2 Azs 103/2021 — Nejvyšší správní soud

18 A 80/2024- 48 - text 9 18 A 80/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: Ochranná asociace zvukařů – autorů, z. s., IČO 26630192 sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátkou Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 00 Praha 1 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MK-S 11566/2023 SOAP takto: I. Žalovaný je povinen ve lhůtě 45 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout ve věci žádosti žalobce ze dne 15. 9. 2023 o udělení oprávnění ke kolektivní správě, vedené pod sp. zn. MK-S 11566/2023 SOAP. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 497,40 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Lucie Tycové Rambouskové, advokátky. III. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto rozsudku sdělil soudu číslo bankovního účtu, na který má být přeplatek na soudním poplatku vrácen. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 11. 2024 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o udělení oprávnění ke kolektivní správě podle § 96 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“), které je vedeno žalovaným pod sp. zn. MK-S 11566/2023 SOAP. 2. Žalobce vykonává od roku 2006 kolektivní správu autorských práv k dílům mistrů zvuku na základě stávajícího oprávnění uděleného rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 11. 2006, čj. 10145/2003. Žalobce podal dne 15. 9. 2023 žádost, v níž se domáhal rozšíření stávajícího oprávnění v oblasti práva na přenos vysílání v souvislosti s novelizací autorského zákona zákonem č. 102/2017 Sb. Právě řízení o této žádosti se týká nynější spor. 3. Žalovaný řízení o žádosti svým usnesením ze dne 22. 11. 2023, čj. MK 67516/2023 SOAP, podle § 57 odst. 2 a § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), přerušil do vydání rozhodnutí o předběžné otázce „o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá“. Proti uvedenému usnesení podal žalobce dne 6. 12. 2023 rozklad, doplněný dne 20. 12. 2023. O rozkladu rozhodl ministr kultury rozhodnutím ze dne 2. 4. 2024, čj. MK 16231/2024 OLP, tak, že rozklad se zamítá a rozkladem napadené usnesení se potvrzuje. K datu rozhodování soudu je řízení nadále přerušeno. 4. Žalovaný zároveň podal dne 16. 11. 2023 Městskému státnímu zastupitelství v Praze podnět - trestní oznámení na žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu, vedený žalovaným pod čj. MK 65109/2023 SOAP. Městské státní zastupitelství v Praze přípisem ze dne 28. 11. 2023, čj. KZN 279/2023-8, vyrozumělo žalovaného o založení podání podle § 16a odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Následně žalovaný zahájil dne 7. 12. 2023 řízení o přestupku v téže věci, vedené pod sp. zn. MK-S 594/2024 SOAP, které dosud nebylo pravomocně skončeno. 5. Proti postupu žalovaného se žalobce bránil cestou podnětu k veřejnému ochránci práv, který dosud vede řízení pod sp. zn. 3784/224/VOP/TM, a ústavní stížností. Ústavní soud žalobcovu ústavní stížnost usnesením ze dne 24. 6. 2024, sp. zn. II. ÚS 1559/24, odmítl z důvodu nevyčerpání procesních prostředků a odkázal žalobce na správní žalobu proti nečinnosti, případně proti nezákonnému zásahu. 6. Žalobce dále uplatnil u ministra kultury dne 13. 9. 2024 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. MK-S 11566/2023 SOAP, o němž rozhodl ministr kultury usnesením ze dne 23. 10. 2024, čj. MK 78429/2024 OLP, přičemž nevyhověl návrhu na učinění opatření proti nečinnosti. II. Obsah podání stran 7. Žalobce v žalobě nad rámec rekapitulace skutkového stavu a dosavadního průběhu řízení uvádí, že je přesvědčen, že ke dni podání žaloby trvající přerušení řízení je protiprávní. Postup žalovaného je ryze účelový. Žaloba na ochranu proti nečinnosti představuje poslední prostředek nápravy. Proto je přesvědčen, že po vyčerpání prostředků nápravy je žaloba ve smyslu § 79 s. ř. s. přípustná. 8. Žalobce má především za to, že otázka jeho bezúhonnosti jako podmínky pro udělení oprávnění podle § 96 odst. 3 písm. g) a h) autorského zákona byla vyřešena doručením výše zmíněného přípisu Městského státního zastupitelství žalovanému. Má také za to, že projednávání přestupku, o němž žalovaný v jiném řízení dosud nerozhodl, na bezúhonnosti žalobce a členů jeho statutárního orgánu nemůže ničeho změnit. Podle názoru žalobce je předběžná otázka, pro niž žalovaný přerušil správní řízení, vyřešena již od 28. 