4 As 123/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 123/2021- 19 - text 4 As 123/2021 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. R., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. 8 A 18/2021 - 31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobce sepsal dne 14. 1. 2021 žádost o zápis do seznamu advokátních koncipientů, která byla žalované doručena dne 18. 1. 2021. K ní jako doklad o získaném vysokoškolském vzdělání v oboru právo, které je podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), podmínkou pro takový zápis, předložil potvrzení o absolvování studia ze dne 13. 1. 2021 a výpis splněných studijních povinností z téhož dne, které vydala Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Následně žalovaná zaslala žalobci sdělení ze dne 25. 1. 2021, v němž ho informovala, že jeho žádosti o zápis do seznamu advokátních koncipientů nemůže být vyhověno, protože k ní nepředložil ověřenou kopii diplomu a dodatku k diplomu, které jsou podle § 55 a § 57 odst. 4 a 6 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), dokladem o ukončení vysokoškolského studia. Spolu s tímto sdělením žalovaná zaslala žalobci v příloze zpět uvedenou žádost. [2] Proti tomuto postupu žalované se žalobce bránil žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, kterou podal podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 6. 4. 2021, č. j. 8 A 18/2021 - 31, určil, že zásah žalované spočívající v tom, že žalobce nezapsala do seznamu advokátních koncipientů ke dni 18. 1. 2021 jen z důvodu, že k žádosti nepředložil vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu, a to aniž by žalobce vyzvala k odstranění tohoto nedostatku podle § 37 odst. 3 správního řádu, je nezákonný (výrok I.). Zároveň městský soud přikázal žalované, aby znovu posoudila žádost žalobce o zápis do seznamu advokátních koncipientů, která jí byla doručena dne 18. 1. 2021, s tím, že při tomto novém posouzení žalovaná přihlédne k vysokoškolskému diplomu a dodatku diplomu, který jí žalobce předložil až později. V případě, že žalobce splňoval i ostatní podmínky pro zápis do seznamu advokátních koncipientů, přikázal krajský soud žalované provést zápis žalobce do tohoto seznamu ke dni 18. 1. 2021. Žalované přitom přikázal provést uvedené úkony do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). [3] V odůvodnění tohoto rozsudku městský soud uvedl, že znění § 55 odst. 2 zákona o vysokých školách stanoví výlučnost vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu jakožto dokladů o ukončení studia a udělení příslušného akademického titulu, tedy o získání konkrétního vysokoškolského vzdělání. Žalovaná tedy nepochybila, pokud pro zápis žalobce do seznamu advokátních koncipientů podle § 37 zákona o advokacii vyžadovala doložení vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu. Uvedenou právní otázku přitom městský soud posoudil odlišně oproti svému předchozímu rozsudku ze dne 22. 1. 2020, č. j. 14 A 251/2018 - 25, který ve věci jiného žadatele o zápis do seznamu advokátních koncipientů dospěl k závěru, že uvedené listiny nejsou jediné možné doklady, kterými lze prokazovat splnění podmínky získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo. [4] I přes tuto skutečnost však městský soud v nyní posuzované věci zdůraznil, že žalobce se zásahovou žalobou domáhal zapsání do seznamu advokátních koncipientů již ke dni 18. 1. 2021, neboť v době podání žádosti pro takový postup splňoval všechny zákonné podmínky, a to včetně získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo ve smyslu § 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii. Ačkoli žalobce nesprávně uvádí, že k provedení zápisu postačilo předložení potvrzení o absolvování studia a výpis splněných studijních povinností, neznamená to, že skutečně neměl být k uvedenému dni do seznamu advokátních koncipientů zapsán. Postup k tomu vedoucí se řídí podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť samotný zápis do seznamu advokátních koncipientů je třeba považovat za registrační (jiný) úkon ve smyslu § 158 odst. 1 správního řádu, a nikoliv za rozhodnutí ve smyslu § 67 téhož zákona a § 65 odst. 