5 As 31/2003 — Nejvyšší správní soud

10 A 125/2023- 79 - text 10 A 125/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobců: a) T. M. N. b) nezletilá H. A. L. c) nezletilý P. L. N. oba zastoupeni zákonným zástupcem matkou T. M. N. všichni žalobci zastoupeni Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem sídlem Varšavská 714/38, Praha 2 proti žalovanému: Fond ohrožených dětí Na Poříčí 6 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného, který spočíval v rozdělení sourozenců H. A. L. a P. L. N. a neumožnění péče H. A. L. o P. L. N. v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Praha 10 – Štěrboholy v období od 13. 7. 2023 do 11. 8. 2023 takto: I. Žaloba žalobkyně a) se odmítá. II. Žaloba žalobců b) a c) se zamítá. III. V řízení o žalobě žalobkyně a) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. IV. V řízení o žalobě žalobců b) a c) soud nepřiznává žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. V. Městský soud v Praze vrací k rukám advokáta žalobkyně a) zaplacený soudní poplatek za žalobu žalobkyně a) ve výši 2.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu městského soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Žaloby 1. Žalobci b) a c) jsou vietnamskými dětmi, přičemž vůči Čechům často používají jména „A.“ (H. A. L.) a „L.“ (P. L. N.). Dne 28. 6. 2023 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 usnesení sp. zn. 14 Nc 33/2023 a 14 Nc 32/2023, kterými nařídil předběžná opatření o umístění sourozenců, tj. žalobců 2 a 3) a jejich prostřední sestry (nezletilá B. K. L. N. – „L.“) do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Praha 10 – Štěrboholy (dále jen „zařízení“), a to na dobu 3 měsíců. Žalobkyně a) je matkou těchto dětí a jejich zákonnou zástupkyní. Usneseními Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 224/2023-73 ze dne 2. 8. 2023 a č. j. 17 Co 242/2023- 117 ze dne 11. 8. 2023 byla následně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 změněna tak, že návrhy na předběžná opatření se zamítají. Ve dnech 11. 8. 2023 a 17. 8. 2023 pak byli všechny 3 děti ze zařízení žalovaného propuštěny domů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 0 P 272/2023 a 50 P a Nc 191/2023 ze dne 5. 9. 2023 bylo následně rozhodnuto i o zastavení řízení o nařízení ústavní výchovy. 2. Žalovaný v zařízení dne 13. 7. 2023 děti - sourozence rozdělil (předtím starší sourozence odeslal na tábor), neumožnil nezletilé H. A. L. bydlet společně se svým dvouletým bratrem P. L. N. a pečovat o něj dosavadním způsobem (pomoc při jídle, při hygieně aj.). Nezletilá H. A. L. vídala svého mladšího bratra, o něhož se chtěla starat, pouze během návštěv jejich rodičů v Klokánku. Tato situace pak trvala až do propuštění dětí ze zařízení, tj. cca 1 měsíc. Ze záznamu z 13. 7. 2023 vyplývá, že důvodem rozdělení byla zátěž „A.“, která dle názoru pracovnic zařízení převzala roli matčiny péče. 3. Dne 5. 8. 2023 podala matka dětí /žalobkyně a)/ na výše uvedený zásah žalovaného stížnost u ředitele zařízení. Ředitelka skutečnost rozdělení dětí potvrdila, ovšem nezákonnost postupu neuznala. Jako důvod postupu označila rovněž ochranu nezletilé H. A. L. před zátěží působenou péčí o jejího bratra. 4. Žalobci jsou názoru, že dle ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy mají děti právo na společné umístění se svými sourozenci, nebrání-li tomu závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců. Obdobně pak vyplývá právo na společné umístění dětí z ustanovení § 4 odst. 4 téhož zákona, dle kterého se sourozenci umísťují do jedné rodinné skupiny v dětském domově. Tato ustanovení, která konkretizují obecnou zásahu ochrany rodiny zakotvenou v ústavním pořádku ČR, jsou dle názoru žalobců aplikovatelná i na výkon předběžných opatření. K tomu přistupuje ještě psychologický aspekt. Nezletilý P. L. N. byl v době umístění do zařízení žalovaného teprve dvouletý, tudíž velmi zranitelný v situace oddělení od své matky. Potřeboval péči své starší sestry, která navíc byla o něj do určité míry zvyklá pečovat i z domova. A právě této péči nahrazující péči matky se žalovaný rozhodl zamezit, což je podle žalobců z vývojově psychologického hlediska zcela absurdní. 