11. 2023 a není proto důvod přetrvávajícího přerušení řízení. Poukazuje přitom na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 1. 2014, čj. 7 Ans 10/2012 - 46, č. 3013/2014 Sb. NSS, podle nějž jsou správní soudy povinny zabývat se otázkou důvodnosti přerušení řízení v řízení na ochranu proti nečinnosti. Nad rámec uvedeného navíc poukazuje na skutečnost, že autorský zákon pamatuje na eventuální ztrátu bezúhonnosti kolektivního správce po udělení oprávnění, která je podle § 96c odst. 1 písm. a) spojena s možností odejmutí dříve uděleného oprávnění. 9. Žalobce se také vyjadřuje k druhému žalovaným deklarovanému důvodu přerušení řízení, a sice k otázce splnění předpokladů pro zajištění řádného a účelného výkonu kolektivní správy podle § 96a odst. 3 písm. e) autorského zákona. Je zejména přesvědčen, že ani v případě spáchání přestupku, o němž žalovaný vede s žalobcem řízení, není kolektivní správce diskvalifikován v žádosti o udělení oprávnění ve vztahu k řádnosti výkonu oprávnění. Poukazuje především na důvodovou zprávu a na komentářovou literaturu k § 96a autorského zákona, které shodně spojují řádnost a účelnost výkonu oprávnění s materiálním a personálním zabezpečením kolektivního správce a s tím, zda reprezentuje odpovídající skupinu nositelů chráněných práv. 10. Žalobce proto navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost ve věci rozhodnout neprodleně, nejpozději ve lhůtě 30 dnů, a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. 11. Žalovaný ve svém vyjádření podrobně rekapituluje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že je přesvědčen, že k žalobcem namítané nečinnosti v řízení nedochází. Tento svůj závěr opírá o to, že po vydání výše zmíněného usnesení ministra kultury ze dne 23. 10. 2024, čj. MK 78429/2024 OLP, kterým ministr rozhodl o opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu tak, že žádosti nevyhověl, stále probíhá řízení o přestupku. Žalovaný odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení, přičemž poukazuje zejména na skutečnost, že v důsledku existence pravomocného rozhodnutí o přerušení řízení o udělení oprávnění nemohlo dojít k nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě a že správní orgán nemůže v řízení pokračovat, dokud nebudou splněny předpoklady uvedené v rozhodnutí o přerušení řízení, tedy dokud nebude pravomocně skončeno řízení vedené s žalobcem o přestupku. Žalovaný také poukazuje na skutečnost, že jeho nadřízený orgán potvrdil rozhodnutí o přerušení řízení. 12. Žalovaný souhlasí, že pokud jde o předběžnou otázku bezúhonnosti žalobce a členů jeho statutárního orgánu, ta byla vyřešena zmíněným přípisem Městského státního zastupitelství ze dne 28. 11. 2023. Naopak žalovaný zásadně nesouhlasí s tím, že již měla být zodpovězena i otázka splnění předpokladů pro řádný výkon kolektivní správy, a z obsahu vyjádření je zřejmé, že za zásadní pro posouzení této předběžné otázky považuje žalovaný pravomocné rozhodnutí o přestupku. K tomu dodává, že ani v přestupkovém řízení podle něj nedochází k nečinnosti. 13. Žalovaný dále uvádí, že v řízení jsou účastníky zřejmě i další subjekty z řad uživatelů předmětu ochrany práva autorského. Pokud by žalovaný rozhodl bez toho, aby jednotlivé podklady a přílohy týkající se žádosti žalobce (mezi něž žalovaný řadí i budoucí rozhodnutí o přestupku) byly řádně posouzeny, a bez toho, aniž se k nim další účastníci mohli vyjádřit, lze očekávat, že by takové správní rozhodnutí bylo napadeno minimálně z procesních důvodů. 14. Závěrem se žalovaný vyjadřuje také k požadavku žalobce, aby soud žalovanému uložil rozhodnout ve věci neprodleně, nejpozději do 30 dnů, k čemuž uvádí, že vzhledem k předpokladu, že řízení bude vedeno s více účastníky podle § 144 správního řádu, je uvedená lhůta naprosto nereálná. Přitom poukazuje také na skutečnost, že podle § 96a odst. 1 autorského zákona je lhůta pro vydání rozhodnutí v posuzované věci stanovena na 90 dnů. 15. Žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 16. Ž