4 As 63/2012 — Nejvyšší správní soud

4 As 63/2012- 52 - text 4 As 63/2012 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyň: a) LONDA spol. s r.o., IČ: 49241931, se sídlem Křemencova 4, Praha 1, zast. JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem, se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, b) EVROPA 2, spol. s r.o., IČ: 15891283, se sídlem Wenzigova 4/1872, Praha 2, zast. Mgr. Martinem Heiplíkem, advokátem, se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, c) Frekvence 1, a.s., IČ: 49240226, se sídlem Wenzigova 4/1872, Praha 2, zast. Mgr. Martinem Heiplíkem, advokátem, se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: JUKE BOX, spol. s r.o., IČ: 25396676, se sídlem Karla Svobody 130/95, Ostrava - Plesná, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2012, č. j. 7 A 24/2012 - 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni LONDA spol. s r.o. náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2904 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Tomáše Jindry. III. Žalobkyně EVROPA 2, spol. s r.o., žalobkyně Frekvence 1, a.s. a žalovaná n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 2011/737/zab/JUK, žalovaná udělila společnosti JUKE BOX spol. s r. o. souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu RADIO ČAS - FM, programový okruh Radio Čas Rock (licence Ru/81/98), spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, a to přidělením kmitočtu Nový Jičín silo 91,6 MHz/100 W, souřadnice WGS 84: 18 00 28 / 49 36 01 (vysíláním zásobeno 34826 obyvatel). V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že společnost JUKE BOX spol. s r. o. požádala dne 4. 8. 2011 o změnu souboru technických parametrů spočívající v přidělení zmíněného kmitočtu. Žalovaná konstatovala, že počet obyvatel zásobených rádiovým signálem je v tomto případě poměrně nízký a pro nového provozovatele by tak vysílání z tohoto kmitočtu nebylo bonitní. Na daném území vysílají další 4 celoplošné a 1 regionální rozhlasový program provozovatelů ze zákona a 2 celoplošné a 7 regionálních soukromých rozhlasových programů. Počet obyvatel, kteří by tak mohli být potenciálními posluchači nového programu a tím i odvysílané reklamy, je nedostatečný. Na daném (nebo v podobných hranicích definovaném) území nebylo vyhlášeno žádné licenční řízení. Žalovaná shrnula, že z těchto důvodů je možno rozhodnout o souboru technických parametrů jako o nedostatečně bonitním na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Podotkla, že žadatel je provozovatelem vysílání a jeho program má platné licenční podmínky. Vzhledem k tomu, že požadovanou změnu lze hodnotit jako změnu v intencích původně udělené licence, žalovaná po vyhodnocení základních kritérií podle § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“), souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání udělila. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2012, č. j. 7 A 24/2012 - 51, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že v případě žalobkyň (provozovatelů konkurenčního rozhlasového vysílání) nelze vyloučit zájem se účastnit licenčního řízení na soubor technických parametrů Nový Jičín silo 91,6 MHz/100 W, a proto je dána jejich aktivní procesní legitimace podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud přisvědčil námitce, že v rozhodnutí žalované absentuje úvaha o přípustnosti rozšíření územního rozsahu dosavadní licence a žalovaná neposoudila, zda nový územní rozsah kmitočtu nezakládá obcházení licenčního řízení. Soud vyslovil, že se nejedná o tzv. dokrývací kmitočet ve smyslu § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., který má mít pouze doplňující účinek k původnímu územnímu rozsahu již udělených kmitočtů. Účelem dokrývacího kmitočtu je zkvalitnit nebo rozšířit pokrytí území vysíláním rozhlasu, avšak pouze v rozsahu doplňujícím, tedy nikoliv zahrnujícím nové území obdobného rozsahu jako území vysíláním provozovatele již pokryté. Z hlediska územního rozsahu není soubor technických parametrů