5. Podle žalobců mělo být o věci rozhodováno ve správním řízení (viz ustanovení § 36 zákona o výkonu ústavní výchovy a contrario), žalovaný nejenže o věci ve správním řízení nerozhodl, nýbrž vůbec nevydal žádné formalizované rozhodnutí. U Městského soudu v Praze se proto žalobci v řízení o žalobě podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhají deklarace nezákonnosti tohoto jednání žalovaného. Žalobci původně za žalovaného označili přímo zařízení zřizovatele. II. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný v postavení zřizovatele zařízení (tehdejšího žalovaného) ve vyjádření ze dne 1. 12. 2023 shrnul, že byl případ veden dle platných standardů kvality Fondu ohrožených dětí. S matkou byl po umístění dětí 28. 6. 2023 dohodnout termín návštěvy a konzultace dne 29. 6. 2023, to za účasti překladatelky. S matkou byla situace dětí prokonzultována, byla seznámena s odjezdem dětí na tábor dne 30. 6. 2023, neprojevila nesouhlas. L. na tábor neodjel z důvodu nízkého věku, o jeho potřeby bylo postaráno, matka jej navštěvovala každý den. Děvčatům se na táboře líbilo, našly si tam kamarádky. Po návratu „A.“ nahrazovala u L. péči matky, fyzicky ji to vyčerpávalo, L. tuto péči po A. navíc vyžadoval a po přestěhování na byt to vyžadoval od sestry L. 7. A. proto byla dne 13. 7. 2023 umístěna na jiný byt, bylo to s ní probráno, byl jí sdělen důvod, nic proti tomu nenamítala. Byla poučena, že kdykoliv může bratra navštívit, to však nevyužila, o návštěvu zájem neměla, na sourozence se neptala, projevila negativní vztah k L. Děti se vídaly i tak na zahradě anebo při návštěvách matky v zařízení. L. po rozdělení učinil pokrok, co se týče samostatnosti a vstřícnosti vůči zaměstnancům zařízení. Není běžné, aby se děti staraly o své sourozence, péči vykonává zařízení, nikoliv děti. A. byla propuštěna 11. 8. 2023, L. a L. byli propuštění 17. 8. 2023, matka se během propouštění dětí usmívala a všem se klaněla a děkovala. 8. Žalobci k vyjádření žalovaného neučinili žádnou repliku. III. Dosavadní procesní postup Městského soudu v Praze 9. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2024 spojil ke společnému projednání řízení o žalobě žalobkyně a), které bylo vedeno pod sp. zn. 10 A 125/2023 a řízení o žalobě žalobců b) a c), které bylo vedeno pod sp. zn. 10 A 127/2023. Současně poučil žalobce o svém právním názoru, že ve věci má být žalovaným Fond ohrožených dětí, jakožto zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a osoba pověřená k poskytování sociálně právní ochrany dětí (§ 39 odst. 2 a § 48 zákona o sociálně právní ochraně dětí). Vyzval proto žalobce, kteří původně jako žalovaného označili přímo zařízení, aby v souladu s tímto právním názorem upravili označení žalovaného. Žalobci tak učinili dne 16. 1. 2024. 10. Žalovaný se po poučení soudem, že je nově označen za žalovaného, k věci již dále nijak nevyjádřil. Městský soud proto v dalším vycházel z jeho vyjádření ze dne 1. 12. 2023, se kterým žalobci byli seznámeni (avšak se k němu nevyjádřili) a z předloženého správního spisu. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout jen tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS). 13. O věci rozhodl soud bez jednání, neboť ani jedna ze stran po poučení soudem nevyslovila s rozhodnutím bez jednání nesouhlas. Souhlas s rozhodnutím bez jednání je tak u obou procesních stran presumován dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Soud neshledal za potřebné nařídit jednání z důvodu dokazování – žalovaný soudu předložil správní spis, jenž obsahuje podklady o průběhu umístění žalobců b) a c) v zařízení, včetně těch podkladů, jichž se dovolává žalobkyně. Správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2