4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 113/2024- 35 - text 11 5 A 113/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: ROBSTAV k. s., IČO: 274 30 774 se sídlem Mezi vodami 205/29, Praha 4 – Modřany zastoupená Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem Otakarova 1427/41, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2024, č. j. MZP/2024/220/1678, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. V nyní posuzované věci se jedná o přezkum správního rozhodnutí o přestupcích podle § 121 odst. 1 písm. f) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále „zákon o odpadech“) a podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „starý zákon o odpadech“). I. 1 Předchozí správní a soudní řízení 2. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“ či „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 9. 2021, č. j. ČIŽP/43/2021/4141 (dále „první rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupků: 1) podle § 121 odst. 1 písm. f) zákona, o odpadech, za porušení povinnosti stanovené v § 13 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v období od 20. 9. 2018, kdy bylo ČIŽP zjištěno navážení odpadů a jejich ponechání na pozemku parc. č. XA a přilehlých pozemcích v k. ú. XA, nejméně do 27. 2. 2019, kdy byl ČIŽP naposledy zaznamenán při kontrolním úkonu nelegální návoz odpadů na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG a XH v k. ú. XB, nakládala, ve smyslu definic dle zákona o odpadech odstraňovala či skladovala, s odpady mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu; 2) podle § 66 odst. 3 písm. a) starého zákona o odpadech za porušení povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) starého zákona o odpadech, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v době realizace staveb: rekonstrukce komunikace „II/191 Vrčeň - Dožice“ a rekonstrukce ulic Zahradní a Dřevěná v obci Zruč – Senec nezařadila jako původce odpadů odpady vzniklé na těchto stavbách podle druhu a kategorie. 3. Za výše uvedené přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 800 000 Kč. 4. Proti prvnímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání k žalovanému. Ten však rozhodnutím ze dne 30. 11. 2021, č.j. MZP/2021/520/1310 (dále „první rozhodnutí žalovaného“) první rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Proto proti tomuto prvnímu rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). 5. Městský soud shledal žalobu důvodnou a rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 5 A 12/2022-44, první rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud shledal pochybení ve vymezení skutků, za které byla žalobkyně shledána vinnou. Dle městského soudu bylo třeba přesně rozlišovat, zda žalobkyně nakládala s odpady formou jejich odstranění (tj. trvalého uložení v místě), anebo skladování (dočasného uložení v místě před jejich definitivním odstraněním či využitím). Výše uvedené rozlišení bylo důležité pro určení počátku běhu prekluzivní lhůty (promlčecí doby). Soud též zdůraznil, že je třeba jednoznačně specifikovat, zda se jednalo o jeden nebo více skutků, a to z hlediska časového i z hlediska místa uskutečnění protiprávní činnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že správní orgány vytýkaná jednání individuálně nevyspecifikovaly tak, aby je bylo možno od sebe dostatečně odlišit a jednotlivě je posoudit, dospěl soud k závěru, že správní orgány zcela nedostatečně vymezily protiprávní jednání žalobkyně ohledně způsobu provedení, času a místa, a proto městský soud první rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. V návaznosti na výše zmíněný rozsudek městského soudu žalovaný dne 15. 4. 2024 vydal rozhodnutí č. j. MZP/2024/220/717 (dále „druhé rozhodnutí žalovaného), kterým zrušil první rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Zároveň věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. I. 2 Navazující rozhodnutí žalovaného 7. Novým rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 26. 6. 2024 č. j. ČIŽP/43/2024/3203 (dále „navazující rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla žalobkyně shledána vinnou za nově specifikované skutky, za což jí uložil pokutu ve výši ve výši 800 000 Kč. 8. Žalobkyně byla shledána vinnou za to: 1. a) že v období od 20. 9. 