Nový Jičín silo 91,6 MHz/100 W dokrývacím k přidělenému souboru technických parametrů Frenštát pod Radhoštěm 105,9 MHz/1kW či souboru technických parametrů Valašské Meziříčí 96,3 MHz/100W, nýbrž jde o vstup na nové území; žalovaná proto měla žádost zamítnout. Z důvodu rozsahu nového území pokrytého přiděleným kmitočtem mělo být podle soudu vyhlášeno licenční řízení podle § 15 zákona č. 231/2001 Sb., jehož by se mohly žalobkyně zúčastnit. O dokrývací kmitočet se bude jednat pouze v případě současného splnění podmínky nedostatečné bonity a podmínky nevstoupení na nové území větších parametrů, neboť pouze tehdy budou naplněny rovné podmínky (vstupu do řízení) pro případné zájemce o kmitočet. Není vyloučeno, že i nebonitní kmitočet bude zájmovým územím více provozovatelů, a proto udělení souhlasu prvnímu žadateli nebo bez „společné soutěže žadatelů“ se soudu jeví v rozporu s principy vzácného veřejného statku. Skutečná bonita bude prokázána pouze faktickým počtem účastníků licenčního řízení. Soud uzavřel, že napadené rozhodnutí zrušil bez nařízení jednání pro podstatné porušení zásad řízení před správním orgánem, jelikož žalovaná přidělila předmětný soubor technických parametrů podle § 21 zákona č. 231/2001 Sb. namísto jeho přidělení v licenčním řízení podle § 15 téhož zákona, čímž vyloučila žalobkyně z možnosti se takového licenčního řízení účastnit. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. V jejím doplnění namítla, že souhlas s požadovanou změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání se neudělí pouze v případě, že by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Územní rozsah vysílání však nepatří mezi parametry, které jsou předmětem projednávání ve veřejném slyšení. Zákaz obcházení zákona není ve správním právu (s výjimkou veřejnoprávních smluv) upraven zákonem. Zákon nestanoví ani omezení v tom směru, že by změnou územního rozsahu nesmělo dojít ke vstupu na nové území; jedná se o zákonem předvídanou změnu parametrů licence. Stěžovatelka podotkla, že podmínky pro udělení nebo neudělení souhlasu se změnou jsou jednoznačně stanoveny zákonem; nastavení pravidel je věcí zákonodárce. Zákon č. 231/2001 Sb. nerozlišuje mezi „dokrývacími“ a jinými kmitočty, podmínky pro udělení souhlasu jsou stanoveny bez ohledu na charakter kmitočtu. Stěžovatelka namítala, že řízení, jehož cílem je pouhé dokrytí území, se vede podle zákona č. 127/2005 Sb. před Českým telekomunikačním úřadem. Zdůraznila, že jako správní orgán je vázána zákonem a nemůže dotvářet právní úpravu a suplovat zákonodárce. Doplnila, že licenční řízení představuje značnou ekonomickou zátěž pro účastníky a administrativní a organizační zátěž pro všechny včetně stěžovatelky. Při rozhodování je proto nutné posoudit také bonitu kmitočtu, byť posuzování bonity nemá oporu v platných právních předpisech. V případě nedostatečné bonity je podle stěžovatelky nesmyslné zkoumat vztah mezi územím pokrytým vysíláním žadatele a územím pokrytým novým kmitočtem, protože získání tohoto kmitočtu je pro nový subjekt ekonomicky nerentabilní a licenčního řízení by se s vysokou pravděpodobností žádný nový zájemce o podnikání v rozhlasovém vysílání nezúčastnil. O udělení licence by požádal některý ze stávajících provozovatelů vysílání, čímž by se posuzování bonity stalo bezpředmětným, protože by nevedlo k možnosti vstupu nového zájemce. Bránění přidělení nebonitního kmitočtu již vysílajícímu provozovateli znamená de facto odkládání jeho využití a neefektivní hospodaření s tímto vzácným statkem. Postup zvolený stěžovatelkou nebyl v rozporu se zákonem, nebyl netransparentní, neobjektivní, ani diskriminační a byl v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Stěžovatelka dále namítala, že soud pochybil tím, že o věci samé rozhodl bez jednání, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Žalobkyně ad a) ve vyjádření ke kasační stížnosti podotkla, že stěžovatelka nesprávně vychází z názoru, že veřejné slyšení je určeno jen k projednání otázek programové skladby. Zdůraznila, ž