2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 13/2021- 175 - text 21 10 Ad 13/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: DEVĚTSIL JST, s.r.o. sídlem Francouzská třída 2079/2, Východní Předměstí, Plzeň zastoupena doc. JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem sídlem Malá 43/6, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2021, č. j. MZDR 10411/2021-3/OLZP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2021, č. j. MZDR 10411/2021-3/OLZP, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 3. 2. 2021, č. j. sukl32677/2021, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 103 odst. 6 písm. g) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů. 2. Žalobkyně se přestupku dopustila tím, že jako provozovatel lékárny Samaritán na adrese Fr. Ondříčka 1088/2, České Budějovice, v období od ledna 2014 do listopadu 2016 v rozporu s § 82 odst. 4 poslední větou zákona o léčivech použila k distribuci podle § 5 odst. 5 zákona o léčivech celkem 19 101 balení registrovaných léčivých přípravků v celkové hodnotě 12 787 353,58 Kč, které odebrala jako provozovatel lékárny pro potřeby lékárny Samaritán, avšak tato balení léčivých přípravků distribuovala ze skladu lékárny Samaritán zahraničním odběratelům. 3. Dále se žalobkyně dopustila přestupku tím, že jako provozovatel lékárny Samaritán – odloučeného oddělení výdeje léčiv, na adrese Sokolská 87, 373 63 Ševětín, v období od května 2015 do dubna 2017 v rozporu s § 82 odst. 4 poslední větou zákona o léčivech použila k distribuci podle § 5 odst. 5 zákona o léčivech celkem 16 482 balení registrovaných léčivých přípravků v celkové hodnotě 12 447 086,37 Kč, avšak tato balení léčivých přípravků distribuovala ze skladu lékárny Samaritán – odloučeného oddělení výdeje léčiv Ševětín – zahraničním odběratelům. 4. Za spáchání přestupku byla žalobkyni uložena podle § 107 odst. 1 písm. e) zákona o léčivech pokuta ve výši 9 000 000 Kč a podle § 79 odst. 5 správního řádu povinnosti nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. II. Řízení předcházející podané žalobě 5. Správní orgán prvního stupně (Státní ústav pro kontrolu léčiv) zahájil dne 14. 12. 2016 kontrolu v lékárně Samaritán, na adrese Fr. Ondříčka 1088/2, 370 11 České Budějovice, kterou provozuje žalobkyně. Bylo zjištěno, že lékárna Samaritán v období od ledna 2014 do listopadu 2016 opakovaně distribuovala na území Slovenska společnostem RETIA a.s., OLIWER Pharmacy s.r.o. a SAPPADA spol. s r.o. léčivé přípravky v celkovém počtu 19 101 kusů balení v celkové hodnotě 12 787 353,58 Kč. 6. Dne 22. 7. 2019 vydal správní orgán prvního stupně v této věci rozhodnutí s č. j. sukl165248/2019, sp. zn. sukls175599/2018, ze dne 27. 6. 2019, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 103 odst. 6 písm. g) zákona o léčivech a uložil jí pokutu ve výši 4 500 000 Kč. 7. Správní orgán prvního stupně zahájil dne 10. 5. 2017 kontrolu v další žalobkynině lékárně – v lékárně Samaritán – Odloučené oddělení výdeje léčiv, na adrese Sokolská 87, 373 63 Ševětín. Bylo zjištěno, že lékárna Ševětín v období od dubna 2015 do května 2017 opakovaně distribuovala na území Slovenska společnostem RETIA a.s., OLIWER Pharmacy s.r.o. a SAPPADA spol. s r.o. léčivé přípravky v celkovém počtu 16 482 kusů balení v celkové hodnotě 12 447 086,37 Kč. 8. Podobně jako v předešlé věci vydal dne 20. 3. 2019 správní orgán prvního stupně rozhodnutí s č. j. sukl70106/2019, sp. zn. sukls259368/2018, ze dne 27. 6. 2019, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 103 odst. 6 písm. g) zákona o léčivech uložil jí pokutu ve výši 4 500 000 Kč. 9. Proti oběma rozhodnutím se žalobkyně odvolala. Žalovaný při rozhodování o odvoláních obě rozhodnutí zrušil a přikázal správnímu orgánu prvního stupně, aby tato řízení spojil podle § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v jedno společné správní řízení a znovu rozhodl o vině a trestu při aplikování absorpční zásady (rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2020, č. j. MZDR 39948/2019-2/OLZP, sp. zn. OLZP: A54/2019, a ze dne 20. 10. 2020, č. j. MZDR 22248/2019-2/OLZP, sp. zn. OLZP: A29/2019). 10. V následném společném řízení správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 3. 