2 Ads 173/2014 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 10/2021- 100 - text 24 18 Ad 10/2021- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Martin Bobáka a Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: SCARBOLO, s.r.o. v likvidaci, IČO: 24192422 sídlem Husitská 89/41, 130 00 Praha 3 – Žižkov zastoupené advokátem JUDr. Adamem Rakovským sídlem Václavská 316/12, 120 00 Praha 2 – Nové Město proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13, 746 02 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020, č. j. 2684/1.30/20-5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (inspektorát) rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020, č. j. 36610/9.30/19-9 (prvostupňové rozhodnutí) uznal žalobkyni vinnou z I.A. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v rozhodném znění (zákon o zaměstnanosti), kterého se dopustila tím, že umožnila výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 1 a 2 zákona o zaměstnanosti, když umožnila na pracovišti společnosti Svoboda a Březík - pečivo s.r.o., IČO: 262 25 751, se sídlem U Habrovky 247/11,140 00 Praha 4 - Krč, na adrese U Tescomy 235, 760 01 Zlín (Svoboda a Březík - pečivo nebo jen pekárna), cizincům, panu A. S., v období od 1. 8. 2018 do 21. 1. 2019, a paní V. C., v obdobích od 10. 9. 2018 do 30. 11. 2018 a od 16. 1. 2019 do 21. 1. 2019 (tyto osoby soud dále označuje jako paní C. a pan S.), výkon závislé práce, který spočíval v pomocných pracích ve výrobě mimo pracovněprávní vztah, čímž porušila § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (zákoník práce), a to bez povolení k zaměstnání, čímž porušila § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti; I.B. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti, jehož se žalobkyně dopustila tím, že umožnila výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 3 zákona o zaměstnanosti, když v pekárně umožnila výše vyjmenovaným cizincům (paní C. A pan S.) výkon závislé práce spočívající v pomocných pracích ve výrobě bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, čímž porušila § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti; I.C. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, kterého se žalobkyně dopustila tím, že zastřeně zprostředkovala zaměstnání dle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, když v obdobích uvedených v prvostupňovém rozhodnutí pronajmula pracovní sílu v podobě pracovníků uvedených v prvostupňovém rozhodnutí, resp. tyto pracovníky dočasně přidělila k výkonu práce pomocných dělníků ke společnosti WESTLAND spol. s r.o., IČO: 607 45 193, se sídlem Třída Tomáše Bati, 765 82 Otrokovice (WESTLAND), dále spočívající v pomocných pracích ve výrobě u Svoboda a Březík - pečivo, a dále spočívající v pomocných pracích v kovovýrobě ke společnosti XERIA spol. s r.o., IČO: 632 17 830, se sídlem U Farmy 1579, 765 02 Otrokovice (XERIA), to vše bez povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž porušila § 14 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, neboť nesplňovala žalobkyně podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Výrokem II inspektorát uložil žalobkyni za tyto přestupky pokutu ve výši 3 100 000 Kč a výrokem III povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. K odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) změnil výši uložené pokuty na 2 790 000 Kč a dále také lhůtu, v níž žalobkyně byla povinna tuto pokutu uhradit. Stran délky splatnosti změnil také nákladový výrok prvostupňového rozhodnutí. Podstatné pro tento spor je to, že celý výrok I prvostupňového rozhodnutí potvrdil a odvolání v této části zamítl. II. Žaloba a další podání 3. Žalobkyně se napadenému rozhodnutí brání žalobou. V ní napadla závěry žalovaného stran všech výroků prvostupňového rozhodnutí. V prvním žalobním bodu žalobkyně zpochybnila závěr, že jí lze přičíst jednání pana Š., který zprostředkoval práci v pekárně paní C. a panu S. Dle žalobkyně jde o pouhou domněnku inspektorátu, která nemá oporu v provedeném dokazování. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně tvrdí, že správní orgány provedly dokazování v rozporu s procesními předpisy. Vycházely z výslechu paní C. a pana S. Tento výslech ovšem neprovedl inspektorát; vycházely jen z protokolu o jejich výsleších z jiného řízení. Žalobkyně již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí výslovně navrhla provést opětovný výslech pana S. a paní C., k čemuž se žalovaný vůbec nevyjádřil. Tím žalovaný omezil bezprostřednost dokazování. 