2 As 20/2008 — Nejvyšší správní soud

19 A 43/2025- 33 - text 12 19 A 43/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: A. A., narozený dne X státní příslušnost Republika Kazachstán zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2025, č. j. MV-117365-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2025, č. j. MV-117365-4/SO-2025. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o odvolání žalobce podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak, že zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 17. 6. 2025, č. j. OAM-50678-49/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost o vydání zaměstnanecké karty § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť pobyt účastníka na území není v zájmu České republiky (dále jen „ČR“), neboť v případě vyhovění žádosti by nemohl plnit účel zaměstnanecké karty, když jej zaměstnavatel na pracovní pozici, kterou uvedl ve své žádosti, nehodlá zaměstnávat. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nezákonné. 3. Dokument označený jako smlouva o budoucí smlouvě pracovní, který žalobce doložil k žádosti, je podle názoru zaměstnavatele neplatná smlouva, představuje zdánlivé právní jednání. Žalobce namítá, že správní orgán I. stupně se k otázce platnosti či neplatnosti smlouvy ve svém rozhodnutí nevyjádřil, ačkoli platná smlouva o smlouvě budoucí pracovní je jednou ze zákonných náležitostí žádosti o zaměstnaneckou kartu podle § 42h odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Pokud by správní orgán I. stupně došel k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí pracovní skutečně není platná a přestavuje zdánlivé právní jednání, jak tvrdí zaměstnavatel, jednalo by se o vadu žádosti a správní orgán I. stupně nebyl podle zákona oprávněn žádost zamítnout, ale měl by žalobce vyzvat k odstranění vad žádosti podle § 45 odst. 2 správního řádu a pokud by žalobce tuto vadu neodstranil ve stanovené lhůtě, mohlo být řízení zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. 4. Pokud by správní orgán I. stupně takto postupoval v souladu se zákonem, postavil by najisto, zda je smlouva o smlouvě budoucí pracovní platná či nikoli, a pokud nikoli, měl by žalobce možnost předložit smlouvu bezvadnou, uzavřenou buď se stávajícím zaměstnavatelem anebo zaměstnavatelem jiným. 5. Tuto argumentaci uplatnil žalobce ve svém odvolání a trvá na ní i jako na žalobní námitce v této žalobě. Ani žalovaná vůbec neřeší otázku, zda nějaká smlouva o smlouvě budoucí pracovní mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem byla uzavřena. Jedná se přitom o podstatnou otázku pro posouzení, zda žádost o zaměstnaneckou kartu splňuje všechny náležitosti podle § 42h odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Bez toho, že by žalovaná předběžně vyhodnotila smlouvu o budoucí pracovní smlouvě jako skutečně existující a platně v souladu se zákonem uzavřenou, nemůže učinit závěr, že smlouva zanikla a nebyla naplněna. Nemůže totiž zaniknout něco, co nikdy neexistovalo, jak tvrdí zaměstnavatel žalobce. Samotné označení smlouvy ještě neznamená, že se skutečně jednalo o platně uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí, závaznou pro obě smluvní strany. 6. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že smlouva o budoucí smlouvě je náležitosti žádost o vydání zaměstnanecké karty, kterou je cizinec povinen předložit, jinak žádost není úplná a trpí vadou, která brání jejímu věcnému projednání. Nestačí tedy k žádosti předložit jakýkoli dokument formálně označený jako smlouva o smlouvě budoucí, ale musí se jednat o skutečně existující a platně uzavřenou smlouvu, která má všechny náležitosti smlouvy o budoucí pracovní smlouvě. Pokud je předložena smlouva, která tyto náležitosti nemá, jedná se o stejnou situaci, jako kdyby žádná smlouva předložena nebyla nebo nebyla podepsána jednou ze smluvních stran, a správní orgán je povinen cizince vyzvat k odstranění vad žádosti. Je povinností správního orgánu přezkoumat, zda to, co cizinec předkládá jako zákonem vyžadovanou součást žádosti, skutečně splňuje všechny náležitosti vyžadované zákonem. Podle žalobce je skutečně možné, že smlouva o smlouvě budoucí pracovní nebyla platně uzavřená. Za této situace neměla žalovaná vůbec řešit, zda na jejím základě byla společnost X s.r.o.se žalobcem ochotná uzavřít pracovní smlouvu či nikoli, ale měl si platnost budoucí smlouvy posoudit jako předběžnou otázku, a případně vyzvat k odstranění vad žádosti. 