— Nejvyšší správní soud

7 A 31/2002- 33 - text  č. j. 7 A 31/2002 – 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: E. F. A. de S., zastoupený advokátem JUDr. Stanislavem Stunou, Počernická 3225/2c, 100 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2001, č. j. VS-526/RK/3-2001, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 12. 2001, č. j. VS-526/RK/3-2001, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci na nákladech řízení částku 4650 Kč, a to k rukám jejího zástupce ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 15. 3. 2002 žalobce napadl shora označené rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce, a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 9. 2001, č. j. VS-218/53/2-2001, jímž nebylo podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 40/1993 Sb.“), vyhověno žádosti o udělení státního občanství České republiky, s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že se převážně zdržoval na území ČR a že též splňuje podmínku prokázání pozbytí dosavadního státního občanství. Žalobce v podané žalobě především uvedl, že se na území ČR zdržuje od r. 1980, kdy zde začal studovat ČVUT v Praze, studium dokončil v r. 1987. V roce 1988 uzavřel sňatek s českou státní příslušnicí Ing. P. S., která je doposud jeho manželkou a se kterou má dvě děti, které mají též české státní občanství. Dne 11. 3. 1993 mu byl povolen trvalý pobyt v České republice. Z uvedeného podle žalobce vyplývá, že splnil podmínky § 11 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb.. Na území ČR žije nepřetržitě alespoň 10 let a jeho manželka je státním občanem České republiky. Co se týče nesplnění podmínky pozbytí dosavadního občanství Angoly, žalobce uvedl, že tento doklad je prakticky nemožné získat, neboť Angola je již delší dobu ve válečném stavu a své příslušníky (tedy především muže) nechce ze svého státoprávního svazku propouštět. Tato skutečnost je všeobecně známa. Z výše uvedených důvodů tento stát odmítá vydat doklad o propuštění žadatele ze státního svazku. Tím žalobce splňuje i podmínku podle § 11 odst. 2 zákona č. 40/1993 Sb. Žalobce namítá, že neudělením státního občanství byl zkrácen na svých právech, na území ČR žije již velice dlouhou dobu a od 11. 3. 1993 minimálně do konce roku 1998 se na území ČR trvale zdržoval. Ministerstvo vnitra se opírá pouze o to, že bylo podle jeho cestovního pasu ověřeno, že se od roku 1999 zdržoval v ČR pouze několik měsíců v roce. Nezkoumalo však, zda zde nepřetržitě žil alespoň pět let od získání trvalého pobytu. Z výše uvedeného vyplývá, že podmínka vyplývající z § 7 odst. 1 písm. a) citovaného zákona byla splněna. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí a také rozhodnutí vydané v prvním stupni pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný, Ministerstvo vnitra, ve svém vyjádření konstatuje, že základním předpokladem pro udělení státního občanství České republiky je splnění podmínek stanovených v § 7 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., popř. jejich prominutí (pokud to zákon umožňuje). Žalobce však nesplňuje podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, neboť ačkoliv má v České republice povolen trvalý pobyt delší než pět let ke dni podání žádosti, po tuto dobu se zde převážně nezdržoval. Dále žalobce nepředložil doklad o pozbytí dosavadního státního občanství, čímž nesplnil ani podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, když předložené prohlášení Zastupitelského úřadu Angoly v SRN, podle něhož požádal o pozbytí angolského státního občanství s tím, že jeho žádost byla odeslána příslušným angolským úřadům, takovým dokladem není. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, tyto podmínky nebyly žalobci prominuty. Dále žalovaný poznamenal, že na udělení státního občanství ČR není právní nárok ani za předpokladu splnění všech zákonných podmínek. Tím méně může být právní nárok na udělení státního občanství ČR, pokud tyto podmínky splněny nejsou. Žalobce se tedy mylně domnívá, že neudělením státního občanství ČR byl zkrácen na svých právech. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhuje zastavit řízení o podané žalobě. V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla z Vrchního soudu v Praze podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ustanovení § 130 odst. 1 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (s. ř. s.), dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (s. ř. s.). Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona (s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného ministerstva vnitra v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu příslušného správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že žalobce podáním ze dne 12. 9. 1999 požádal o udělení státního občanství podle zákona č. 40/1993 Sb. K této žádosti žalobce doložil výpis z rejstříku trestů ze dne 19. 12. 2000, z něhož vyplývá, že nemá záznam v rejstříku trestů ČR, dále kopii průkazu o pobytu na území ČR, z něhož je zřejmé, že žalobci byl povolen trvalý pobyt na území ČR od 11. 3. 1993, doklad o ověření znalosti českého jazyka, vystavený dne 27. 12. 2000 Úřadem městské části Praha 1 a nedatované prohlášení Konzulárního oddělení velvyslanectví Angolské republiky v SRN, že si žadatel podal žádost o pozbytí angolského státního občanství. V předmětném správním spisu je dále obsažena zpráva Správy hl. města Prahy PČR, odbor cizinecké policie, ze dne 16. 1. 20001, z níž je zřejmé, že žalobce studoval v ČSFR, dne 15. 7. 1988 se oženil s Pavlou Svobodovou, občankou ČR, trvalý pobyt má povolen za účelem sloučení rodiny od 11. 3. 1993, z manželství se dne 8. 2. 1994 narodila dcera Natálie, která má české občanství po matce, a kde se dále policie vyjadřuje, že z hlediska pobytového režimu nemá námitek k udělení občanství České republiky. Spis dále obsahuje vyjádření Úřadu městské části Praha 1, odboru matrik, k předmětné žádosti, které je kladné. Dále jsou ve spisu založeny ještě některé další písemnosti, zejména kopie výkazu o doktorandském studiu žadatele na ČVUT, kopie pasu žadatele, kopie živnostenského listu žadatele, z něhož vyplývá, že disponuje živnostenským oprávněním od 27. 1. 1997, kopie daňového přiznání žadatele za roky 1999 a 2000, včetně potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2001 a kopie vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za dobu od 1. 7. 1993 do 6. 6. 2001, z nichž vyplývá, že žadatel nemá vůči územním finančním orgánům státu ani vůči zdravotní pojišťovně nedoplatky. Ve spisu jsou založeny i kopie rodných listů žadatelových dcer – Natálie, nar. 8. 2. 1994 a Julie, nar. 13. 9. 2001. V odůvodnění citovaného rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 12. 2001 je především uvedeno, že žadatel má udělen trvalý pobyt na území ČR déle než pět let, ale neprokázal, zda se po dobu svého trvalého pobytu na území ČR zdržoval. Podle jeho cestovního pasu bylo ověřeno, že se od roku 199 zdržoval v České republice pouze několik měsíců v roce. Z tohoto důvodu žalovaný konstatuje, že žalobce nesplňuje podmínku pro udělení státního občanství České republiky, stanovenou v § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1993 Sb., a stejně tak nesplňuje podmínku prokázání pozbytí dosavadního státního občanství, stanovenou v § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Žalovaný dále rekapituluje, že žalobce požádal o prominutí výše uvedené podmínky, neprokázal však, že by v jeho případě byl splněn některý z důvodů umožňujících prominutí splnění výše uvedené podmínky. Splnění