1 s. ř. s. To samé platí i ve vztahu ke sdělení žalované žadateli, že zápis do seznamu advokátních koncipientů nelze provést a na základě jakých důvodů tak není možné učinit. Nicméně podle § 154 správního řádu se při provádění úkonů v režimu části čtvrté uplatní nejen ustanovení této části, ale i obdobně vybraná ustanovení části druhé a třetí. Mezi ně náleží také § 37 odst. 3 správního řádu, podle něhož má správní orgán povinnost vyzvat podatele k odstranění nedostatků podání a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Za této situace měla žalovaná vyzvat žalobce k odstranění vad jeho žádosti a k jejímu doplnění formou dodatečného předložení vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu, jež měla uplynout až poté, co žadatel bude moci standardním způsobem (při akademickém obřadu) uvedené doklady převzít. Žalovaná však tímto způsobem nepostupovala, v důsledku čehož se dopustila nezákonného zásahu, který spočívá v neprovedení zápisu žalobce do seznamu advokátních koncipientů ke dni 18. 1. 2021. Namísto toho byl žalobce do tohoto seznamu zapsán až ke dni 12. 3. 2021 na základě nové žádosti, k níž byl přiložen vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu, takže uvedený zásah stále trvá. [5] Podle městského soudu bylo možné v dané věci aplikovat § 37 odst. 3 správního řádu, i když podle § 37 odst. 2 zákona o advokacii má žalovaná povinnost zápis do seznamu advokátních koncipientů (registrační úkon) zaznamenat bezodkladně, nejpozději do týdne ode dne zápisu. Tato lhůta totiž není propadná, nýbrž jen pořádková, a nemá vliv na konečné datum, k němuž je žadatel zapsán (den podání žádosti nebo pozdější žadatelem uvedený den). Navíc lze v tomto směru za použití § 154 správního řádu přiměřeně aplikovat i ustanovení § 65 odst. 1 správního řádu o přerušení řízení, na základě něhož by neběžela lhůta pro učinění uvedeného registračního úkonu. [6] Dále městský soud nepominul argumentaci žalované, že praxi žalobce získanou před jeho zápisem do seznamu advokátních koncipientů lze uznat v rámci tzv. jiné praxe podle § 6 odst. 2 zákona o advokacii. Tuto skutečnost však považoval v dané věci za nerozhodnou, neboť jen reaguje na těžkosti způsobené advokátním koncipientům nesprávným procesním postupem žalované. Ten navíc nemůže být plnohodnotně kompenzován, neboť uznání jiné právní praxe je možné až v rámci žádosti o připuštění k advokátním zkouškám, v důsledku čehož jsou advokátní koncipienti ponecháni v nejistotě po celou dobu jejich tříleté praxe. II. Obsah kasační stížnosti [7] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. V ní nejprve souhlasila s právním názorem městského soudu, že vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu jsou jedinými relevantními doklady o získání konkrétního vysokoškolského vzdělání a že postupovala správně, když jimi vyžadovala prokázání podmínky pro zápis do seznamu advokátních koncipientů podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii. [8] Stěžovatelka však namítla nesprávnost závěru městského soudu, podle něhož měla žalobce vyzvat k odstranění vad jeho žádosti doplněním vysokoškolského diplomu a jeho dodatku. Takový postup totiž koliduje s platnou právní úpravou představovanou § 37 odst. 2 zákona o advokacii, na kterou poukázal i městský soud v napadeném rozsudku. Pokud by totiž poskytla přiměřenou lhůtu k odstranění vad žádosti, pak by vždy porušila povinnost zaznamenat zápis žadatele do seznamu advokátních koncipientů nejpozději do týdne ode dne tohoto zápisu. I kdyby tedy v dané věci v souladu s výrokem II. napadeného rozsudku stanovenou povinnost splnila v den jeho doručení, pak by zápis žalobce do seznamu advokátních koncipientů ke dni 18. 1. 2021 zaznamenala až dne 21. 4. 2021, tedy více než tři měsíce po tomto zápisu. [9] Dále stěžovatelka uvedla, že uznávání tzv. jiné praxe podle § 6 odst. 2 zákona o advokacii je reakcí právě na zmíněnou dikci § 37 odst. 2 téhož zákona. Nejistotu advokátních koncipientů zmíněnou městským soudem by přitom ráda odstranila dřívějším uznáním jiné praxe, a nikoli až v souvislosti s žádostí o vykonání advokátních zkoušek. Takový postup však není podle § 6 odst. 3 vět