— Nejvyšší správní soud

5 A 20/2001- 46 - text  č. j. 5 A 20/2001 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Z. v. s., proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2000, č. j. 530/1719/00/Kuč t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 12. 2000 č. j. 530/1719/00/Kuč s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.000,- Kč a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Okresního úřadu v Teplicích, referátu životního prostředí ze dne 10. 5. 2000, č. j. ŽP 2732/231/D-28/00Bur bylo vysloveno, že se podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, státní meliorační správě ukládá opatření k odstranění závadného stavu a to zpracovat a předložit v termínu do 30. 9. 2000 vodohospodářskému orgánu ke schválení projektovou dokumentaci úprav Š. potoka, které umožní trvalou údržbu koryta a trvalou kontrolu odtokových poměrů s cílem zajistit plynulý průtok za zvýšených stavů vody a předejít tak povodňovým škodám, projektová dokumentace bude respektovat zájmy ochrany přírody s ohledem na nutnost zvýšit ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu v předmětném povodí. K odvolání Státní meliorační správy rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2000, č. j. 530/1719/00/Kuč bylo toto odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Včas podanou žalobou se žalobce (jakožto právní nástupce Státní meliorační správy) domáhal zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného s tím, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a v důsledku toho i na základě nesprávného právního posouzení. Žalovaný (dle žalobce) vycházel z okolností zjištěných Okresním úřadem v Teplicích, referátem životního prostředí. Na základě šetření bylo konstatováno, že v důsledku intenzivních srážek došlo ke zvýšení průtoku Š. potoka, který nemohl být převeden nekapacitním a dlouhodobě neudržovaným zakrytým úsekem toku v intravilánu obce S. a části Š., přičemž podstatná část objemu povodňového průtoku tekla po povrchu. Došlo tak k zaplavení několika zahrad a přízemí domů. Přestože ze zjištění vyplynulo, že předchozí úpravy koryta Š. potoka (regulace a napřímení toku nad obcí Š. a jeho zatrubnění v intravilánu obce) byly jako stavby zřízeny v 70. letech bez stavebního povolení, potvrdil žalovaný svým rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu prvého stupně s tím, že žalobce jako správce toku neplní své povinnosti vyplývající z ustanovení § 1 odst. 2 písm. a), c) a d), vyhlášky č. 19/1978 Sb. Současně však žalovaný při svém rozhodování přijal, a to poněkud kontroverzně, tvrzení správního orgánu prvého stupně, že již zmiňované úpravy neumožnily žalobci plnění povinností správce toku podle § 17 odst. 1 zákona č. 130/1974 Sb. Plnění povinností podle tohoto (posledně uvedeného) ustanovení je podmíněno příkazem povodňového orgánu. Žalobce dále namítá, že jestliže stavby provedené v souvislosti s regulací a narovnáním toku Š. potoka byly realizovány jako nepovolené, měla být iniciativa ve smyslu § 88 zákona č. 50/1976 Sb. na straně příslušného stavebního úřadu. Nemůže pak obstát ani argumentace žalovaného, že žalobce nesplnil své povinnosti vyplývající z ustanovení § 3 vyhlášky č. 19/1978 Sb. Za nejzávažnější pochybení však žalobce považuje tu skutečnost, že jak Okresní úřad v Teplicích, tak i žalovaný vycházeli při svém rozhodování z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Tyto správní orgány se nedostatečně zabývaly otázkou určení správce předmětného toku. Jinak by byly nuceny konstatovat, že poslední rozhodnutí o určení správce tohoto toku vydal odbor VLHZ ONV v Teplicích dne 17. 1. 1964 pod č. j. VLHZ 157/64-405.404. Na základě tohoto rozhodnutí bylo správcem dotyčného toku určeno Okresní středisko přípravy zemědělských investic. I když delimitací přešel později tento subjekt na různé organizace, nevyplývá z delimitačních protokolů a příloh k nim, že by žalobce (dříve Státní meliorační správa) byl určen někdy později správcem tohoto toku. V takovém případě měl žalovaný postupovat podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 138/1973 Sb. Žalovaný ve svém vyjádření především uvedl, že žalobce (dříve Státní meliorační správa) po celou dobu řízení jedná jako správce Š. potoka a v žádném svém vyjádření správu