3 As 245/2015 — Nejvyšší správní soud

3 As 245/2015- 37 - text pokračování 3 As 245/2015 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Jaroslava Vlašína ve věci žalobce Rádia Student, s.r.o., se sídlem Brno, Gorkého 970/45, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1046, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, za účasti osoby zúčastněné na řízení JOE Media s.r.o., se sídlem Praha 4, Branišovská 187/16, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. 6 A 133/2015 – 49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „stěžovatelka“) vydala dne 28. 4. 2015 rozhodnutí č. j. RRTV/1764/2015-zab. Ve výroku I. žalovaná rozhodla, že uděluje společnosti MAX LOYD, s.r.o., licenci k provozování rozhlasového vysílání programu DANCE RADIO prostřednictvím vysílačů s využitím souboru technických parametrů Brno město 1, 102,4 MHz/100 W na dobu 8 let od právní moci rozhodnutí, nejdéle však do 10. 10. 2025. Ve výroku II. bod 1 žalovaná rozhodla, že zamítá žádost o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Sázava prostřednictvím pozemních vysílačů s využitím souboru technických parametrů Brno město 1, 102,4 MHz/100 W společnosti JOE Media s.r.o. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“). Ve výroku II. bod 2 žalovaná rozhodla, že zamítá žádost o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání programu Free Rádio prostřednictvím pozemních vysílačů s využitím souboru technických parametrů Brno město 1, 102,4 MHz/100 W společnosti Rádio Student, s.r.o. (dále jen „žalobce“). V odůvodnění žalovaná uvedla, že dne 2. 12. 2014 vyhlásila v souladu s § 15 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“), licenční řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů se souborem technických parametrů Brno město 1, 102,4 MHz/100 W, souřadnice WGS 84: 16 36 26/49 11 36. O udělení včas požádali osoba zúčastněná na řízení, MAX LOYD, s.r.o., a žalobce. Stěžovatelka provedla po veřejném slyšení hodnocení podaných žádostí podle skutečností významných pro rozhodování uvedených v § 17 odst. 1 zákona o vysílání a podle pravidel a podrobnějších základních a dílčích kritérií, včetně jejich bodového ohodnocení, obsažených v Manuálu postupu rozhodování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o udělení licence k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů (dále jen „Manuál“). Stěžovatelka hodnotila jednotlivé předložené projekty pohledem kritérií stanovených v zákoně o vysílání a upřesněných v Manuálu. K projektu DANCE RADIO předloženému úspěšným uchazečem, tj. společností MAX LOYD, s.r.o., stěžovatelka uvedla, že přínos programové skladby spatřuje v mluveném slově zaměřeném na rozvoj jazykové vybavenosti, porozumění a prohlubování kulturní sounáležitosti s cizinci, zpravodajství, podporu kultury, společenského života nebo regionálního dění. Co se týče konkrétně základního dílčího kritéria hudebního formátu, spatřovala stěžovatelka přínos programové skladby v tom, že se DANCE RADIO soustředí na nekomerční menšinovou alternativní hudební produkci českou i světovou a evropskou (70 %), do velké míry s písněmi posledních zhruba 20 let. Domácí hudební produkce zastává podíl 12 až 17 %. Žánrově se soustředí hlavně na elektronickou taneční hudbu (či klubovou, party, dance hudbu). Hudební formát je významnou složkou programu, lze jej považovat za originální jeho přizpůsobením cílové skupině mladých posluchačů. Plného počtu bodů však uchazeč nedosáhl zejména proto, že na daném území tento žánr, byť okrajově, vysílá již nyní Free Rádio, FREKVENCE 1 a Rádio Krokodýl. V základních dílčích kritériích hudebního formátu tak byly projektu DANCE RADIO uděleny dva body. Stěžovatelka rozebrala i ostatní relevantní kritéria a celkově dospěla k závěru, že zkoumaná kritéria v nejvyšší míře naplňuje právě žádost společnosti MAX LOYD, s.r.o., kterou stěžovatelka označila za vyváženou a nabídnutý projekt DANCE RADIO za originální a nový ve vztahu k pokrytému území. Dále stěžovatelka hodnotila projekty předložené osobou zúčastněnou na řízení a žalobcem. Ve vztahu k projektu osoby zúčastněné na řízení zejména neudělila žádné body v základních dílčích kritériích hudebního formátu, neboť na pokrytém území je zachytitelných