3 Ads 41/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 41/2010- 87 - text 3 Ads 41/2010 - 95 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. R. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2007/62618-442, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2009, č. j. 2 Cad 51/2008 – 48, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovené advokátce žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále též „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2007/62618-442 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Olomouci (dále též „úřad práce“) ze dne 25. 7. 2007, kterým byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu, že od 7. 4. 1997 byl jednatelem společnosti CORICO Olomouc, s.r.o. a od 4. 4. 1995 jednatelem společnosti KONTO-EFEKT, s.r.o. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce byl ke dni podání žádosti jednatelem uvedených společností a při jednání na úřadu práce dne 17. 5. 2004 sdělil, že doklady, které na něm úřad práce požaduje, tj. písemné doklady o tom, že byly Krajskému soudu v Ostravě doručeny žádosti o jeho výmaz jakožto statutárního orgánu společností CORICO Olomouc, s.r.o a KONTO-EFEKT, s.r.o., nemá a nebude je dokládat. Žalobce úřadu práce doložil toliko listiny označené jako odstoupení z funkce adresované společnostem KONTO-EFEKT, s.r.o. a společnosti CORICO Olomouc, s.r.o. ze dne 1. 5. 2004, ve kterých žalobce oznamoval odstoupení z funkce jednatele u těchto společností. Dále předložil listiny ze dne 4. 5. 2004, ve kterých je uvedeno, že valné hromady uvedených společností projednaly a schválily účetní závěrky roku 2003. Žalobce byl vyzván k doložení resp. prokázání skutečnosti, že není jednatelem uvedených společností, což však odmítl s tím, že jiný doklad není třeba přikládat. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že není jednatelem uvedených společností, pouhé prohlášení žalobce, byť písemné, že není jednatelem, nelze považovat za dostatečně průkazné. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 7807 ze dne 13. 3. 2006 vyplývá, že žalobce byl od 4. 4. 1995 zapsán jako jednatel firmy KONTO-EFEKT, s.r.o. a od 7. 4. 1997 jako jednatel firmy CORICO Olomouc, s.r.o. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu jednal úřad práce podle žalovaného v souladu se zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti (dále též „zákon č. 1/1991 Sb.“), když evidenci žalobce stornoval, neboť žalobce již od počátku nesplňoval podmínku § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. Městský soud v Praze poukázal na vztah speciality zákona č. 1/1991 Sb. k zákonu č. 71/1967 Sb., správnímu řádu (dále též „správní řád“) a uvedl, že pokud se jedná o dosvědčování skutečností pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, obsahuje zákon č. 1/1991 Sb. vlastní úpravu v § 7 odst. 2. O této povinnosti byl žalobce poučen a podle uvedeného ustanovení byl povinen jakožto uchazeč o zaměstnání dosvědčit skutečnosti rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Úřad práce tedy nepochybil, pokud žádal na žalobci dosvědčení skutečnosti, že odstoupil z funkce jednatele, což žalobce odmítl. Podle soudu tak úřad práce správně vyšel z výpisu z obchodního rejstříku, podle kterého byl žalobce zapsán jako jednatel společnosti CORICO Olomouc, s.r.o. dne 7. 4. 1997 a dne 2. 8. 2000 jako společník této firmy. Pokud se týká společnosti KONTO-EFEKT, s.r.o., byl žalobce zapsán jako jednatel od 4. 4. 1995 a jako společník od 3. 1. 2001. Úřad práce si proto při jednání dne 17. 5. 