1 Afs 77/2005 — Nejvyšší správní soud

10 Af 20/2025- 98 - text 21 10 Af 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: D & S engineering, spol. s r.o., IČO: 259 22 971 sídlem Branická 213/53, 147 00 Praha 4 zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Šotníkem sídlem Šikulova 190/17, 635 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 18479/25/5300-22443-713261 z 4. 7. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Podstatou věci je spor o to, zda žalobkyně splnila podmínky pro vznik nároku na odpočet DPH u zdanitelných plnění přijatých ve zdaňovacích obdobích 3. – 4. čtvrtletí 2018 a ledna 2019 až ledna 2020 od společnosti DR Technik – invest s. r. o., IČO: 021 98 550, (dále „Dodavatelka“). Žalobkyně v těchto obdobích prováděla instalace, revize, pravidelnou i nepravidelnou údržbu a související práce na rozvodech a různých zařízeních (např. klimatizacích) nacházejících se v datových uzlech, patřících zejména společnosti CETIN a.s., IČO: 040 84 063, pro několik svých odběratelek: Air Technology s.r.o., IČO: 253 02 248, SAUTER Automation, spol. s r.o., IČO: 158 87 863, (dále „Sauter“), ERA spol. s r.o., IČO: 604 62 132, (dále „Era“) a STEL-INVEST s.r.o., IČO: 262 38 365, (dále „Stel-Invest“). Dodavatelka měla v rámci těchto zakázek prostřednictvím vlastních pracovníků provádět podpůrné a méně kvalifikované činnosti: bourací práce, přípravy na instalaci, případně tahání souvisejících kabelů, nošení těžkých břemen, hrubý úklid atp. 2. Finanční úřad pro Královehradecký kraj (dále „správce daně“) zahájil u žalobkyně 16. 8. 2021 daňovou kontrolu na daň z příjmů i na DPH v rozsahu zdanitelných plnění přijatých od Dodavatelky. Žalobkyně v rámci ní předložila formálně bezvadné daňové doklady, ale správci daně vznikly pochybnosti o uskutečnění těchto zdanitelných plnění a nakonec dospěl k závěru, že žalobkyni se je nepodařilo vyvrátit ani předložením dalších důkazů. Finanční úřad pro hlavní město Prahu následně 14. 12. 2023 vydal 12 dodatečných platebních výměrů, jimiž žalobkyni doměřil DPH v celkové výši 772 315 Kč a související penále. Žalobkyně se proti platebním výměrům odvolala. Žalovaný v rámci odvolacího řízení nechal doplnit dokazování, zejména o výslechy několika svědků, ale nakonec odvolání žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a všechny platební výměry potvrdil. 3. Žalovaný shrnul, že smlouva s Dodavatelkou a její přílohy obsahují poměrně obšírný popis činností, které měla Dodavatelka provádět, ale z doložených písemností nijak neplyne, které, kdy a v jakém rozsahu se tak mělo stát a zda při nich vypomáhaly nějaké cizí osoby, natožpak pracovníci Dodavatelky. Žalobkyně nepředložila žádné objednávky (až na dvě výjimky), protokoly o zakázkách, seznamy pracovníků, evidence či jiné podobné dokumenty. Nabídla sice mnoho nepřímých důkazů, ale i v těch existují mezery. Argumentovala sice nedostatečností svých personálních kapacit, ale její propočty byly založeny jen na jejím uvážení, nikoli na spolehlivých datech či výpovědích svědků. Výpovědi žalobkyniných pracovníků jsou neurčité a rozporuplné také ohledně počtu cizích pracovníků i frekvence jejich zapojení, navíc nikdo z nich Dodavatelku neznal. Čestná prohlášení některých z těchto pracovníků jsou nedůvěryhodná, stejně jako výpověď Dodavatelčina společníka a jednatele, Davida Schovánka. Stran této společnosti přitom správce daně zjistil další podezřelé okolnosti, které nasvědčují tomu, že sporná plnění nedodala: společnost například neměla žádné zaměstnance s výjimkou svého jednatele a ani ona nebyla s to doložit žádnou dokumentaci k zakázkám. Nepřímé důkazy tak netvoří jednotný a na sebe navazující celek, ale jsou zahalena v mlze nejasností a obecností, a Dodavatelčinu účast na jednotlivých zakázkách tak neprokazují. 2. Průběh soudního řízení. 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný na jedné straně uzavřel, že neprokázala přijetí plnění od Dodavatelky (asi vůbec), ale na druhé straně shledal, že neprokázala, kdo a kdy poskytl plnění v deklarovaném rozsahu, tedy nebyl prokázán jen rozsah plnění. Dále žalovaný přičítá žalobkyni k tíži skutečnosti týkající se Dodavatelky, o nichž nemohla vědět, například nedostatečné personální kapacity a další podezřelé okolnosti včetně neplnění daňových povinností a chybějící daně. Tato argumentace žalovaného vyvolává dojem, že je žalobkyni kladeno za vinu zapojení do daňového podvodu, což při prokazování přijetí určitého plnění nemá místo. Napadené rozhodnutí je tak v tomto ohledu pochybným kočkopsem. 