2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 78/2025- 108 - text  11 11 A 78/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: J. K., narozený X, t. č. Věznice Rýnovice, P. O. Box 14, 466 21 Rýnovice, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Janečkem, sídlem Cyrila Boudy 1444, 272 01 Kladno proti žalované: Vězeňská služba České republiky, IČ 00212423 sídlem Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 9. 6. 2025, č. j. VS-81714-6/ČJ-2025-800132, a ze dne 19. 6. 2025, č. j. VS-81714-7/ČJ-2025-800132, a o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalované spočívajícími 1) ve vyřazení žalobce z výkonu práce, 2) v nařízení návštěv osob s dělící přepážkou, 3) v evidenci informace o kázeňském trestu a rozhodnutí ve Vězeňském informačním systému po jeho zrušení, 4) v zařazení žalobce do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, takto: I. Žaloba proti rozhodnutím žalované ze dne 9. 6. 2025, č. j. VS-81714-6/ČJ-2025-800132, a ze dne 19. 6. 2025, č. j. VS-81714-7/ČJ-2025-800132, se odmítá. II. Žaloba na ochranu před nezákonným zákonem se v části směřující vůči tvrzeným zásahům spočívajícím ve vyřazení žalobce z výkonu práce, v evidenci informace o kázeňském trestu a rozhodnutí ve Vězeňském informačním systému po jeho zrušení, a v zařazení žalobce do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, odmítá. III. Zásah žalované spočívající v nařízení návštěv osob s dělící přepážkou byl nezákonný. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Petru Janečkovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 33 965 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení výše označeného rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2025, kterým mu žalovaná uložila nepodmíněný kázeňský trest. Ten spočíval v celodenním umístění žalobce do uzavřeného oddílu na 20 dnů. Současně žalobce brojil žalobou proti rozhodnutí o stížnosti, kterou podal proti výše označenému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Tu žalovaná zamítla výše označeným rozhodnutím ze dne 19. 6. 2025. Zároveň se pak v žalobě objevovaly prvky žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. V této části se totiž žalobce domáhal ochrany proti výše specifikovaným tvrzeným zásahům. 2. Žalovaná přípisem ze dne 16. 10. 2025 sdělila soudu, že dne 14. 10. 2025 ředitel Vazební věznice Praha Ruzyně v rámci přezkumného řízení změnil výše označené rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2025, kterým byla stížnost žalobce zamítnuta, a to tak, že stížnosti žalobce vyhověl a kázeňský trest uložený žalobci rozhodnutím ze dne 9. 6. 2025 zrušil. Soud následně přípisem ze dne 20. 10. 2025, č. j. 11 A 78/2025-54, vyzval žalobce ke sdělení, zda i za takto nastalé situace na podané žalobě trvá či zda ji bere zpět. Soud totiž v rámci formování svého předběžného právního názoru dospěl k závěru, že by měl žalobu proti rozhodnutí odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), jelikož nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ten spočívá v odpadnutí předmětu řízení, jelikož rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, resp. kázeňský trest byl zrušen. Žalobce k tomuto přípisu odpověděl, že na žalobě trvá, načež zaslal upřesnění žaloby, které v sobě nese již pouze prvky žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Vyjádření účastníků Žalobní argumentace 3. Jak soud uvedl výše, žalobce v části žaloby brojil proti výše nadepsaným rozhodnutím. Tuto část nejprve uvedl popisem skutkových okolností, následně přešel k formulování samotných žalobních námitek. Žalobcovy námitky směřovaly zejména na nesoulad skutkového stavu uvedeného ve spisu se skutečností, a domnělá pochybení žalované a jejích zaměstnanců při řešení žalobcova případu a ukládání kázeňského trestu. 4. Z další části žaloby, a především pak z jejího upřesnění ze dne 12. 11. 2025, plyne stran tvrzených nezákonných zásahů ve smyslu § 82 s. ř. s. následující. Žalobce brojil proti 1) svému vyřazení z výkonu práce, 2) znemožnění návštěv osob blízkých ve standardních podmínkách, tj. bez dělící přepážky, 3) vedení jeho kázeňského přestupku ve Vězeňském informačním systému a 4) jeho zařazení do oddělení s vysokým stupněm v rámci umístění ve věznici s ostrahou. Žalobce dále uvedl, že zrušením kázeňského trestu došlo k jeho uspokojení pouze částečně. K ukončení nezákonných zásahů do jeho práv tak nedošlo. Má za to, že žalovaná zastírá, že uvedené zásahy jsou zdůvodněny pouze nezákonným rozhodnutím o kázeňském přestupku, potažmo nálezem SIM karty, přičemž je názoru, že žádné protiprávní jednání žalobce nebylo nikdy prokázáno. 