20 Co 401/2013 — Nejvyšší správní soud

Konf 15/2016- 29 - text Konf 15/2016-35 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu ČEZ ICT Services, a.s., na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Českým telekomunikačním úřadem, IČ 70106975, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, a 1) Obvodním soudem pro Prahu 5 a 2) Městským soudem v Praze a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 222/2013, o 27 190 Kč s příslušenstvím: žalobkyně ČEZ ICT Services, a.s., IČ 26470411, se sídlem Duhová 1531/3, Praha 4, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, a žalovaného O. V. t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 27 190 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 222/2013, j e s o u d . II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 7. 2013, čj. 6 C 222/2013-38, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2013, čj. 20 Co 401/2013-48, s e z r u š u j í . O d ů v o d n ě n í : Podáním doručeným dne 28. 6. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále též jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), navrhla ČEZ ICT Services, a.s. (dále jen „žalobkyně“), tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi Českým telekomunikačním úřadem a Obvodním soudem pro Prahu 5 a Městským soudem v Praze o zaplacení částky 27 190 Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 222/2013. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 31. 5. 2010 se žalovaným „Smlouvu o zprostředkování poskytování služeb elektronických komunikací v mobilních sítích společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s.“ (dále též jen „Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl závazek žalobkyně zprostředkovat žalovanému (zaměstnanci společnosti Skupiny ČEZ) poskytování služeb elektronických komunikací v mobilních sítích společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s., které si zaměstnanec objedná. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal za poskytování služeb platit měsíčně žalobkyni cenu, která je složena ze tří položek, a to z měsíční ceny za splátku mobilního telefonu, z přefakturace měsíčních poplatků za služby elektronických komunikací od operátora Telefónica O2 Czech Republic, a. s., které za zaměstnance hradí operátorovi zprostředkovatel, a z ceny za ostatní služby poskytované zprostředkovatelem. Žalovaný žalobkyni v rozhodném období od 1. 6. 2010 do 31. 1. 2011 neplatil stanovenou cenu (o celkové výši 27 190 Kč) za služby jemu poskytnuté na základě Smlouvy, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 14. 6. 2013, v níž žalobkyně upozornila žalovaného na následný postup, spočívající ve vymáhání pohledávky v soudním řízení. Žalobou ze dne 11. 7. 2013 se poté žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 27 190 Kč s příslušenstvím a přiznal jí náhradu nákladů soudního řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2013, čj. 6 C 222/2013–38, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že podle ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podle § 136 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobcem uplatněný nárok bezesporu vychází ze zákona o elektronických komunikacích a tato věc tedy má být projednána ve správním řízení, nikoliv v řízení občanskoprávním. Proto v daném případě není dána pravomoc soudu a soud, vycházeje z ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení pro nedostatek pravomoci zastavil a rozhodl o postoupení věci Českému telekomunikačnímu úřadu, jako ústřednímu orgánu státní správy v oblasti elektronických komunikací. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2013, čj. 20 Co 401/2013-48, potvrdil usnesení obvodního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že ze žalobních tvrzení a připojených listin vyplývá, že žalobkyně žalovanému na základě uzavřené smlouvy poskytuje službu elektronických komunikací a platby za tuto službu mu podle doložených faktur sama účtuje. Ve vztahu k žalovanému je tak osobou, poskytující předmětnou službu ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích (mezi účastníky nejde o smlouvu zprostředkovatelskou ve smyslu § 774 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, byť je takto nesprávně označena), a není rozhodné, že její poskytnutí zajišťuje prostřednictvím jiné osoby (přímého poskytovatele služeb elektronických komunikací). Na projednání a rozhodnutí předmětného sporu tak dopadá § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vylučující pravomoc soudu ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř., a soud prvního stupně tak správně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení s postoupením věci příslušnému správnímu orgánu zastavil. Český telekomunikační úřad usnesením ze dne 22. 6. 2016, čj. ČTÚ-123 120/2013-631/IX.vyř.-ŠtZ, řízení ve věci sporu o povinnost k peněžitému plnění za poskytnuté služby mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu dále jen „s. ř.“), odložil, a to v části návrhu na uložení povinnosti k úhradě ceny ve výši 15 840 Kč s příslušenstvím za splátky mobilního telefonu v období od 1. 6. 2010 do 31. 1. 2011. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že tyto položky nejsou dlužnými cenami za služby elektronických komunikací podle ust. § 64 zákona o elektronických komunikacích (protože neodpovídají definici služeb dle tohoto zákona), ale cenami za zboží, resp. jiné služby, a proto správnímu orgánu o nich nepřísluší rozhodovat. Poučil žalobkyni, že má možnost tyto položky uplatnit u soudu. Zároveň konstatoval, že o zbývající části návrhu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím. Proti usnesení správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně (dále jen „navrhovatelka“) dne 28. 6. 2016 rozklad a současně i návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu. V návrhu odkázala na usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, ve kterém zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat Český telekomunikační úřad, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Namítla, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka, neboť navrhovatelka je pouze osobou, která poskytování elektronických služeb zprostředkovávala. Poskytovatelem těchto služeb byla společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací uzavírala s touto společností přímo navrhovatelka a žalovaný souhlasil s tím, že pouze navrhovatelka je v souladu se Všeobecnými podmínkami a zákonem o elektronických komunikacích v postavení účastníka vůči společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Žalovaný smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací neuzavřel a ani společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., nic nehradil. V této souvislosti dále odkázala na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 10. 2015, čj. Konf 11/2015-14, vydané v obdobné věci, kdy se lišila pouze osoba žalovaného. Uzavřela, že byť Český telekomunikační úřad popírá svou kompetenci zatím pouze v části řízení, která se týká nezaplacených splátek mobilního telefonu, podle jejího názoru není ve věci k rozhodnutí příslušný vůbec. Navrhla proto, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnut ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 222/2013, o zaplacení částky 27 190 Kč s příslušenstvím, je soud a že se usnesení obvodního soudu ze dne 23. 7. 2013 zrušuje. O podaném rozkladu rozhodl odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 13. 1. 2017, čj. ČTÚ-67 793/2016-603, tak, že se usnesení Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 6. 2016, čj. ČTÚ-123 120/2013-631/IX.vyř.-ŠtZ, ruší. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 1. 2017. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že postoupení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 Českému telekomunikačnímu úřadu v daném přípa