobou jednat za společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o., je její jednatelka P. D. K doloženým listinám týkajícím se odvolání jednatelky a převodu obchodního podílu ve společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o., prvostupňový správní orgán zdůraznil, že je obdržel toliko v konvertované podobě; přičemž dle § 24 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, elektronická konverze dokumentu nezaručuje pravdivost, v něm uvedených údajů, nýbrž jen shodu obsahu dokumentu v datové zprávě s dokumentem v listinné podobě. Prvostupňový správní orgán proto informoval žalobce o nabytí právní moci příkazu o uložení pokuty dne 16. 3. 2019. Na což reagoval žalobce dne 18. 6. 2019 žádostí o uznání úkonu. Prvostupňový správní orgán však této žádosti nevyhověl, jelikož byl přesvědčen, že se v daném případě jednalo o zneužití institutu uznání úkonu, neboť jej nelze používat jako zbraň vůči správnímu orgánu, u kterého byla procesní taktika zmocněnce, spočívající de facto ve zneužívání práva, neúspěšná. Konkrétně prvostupňový správní orgán poukázal na výběr zmocněnce ze strany žalobce navázaného na Motoristickou vzájemnou pojišťovnu, která na webových stránkách (www.nechcipokutu.cz) inzeruje, že účastníkům řízení o přestupku zajistí beztrestnost za jejich jednání; jedná se přitom o profesionální tým odborníků i z řad právníků vystupujících opakovaně ve správních řízeních. Tyto osoby se vědomě dopouštějí procesních jednání obstrukčního charakteru, pokud tedy žalobce využil jejich služeb, musel si být vědom této procesní strategie. Prvostupňový správní orgán nepochyboval o vůli žalobce zmocnit k zastupování v daném řízení společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o., a nikoli pana P. K., jenž se domáhá uznání svého jednání za společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o. Oprávněnost pana P. K. jednat za společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o., nevyplývá ani z veřejného obchodního rejstříku; tudíž jím provedené úkony nebyly považovány za úkony společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o. Navíc prvostupňový správní orgán v řízení posílal veškeré písemnosti na vědomí i žalobci, tím byl zpraven o procesní situaci v řízení a mohl se správním orgánem komunikovat sám, což se nestalo. 3. Žalobce se proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bránil odvoláním, jež bylo žalovaným zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný v rozhodnutí setrval na posouzení věci prvostupňovým správním orgánem; upozornil, že prvostupňový správní orgán pana P. K. usnesením ze dne 22. 5. 2019, č. j. MHMP 929169/2019/Zou, vyzval k předložení listiny opravňující jej k jednání za společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o.; taktéž Pražská správa sociálního zabezpečení na dotaz nepotvrdila, že by pan P. K. byl evidován, jako zaměstnanec společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o. Spisová dokumentace tak obsahovala jedinou plnou moc, jíž žalobce udělil oprávnění jednat jeho jménem v dané věci společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o. Avšak odpor proti příkazu podal pan P. K.; tudíž odpor byl podán osobou neoprávněnou. Žalovaný se poté vyjádřil k jednotlivým odvolacím námitkám; konkrétně s odkazem na jazykové znění zákonného ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „s. ř.“) odmítl názor žalobce, že měl na vyhovění žádosti právní nárok. Taktéž nesouhlasil s názorem žalobce, že prvostupňový správní orgán měl posuzovat, zdali by vznikla jinému účastníkovi újma uznáním úkonu. Nepřisvědčil ani námitce, že odpor byl podán standardním způsobem, naopak konstatoval, že se jednalo o zcela nestandardní postup nemající oporu v s. ř. a ani v judikatuře správních soudů. Pokud žalobce tvrdil, že obdobná podání byla správními orgány dříve akceptována, žalovaný jednak upozornil, že své tvrzení neprokázal a taktéž upozornil, že se příslušná judikatura neustále vyvíjí. Zdůraznil, že současná judikatura jasně hovoří tak, že nelze přiznat právní ochranu obstrukčnímu jednání účastníků řízení. Odmítl i výtku žalobce, že nebyl zpraven o skutečnosti, že prvostupňový správní orgán nebude považovat odpor za podaný neoprávněnou osobou, jelikož žalobce byl o tomto informován podáním ze dne 14. 5. 2019, č. j. MHMP 851269/2019/Hoc. Zdůraznil, že jednání zmocněnce žalobce má za cíl zrušení rozhodnutí z důvodu promlčení, tudíž mu nelze přiznat právní ochranu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 – 74). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v podané žalobě nejprve v obecné rovině namítal, že jeho žádost byla žalovaným zamítnuta „z nepravdivých důvodů, žalovaný provedl nesprávnou právní úvahu a svůj závěr opřel o skutečnosti, které mohly zavdávat důvod pro nevyhovění žádosti“. 5. Poté se žalobce podrobněji vyjádřil k argumentaci správních orgánů v napadených rozhodnutích. Konkrétně nesouhlasil s právním posouzením věci správními orgány a namítal, že nelze nevyhovět žádosti o uznání úkonu jen proto, že právní předpis nestanoví výslovnou povinnost žádosti vyhovět; správní orgán musí provést řádnou správní úvahu a odůvodnit svůj závěr. 6. Správním orgánům taktéž vytknul, že v minulosti akceptovaly způsob, jakým byl odpor podáván v dané věci; jejich rozhodnutí proto označil za překvapivé. Byl přesvědčen, že pokud správní orgán dospěl k názoru, že odpor nebyl podán zmocněncem žalobce, což žalobce nemohl předvídat, pak měla být procesní situace řešena právě prostřednictvím institutu uznání úkonu. 7. Zopakoval, že prvostupňový správní orgán v dříve učiněných podáních identickým způsobem nic nestandardního nespatřoval a akceptoval je. Upozornil, že v dané věci se navíc nejednalo o nestandardní situaci, jelikož za právnickou osobu činil podání nový jednatel, který jen nebyl zapsán v obchodním rejstříku; přičemž správní řád se zastoupením účastníka právnickou osobou výslovně počítá. V této souvislosti odkázal na správní řízení vedená pod sp. zn. S-MHMP 1717914/2018/Dvo, sp. zn. S-MHMP 1409067/2018/Ant, sp. zn. S-MHMP 655444/2018/Dol, sp. zn. S-MHMP 201030/2018/Dvo, sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac, v nichž prvostupňový správní orgán akceptoval obdobná podání. Poukázal na přípis žalovaného ze dne 8. 4. 2019, č. j. 463/2019 – 160 – SPR/3, jímž byla ustálená praxe přerušena. Dovodil proto, že měl právo legitimního očekávání, že jím učiněné podání uvedeným způs