7. V replice pak žalobce zdůraznil, že i kdyby byla smlouva platná a zanikla uplynutím času z důvodu nečinnosti správních orgánů, byla zde stále povinnost vyzvat k odstranění vad žádosti. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřila k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V případě vyhovění žádosti žalobce nemohl plnit účel zaměstnanecké karty, neboť společnost X s.r.o. neuzavřela a nehodlá uzavřít pracovní smlouvu na žalobcem požadovanou pracovní pozici, čímž byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu. Skutečnost, že společnost neuzavřela pracovní smlouvu s žalobcem a neumožnila mu nástup do zaměstnání, byla zřejmá rovněž z vyjádření žalobce. Komise shledala, že předložená smlouva o smlouvě budoucí obsahovala závazek (k uzavření pracovní smlouvy), který nebyl naplněn a zanikl. K zániku závazku uvedeného ve smlouvě o smlouvě budoucí došlo ze zákona (viz § 1785 a § 1788 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „občanský zákoník“), neboť do 1 roku od uzavření této smlouvy nebyla uzavřena pracovní smlouva. Komise neměla za to, že by předložená smlouva o smlouvě budoucí trpěla vadou, kvůli které by musel být žalobce vyzýván k odstranění vad žádosti. Samotná smlouva o smlouvě budoucí nebyla důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu. Až teprve skutečnosti nastalé po předložení smlouvy o smlouvě budoucí vedly k zamítnutí žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 10. Účastník řízení podal dne 5. 6. 2023 na Velvyslanectví ČR v Astaně žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců k zaměstnavateli X s.r.o., k níž přiložil mj. smlouvu o budoucí pracovní smlouvě ze dne 1. 4. 2023 na pracovní pozici montážní dělníci výrobků z ostatních materiálů, uvedenou v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty pod číslem volného místa 25 702 680 731. Den nástupu do práce bude den předložení dokladu potvrzujícího splnění všech zákonných požadavků na zaměstnání cizinců z třetích zemí zaměstnavateli. Ve smlouvě je určeno místo výkonu práce, zkušební doba, mělo jít o pracovní poměr na dobu neurčitou. Byla smluvena též mzda i výplatní termín. Smlouva byla oběma stranami podepsána. Smlouva též obsahuje závazek uzavřít pracovní smlouvu. Zastupitelský úřad postoupil žádost o vydání zaměstnanecké karty správnímu orgánu I. stupně jakožto správnímu orgánu příslušnému k rozhodnutí ve věci. 11. Správní orgán I. stupně shledal, že podmínky pro vydání zaměstnanecké karty účastník splňuje, tudíž dne 12. 8. 2024 zhotovil předkládací zprávu k vydání zaměstnanecké karty. 12. Účastníku bylo uděleno vízum k převzetí zaměstnanecké karty s platností od 20. 8. 2024 do 15. 2. 2025. Účastník se dne 28. 8. 2024 dostavil ke správnímu orgánu za účelem zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu. Téhož dne obdržel potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o pobytu cizinců v korelaci s § 89 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a byl vyzván k převzetí zaměstnanecké karty na den 1. 10. 2024. Dne 1. 10. 2024 byl opětovně vyzván k převzetí zaměstnanecké karty na den 7. 10. 2024. 13. Žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce dne 24. 10. 2024 sdělil, že se nemůže dostavit k převzetí zaměstnanecké karty, protože zaměstnavatel s ním do dnešního dne na základě uzavřené smlouvy o budoucí pracovní smlouvě nepodepsal pracovní smlouvu a neumožnil mu nástup do zaměstnání. Pracovní smlouvu poslal zaměstnavateli, avšak dosud neobdržel odpověď. 14. Úřad práce ČR dne 13. 3. 2025 potvrdil, že od zaměstnavatele dosud nepřišla informace, že by účastník nastoupil nebo nenastoupil do