9 Afs 57/2013 — Nejvyšší správní soud

10 Af 20/2023- 53 - text 10 Af 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Calangute, SE v likvidaci, IČO 28253485 sídlem Ovocný trh 572/11, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátkou JUDr. Milenou Novákovou sídlem třída Míru 146, 381 01 Český Krumlov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2023, č. j. 26531/23/5300-22444-713021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal na základu výsledku daňové kontroly platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 26. 7. 2022, č. j. 6424007/22/2001-52523-107624, kterým byla vyměřena DPH za zdaňovací období září 2018 ve výši 2 003 551 Kč oproti žalobkyní vykázané dani ve výši 46 117 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 8. 2023, č. j. 26531/23/5300-22444-713021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, především uvedl, že žalobkyně za zdaňovací období září 2018 uplatnila nárok na odpočet daně u plnění od dodavatelů Felix City s.r.o. (dále jen „Felix“), Horizont Real Estate s.r.o. (dále jen „Horizont“) a BITTNER s.r.o. (dále jen „BITTNER“). Správci daně vznikly pochybnosti, zda žalobkyně nárok na odpočet daně uplatnila oprávněně, a zaslal jí výzvu k odstranění pochybností. Následně zahájil daňovou kontrolu, neboť měl pochybnosti o rozsahu a předmětu deklarovaných přijatých plnění a o tom, zda byla poskytnuta právě uvedenými dodavateli. Správce daně dospěl k závěru, že nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet daně, přičemž žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala, že k uskutečnění zdanitelných plnění došlo tak, jak je deklarováno na předložených dokladech. Správce daně následně vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobkyni vyměřil daň. 4. Žalovaný korigoval závěry správce daně a nově konstatoval, že předmět plnění je prokázán, neboť je zřejmé, jaké činnosti měly být předmětem přijatých zdanitelných plnění. Vznikly však pochybnosti o tom, zda žalobkyně předmětná zdanitelná plnění od deklarovaných dodavatelů skutečně přijala. Následně vyložil všechny pochybnosti, které měl ohledně plnění od společností Felix, BITTNER a Horizont s tím, že pochybnosti o společnostech jako o deklarovaných dodavatelích jsou sice oslabené, ale přetrvávají pochybnosti stran rozsahu dodaných zdanitelných plnění. Žalovaný považuje za neprokázané, že předmětná plnění byla dodána v deklarovaném rozsahu, a provedla srovnání s dodavatelem EUROPLAKAT, u kterého pochybnosti nevznikly. 5. Žalovaný se následně vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami uplatněnými žalobkyní. III. Žaloba 6. Žalobkyně po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení namítla, že se správce daně nedostatečně seznámil s předmětem daňové kontroly. Orgány daňové správy srovnávaly společnost EUROPLAKAT s jinými dodavateli žalobkyně. Ta však na trhu působí jiným způsobem a neposkytuje služby, které požadovala žalobkyně (rozdávání letáků, bannery na automobilech). 7. Žalobkyně předně namítala, že správce daně procesně pochybil a hrubě porušil základní účel správy daní a zneužil svou pravomoc. Řízení podle jejího názoru trpí vadami dokazování. Správce daně se nesnažil zjistit správnou výši daně, nýbrž ji za každou cenu chtěl doměřit, a za tímto účelem měnil právní kvalifikaci porušení povinnosti žalobkyní. Žalovaný korigoval závěry správce daně tak, že není pochyb o tom, že služby provedli deklarovaní dodavatelé, ale pochybnosti nadále přetrvávají ohledně rozsahu poskytnutých služeb. V tomto směru však správce daně kontrolu neprováděl. Měl sice k dispozici účetnictví žalobkyně, údajné nesrovnalosti v daňových dokladech však uváděl pouze jako příklady a za vadu dokladů považoval nedostatky údajů, které nejsou nezbytnou náležitostí a běžně se neuvádějí. Tyto podrobnosti (např. rozměr plakátů, barevné provedení, místo výlepu a další podrobnosti) si žalobkyně stanovila s dodavateli při předávání objednávek a v průběhu zakázky. Namítla, že nesrovnalosti byly shledány v tom, kdy objednávka zněla na jiné množství služeb, nežli bylo fakturováno, přitom to je běžná praxe při poskytování předmětných služeb. Vše dodavatelé řeší se žalobkyní operativně převážně ústně, telefonicky. Podklady pro vyúčtování dodavatelé předávali žalobkyni po provedení služeb. 