2 Afs 239/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Af 43/2019- 55 - text 15 8A 43/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému GTL, spol. s r.o., IČ: 485 34 668 se sídlem Řecká 1107, 250 81 Nehvizdy zastoupená advokátem JUDr. Mariánem Kováčikem se sídlem Koněvova 54, 130 00 Praha 3, Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno – střed o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2019, č.j. 37877/19/5300-22443-607102, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2019, č.j. 37877/19/5300-22443-607102, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Odvolací finanční ředitelství jako odvolací orgán vydal dne 16. 9. 2019 rozhodnutí č.j. 37877/19/5300- 22443-607102 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno 11 platebních výměrů vydaných Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 dne 13. 6. 2012 za daňové období únor 2010 až prosinec 2010, tj. dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č.j. 339508/12/001514104172, č.j. 339529/12/001514104172, č.j. 339537/12/001514104172, č.j. 339543/12/001514104172, č.j. 339547/12/001514104172, č.j. 339557/12/001514104172, č.j. 339562/12/001514104172, č.j. 339573/12/001514104172, č.j. 339580/12/001514104172, č.j. 339589/12/001514104172, č.j. 339598/12/001514104172. 2. V žalobou napadeném rozhodnutí se k dosavadnímu průběhu řízení uvádí: „[4] Správce daně obdržel dne 3. 10. 2011 od místně příslušného správce daně společnosti VIASAT SERVICE s.r.o., DIČ: CZ28934393 (dále jen „VIASAT SERVICE“) informaci, že tato společnost nebyla registrována v souladu se zákonem, a to nejen k dani z přidané hodnoty, která jí byla na základě obnovy řízení zrušena dne 1. 10. 2011 (po nabytí právní moci rozhodnutí) zpětně ke dni původní účinnosti registrace tj. k 29. 7. 2009 bez náhrady. Na základě této informace byla se žalobcem zahájena dne 9. 11. 2011 kontrola daně z přidané hodnoty (viz protokol č. j. 508015/11/001931103052). Správce daně poté vyzval žalobce výzvou č. j. 185423/12/001931103052 ze dne 6. 4. 2012 k prokázání jím tvrzených skutečností a oprávněnosti uplatněného odpočtu daně z přijatých faktur od společnosti VIASAT SERVICE. Dne 19. 4. 2012 předložil žalobce správci daně požadované doklady a současně došlo k zúžení daňové kontroly v rozsahu přijatých zdanitelných plnění od společnosti VIASAT SERVICE za zdaňovací období únor 2010 až prosinec 2010. Dne 25. 4. 2012 seznámil správce daně žalobce protokolem č. j. 229009/12/001931103052 s výsledky kontrolního zjištění, ke kterým se daňový subjekt dne 24. 5. 2012 písemně vyjádřil (viz protokol č. j. 303323/12/001931103052). Ke změně výsledku kontrolního zjištění však nedošlo a dne 7. 6. 2012 byla se žalobcem projednána protokolem č. j. 331247/12/001931103052 zpráva o daňové kontrole č. j. 330885/12/001931103052 (dále jen „zpráva o kontrole“), kde správce daně zkonstatoval, že žalobce neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění (reklamních služeb) od dodavatele VIASAT SERVICE za zdaňovací období únor až prosinec 2010. Poté byla na základě výsledku daňové kontroly žalobci ve výroku uvedenými rozhodnutími ze dne 13. 6. 2012 doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce únor až prosinec 2010 celkem ve výši 658 000 Kč a současně předepsáno penále v celkové výši 131 600 Kč. [5] Žalobce se proti těmto rozhodnutím podáním správci daně doručeným dne 9. 7. 2012 odvolal a následně své odvolání podáním doručeným dne 26. 10. 2012, dne 30. 7. 2013 a dne 3. 9. 2013 doplnil. Odvolací orgán po přezkoumání spisového materiálu a námitek žalobce v odvolání uvedených uložil prvostupňovému správci daně doplnit odvolací řízení mj. provést i svědeckou výpověď J. N., jednatele VIASAT SERVICE. S výsledky doplnění odvolacího řízení byl žalobce seznámen výzvou k vyjádření se v rámci odvolacího řízení č. j. 26533/13/5000-14306-607102 ze dne 23. 10. 2013. Dne 5. 11. 2013 bylo odvolacímu orgánu doručeno vyjádření k výzvě. Odvolací orgán poté znovu přezkoumal spisový materiál a dospěl k odlišnému právnímu názoru, tj. že objektivní skutečnosti nasvědčují tomu, že žalobce mohl a měl vědět, že předmětná plnění jsou zasažena podvodem na DPH, a proto žalobce seznámil výzvou k vyjádření se v rámci odvolacího řízení č. j. 2373/14/5000-14306- 607102 s tímto odlišným právním názorem. Dne 11. 3. 