5. V rámci třetího žalobního bodu žalobkyně zpochybnila závěry správních orgánů ohledně „zastřeného“ agenturního zaměstnávání. Žalovaný jí prý na s. 14 napadeného rozhodnutí podsouvá, že se chtěla vyhnout povinnosti mít příslušná povolení. Toto skutkové zjištění o pohnutce žalobkyně však nevyplývá z provedeného dokazování. Dle žalobkyně je vždy třeba podrobně zkoumat smluvní vztah mezi subjekty a jejich vůlí, se kterou smlouvu uzavíraly. Závěr správních orgánů o tom, že nejsou oprávněny posuzovat platnost smluv, je nemůže zprostit povinnosti při dokazování vzít tyto smlouvy v potaz a bez dalšího je prohlásit za jednání, kterým mělo být zastřeno agenturní zaměstnávání. Dále žalobkyně polemizovala se závěry ohledně domnělého zastřeného agenturního zaměstnávání na pracovištích WESTLAND, XERIA a v pekárně. 6. K pracovišti WESTLAND žalobkyně předně uvedla, že inspektorát opatřil veškeré důkazy v průběhu kontroly, avšak v této době již žalobkyně u WESTLAND téměř rok nepůsobila, jelikož cizince tam v době kontroly působící zaměstnávala společnost EURODET CZ, s.r.o., IČO: 25566431, se sídlem Moravní 958, 765 02 Otrokovice (EURODET). Podle žalobkyně se správní orgány nepokusily zjistit, jaké poměry panovaly na pracovišti WESTLAND v době, kdy tam působila žalobkyně. Veškeré jejich skutkové závěry jsou toliko domněnky. V návaznosti na výslech pana D. (jednatele WESTLAND) zpochybnila závěry ohledně neoddělitelnosti výsledků její činnosti (díla) od výsledků práce zaměstnanců WESTLAND. Dokazování dle ní neodpovídá ani další dílčí závěr, a to že u WESTLAND nepůsobili její předáci a že pracovníci WESTLAND zadávali práci přímo pracovníkům žalobkyně. Inspektorát v tomto směru nijak nevysvětlil rozpor mezi výpovědí pana D. a pana Č. (hlavního mistra WESTLAND). Žalobkyně zdůraznila, že její pracovníci nemluvili česky a pracovníci WESTLAND měli problém s komunikací v ruském jazyce. Nemohl tedy být naplněn znak závislé práce v tom, že by zaměstnanci WESTLAND dávali pokyny a řídili práci zaměstnanců žalobkyně. Skutkové zjištění, že česky mluvící pracovníci žalobkyně byli toliko tlumočníci, nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně také zpochybňuje dílčí závěr stran poskytování ochranných pracovních prostředků a pracovních pomůcek. Pokud je od WESTLAND koupila žalobkyně, je pro určení povahy vykonávané činnosti bezvýznamné, že tyto pomůcky a prostředky konkrétním pracovníkům přidělovala WESTLAND. Správním orgánům vytýká, že ji vyčetly, že ke smlouvě o dílo s WESTLAND neexistují žádné dílčí smlouvy či dodací listy. Správní orgány ji žádnou výzvu k předložení těchto dokumentů nedoručily. Konečně žalobkyně polemizuje se závěry správních orgánů ohledně odpovědnosti jejích zaměstnanců. Uvedla, že pokud by její zaměstnanci způsobili škodu, což v řízení nebylo prokázáno, byla by za tuto škodu odpovědná žalobkyně. Výpovědi svědků nemohou zvrátit skutečnost, že otázka odpovědnosti je právní otázkou. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí nezákonné a nesprávné. 7. K zastřenému agenturnímu zaměstnávání u Svoboda a Březík - pečivo žalobkyně zdůraznila, že správní orgány neprokázaly, že by paní C. a pan S. byli jejími zaměstnanci. I pokud to však prokázáno bylo, rozhodnutí ji trestá v rozporu se zásadou ne bis in idem. Není možné, aby byla současně uznána vinnou přestupky, které spočívají v umožnění výkonu závislé práce mimo pracovní poměr (výrok I.A. prvostupňového rozhodnutí) a v umožnění výkonu závislé práce osobám bez platného oprávnění k pobytu (výrok I.B. prvostupňového rozhodnutí), na straně jedné, a na straně druhé, přestupkem, který spočívá v zastřeném zprostředkování zaměstnání (výrok I.C. prvostupňového rozhodnutí). Správní orgány nesprávně hodnotily smluvní vztah mezi žalobkyní a pekárnou, jelikož smlouva o dílo obsahovala předmět plnění, a to pomocné a manipulační práce a balení zboží. Manipulační práce a balení zboží nejsou činnostmi, které výrobce pečiva musí provádět osobně (podobně jako například úklid pracoviště). Z výpovědi pana S. nevyplývá, že by ho kdokoliv z pekárny dozoroval či jeho práci řídil. Za takových okolností se tak nemohlo jednat o nájem pracovní síly. Paní C. sice uvedla, že její práci kontrolovali zaměstnanci pekárny, ale z žádného důkazu již dle žalobkyně nevyplývá, jakým způsobem. V pochybnostech měly správní orgány konstatovat, že se jednalo o dohled dle § 2593 zákona