5. Žalobcovy námitky dále směřují rovněž ke způsobu jeho vyřazení z výkonu práce. Zde namítl, že k rozhodnutí mělo dle žalované dojít na základě návrhu komise, který však nedoložila. I kdyby pak takový návrh existoval, lze vyřazení žalobce z výkonu těžko zdůvodnit v situaci, když si do té doby plnil všechny své pracovní povinnosti svědomitě, nikdy u něj nebylo shledáno ani žádné zneužití volnějšího režimu na pracovišti, a ničím tedy nezavdal příčinu k tomu, aby byl z výkonu práce vyřazen. 6. Stejně protiprávně pak dle žalobce postupovala žalovaná i při zdůvodnění přeřazení žalobce do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. I zde je dle žalobce jedinou skutkovou okolností, na které je rozhodnutí o umístění do oddělení ve věznici s ostrahou postaveno, „mimořádně hrubé kázeňské selhání, kdy byla u odsouzeného v jeho osobní skříňce nalezena SIM karta“. Tento postup má dle žalobce zásadní vliv na jeho další režim. Dostal se totiž do přísnějšího režimu výkonu trestu odnětí svobody („VTOS“). Nic na tom dle žalobce nezměnil ani fakt, že sama žalovaná svá předchozí nezákonná rozhodnutí o kázeňském přestupku přehodnotila rozhodnutím ze dne 14. 10. 2025. 7. Navrhl, aby soud deklaroval, že výše vymezené zásahy žalované jsou nezákonné. Současně navrhl, aby soud zakázal žalované v takto vymezených zásazích pokračovat. Vyjádření žalované 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobcova argumentace stran „podstrčené“ SIM karty je účelová, neboť téměř 90 % odsouzených, u kterých je v držení nalezena nepovolná věc, namítá, že nalezená nepovolená věc není jejich, že jim jí někdo podstrčil s cílem je poškodit, aniž by tato svá tvrzení, stejně jako žalobce, podložili ověřitelnými důkazy. Stejně tak je dle žalované irelevantní, na základě jakého podnětu byla kontrola provedena. Kontrola cel, se znalostí možných způsobů úschovy nepovolených předmětů odsouzenými, je totiž dle žalované každodenní činností příslušníků VS ČR. Podstatný je výsledek kontroly, tedy nalezení SIM karty, a dále skutečnost, že SIM karta byla nalezena v osobní skřínce žalobce, za jejíž obsah je žalobce odpovědný. K námitce konfliktu se dvěma odsouzenými, kteří by mohli být zapojení do podstrčení SIM karty, uvedla žalovaná, že se nezakládá na pravdě. Žalobce dle ní totiž jména těchto odsouzených nesdělil a ani nejsou v žádném záznamu. Stran námitky neověření, komu náleží dotčená SIM karta, žalovaná uvedla, že nalezenou SIM kartu vložili pracovníci žalované do telefonu, po jeho zapnutí však bylo zapotřebí vložit PIN kód, který však nebyl znám, a proto nebylo možné zjistit jakékoliv identifikační údaje o možné vlastníku SIM karty. Byla však prokázána její funkčnost. Poté byla žalovanou zlikvidována. Navrhovanou kontrolu kamerového záznamu za delší časové období nelze z technických důvodů provést, a to vzhledem k časovému omezení kamerových záznamů, ale i s ohledem na skutečnost, že kamerové záznamy zachycují prostor před jednotlivými celami a nikoli uvnitř cel. Kontrolou kamerového záznamu, provedenou před uložením kázeňského trestu, pak nebyla zjištěna žádná osoba, která by do cely č. 16, kde byl žalobce ubytován, vstoupila. K vyřazení žalobce z výkonu práce uvedla, že tak učinila v souladu s příslušnou právní úpravou. Žalobce byl z bezpečnostních důvodů dnem 30. 4. 2025, resp. 7. 5. 2025, z výše uvedeného pracoviště vyřazen, a to na základě návrhu odborné komise ze dne 30. 4. 2025, schválené ředitelem vazební věznice. Z bezpečnostních důvodů rovněž ředitel vazební věznice schválil návrh na realizaci návštěv žalobce s dělící přepážkou, a to po dobu 6 měsíců. 9. Ve vyjádření k upřesnění žaloby žalovaná v prvé řadě poukázala na to, že žalobce nyní vykonává trest ve Věznici Vinařice. Je tak zcela mimo pravomoc ředitele a dalších příslušníků a zaměstnanců Vazební věznice Praha Ruzyně, a žalobcem tvrzené nezákonné zásahy již nemůže žalovaná žádným způsobem ovlivnit. K tvrzenému zásahu 1) uvedla, že dle sdělení Věznice Vinařice není žalobce v současné době zaměstnán, neboť vzhledem k délce jeho trestu odnětí svobody jej z bezpečnostních dů