2014 bylo odvolacímu orgánu doručeno vyjádření žalobce, avšak ke změně kontrolních zjištění nedošlo, a proto odvolací orgán vydal dne 12. 5. 2014 rozhodnutí č. j. 11324/14/5300-14306-607102, kterým odvolání zamítl a správcem daně vydané dodatečné platební výměry za předmětná zdaňovací období potvrdil. [6] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 11. 7. 2014 žalobu k Městskému soudu v Praze, který vydal dne 24. 1. 2018 rozsudek č. j. 10 Af 32/2014-95, kterým žalobu zamítl. Žalobce proti tomuto rozsudku podal dne 7. 2. 2018 kasační stížnost a Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 19. 7. 2018 č. j. 1 Afs 47/2018-58 rozhodl tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Af 32/2014-95 i rozhodnutí odvolacího orgánu č. j. 11324/14/5300-14306-607102 a vrátil věc k dalšímu řízení odvolacímu orgánu s tím, aby v prvé řadě posoudil, zda odvolatel prokázal, že mu zdanitelné plnění, od nichž odvozuje svůj nárok na odpočet DPH poskytl deklarovaný dodavatel, a teprve poté dospěje-li k závěru, že odvolatel své důkazní břemeno unesl, bude na místě se zabývat otázkou, zda k uplatnění nároku na odpočet DPH došlo podvodným či zneužívajícím způsobem. [7] Odvolací orgán poté znovu přezkoumal spisový materiál a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že předmětná zdanitelná plnění (reklamní služby) přijal od deklarovaného dodavatele v deklarovaném rozsahu a s tímto závěrem daňový subjekt písemností č. j. 28532/19/5300-22443-607102 ze dne 18. 7. 2019 seznámil. Dne 5. 8. 2019 pak bylo odvolacímu orgánu doručeno vyjádření žalobce. Jako reakci na vyjádření žalobce vydal odvolací orgán další výzvu č. j. 34501/19/5300-22443-607102, ve které upravil a doplnil odůvodnění a nově uvedl body 36 a 44, aby lépe a komplexněji seznámil žalobce se svým hodnocením a závěry. Dne 5. 9. 2019 bylo odvolacímu orgánu doručeno vyjádření žalobce. [8] Dne 16. 9. 2019 pak odvolací orgán vydal rozhodnutí č. j. 37877/19/5300-22443- 607102, jímž napadené rozhodnutí změnil v části týkající se bankovního spojení, v ostatním zůstaly výroky dodatečných platebních výměrů beze změny.“ 3. V Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzvě k vyjádření se v rámci odvolacího řízení č.j. 34501/19/5300-22443-607102 (dále též jen „Seznámení“) se v bodě 21 uvádí: „Poté odvolací orgán zkoumal, zda předmětná zdanitelná plnění byla odvolateli poskytnuta deklarovaným dodavatelem VIASAT SERVICE v deklarovaném rozsahu. Avšak jak z průběhu dokazování a doplnění odvolacího řízení vyplývá, předmětné daňové doklady za zdaňovací období únor až prosinec 2010, na základě kterých odvolatel uplatnil nárok na odpočet DPH, na nichž je jako dodavatel reklamních služeb a poskytovatel zdanitelných plnění uvedena korporace VIASAT SERVICE, nebyly tímto deklarovaným dodavatelem vystaveny a ani zde deklarovaná zdanitelná plnění – reklamní služby, nebyly tímto dodavatelem uskutečněny. Ze spisového materiálu a zápisu v Obchodním rejstříku je zřejmé, že za korporaci VIASAT SERVICE byl oprávněn jednat a podepisovat pouze jednatel J. N. Jeho jménem byly podepisovány plné moci k jednání za tuto korporaci, tj. Rámcová smlouva o reklamě a daňové doklady vystavené. Avšak jednatel této korporace J. N. do protokolu o svědecké výpovědi ze dne 7. 8. 2013 (za přítomnosti odvolatele) uvedl, že mu není známo, že byl od 20. 7. 2009 jednatelem korporace VIASAT SERVICE a na adrese zapsané jako sídlo korporace nikdy nebyl, žádné plné moce k zastupování neudělil, neuskutečňoval žádná plnění, nepřijímal za ně úhrady, neprováděl internetové bankovnictví a předmětné daňové doklady a Rámcovou smlouvu o reklamní kampani, nevystavil ani nepodepsal. Dle odvolacího orgánu tak za korporaci VIASAT SERVICE jak při udělování plných mocí, tak při uzavírání obchodních vztahů, či vystavování dokladů, smluv, provádění internetového bankovnictví jednala osoba neznámá a tudíž druhá podmínka, že plnění byla poskytnuta osobou uvedenou na daňových dokladech v rozsahu zde deklarovaném, splněna nebyla.“ II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v první žalobní námitce namítá nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu prekluze. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 399/2017 ze dne 14. 3. 2018, bod 24 plyne, že dodatečné platební výměry musí být pravomocně vyměřeny před uplynutím prekluzivní lhůty dle příslušných ustanovení § 148 daňového řád