— Nejvyšší správní soud

6 A 95/2024- 65 - text 7 pokračování 6 A 95/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobců: XXX všichni zastoupeni advokátem Mgr. Luďkem Šikolou sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. září 2024, čj. 56/2020-220-LET/56, sp. zn. 56/2020-220-LET, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru civilního letectví, ze dne 23. září 2024, čj. 56/2020-220-LET/56, sp. zn. 56/2020-220-LET, a usnesení Úřadu pro civilní letectví ze dne 26. dubna 2024, čj. 6223-24-701, sp. zn. 18/730/0020/LKCS/01/18, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobcům do rukou Mgr. Luďka Šikoly, advokáta, částku 72 739 Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění [1] Žalobci napadli shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno usnesení Úřadu pro civilní letectví (dále také jen „UCL“) ze dne 26. dubna 2024, čj. 6223-24-701 (dále také jen „usnesení“), jímž bylo zastaveno správní řízení o vydání opatření obecné povahy, který se ruší „Ochranné hlukové pásmo letiště České Budějovice“. Řízení bylo pravomocně zastaveno z moci úřední pro odpadnutí jeho důvodu podle ust. § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to z důvodu nabytí účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), čímž UCL ztratil věcnou příslušnost ve věci rozhodnout. [2] Žalobci napadli rozhodnutí v celém rozsahu a domáhali se jeho zrušení, eventuálně prohlášení nicotnosti, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí. V žalobě, po rekapitulaci věci týkající se samotného opatření obecné povahy, což ale není předmětem tohoto soudního řízení, uváděli, že usnesení je nicotné, neboť s účinností od 1. ledna 2024 se k vedení řízení stal příslušným Dopravní a energetický stavební úřad (dále také jen „DESU“), proto UCL neměl pravomoc řízení zastavit. Podle názoru žalobců měla být věc postoupena DESU, poukazují na zákon č. 152/2023 Sb. a jeho článek XIII, kterým bylo novelizováno ust. § 37 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o civilním letectví“). V tomto změnovém zákoně není obsaženo žádné přechodné ustanovení. Poukazuje na stavební zákon účinný od 1. ledna 2024, který mezi vyhrazené stavby vymezuje ty, kde má pravomoc DESU, a na jeho ust. § 330 a 334a tohoto stavebního zákona. Ochranné hlukové pásmo spadá do režimu vyhrazené stavby, proto o něm od 1. ledna 2024 nemůže rozhodovat UCL. Namítají tak nicotnost usnesení z důvodu nedostatku věcné příslušnosti. Ministerstvo dopravy přes podnět žalobců neprohlásilo nicotnost usnesení, ale zamítlo odvolání napadeným rozhodnutím. Uvádějí, že byli oprávněni podat odvolání. K důvodům tohoto napadeného rozhodnutí namítají, že ministerstvo relativizuje přechodná ustanovení stavebního zákona a nepřesvědčivě argumentuje, proto je vhodnější řízení zastavit. Podle názoru žalobců jde o pokus ministerstva dopravy a UCL procesně oddálit meritorní rozhodnutí o revizi ochranného hlukového opatření. [3] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž v důvodech odkazoval na odůvodnění správních aktů a proběhlé správní řízení. [4] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že po předchozím zrušujícím rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. listopadu 2023, čj. 11 A 87/2022-89, by se měl věcí meritorně zabývat UCL, od 1. ledna 2024 však došlo ke změně právní úpravy, a UCL již nemá věcnou příslušnost věc meritorně rozhodnout. Jsou zmíněna přechodná ustanovení § 330 ve spojení s § 334a stavebního zákona, z nichž vyplývá, že řízení u vyhrazených staveb dokončí DESU. Žádné přechodné ustanovení přijato nebylo, nová právní úprava stanoví, že v řízení o ochranných hlukových pásmech, kde rozhodoval UCL, nově rozhoduje DESU, v tomto případě to znamená, že UCL jako dotčený správní orgán, který byl příslušný ke zřízení ochranného hlukového pásma, je nyní dotčeným správním orgánem, s nímž je DESU povinen zřízení ochranného hlukového pásma povinen projednat. Vhodnější se tak jeví řízení zastavit s tím, že DESU zahájí nové řízení. [5] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. [6] Podle ust. § 66 odst. 2 správního řádu: „Řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.