4 Afs 3/2004 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 3/2004- 58 - text č. j. 4 Afs 3/2004 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Z. D., zast. JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, se sídlem v Liberci 1, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovaným: 1) Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební 61 a 2) Finanční úřad v Liberci, se sídlem Liberec 2, třída 1. máje 97, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2003, č. j. 15 Ca 319/01 – 30, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2003, č. j. 15 Ca 319/01 – 30 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2003, č. j. 15 Ca 319/01 – 30 a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud po spojení věcí vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 15 Ca 319/01 a 15 Ca 320/01 ke společnému projednání a dalšímu jejich vedení pod sp. zn. 15 Ca 319/01 napadeným rozsudkem rozhodl tak, že se odmítají žaloby stěžovatele proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem Finančního úřadu v Liberci ze dne 28. 6. 2000, č. j. 122884/00/192941/1766 a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci ze dne 28. 8. 2000, č. j. 149519/00/192941/1766, zamítají žaloby stěžovatele proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2001, č. j. 14281/150/2000 a ze dne 17. 7. 2001, č. j. 17793/150/2000, rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na tuto náhradu a že se vrací stěžovateli zaplacené soudní poplatky v celkové částce 2000 Kč. Krajský soud po skutkové stránce vyšel z toho, že stěžovatel plnou mocí ze dne 13. 6. 2000 zmocnil JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta k zastupování ve všech právních věcech a k vykonávání veškerých právních úkonů s tím souvisejících, zejména k přijímání písemností, podávání návrhů, žádostí, opravných prostředků a dalších vyjmenovaných úkonů. V textu této plné moci bylo současně předtištěno, že se tato plná moc uděluje i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu a zákoníku práce a jako zvláštní plná moc bez specifikace zvláštního zmocnění. Za tohoto stavu krajský soud dovodil, že rozsah zmocnění nebyl v této plné moci vůbec vymezen a lze ji tak považovat za neomezenou plnou moc podle § 10 odst. 3 poslední věty zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Správce daně pak měl zasílat veškerá daňová rozhodnutí zástupci stěžovatele až do oznámení o vypovězení či odvolání plné moci. Proto správce daně v souladu se zákonem zaslal zástupci stěžovatele i výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 28. 6. 2000, neboť o ukončení právního zastoupení stěžovatele se dozvěděl až dne 28. 8. 2000 a následujícího dne z námitky proti později vydaným exekučním příkazům a z dopisu JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta. Krajský soud nevzal zřetel na tvrzení stěžovatele, že plnou moc ze dne 13. 6. 2000 udělil tomuto advokátovi v souvislosti s exekucí, která byla proti stěžovateli vedena ještě před vydáním výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem a proto pravomocným skončením exekučního řízení zanikla. Neomezená plná moc se totiž vztahuje na daňové řízení, které nezahrnuje pouze jednotlivý úkon směřující k vymožení daňového nedoplatku, ale všechna opatření směřující ke stanovení, vyměření, vybrání a vyúčtování daně, kontroly splnění daňové povinnosti a vymáhání daně, včetně všech úkonů směřujících proti ručiteli daňového dlužníka. Krajský soud pak uzavřel, že jelikož zástupce stěžovatele JUDr. Alexandr Šoljak, advokát výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem převzal dne 7. 7. 2000 a k podání žaloby proti ní došlo až dne 30. 8. 2001, stalo se tak až po uplynutí lhůty 2 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni dle § 250b odst. 1 o. s. ř., kterou nešlo prominout. Protože v tento den podal stěžovatel žalobu i proti rozhodnutí o námitce proti exekučním příkazům, které obdržel osobně dne 11. 9. 2000 poté, kdy se správce daně dozvěděl o zániku plné moci udělené JUDr. Alexandru Šoljakovi, advokátovi, byla i tato žaloba podána opožděně. V kasační stížnosti proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jež se opírá o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), stěžovatel odmítl závěry krajského soudu, které vyslovil v napadeném rozsudku. Stěžovatel uvedl, že se žalobou domáhal u krajského soudu zrušení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem, vydané Finančním úřadem v Liberci dne 28. 