— Nejvyšší správní soud

Komp 6/2011- 59 - text Komp 6/2011 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Autobusy Karlovy Vary, a. s., se sídlem Sportovní 4, Karlovy Vary, 2) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, 3) Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, o žalobě na určení pravomoci mezi ústředními správními úřady podle ustanovení § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s., t a k t o : I. P ř í s l u š n ý rozhodnout o žádosti společnosti Autobusy Karlovy Vary, a. s. o zaplacení částky ve výši 1 146 089 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady prokazatelné ztráty vzniklé při plnění závazku veřejné služby uloženého rozhodnutím Okresního úřadu v Karlových Varech ze dne 19. 12. 1996, čj. RD/497/96, j e Krajský úřad Karlovarského kraje. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Žalobou podanou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 16. 2. 1998 se společnost ČSAD autobusy Plzeň a. s. (právní předchůdkyně prvé osoby zúčastněné na řízení, společnosti Autobusy Karlovy Vary, a. s.) domáhala proti Okresnímu úřadu Karlovy Vary zaplacení částky 1 146 089 Kč s příslušenstvím. Tvrzený nárok měl vzniknout společnosti ČSAD autobusy Plzeň a. s. jako dopravci v souvislosti se závazkem veřejné služby ve veřejném zájmu. Závazek veřejné služby vznikl rozhodnutím Okresního úřadu v Karlových Varech ze dne 19. 12. 1996, čj. RD/497/96. Dopravce zajistil v souladu s rozhodnutím na určených dopravních linkách provoz svými dopravními prostředky. [2] Po sérii meritorních rozhodnutí civilních soudů rozhodl ve věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 926/2006 (publ. pod č. 50/2009 Sb. s. r.). Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem soudů nižšího stupně, že vztah mezi dopravcem a žalovanou Českou republikou je sporem vyplývajícím z občanskoprávního vztahu, o němž přísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení. Právním předpisem, který upravuje závazky veřejné služby v linkové osobní dopravě, je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Právní vztah založený rozhodnutím dopravního úřadu o závazku veřejné služby je vztahem subordinačním, v němž jeho subjekty nemají rovné postavení. Správní orgán autoritativním rozhodnutím jednostranně ukládá a může vymáhat povinnosti dopravce při zajištění závazku veřejné služby, přičemž je zároveň povinen rozhodovat o výši prokazatelné ztráty. V posuzovaném případě tedy nejde o spor vyplývající z občanskoprávního vztahu. Rozhodovat o zaplacení prokazatelné ztráty měl ve sporném období Okresní úřad v Karlových Varech (§ 2 odst. 8, § 19 odst. 4 a § 39 zákona č. 111/1994 Sb.). Nejvyšší soud v tomto odkázal též na usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007  82, podle něhož příslušným vydat rozhodnutí ve věci sporu ze smlouvy o závazku veřejné služby je správní orgán. Závěry zvláštního senátu lze vztáhnout i na závazek veřejné služby založený rozhodnutím dopravního úřadu podle § 19 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2000. [3] Nejvyšší soud proto výrokem č. I. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení zastavil. Výrokem II. pak věc postoupil Krajskému úřadu Karlovarského kraje, tj. dopravnímu úřadu, do jehož pravomoci věc náleží. Právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstaly zachovány. [4] Krajský úřad Karlovarského kraje dovodil, že není příslušným správním orgánem k vydání rozhodnutí ve věci. Proto usnesením ze dne 21. 6. 2010 věc postoupil Ministerstvu dopravy. Ministerstvo dopravy zaujalo právní názor, že není příslušným správním orgánem k vydání rozhodnutí ve věci. Věc proto postoupilo Ministerstvu financí. To však svou příslušnost k vydání rozhodnutí popřelo a usnesením věc postoupilo zpět Ministerstvu dopravy. II. Stručné shrnutí obsahu žaloby [5] Ministerstvo dopravy (dále též „žalobce“) v kompetenční žalobě došlé soudu 2. 8. 