čtrnáct jiných programů vysílajících žánry navrhované u Rádia Sázava. Co se týče žalobce, k jeho hodnocení ohledně přínosu programové skladby stěžovatelka uvedla, že z hlediska mluveného slova nespatřuje přínos zejména v té části území, která je již vysíláním programu Free Rádia pokryta. Navrhovaný celkový podíl mluveného slova 6 až 12 % v pracovní dny a 5 až 10 % ve víkendových dnech a dnech pracovního klidu nepřevyšuje střední hodnotu na pokrytém území, nepředstavuje v dané oblasti přínos, proto nebyl přidělen u tohoto kritéria žalobci žádný bod. K hudebnímu formátu Rada v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k žalobci uvedla, že program se zaměřuje především na hudbu ve stylu Eurodance, Dance, Trance, House, klubovou taneční scénu, Dancehall, Reggae, Hip-Hop a R´n´B. Žalobce připustil při veřejném slyšení, že v případě udělení předmětné licence dojde k jistému překryvu s vysílačem, na kterém již vysílá, a potvrdil, že se bude jednat o stejný program na území již vysílaný. Stěžovatelka shledala, že žalobcem provozované Free Rádio, které je na části území již zachytitelné, do své programové hudební části zařazuje také retro hity posledních 30 let. Navíc při porovnání se současnou nabídkou rozhlasových programů na pokrytém území stěžovatelka z hlediska hudebního formátu navrhovaného žalobcem zjistila, že v oblasti pokryté signálem z vysílače, jenž je předmětem řízení, jsou již přítomny rozhlasové stanice, které vysílají některé hudební žánry nabízené žalobcem. Jedná se například krom samotného Free Rádia o jedenáct dalších v rozhodnutí vyjmenovaných rozhlasových stanic, které hrají hudbu dance, rock a pop. Pro území, kde již žalobce vysílá a dochází zde tedy k překryvu, nespatřovala stěžovatelka z hlediska programové skladby žalobce žádný přínos pro rozmanitost stávající nabídky rozhlasových programů. Přínos na pokrytém území by spatřovala pouze v hudebních žánrech Reggae, Hip-Hop a R´n´B. Hudební formát je významnou složkou programu Free Rádia, lze jej považovat za originální jeho přizpůsobením cílové skupině posluchačů, avšak na daném území je již dostatečně zastoupen. Rada proto z uvedených důvodů za dílčí kritéria počet programů s obdobným formátem a podíl formátu na daném území nepřidělila žalobci žádný bod. U skutečností významných podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a), e) a g) zákona o vysílání byl žalobce hodnocen stejně jako vítězný uchazeč; u požadavku podle § 17 odst. 1 písm. b) lépe než vítězný uchazeč; ovšem rozdílovým kritériem, pro něž žalobci nebyla udělena licence k vysílání, byly skutečnosti významné podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v níž konstatoval, že po sečtení bodů v jednotlivých zákonných kritériích byl projekt úspěšného uchazeče ohodnocen 27 body, zatímco jeho projekt 26 body. Přitom správně neměl úspěšný uchazeč dostat žádný bod v kritériu transparentnosti vlastnických vztahů podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání, neboť v rozhodnutí nejsou uvedeni společníci jedné ze společností, která jej vlastní. Dále vytkl stěžovatelce, že jemu naopak neudělila žádný bod v dílčím kritériu podílu mluveného slova, neboť jím navrhovaný celkový podíl mluveného slova nepřevyšuje střední hodnotu na pokrytém území; ovšem tuto střední hodnotu nikde v rozhodnutí neuvádí. V otázce podílu autorsky vyrobených pořadů a podílu zpravodajství a servisních informací pak v rozhodnutí stěžovatelky zcela chybí odůvodnění. Zejména pak žalobce brojil proti tomu, že nedostal žádný bod za splnění dílčího kritéria „hudební formát“. K takovému závěru dospěla stěžovatelka proto, že z jeho žádosti účelově vytrhla pasáž věnující se víkendovému programovému schématu a na základě dílčí informace o jednom z řady pořadů jej zařadila do skupiny rádií hrajících retro hity, která již jsou na daném území přítomna. Žalobce ovšem oproti tomu zdůraznil, že jím provozované Free Rádio se zaměřuje především na hudbu ve stylu Eurodance, Dance, Trance, House, klubovou taneční scénu, Dancehall, Reggae, Hip-Hop a R´n´B. Oproti tomu úspěšný uchazeč obdržel v dílčím kritériu hudební formát dva body, přestože jeho hudební žánr je chudší oproti žalobcově nabídce. Stěžovatelka tak žalobcem předlože