6. 2000 pod č. j. 122884/00/192941/1766, kterou mu byla podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena jako ručiteli povinnost uhradit daňový nedoplatek za daňového dlužníka společnost N. v celkové výši 1.500.471 Kč. Stěžovatel namítl, že u Finančního úřadu v Liberci bylo proti němu vedeno exekuční řízení, v němž ho zastupoval na základě plné moci ze dne 13. 6. 2000 JUDr. Alexandr Šoljak, advokát, které bylo pro zásadní chyby správního orgánu zastaveno. Se zřetelem k tomu měl za to, že plná moc zanikla, protože byla omezena právě a jen na toto řízení, které bylo zastaveno. Zaměstnanec finančního úřadu J. S. však tuto plnou moc použil pro další řízení a proto JUDr. Alexandru Šoljakovi, advokátovi byla sice správně doručena rozhodnutí o zastavení exekučního řízení, ale současně chybně i výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem. Tento postup je protizákonný. V žádném případě nelze vykládat zákon tak, že plná moc udělená jedenkrát právnímu zástupci by měla trvat i v dalších řízeních, pokud by byla správcem daně zahájena proti témž daňovému subjektu. Tím by vlastně správce daně vnucoval daňovému subjektu, aby byl zastupován advokátem, jehož plná moc již skončila pravomocností předchozího správního rozhodnutí. Z důvodu tohoto pochybení správce daně pak proti stěžovateli nemohlo být zahájeno nové správní řízení jako proti ručiteli, protože mu nebyla dosud řádně doručena výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem, která byla chybně doručena JUDr. Alexandru Šoljakovi, advokátovi, jež ho již nezastupoval. Rovněž mu nebyly řádně doručeny ani exekuční příkazy ze dne 11. 8. 2000, č. j. 142016/00/192941/1766 a č. j. 142017/00/192941/1766 a rozhodnutí ze dne 28. 8. 2000, č. j. 149519/00/19241/1766, které byly též chybně doručeny uvedenému advokátovi. Stěžovatel též namítl, že o všech jeho opravných prostředcích rozhoduje stále stejná osoba, a to J. S., který v exekučním řízení rozhodoval v prvém stupni, ale i o opravných prostředcích proti rozhodnutím, které vydal. Na všech rozhodnutích je uveden jako zpracovatel, byť podle tvrzení správního orgánu pouze připravoval podklady pro rozhodování. J. S. však neměl do odvolacího řízení zasahovat a pokud tak učinil, byl nepochybně osobou podjatou. Stěžovatel má rovněž za to, že měla být zrušena i rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2001, č. j. 14281/150/2000 a č. j. 17793/150/2000. Je tomu tak proto, že se odvolací orgán vůbec nezabýval námitkami stran neexistence plné moci pro JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta při doručování výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem a exekučních výměrů, ani námitkami, které byly vzneseny proti postupu zaměstnance finančního úřadu J. S. Stěžovatel nakonec vytkl krajskému soudu, že nedostál své přezkumné povinnosti, protože nenapravil uvedená pochybení správních orgánů a namísto zrušení jejich rozhodnutí zaujal nesprávný právní názor a rozhodl způsobem uvedeným ve výroku napadeného rozsudku. Žalované Finanční ředitelství v Ústí nad Labem v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na své vyjádření k žalobě a správné závěry krajského soudu, vyslovené v napadeném rozsudku. Uvedlo, že k pochybení při doručování písemností nedošlo. Celé nedorozumění se odvíjelo od plné moci, kterou udělil stěžovatel JUDr. Alexandru Šoljakovi, advokátovi, o níž tvrdí, že byla vydána pouze k podání námitek. Tato plná moc však nebyla nijak omezena a z jejího textu vyplývá, že byla vydána k zastupování ve všech právních věcech, vykonávání veškerých úkonů s tím souvisejících, zejména k přijímání doručovaných písemností, podávání návrhů, žádostí, apod. Správce daně tedy důvodně doručoval písemnosti JUDr. Šoljakovi, advokátovi jako zástupci s neomezenou plnou mocí. O skutečnosti, že byla plná moc ukončena, se správce daně dozvěděl až následně v podané námitce proti exekučnímu příkazu ze dne 22. 8. 2000, doručené dne 28. 8. 2000 a proto v rozhodnutí o této námitce již není JUDr. Alexandr Šoljak, advoká