3 Ads 6/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 6/2009- 131 - text 3 Ads 6/2009 - 136 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. S. zastoupeného zákonnou zástupkyní Z. S., právně zastoupeného JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem se sídlem Skrétova 25, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2007, č. j. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2008, č. j. 16 Cad 269/2007 - 102. t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Petru Knoblochovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 952 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2007, č. j. x. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Sokolově ze dne 6. 6. 2007 k závěru, že žalobce není plně invalidní, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 40 %. Stěžovateli nadále náleží částečný invalidní důchod. Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 22. 12. 1992 byl stěžovatel Okresní správou sociálního zabezpečení Sokolov uznán invalidním ode dne 21. 10. 1992. Nárok na dávku mu však nevznikl, protože nesplňoval podmínku potřebné doby zaměstnání podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. Proto mu byl ode dne 28. 7. 1995 přiznán sociální důchod. Ode dne 1. 1. 1996 náležel stěžovateli v souladu s ust. § 91 zákona č. 155/1995 Sb. místo sociálního důchodu plný invalidní důchod. Dne 2. 12. 1996 lékař OSSZ neshledal stěžovatele plně invalidním, ale pouze částečně invalidním. Dne 21. 3. 2007 stěžovatel opakovaně požádal o plný invalidní důchod. Lékař OSSZ Sokolov ve svém posudku ze dne 6. 6. 2007 konstatoval lehkou mentální retardaci s poruchami chování. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele odpovídá postižení uvedenému v kap. V., položce 6, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven o 40% s tím, že procentní míra se podle ust. § 6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky nemění. Stěžovatel je schopen jen jednoduché práce nejlépe s dohledem. V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni. Posudková komise vycházela z lékařské dokumentace založené ve spisové dokumentaci OSSZ, z nálezu praktického lékaře MUDr. R. ze dne 23. 4. 2007, nálezu psychiatra MUDr. T. ze dne 20. 4. 2007 a znaleckého posudku MUDr. B. ze dne 10. 9. 2007. Stěžovatel nebyl jednání posudkové komise dne 25. 2. 2008 přítomen. Byl posuzován jako nekvalifikovaný dělník. Posudková komise konstatovala, že objektivně lze vycházet z údajů uvedených ve zprávě ambulantního psychiatra ze dne 20. 4. 2007, který diagnosticky uzavírá, že jde o lehkou mentální retardaci s poruchami chování a dále ze znaleckého posudku, vypracovaného ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům. V tomto posudku je stav hodnocen jako porucha osobnostní na prvním místě a mentální retardace na rozhraní lehkého a středně těžkého stupně, ale posudek není doplněn o psychologické vyšetření. Posudková komise se přiklonila k hodnocení, že mentální retardace posuzovaného odpovídá pásmu lehké mentální retardace, v popředí klinického obrazu je však porucha osobnosti s poruchami chování. Jiné posudkově významné zdravotní postižení nebylo prokázáno, nebyla objektivizována ani příbuznými posuzovaného nově uváděná porucha kontinence moči. Stěžovatel je neschopen práce psychicky náročné, na pracovišti se zvýšeným rizikem stresových situací. Je schopen svého dělnického povolání s omezeními, jednoduchých manuelních prací pouze s běžnou kontrolou plnění úkolů nadřízeným pracovníkem, nikoli pod trvalým dohledem. Při dodržení uvedených omezení nedojde výkonem soustavného zaměstnání k vážnému zhoršení stávajícího zdravotního stavu. Příkladmo je schopen prací úklidových, manipulačních, jednoduchých montážních a podobně. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla stanovena podle kap. V., položky 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 30 %, tedy v horní hranici procentního rozpětí 20 – 30%. Tuto procentní míru posudková komise navýšila podle ust. § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s ohledem na zjištěné snížení intelektových schopností o 5 %, nezohlednila však dosavadní nekvalifikované povolání, které je stěžovatel schopen nadále vykonávat. Posudková komise na rozdíl od lékaře OSSZ nehodnotila jako rozhodující zdravotní postižení mentální retardaci, která by bez uvedených poruch chování odpovídala s ohledem na zjištěné intelektové schopnosti podstatně nižšímu procentnímu ohodnocení. Posudková komise uzavřela, že stěžovatel byl k datu vydání rozhodnutí žalované částečně invalidní. Vzhledem k námitkám opatrovníka stěžovatele krajský soud požádal o doplnění posudku s tím, že je nutné zdůvodnit rozpor mezi znaleckým posudkem MUDr. B. a posudkové komise, pokud se týká nutnosti dohledu nad žalobcem. MUDr. B. hodnotil stěžovatele jako osobu se středně těžkou mentální retardací vyžadující dohled a péči, a jako osobu, která není schopna ani jednoduché práce pod dohledem. Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 15. 4. 2008 předně uvedla, že znalec vypracoval posudek ke zcela jinému účelu, a to pro posouzení způsobilosti k právním úkonům. Vyšetření znalce je v tomto směru velmi podrobné, zachycuje duševní pochody, projevy a chování posuzovaného během vyšetření a interpretuje je v terminologii psychiatrie. Postoje posuzovaného se zde jeví často rozporuplné, čímž se znalec podrobně zabýval, uvedl i poznámky o agravaci a simulaci. Pokud se znalec vyjádřil k pracovní schopnosti stěžovatele a zohlednil přitom problémy s gramotností, se sociálním prostředím, s psychosociálními okolnostmi, právní problémy a problémy životního stylu, není toto stanovisko pro komisi závazné. Posudková komise se ve svém posudku odpovídající mírou posudkem znalce zabývala, což je patrné z hodnocení psychiatrem v komisi i z posudkového hodnocení komise. Závažným podkladem pro hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele byla však i další doložená zdravotnická dokumentace, především nález ošetřujícího psychiatra, který má posuzovaného v dlouhodobé péči. Podle ošetřujícího psychiatra se jedná o lehkou mentální retardaci s poruchami chování, stěžovatel je schopen jednodušší manuelní práce adekvátní dosaženému vzdělání. Posudková komise se neztotožnila se závěrem znalce, že posuzovaný není schopen ani jednoduché práce pod dohledem, protože další související údaje znalce toto stanovisko nečiní zcela jednoznačným, pokud jde o hodnocení invalidity. Intelektové schopnosti posuzovaného znalec opakovaně hodnotil jako lehkou až střední mentální retardaci, přičemž stanovil IQ 60, což ale odpovídá přibližně středu lehké mentální retardace, tedy ani jím uvedenému rozhraní. Posudková komise setrvala na svém původním posouzení. Závěrem uvedla, že pokud by krajský soud nepovažoval toto stanovisko za postačující, bylo by možné provést observaci posuzovaného v psychiatrickém zařízení. Krajský soud opětovně požádal o doplnění posudku, zhodnocení nálezu psychiatra MUDr. B. ze dne 20. 3. 2008 a psychologa Mgr. P. ze dne 14. 4. 2008, a eventuální umístění stěžovatele na pozorování za účelem objektivizace postižení a jednoznačného stanovení stupně invalidity. V doplňujícím posudku ze dne 11. 9. 2008 posudková komise uvedla, že nově předložená zdravotnická dokumentace neobsahuje nová fakta oproti objektivním údajům již v posudku hodnoceným. Posudková komise proto vyžádala diagnostickou hospitalizaci na psychiatrické klinice FN v Plzni. Po vstupním vyšetření MUDr. P. dne 11. 7. 2008 se však již doporučená hospitalizace nerealizovala s tím, že není potřebná. Provedeným jednorázovým ambulantním vyšetřením byla zjištěna F 71.1 středně těžká mentální retardace s poruchami chování. Posudková komise k uvedenému konstatovala, že posouzení úrovně intelektových funkcí je ob