2004 vyžádal od žalobce doložení skutečnosti, že není již jednatelem uvedených společností, což žalobce odmítl a nesplnil tak svou povinnost podle § 7 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. Jednatelství ve firmě je však obdobným vztahem k zaměstnání, což vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ads 77/2003. Pokud žalobce odkazoval na 66 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obchodní zákoník“), je nutno dle soudu vzít v úvahu § 29 odst. 1 téhož zákona, který stanoví, že proti tomu, jenž jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti. Z uvedeného ustanovení a dále z § 30 odst. 1 téhož zákona soud dovodil, že po dobu zápisu jednatele v obchodním rejstříku má osoba zapsaná jako jednatel práva a povinnosti statutárního orgánu společnosti, u které je zapsán. Jestliže tedy dojde ke změně a občan, který je jako orgán zapsán žádá o ukončení své činnosti jakožto statutárního orgánu společnosti podle § 66 odst. 1 obchodního zákoníku, k ukončení výkonu práv a povinností vůči třetím osobám dojde až poté, co je tato osoba vymazána z obchodního rejstříku ve smyslu § 28 a § 29 obchodního zákoníku. Tedy neobstojí tvrzení žalobce, že vůči třetím osobám a tím i úřadu práce stačí oznámení žalobce zaslané společnosti CORICO Olomouc, s.r.o. a KONTO EFEKT, s.r.o. ze dne 1. 5. 2004 o tom, že odstupuje z funkcí jednatele společnosti, pokud nedošlo k výmazu jeho osoby jakožto jednatele z obchodního rejstříku popřípadě k podání žádosti u příslušného soudu k provedení výmazu. Soud uzavřel, že žalobce již dne 5. 5. 2004 při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nesplňoval podmínky podle § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, a proto neměl být do této evidence vůbec zařazen a správní orgány proto vyřazením žalobce nepochybily. Soud z těchto důvodů rozhodl tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Důvody kasační stížnost podřadil stěžovatel pod ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle stěžovatele se soud nevypořádal se všemi skutečnostmi a tvrzeními jím uváděnými v podané žalobě, zejména pak s tvrzeními v tom směru, že ze strany žalovaného došlo k porušení správního řádu a zákona č. 1/1991 Sb. Při jednání na úřadu práce stěžovatel uvedl, že podal ke Krajskému soudu v Ostravě žádost o výmaz své osoby jakožto jednatele společnosti CORICO Olomouc, s.r.o. a KONTO-EFEKT, s.r.o. z obchodního rejstříku. V této souvislosti poukázal na § 66 odst. 1 obchodního zákoníku, podle kterého osoba, která je statutárním orgánem nebo jeho členem anebo členem jiného orgánu společnosti, může ze své funkce odstoupit. Je však povinna oznámit to orgánu, jehož je členem, nebo orgánu, který ji zvolil nebo jmenoval. Výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který ji zvolil nebo jmenoval, nestanoví–li společenská smlouva nebo stanovy, že postačí, projednal-li je nebo měl projednat orgán, jehož je členem. Stěžovatel jednatelství u uvedených společností ukončil nejpozději ke dni 4. 5. 2004, dne 5. 5. 2004 podal v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. u úřadu práce žádost o zprostředkování zaměstnání. Není vinou stěžovatele, že po odstoupení z funkce jednatelů, respektive po ukončení této funkce, nedošlo k výmazu jeho osoby jakožto jednatele z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že nebylo neobvyklé, že krajský soud rozhodl o zápisu do obchodního rejstříku až řádově několik týdnů po podání návrhu, stěžovatel splňoval v květnu 2004 podmínky pro zařazení do evidence, neboť v té době již nebyl jednatelem uvedených společností. Dne 3. 9. 2009 podáním hrubě urážlivého obsahu stěžovatel doplnil kasační stížnost. Lze uvést, že ocitoval vybraná ustanovení správního řádu a upozornil, že rozhodnutí úřadu práce bylo učiněno v podobě pouhého neformálního přípisu. Obchodní rejstřík má dle stěžovatele pouze registrační funkci, stěžovatel odkázal na § 66 odst. 1 obchodního zákoníku a dospěl k závěru, že pracovní úřad byl o jeho odstoupení z funkce jednatele informován, a tato skutečnost byla prokázána. Pokud Nejvyšší správní soud dovodil, že funkce jednatele je podřazena pod termín „obdobný vztah“, Ústava ČR tento postup nepřipouští a nakonec i současná právní úprava učinila o této skutečnosti jiný závěr. Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze. Žalovaný vyzdvihl ust. § 7 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. a zdůraznil, že se jedná o dispoziční právo stěžovatele, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro to, aby úřad práce mo