“. [7] Posuzovaná věc je procesně značně netypická, neboť je odrazem nedomyšlené koncepce opatření obecné povahy z pozice případného účastenství osob, které jím jsou a mohou být dotčeny (zde vlastníci nemovitostí). Ačkoliv obecně správní řád těmto osobám přiznává právo brojit proti návrhu opatření obecné povahy námitkami, které je správní orgán povinen konkrétně vypořádat (ust. § 172 odst. 5 správního řádu), konkrétní možnost obrany v případě, kdy tito vlastníci s vypořádáním nesouhlasí, je procesně značně svízelná, a to zejména jako v tomto případě, kdy se vlastníci domáhají omezení či zrušení již vydaného opatření obecné povahy (které navíc v době jeho vydání ani jako takové vydáno nebylo). Soud tak souhlasí s žalovaným v tom smyslu, že zákonná úprava je v takové situaci velmi sporá. V posuzované věci je tak nutné důsledně vyjít z již vyslovených názorů soudu v předchozích fázích celé věci, jíž je posouzení opatření obecné povahy (jeho změny či zrušení) na základě námitek vlastníků nemovitostí (usnesení zdejšího soudu ze dne 2. května 2022, čj. 18 A 22/2022-63, rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. listopadu 2023, čj. 11 A 87/2022-89). Tuto již tak dosti komplikovanou situaci ještě znepřehlednil stavební zákon č. 283/2021 Sb. a jeho změnový zákon, kdy tyto dvě vysoce důležité právní normy s mimořádně velkým dopadem do již běžících správních řízení otázky další věcné příslušnosti spíš neproduktivně vyvolávají, než by se je aspoň nějak uspokojivě snažily řešit. [8] V posouzení celé věci tak soud odkazuje na podrobné odůvodnění usnesení osmnáctého senátu ze dne 2. května 2022, kde je dostatečně jasně a přehledně uvedeno, z jakého důvodu byl konkrétní postup zvolen (tedy odmítnutí zásahové žaloby a postoupení věci ministerstvu dopravy k rozhodnutí v odvolacím řízení). Ač si je soud vědom, že jde o postup netypický, jiný s ohledem na ochranu práv žalobců za dané procesní situace nebyl možný. Rovněž v tomto usnesení soud popsal, proč nevyšel z dosavadní judikatorní praxe a žalobu neodmítl z toho důvodu, že se nedotýká veřejných subjektivních práv žalobců. [9] Je tak v dané věci nutné vyjít z již soudy v této věci vyřešeného právního názoru, že proti tomuto rozhodnutí je přípustná žaloba podle ust. § 65 a násl. soudního řádu správního. [10] V tomto směru soud souhlasí s procesním postupem žalovaného, který možnost odvolání proti vydanému usnesení uznal a o odvolání věcně rozhodl (byť UCL poněkud nepředvídatelně v poučení o opravném prostředku v usnesení možnost odvolání vyloučil s odkazem na obecná ustanovení správního řádu, jako by předchozích dvou soudních rozhodnutí v této věci nebylo). [11] Soud však v daném případě s posouzením důsledků změny věcné příslušnosti s žalovaným ani UCL nemůže souhlasit, neboť podle názoru soudu nebyly naplněny zákonné důvody pro zastavení řízení z moci úřední podle správního řádu. [12] Nejprve je nutné uvést, že usnesení UCL obsahuje dva výroky, z nichž prvý výrok je jasný (řízení se zastavuje), druhý výrok je poněkud neukotvený a v odůvodnění není nijak vysvětlen (druhým výrokem je stanoveno, že UCL zasílá usnesení DESU). Je otázkou, co je vlastně obsahem tohoto výroku, resp. co tím bylo myšleno. Pokud pouhé zaslání usnesení jinému správnímu úřadu, pak taková okolnost je poněkud zvláštní, neboť není jasné, jak s takovým usnesením má DESU nadále nakládat – řízení je zastaveno, takže nějaký další postup v takovém řízení asi nepřichází v úvahu. Pokud tím bylo myšleno, že věc se postupuje DESU, pak taková skutečnost ve výroku stanovena není, v odůvodnění k ní není nic uvedeno, a žalovaný k ní ve svém odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž nic k