2011 tvrdí, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu (cit. v bodě [2] shora) by mělo být postupováno stejně bez pohledu na to, zda závazek veřejné služby byl založen rozhodnutím dopravního úřadu nebo veřejnoprávní smlouvou. Skutečnost, že smlouvy o závazku veřejné služby uzavřené podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, byly veřejnoprávními subordinačními smlouvami podle § 161 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), byla několikrát judikována, např. v usnesení zvláštního senátu (cit. rovněž v bodě [2] shora). O sporu z takového závazku rozhoduje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou závazku. [6] Pro určení správního orgánu, který je příslušný v dané věci o nároku dopravce rozhodnout, je tudíž podstatné, který subjekt je vedle uvedeného dopravce stranou závazku veřejné služby založené rozhodnutím Okresního úřadu v Karlových Varech. V případě vzniku závazku veřejné služby rozhodnutím nebo veřejnoprávní smlouvou byl vedle dopravce stranou závazku veřejné služby dopravní úřad, kterým byl ve smyslu § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě, ve znění účinném k 19. 12. 1996, příslušný okresní úřad. Zásadní otázkou pak je, který správní orgán se stal kompetenčním nástupcem zaniklého Okresního úřadu Karlovy Vary jakožto strany závazku veřejné služby. Příslušným k provedení sporného řízení a vydání rozhodnutí ve věci bude správní orgán nadřízený tomuto orgánu. Je přitom lhostejné, který subjekt by byl k založení závazku veřejné služby příslušný podle současné právní úpravy, neboť se jedná o spor z dříve založeného závazku. [7] K zániku Okresního úřadu Karlovy Vary došlo podle čl. CXVII bodu 1 zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ke dni účinnosti tohoto zákona, tedy k 1. 1. 2003. Klíčovým pro posouzení celé věci je zejména bod 14 téhož článku. Nabytím účinnosti zákona č. 320/2002 Sb. byl také v čl. XCI bodě 1 změněn zákon o silniční dopravě tak, že dopravními úřady nadále budou namísto okresních úřadů krajské úřady. Příslušnost k uzavírání nových smluv o závazku veřejné služby s dopravci tedy přešla do kompetence krajských úřadů a prokazatelná ztráta z nově uzavřených smluv byla dopravcům hrazena z rozpočtů krajů. Doposud nevypořádané závazky, ať již závazky veřejné služby založené veřejnoprávní smlouvou nebo závazky založené rozhodnutím dopravního úřadu, na základě tohoto ustanovení na krajské úřady nepřešly. [8] Žalobce tvrdí, že nástupcem Okresního úřadu Karlovy Vary jako strany závazku veřejné služby založené rozhodnutím ze dne 19. 12. 1996 je proto Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též „Úřad“). Spory ze subordinačních veřejnoprávních smluv rozhoduje ve smyslu § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou závazku z veřejnoprávní smlouvy. Nadřízeným správním orgánem je podle § 178 odst. 1 správního řádu ten správní orgán, o němž to stanoví zvláštní zákon nebo který podle zákona rozhoduje o odvolání, případně vykonává dozor. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb. vykonává dohled nad činností Úřadu Ministerstvo financí. Podle § 178 odst. 1 je tak Ministerstvo financí nadřízeným správním orgánem Úřadu, příslušným k provedení sporného řízení a vydání rozhodnutí ve věci. III. Stručné shrnutí vyjádření Ministerstva financí [9] Ministerstvo financí (dále též „žalovaný“) ve svém vyjádření ze dne 29. 8. 2011 upozorňuje, že úhrada prokazatelné ztráty zaplacená okresním úřadem představovala dle aplikovatelné úpravy výdaj státního rozpočtu České republiky. Povinnost (závazek) úhrady prokazatelné ztráty dopravce, který plnil závazek veřejné služby, ať již uložený veřejnoprávní smlouvou nebo rozhodnutím, nelze ztotožňovat s peněžitými závazky státu. Finanční prostředky na vyrovnání prokazatelné ztráty plynuly do rozpočtu okresních úřadů jako úřadů dopravních ve smyslu zákona. Zprostředkování dotačních titulů nelze zaměňovat se závazky okresních úřadů jako takových, vzniklých z jejich činnosti. [10] Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se nestal univerzálním zástupcem zrušených okresních úřadů. Pokud jde o závazky státu, přešla na Úřad příslušnost k plnění úkolů spojených s odpovědností za závazky České republiky jen v případech vymezených zákonem č. 320/2002 Sb. Na Úřad, který není správním orgánem, nepřešla a ani nemohla přejít příslušnost k plnění závazků spojených s působností okresních úřadů jako správních orgánů. Žalovaný proto shrnuje, že část 117, čl. CXVII bod 14 zákona č. 320/2002 Sb. nelze aplikovat na závazek k úhradě prokazatelné