6 As 69/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 69/2025- 82 - text  6 As 69/2025 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce zpravodaje Václava Štencla a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyň: a) CityRail, a.s., sídlem Magistrů 202/16, Praha 4, b) ARRIVA vlaky s.r.o., sídlem Křižíkova 148/34, Praha 8, zastoupená Mgr. Jiřím Pourem, advokátem, sídlem Italská 2581/67, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti: Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zastoupená JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. ÚOHS33451/2024/164, sp. zn. ÚOHSR0114/2024/DI, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2025, č. j. 62 A 75/2024131, takto: I. Kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení se zamítají. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. IV. Žalobkyni a) se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech ve výši 3 067 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Poura, advokáta. VI. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech ve výši 3 067 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Poura, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení rozhodnutím ze dne 17. 6. 2024, č. j. ÚOHS24131/2024/400, schválil část plánu omezení provozování dráhy 2024 v rozsahu výluk č. V010007/22, V010029/22, V010052/22, V003746/23, V003802/23, V010051/22, V010068/22, V010071/22, V010069/22 a V010070/22, s místem vyloučení Lipník nad BečvouDrahotuše, a v rozsahu výluk č. V008127/21 a V020815/21, s místem vyloučení Vlkov u TišnovaKřižanov. Předseda žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl rozklady žalobkyň a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [2] Rozhodnutí předsedy žalovaného napadly žalobkyně správní žalobou, na jejímž základě Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že plán provozování dráhy nelze schválit zpětně, proto se žádost uplynutím počátku období plánovaných výluk stala bezpředmětnou a řízení mělo být v tomto rozsahu zastaveno. Důvodnou soud shledal také námitku, že se měl předseda žalovaného zabývat námitkami porušení ustanovení rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2075 ze dne 4. 9. 2017, kterým se nahrazuje příloha VII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (dále jen „rozhodnutí 2017/2075“). Tato ustanovení se totiž týkají nejen řízení o přidělování kapacity, ale také řízení o omezení provozování dráhy. II. Kasační stížnosti a další vyjádření účastníků [3] Žalovaný podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že na nyní přezkoumávanou věc dopadá § 23c odst. 3 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, který se týká omezení provozování dráhy z důvodu údržby nebo opravy dráhy, které nesnese odkladu. Omezení z tohoto důvodu nemusí být předem schváleno. Nejde tedy o dodatečnou legalizaci protiprávního stavu. Žalovaný dále brojí proti závěru krajského soudu, že na bezpředmětnost žádosti nemohlo mít vliv ani potenciální pravomocné schválení konkrétní výluky v jiném řízení. Tento závěr je nesprávný, neboť o existenci okolností umožňujících aplikaci § 23c odst. 3 písm. c) zákona o dráhách nerozhoduje žalovaný. Žádné takové schvalovací řízení neexistuje. Naplnění podmínek pro aplikaci uvedeného ustanovení nepředstavuje překážku pro vedení řízení dle § 23c odst. 2 zákona o dráhách, neboť je zde veřejný zájem na právní jistotě žadatele a dopravců. Ti mají zájem na kompenzaci dle § 36 odst. 2 zákona o dráhách, který krajský soud interpretoval extenzivně. Podle žalovaného dále není z rozsudku patrné, proč je napadené rozhodnutí nezákonné v části týkající se námitek porušení rozhodnutí 2017/2075. Krajský soud uvádí, že je rozhodnutí nezákonné, neboť se předseda žalovaného opomenul námitkami zabývat, avšak vzápětí své tvrzení relativizuje tím, že žalovaný odkázal na pasáže prvostupňového rozhodnutí týkající se těchto námitek. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. I kdyby předseda žalovaného rozhodnutí 2017/2075 aplikoval, dospěl by nutně ke stejným závěrům. [4] Proti rozsudku krajského soudu dále podala kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení. Namítá, že projednání její žádosti pro ni představuje nezbytnou podmínku pro plnění zákonných povinností. Běh času ani faktická změna okolností nezpůsobily bezpředmětnost, neboť přetrvával význam pro žadatele. Zastavením řízení by vzniklo nežádoucí právní vakuum. Pravomocné rozhodnutí má precedenční hodnotu, představuje právní jistotu a zajišťuje efektivitu a sjednocení přístupu. Jestliže by řízení bylo zastaveno, usnesení o určení okruhu účastníků by pozbylo relevanci a nový proces projednávání plánu omezení provozování dráhy by se mohl stát platformou pro nové spory o účastenství. Pravomocné určení, že Svaz osobních železničních dopravců, z.s. a Sdružení železničních nákladních dopravců ŽESNAD CZ, z.s. nejsou účastníky řízení o schválení plánu omezení provozování dráhy, by osobě zúčastněné na řízení umožnilo zefektivnit řízení. Bez rozhodnutí ve věci zůstane nevyřešena rovněž otázka priority kolidujících zájmů a povinností dotčených subjektů. Argumentace krajského soudu týkající se rozhodnutí 2017/2075 je vnitřně rozporná. Toto rozhodnutí se týká přidělování, resp. omezení kapacity dráhy, které je posuzováno v odlišném typu řízení. Krajský soud rovněž pominul, že dopravce má nárok pouze na kapacitu dostupnou. Otázka přidělení kapacity dosud nebyla předmětem řízení. Pokud by o ní měl žalovaný rozhodnout, překročil by rozsah předmětu řízení. Osoba zúčastněná na řízení dále namítá zmatečnost řízení, neboť správní orgán nepostupoval v souladu s § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a akceptoval vadnou plnou moc udělenou Svazu osobních železničních dopravců, z.s. Proti výroku A rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 28. 11. 2023 podali rozklad pouze Svaz osobních železničních dopravců, z.s. a Sdružení železničních nákladních dopravců ŽESNAD CZ, z.s. Pokud by nedošlo k procesnímu pochybení, tento výrok by nabyl právní moci a žalobkyně a) ani žalobkyně b) by nebyly oprávněny k podání žaloby pro nevyčerpání opravných prostředků. Podle osoby zúčastněné na řízení je napadený rozsudek také nepřezkoumatelný, neboť krajský soud uvádí, že zákon explicitně nestanoví, že ke schválení návrhu omezení musí dojít předem, zároveň však podle něj zákon jednoznačně spojuje možnost zahájení výluky jen s předchozím schválením. Žalovaný může jednat pouze v souladu se zákonem a v mezích své pravomoci. Krajský soud také neuvedl, jakých výluk se bezpředmětnost žádosti měla týkat. Dále krajský soud odkazuje na články 8, 16 a 17 rozhodnutí 2017/2075, které má ale pouze články dva. V rozsudku není reflektována ani zásadní procesní otázka spojená s tím, že žalobu podala žalobkyně b) spolu s Leo Express s.r.o., oba společně zastoupeni Svazem osobních železničních dopravců, z.s., avšak oba posledně jmenovaní se bez formálního ukončení či vyjasnění jejich postavení z řízení „vytratili“. [5] Žalobkyně a) ke kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení uvádí, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 10 Ads 322/202343, není na projednávanou věc aplikovatelný. Rozklady i žaloby podali účastníci řízení, o jejichž účastenství nebylo pochyb a sporu. Žalobu je navíc v dané věci oprávněn podat každý, pro koho je rozhodnutí závazné. Nedodržení rozhodnutí 2017/2075 vedlo k nenaplnění podmínek § 23b odst. 5 zákona o dráhách a omezení nebylo ani možné schválit dodatečně. První a druhé projednání věci nelze vůbec spojovat, při druhém z nich nebylo možné vůbec plán omezení provozování dráhy schválit a při prvním projednání bylo žalobkyni a) vyhověno, proto neměla důvod rozklad podávat. Napadený rozsudek je řádně odůvodněn. Ke kasační stížnosti žalovaného žalobkyně a) uvádí, že nešlo o případ podle § 23c odst. 3 zákona o dráhách, což potvrdil žalovaný tím, že výluky schválil. Úvaha o potenciálním schválení výluky v jiném řízení byla reakcí na argumentaci osoby zúčastněné na řízení; žalovaný rozsudek nesprávně interpretoval. Navíc žalovaný rezignoval na své povinnosti a neposuzoval obcházení zákona ze strany osoby zúčastněné na řízení. Rozhodnutí 2017/2075 se na případ použije a předseda ža