drobného vodního toku nezpochybňuje. Proto žalovaný vycházel ze zákona č. 138/1973 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 31 – 35 - vodní toky a jejich správa. V této souvislosti byla vzata zejména v úvahu vyhláška č. 19/1978 Sb., kde v § 1 odst. 2 je jako základní povinnost uvedena: „Správce vodního toku je povinen udržovat jím spravovaný vodní tok a zabezpečovat řádně všechny jeho funkce a za tím účelem i spravovat vodohospodářská díla nezbytná k funkcím toku, popřípadě vodnímu toku převážně sloužící nebo plnící současně více celospolečenských účelů“. Zatrubnění potoka slouží výhradně k funkci vodního toku a proto veškeré povinnosti související s jeho průtočností je povinen správce tohoto toku zabezpečit. Přestože vodohospodářský orgán první instance ve svém rozhodnutí č. j. ŽP 2732/231/D-28/00/Bur ze dne 10. 5. 2000 neuvedl ve výroku rozhodnutí odkaz na ustanovení § 35 zákona 138/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z odůvodnění i z výroku je zřejmé, že vodohospodářský orgán rozhodl v souladu s tímto ustanovením, podle kterého vodohospodářské orgány rozhodují v pochybnostech týkajících se rozsahu povinností a oprávnění správců vodních toků. V zákoně č. 138/1973 Sb. § 48, odst. 2) ve znění pozdějších předpisů je uvedeno: „Organizace, které ke dni účinnosti tohoto zákona pečují podle dosavadních předpisů o drobné vodní toky, jsou povinny o ně nadále pečovat v rozsahu podle dosavadních předpisů do doby určení správce vodního toku podle § 32“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že ze zákona přešly práva a povinnosti správce drobného vodního toku na Zemědělskou vodohospodářskou správu. Ta měla dostatek času požádat příslušný vodohospodářský orgán o případnou změnu správce. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobce v replice poukázal na to, že jakožto organizační složka státu (dříve rozpočtová organizace) nemůže vynakládat státní prostředky k opravě majetku, který není státním majetkem. Zatrubnění Š. potoka nebylo vybudováno ze státních prostředků a neslouží funkci vodního toku. Bylo provedeno z důvodu křížení komunikace s vodním tokem a pro rozšíření a zcelení soukromých pozemků u obytných domů. Zatrubnění bylo provedeno neodborně bez ohledu na hydrologické podmínky a funkce vodního toku zhoršuje. Protože Vrchní soud v Praze v této věci nerozhodl do 31. 12. 2002, převzal věc k dokončení řízení Nejvyšší správní soud (§ 132 s. ř. s.). Tento soud vyzval žalovaného k doplnění vyjádření k žalobě o sdělení zda, kdy a kdo je ve smyslu § 32 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) určen správcem vodního toku a o předložení tohoto případného rozhodnutí. Žalovaný v doplňku vyjádření předložil kopii „Určení správce vodního toku ze dne 17. 1. 1964 č. j. VLHZ 157/64  405.404“. Dle této písemnosti vydané odborem vodního hospodářství, pro věci lesnictví a zemědělství ONV Teplice bylo tímto orgánem s poukazem na ustanovení § 25 a 35 zákona č. 11/1955 Sb. a vládní nařízení č. 14/1959 Sb. uděleno Okresnímu středisku přípravy zemědělských investic v Teplicích povolení k provozování dále uvedených toků v teplickém okresu, m. j. toku „Š.“ od pramene k zaústění do Bíliny. Žalovaný znovu poukázal na § 48 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb. Dále předložil kopii správního aktu ze dne 31. 7. 2002 č. j. 21410/02-6040, kterým bylo vysloveno, že Ministerstvo zemědělství na základě žádosti Zemědělské vodohospodářské správy ve smyslu § 48 odst. 2 zákona o vodách (poznámka soudu – nikoli podle § 32 odst. 2 téhož zákona) určuje Zemědělskou vodohospodářskou správu správcem drobných vodních toků uvedených v tabulkách tvořících přílohu tohoto „určení“ (m. j. Š. potok). Po zaslání kopie doplnění vyjádření žalovaného a kopií připojených písemností žalobce k otázce právního nástupnictví po Okresním středisku přípravy zemědělských investic sdělil, že Státní meliorační správa byla zřízena rozhodnutím ministra zemědělství a výživy ČR č. j. 860/1969-I/3 ze dne 26. 11. 1969 s úkolem plánovat a jednotně řídit komplexní provádění melioračních a zúrodňovacích opatření a zabezpečovat správu, provoz a údržbu základních prostředků vybudovaných státem. Základem pracovního kolektivu nově vzniklé organizace, byli pracovníci delimitovaní z dosud roz