5 Ads 339/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 339/2022- 22 - text  5 Ads 339/2022 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. V. Š., zast. Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní58/110, Praha, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 55 Ad 4/202228, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované, který měl spočívat v „postupu žalované ve věci stanovení výše hornického důchodu na základě žalobcem podané žádosti o odstranění tvrdosti zákona dne 15. 11. 2017“. [2] Stěžovatel požádal dne 9. 2. 2011 o přiznání starobního důchodu; rozhodnutím ze dne 9. 8. 2017, č. j. XA, žalovaná změnila své původně zamítavé rozhodnutí ze dne 28. 6. 2011, č. j. XB, tak, že stěžovateli přiznala ode dne 30. 5. 2011 starobní důchod ve výši 11 698 Kč a dále stanovila podle příslušných nařízení vlády a vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí valorizované výše důchodu až do dne vydání rozhodnutí. Žalovaná dospěla v rozhodnutí o přiznání starobního důchodu k závěru, že stěžovatel splňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu podle § 74a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). [3] Dne 16. 11. 2017 požádal stěžovatel žalovanou o odstranění tvrdosti zákona. V podané žádosti uvedl, že žádá o „úpravu starobního důchodu“. Dle jeho názoru splnil nejen podmínky pro přiznání starobního důchodu podle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ale také podle dodatku č. 4 příkazu ministra práce a sociálních věcí č. 30/2006, podle něhož je žalovaná pověřena k rozhodování o odstranění tvrdosti zákona, pokud jde o žádosti o přiznání starobního důchodu spojené s prominutím podmínky získání doby zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (tzv. I. AA pracovní kategorie) potřebné pro nárok na starobní důchod v 55 až 59 letech, pokud doba chybějící do příslušné doby zaměstnání v I. AA pracovní kategorii činila nejvýše 364 dnů. V reakci na tuto žádost žalovaná stěžovateli sdělila, že o žádosti o odstranění tvrdosti zákona bude rozhodnuto po pravomocném skončení soudního řízení, neboť stěžovatel napadl žalobou rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2017, č. j. XA, kterým mu byl přiznán starobní důchod. [4] Rozhodnutí žalované o přiznání starobního důchodu bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 17. 1. 2018, č. j. 49 Ad 10/201734, zrušeno, ke kasační stížnosti žalované byl však tento rozsudek rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu zrušen (viz rozsudek ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 Ads 24/201861, č. 3957/2020 Sb. NSS). Následným rozsudkem krajského soudu ze dne 6. 5. 2020, č. j. 49 Ad 10/201776, byla žaloba stěžovatele proti rozhodnutí o přiznání starobního důchodu zamítnuta. Krajský soud v posledně uvedeném rozhodnutí zdůraznil, že stěžovateli byl přiznán starobní důchod již při dosažení věku 55 let podle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, sporným tak zůstala pouze otázka, zda stěžovateli náleží zvýšení starobního důchodu podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. K tomu krajský soud uvedl, že stěžovatel nesplnil potřebnou dobu pojištění získanou v pracovní kategorii I. AA. Nepracoval totiž v uranových dolech, ve kterých postačuje doba pojištění 10 let, nýbrž v dolech rudných, u nichž zákon vyžaduje 15 let pojištění. I kdyby tak soud po skutkové stránce stěžovateli zcela vyhověl (tj. pokud by považoval sporné období za práci v kategorii I. AA), získal by stěžovatel pouze 10 let a 361 dnů pojištění, což v daném případě pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle § 76a zákona o důchodovém pojištění nepostačuje (pozn. NSS kasační stížnost proti zmíněnému zamítavému rozsudku krajského soudu byla zamítnuta rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Ads 128/202020). [5] Rozhodnutím ze dne 19. 10. 