2. 2021, č. j. sukl32677/2021, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 103 odst. 6 písm. g) zákona o léčivech a uložil jí pokutu ve výši 9 000 000 Kč. 11. Žalobkyně se dopustila přestupku tím, že podle § 103 odst. 6 písm. g) zákona o léčivech porušila zákaz distribuovat léčivé přípravky, které odebrala jako provozovatel lékárny podle § 82 odst. 4 (podle tohoto ustanovení může lékárna odebrat od jiné lékárny léčivé přípravky pouze výjimečně, a to v případě, kdy nemá takový léčivý přípravek k dispozici a nemůže jej v potřebném čase získat od distributora, nebo když má jiná lékárna nevyužité zásoby léčivého přípravku, které nelze vrátit distributorovi). 12. Rovněž proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. III. Napadené rozhodnutí 13. Toto odvolání žalovaný svým rozhodnutím ze dne 8. 10. 2021, č. j. MZDR 10411/2021-3/OLZP, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 14. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že výrok prvostupňového rozhodnutí je vadný. Výrok dostatečně identifikuje skutek žalobkyně (obsahuje místo, čas, způsob spáchání a jiné skutečnosti, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným). Ačkoliv výrok neobsahuje označení, že se žalobkyně dopustila přestupku ve formě opakování, není to důvodem pro zrušení rozhodnutí. Výrok obsahuje dostatečný popis jednotlivých dílčích útoků žalobkyně. Dále žalovaný blíže odůvodnil, jak žalobkyně naplnila jednotlivé znaky opakování přestupku. 15. Zároveň žalobkynina odpovědnost nezanikla prekluzí, neboť správní orgán prvního stupně zahájil řízení včas v souladu se subjektivní dvouletou lhůtou i objektivní pětiletou lhůtou (podle § 109 odst. 3 zákona o léčivech ve znění účinném do 30. 6. 2017 odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán). 16. Žalovaný nesouhlasil ani s odvolací námitkou, že měl ve společném řízení projednat i další žalobkyniny podobné přestupky, protože byly spáchány až ke dni 21. 11. 2016, resp. k 21. 4. 2017, tedy poté, co bylo zahájeno nyní projednávané správní řízení. Tyto přestupky tak nelze projednat ve společném řízení podle § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle něhož se ve společném řízení neprojedná přestupek, který byl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku. 17. Případná nebyla ani žalobkynina námitka, že mělo být její jednání posouzeno jako přestupek podle 103 odst. 10 písm. e), podle něhož se provozovatel lékárny dopustí přestupku tím, že vydá léčivý přípravek jiné lékárně nebo poskytovateli lůžkové péče v rozporu s § 82 odst. 4. Podle žalovaného totiž nelze slovenskou lékárnu považovat za lékárnu ve smyslu zákona o léčivech. Navíc poskytování léčivých přípravků podle § 82 odst. 4 musí být výjimečné, což v tomto případě nebylo. 18. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, že se prvostupňový orgán dopustil zákazu dvojího přičítání. S tímto zákazem není v rozporu, pokud se v případě opakování přestupku vezme v úvahu počet dílčích útoků, počet distribuovaných balení léků a jejich peněžní hodnota nebo dlouhá doba, po kterou se žalobkyně dopouštěla distribuce léků. Podle žalovaného je obecně diametrální rozdíl mezi tím, zda se pachatel dopouštěl protiprávního jednání po dobu 1 měsíce, nebo (jako žalobkyně) po dobu 3 let a cca 3 měsíců, a jestli došlo ke 2 dílčím útokům, nebo ke 128 dílčím útokům jako v případě žalobkyně. 19. Žalovaný rovněž potvrdil prvostupňové rozhodnutí, co se týče výše sankce a jejího odůvodnění. Podle žalovaného sankce je řádně odůvodněna a není ani nepřiměřená, rovněž není třeba prvostupňové rozhodnutí rušit proto, že údajně nepřihlédlo k již uložené pokutě ve výši 2 000 000 Kč v řízení sp. zn. sukls162562/2016. Tato pokuta byla uložena za jiný skutek, proto nejde o „dvojí pokutu“. 20. Vadu v uložené sankci neshledal žalovaný ani ohledně hodnocení ekonomické situace žalobkyně. Prvostupňové rozhodnutí se dostatečně zabývá majetkovými poměry žalobkyně a pokuta není likvidační. IV. Žaloba 21. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Oba správní orgány se údajně dopustily nesprávného právního posouzení. Navíc bylo správní řízení zatíženo vadami. Žalobkyně navrhuje zrušení nejen napadenéh