2018, kdy bylo ČIŽP zjištěno navážení odpadů a jejich ponechání na pozemku parc. č. XA, XB, XC, XD v k. ú. XA (dále jen pozemky v k. ú. XA) nejpozději do 28. 11. 2018, kdy byly provedeny odběry vzorků, o čemž byl učiněn záznam čj.: ČIŽP/43/2018/7597; b) dále že v období od 19. 10. 2018, kdy bylo zaznamenáno zavezení pozemků parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG a XH vše v k. ú. XB (dále jen pozemky v k. ú. XB) odpady nejpozději do 27. 2. 2019 kdy byl proveden kontrolní úkon se záznamem pod čj.: ČIŽP/43/2019/1627; c) dále, že minimálně v den 12. 4. 2019, kdy byl odebírán vzorek z odpadů na pozemku parc. č. XA v k. ú. XC; d) a dále, že minimálně v den 19. 9. 2018, kdy byl řidičům zamezen vjezd na horní etáž pozemků v k. ú. XA, odváželi tito řidiči na pokyn dispečera obviněného odpady na stavbu haly na pozemku parc. č. XA v k. ú. XD investora REMVIKO k.s., nakládala s odpady ve smyslu definic dle zákona o odpadech tak, že je v případě bodů a), b) a c) skladovala a v případě bodu d) odstraňovala mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu. Jednalo se o odpady skupiny 17 dle katalogu odpadů, převážně o zeminu a kamení s příměsemi tvořenými asfaltovými krami, kusy geotextilií, betonů a o asfaltovou „škrabanku“, vše pocházející ze staveb realizovaných obviněným. Celkem se jednalo o 1 853 tun „stavebního odpadu“ (termín dle soupisu prací) z rekonstrukce ulic Dřevěná a Zahradní v obci Zruč-Senec, dále o 2 351 tun „výkopku“ (termín dle soupisu prací), 73,889 tun odpadního betonu a 767,156 tun odpadu zeminy a kamení z čištění příkopů původem z rekonstrukce silnice „II/191 Vrčeň – Dožice“, dále o cca 52 m3, což je při přepočtu za použití koeficientu 2 cca 104 tun asfaltové škrabanky (jiný termín též frézovaná) nezjištěného místa původu, přičemž prokazatelně původně tvořila kryt komunikace/chodníku/parkoviště/manipulační plochy, atd. Výše uvedeným jednáním porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech a tím tedy spáchala přestupek podle ustanovení § 121 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech. 2. že v době realizace staveb: rekonstrukce komunikace „II/191 Vrčeň – Dožice“ zahájené dne 21. 8. 2018 a ukončené dne 20. 11. 2018 a rekonstrukce ulic Zahradní realizované v termínu od 1. 7. 2018 do 31. 7. 2018 a Dřevěná realizované v termínu od února 2019 do 30. 4. 2019 v obci Zruč – Senec nezařadila jako původce odpadů odpady vzniklé na těchto stavbách podle druhu a kategorie. Výše uvedeným jednáním porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) starého zákona o odpadech, a tím spáchal přestupek podle ustanovení § 66 odst. 3 písm. a) starého zákona o odpadech. 9. Proti tomuto navazujícímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobkyně též odvolala. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 9. 2024, č. j. MZP/2024/220/1678 (dále „napadené rozhodnutí“) změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tom rozsahu, že snížil uloženou pokutu z 800 000 Kč na 600 000 Kč, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. 10. Žalovaný shrnul námitky žalobkyně do několika základních okruhů. První z okruhů byla námitka žalobkyně, že odpady uložené na pozemcích v k. ú. XA a v k. ú. XB nebyly uskladněny, ale staly se trvale součástí daných pozemků a byly tam tak (stejně jako zemina odvezená k terénním úpravám v k. ú. XD) odstraněny. K tomu žalovaný uvedl, že v době provedení kontroly ČIŽP byla zemina na všech uvedených pozemcích vyjma uvedené lokality v k. ú. XD ve stavu hromad vyklopených z nákladních vozidel. O definitivním odstranění či využití daného odpadu tak lze hovořit až při zapracování daného materiálu na dané lokalitě, k čemuž mohlo později skutečně dojít. Ve vztahu k projednávaným přestupkům je však klíčový stav, který na daném místě panoval v okamžiku (období), kterým byl daný přestupek časově vymezen. 11. Druhý okruh námitek se týkal charakteristiky předmětného materiálu jakožto odpadu, respektive vedlejšího produktu. Žalovaný souhlasil s žalobkyní, že z důvodu nejistoty v měření nebylo prokázáno, že by analyzovaný (předmětný) materiál nesplňoval limit obsahu arsenu, avšak nesouhlasil s žalobkyní, že by všechen materiál šlo považovat za vedlejší produkt. Dle žalovaného se jednalo o odpad ve smyslu § 3 odst. 5 starého zákona o odpadech. Konkrétně nebyla splněna podmínka v § 3 odst. 5 písm. b) uvedeného z