5. Argumentace žalovaného je podle žalobkynina názoru vadná také v jiných ohledech. Žalobkyně realizovala různé typy zakázek a podle jejich povahy se lišilo zapojení jejích vlastních pracovníků i těch Dodavatelčiných. Zjištění ohledně jednoho typů zakázek tak nelze přenášet na ostatní, což však žalovaný činí. Nevěrohodnost poskytnutých důkazních prostředků, především výslechů svědků, žalovaný dovozuje z uměle vykonstruovaných rozporů, a naopak opomíjí základní sdělení jednotlivých svědků, tedy že se na zakázkách podíleli pracovníci z východu, patrně Ukrajinci, dodaní jinou společností. Svědkové si sice nepamatovali všechny podrobnosti, ale to je pochopitelné s ohledem na to, že ročně pracovali na mnoha stovkách zakázek, které se navzájem podobaly, a od té doby uplynulo již mnoho času. Obdobně žalovaný upozorňuje na pouze domnělé rozpory ve výpovědích jejích jednatelů, svědků a Dodavatelčina jednatele Davida Schovánka. Žalobkyně zároveň jednoznačně doložila, že jí realizované zakázky vyžadovaly personální kapacitu, kterou ona sama neměla, a to ani s výpomocí několika zaměstnanců společnosti Česká pošta Security, s.r.o., IČO: 277 72 683, (dále „ČPS“), kteří pro žalobkyni pracovali bez formální smlouvy po skončení svého hlavního pracovního úvazku. Jestliže nebylo v žalobkyniných silách odvést práci, kterou prokazatelně odvedla, tak je zřejmé, že jí musela vypomoci jiná společnost, a z četných předložených důkazů je zřejmé, že to byla právě Dodavatelka. Smlouva s Air Technology vyžadovala, aby měla žalobkyně pro využití služeb jiné společnosti písemný souhlas a aby vedla jmenný seznam takto získaných pracovníků. To žalobkyně sice nečinila, ale to neznamená, že subdodavatelských služeb nevyužívala. Stejně tak nemá žádnou váhu, že Dodavatelka formálně neměla zaměstnance či oprávnění zaměstnávat zahraniční osoby. Z výpovědi jejího jednatele Davida Schovánka vyplynulo, že měla až tisíc zaměstnanců ročně, a porušování pracovněprávních předpisů nevypovídá nic o skutečném (ne)poskytnutí sporných plnění. Také důvody pro znevěrohodnění Davida Schovánka jsou umělé, žalobkyně o nich nemohla vědět a částečně se udály dokonce až po posuzovaných zdaňovacích obdobích, jako například nestandardní změna jednatele na šest let mrtvého člověka, jemuž David Schovánek předal veškeré účetnictví své společnosti a s nímž byl údajně v příbuzenském vztahu. Ani to, že David Schovánek nadále disponoval oprávněními k Dodavatelčiným bankovním účtům, nic neznamená, jelikož existence nějakých přístupových údajů nezakládá oprávnění nakládat s bankovním účtem, pokud již daná osoba není jednatelem společnosti. Žalovaný však především neprokázal, že by David Schovánek těchto oprávnění po zániku své funkce nějak využíval. 6. Žalobkyně připomněla, že předložila smlouvy, faktury vystavené Dodavatelkou, které bezhotovostně proplatila; sporná plnění se objevila také v Dodavatelčiných kontrolních hlášeních a daňových přiznáních a byla z nich odvedena daň. Provedená práce byla také průběžně kontrolovaná a následně vyhodnocená. Ostatní předložené důkazy sice možná nejsou přímé, ale z jejich souhrnu přijetí plnění od Dodavatelky nade vši pochybnost vyplývá. Naopak žalovaný kladl na žalobkyni nedůvodně vysoké požadavky ohledně dokumentace průběhu zakázek, jež odporují ekonomické realitě, povaze poskytovaných plnění i judikatuře správních soudů. Žalobkyně například připomněla, že sporná plnění spočívala v dodávkách služeb, takže požadavek na jmenný seznam pracovníků nemůže být podmínkou pro uznání deklarovaného nároku na odpočet. 7. Nakonec žalobkyně poukázala na několik procesních pochybení žalovaného. Ta měla spočívat zejména v nenařízení ústního jednání, jejž se žalobkyně domáhala za účelem prodiskutování celého případu se svými jednateli, a v neposkytnutí některých listin, na nichž napadené rozhodnutí stojí, případně v jejich poskytnutí v nesmyslně začerněné podobě. Vedení správního spisu tak bylo podle žalobkynina názoru přinejmenším nedbalé a nelogické. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na správnosti svého rozhodnutí, shrnul nosné body jeho odůvodnění a odkázal na jeho příslušné pasáže. 9. Žalobkyně v replice vesměs zopakovala