2022, č. j. MPSV2022/145275711/16, ministr práce a sociálních věcí nevyhověl žádosti stěžovatele o odstranění tvrdosti zákona, která se měla vyskytnout při provádění důchodového pojištění v souvislosti se vznikem nároku na úpravu starobního důchodu podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Ministr v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že tvrdost shledána nebyla. II. Rozhodnutí krajského soudu [6] Stěžovatel podal ke krajskému soudu žalobu, v níž rozporoval postup žalované, která postoupila jeho žádost o odstranění tvrdosti zákona k vyřízení Ministerstvu práce a sociálních věcí, přestože to byla právě žalovaná, kterou ministr příkazem č. 30/2006 pověřil k rozhodování o odstranění tvrdosti zákona v těchto případech. Tímto pochybením pak vyvolala řetězec zjevných nespravedlností, proti kterým se stěžovatel dle svých tvrzení nemůže dále bránit. [7] Usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 55 Na 31/202221 (věc byla později převedena do rejstříku Ad, pozn. NSS), krajský soud stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby tak, aby specifikoval, zda se domáhá ochrany proti nečinnosti žalované, nebo zda se jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, přičemž v každém případě aby specifikoval žalobní návrh a uvedl, jakým způsobem byl na svých právech zkrácen. [8] V podání ze dne 27. 11. 2022 stěžovatel uvedl, že se jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované, který spatřuje v tom, že žalovaná (namísto aby o žádosti o odstranění tvrdosti zákona rozhodla sama) přenesla svoji pravomoc na Dávkovou komisi ministra práce a sociálních věcí, resp. samotné ministerstvo. Přestože stěžovatel pracoval celý život na jedné šachtě, žalovaná mu při výpočtu starobního důchodu některé odpracované dny neuznala. Dále žalobce uvedl, že je zkrácen na svých právech délkou řízení, která činí bezmála 12 let. V závěru tohoto podání formuloval následující žalobní petit: „Žalovaná se zavazuje, aby ve věci žádosti žalobce ze dne 15. 11. 2017 postupovala podle přílohy č. III příkazu ministra č. 30/2006, ve znění dodatků č. 1 a 4 a podle tohoto dokumentu přepočetla důchodovou dávku žalobce zpětně od roku 2011, kdy mu vznikl nárok na starobní důchod.“ [9] Krajský soud kasační stížností napadeným usnesením odmítl podanou žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), s tím, že jednání popsané v žalobě nemůže představovat zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. [10] Krajský soud v napadeném usnesení zdůraznil, že podmínkou přípustnosti zásahové žaloby je dostatečné plausibilní tvrzení, že daný úkon zasáhl do práv žalobce. Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., musí být žaloba odmítnuta, i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá. Zásahová žaloba je vůči ostatním typům žalob subsidiární, její pomocí proto nelze docílit posouzení jednotlivých procesních úkonů správního orgánu ve správním řízení, jejichž zákonnost má význam při posuzování konečného rozhodnutí. Prostřednictvím zásahové žaloby proto nelze podrobovat testu zákonnosti procesní úkony, které směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení. [11] Tvrdost předpisů o sociálním zabezpečení lze odstranit na základě písemné a odůvodněné žádosti o odstranění tvrdosti, jak stanoví § 106 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Podle odst. 2 uvedeného ustanovení jsou rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení vyloučena ze soudního přezkumu. Kompetenční výluky ze soudního přezkumu nelze obcházet podáním zásahové žaloby, neboť tomu brání subsidiarita jednotlivých žalobních typů. Jádro stěžovatelovy argumentace přitom spočívalo právě v tom, aby bylo vyhověno jeho žádosti o odstranění tvrdosti zákona a přepočtena výše jeho starobního důchodu. Stěžovatel nenamítal, že by o jeho žádosti nebylo vůbec rozhodnuto; nesouhlasil však s postupem žalované a s důvody rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí. S ohledem na výše uvedené krajský soud uzavřel, že uplatnění zásahové žaloby nelze rozšiřovat na případy, kdy je výsledkem řízení o žádosti o odstranění tvrdosti zákona rozhodnutí, které je vyloučeno ze soudního přezkumu. Proto podanou žalobu odmítl. III. Kasační stížnost a vyjádření žalované [12] Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, ve které odkázal na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a),