8. Žalobkyně předložila příslušné daňové doklady, na kterých byl uveden jako předmět plnění: mobilní reklamní nosiče, specifikována trasa jízdy, počet najetých kilometrů a období, ve kterých měly mobilní reklamní nosiče jezdit. Ke každému daňovému dokladu byl přiřazen příslušný banner nebo leták, který byl na daňovém dokladu specifikován jako reklama, která měla být uváděna. Zároveň žalobkyně předložila výpisy ze svého bankovního účtu, kde bylo zřejmé, že obdržela platbu od objednatele, předložila i kopie kontrolních hlášení od dodavatelů. 9. Žalovaný neuvádí, o jaká zjištění opírá své pochybnosti o tom, v jakém rozsahu byla přijata plnění, přičemž při porovnání údajů v kontrolním hlášení žalobkyně a jejích dodavatelů nevyplývají rozdíly. Správce daně doposud neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal existenci trvalých a stále trvajících závažných a důvodných pochybností ohledně důkazních prostředků předložených žalobkyní. Neprokázal ani pochybnosti o tom, že deklarovaná zdanitelná plnění byla uskutečněna. Z předložených důkazů lze vyvodit auditní stopu a skutečnosti, které mají být důvodem pochybností o rozsahu provedených zakázek, nemají svůj původ v pochybení žalobkyně, nýbrž jsou důsledkem stavu, který je na trhu běžný a který je tolerován státem. 10. Žalobkyně dále namítala, že minimálně v rozsahu první zahájené kontroly vůči dodavatelům Felix a Horizont došlo k prekluzi doměření daně. Nesouhlasí s tím, že kontrola byla zahájena dne 31. 5. 2019, a tvrdí, že byla zahájena dne 17. 4. 2019. Rozhodnutí o odvolání bylo doručeno dne 17. 8. 2023 a mezinárodní dožádání trvalo 81 dní. Správce daně postupoval již při ústním jednání se žalobcem dne 17. 4. 2019 ve smyslu § 87 odst. 1, § 85 odst. 5 a § 61 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném a účinném znění (dále jen „daňový řád“), v úředním záznamu z ústního jednání byl přesně specifikován předmět kontroly a správce daně vznesl konkrétní požadavky na doložení dokladů. Došlo tak k faktickému zahájení daňové kontroly, které bylo pouze sepsáno do protokolu dne 31. 5. 2019. 11. Podle žalobkyně je neetický postup žalovaného rekapitulovaný v bodech 8 a 9 napadeného rozhodnutí. Zde žalovaný shrnul svůj postup při Seznámení žalobkyně se zjištěnými skutečnostmi dle §115 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný korigoval závěry správce daně a stanovil žalobkyni lhůtu 15 dnů k vyjádření, kterou však přes dvě žádosti žalobkyně prodloužil pouze částečně. Jediný společník žalobkyně v předmětné době vážně onemocněl a nebyl schopen vyjádření v poskytnuté lhůtě. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni může zastoupit daňový poradce, ten však neznal obchodní vztahy žalobkyně. Postup je neetický zvláště s ohledem na skutečnost, že požadavek na dokazování se změnil až 15. 5. 2023, kontrola přitom byla zahájena o čtyři roky dříve. 12. Správce daně se dle žalobkyně podrobně nezabýval daňovými doklady a důkazy, které měly být důvodem pochybností o rozsahu plnění. Dokazování stran rozsahu služeb vůbec nepožadoval, neboť vše vyplývalo z doložených důkazů. Zpochybňován byl pouze rozsah u dodavatele BITTNER, u kterého správce daně vedl polemiku, zda je během 21 dnů možné roznést 9 900 letáků. Z provedeného dokazování je zřejmé, že k roznosu letáků došlo a služba byla zaplacena, k čemuž žalobkyně předložila řadu důkazů. 13. Žalovaný dle žalobkyně uvádí nesrovnalosti u důkazů účelově a příkladmo, přičemž v průběhu kontroly byly vysvětlovány. Pochybnosti o některých dokladech správní orgány neopravňují zamítnout celý nárok na odpočet DPH. Alespoň část odpočtu měla být přiznána pomůckami. Správní orgány nehodnotily prohlášení objednatelů, že za zaplacenou cenu byla reklamní služba poskytnuta. Žalobkyně odkázala na ustanovení občanského zákoníku, podle kterého se smlouva pokládá za uzavřenou, je-li přijetí nabídky doručeno nabízejícímu. V obchodní praxi přitom většina obchodních vztahů funguje na základě písemných objednávek a potvrzení jejich přijetí. Skutečnost, že smluvní strany nemají písemnou smlouvu, není důkazem o neexistenci vztahu. 14. Žalobkyně je přesvědčena, že unesla své d