4 As 111/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 111/2025- 59 - text  4 As 111/2025-63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: OKK Koksovny a.s., se sídlem Koksární 1112, Ostrava, zast. Mgr. Danielem Marouškem, advokátem, se sídlem Ježnická 2388/23a, Krnov, proti žalovanému: Úřad městského obvodu Slezská Ostrava, se sídlem Těšínská 138/35, Ostrava, zast. Mgr. Matějem Kremplem, advokátem, se sídlem Okružní 433/1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: DIAMO, státní podnik, se sídlem Máchova 201, Stráž pod Ralskem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2023, č. j. 25 A 45/202475, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2023, č. j. 25 A 45/202475, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Společnost CRESCO&FINANCE a.s., se sídlem Čsl. armády 842/52, Pod Cvilínem, Krnov (dále jen „původní žalobkyně“) se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonný zásah spatřovala v nezahájení řízení o odstranění terénních úprav – Deponie, provedených na pozemcích parc. č. 2048, 2049, 1092 a 1093, vše v k. ú. Hrušov, obec Ostrava, vymezených podle geometrického plánu vypracovaného GAKOOBLUK s. r. o, výkres 2001011/1 (dále jen „terénní úpravy“). Současně požadovala, aby bylo žalovanému uloženo zahájit řízení o odstranění těchto terénních úprav. [2] Krajský soud žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“). Připustil, že terénní úpravy mohly naplňovat pojmové znaky terénních úprav podle § 8 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“). Navázal však, že na odstranění terénních úprav by mohly vedle sebe dopadat dvě veřejnoprávní regulace, a to jak stavební zákon, tak zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o nakládání s těžebním odpadem“) ve spojení se zákonem č. 51/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“). [3] S ohledem na zásadu, že zvláštní právní úprava má přednost před úpravou obecnou, dospěl krajský soud k závěru, že odstranění předmětných terénních úprav je v daném případě možné pouze postupy obsaženými v předpisech o nakládání s odpady, nikoliv podle stavebního zákona. Z uvedeného důvodu nebyl podle krajského soudu žalovaný tím orgánem státní správy, který je příslušný na úseku odpadového hospodářství. II. [4] Původní žalobkyně (dále jen stěžovatelka) brojila proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelka namítala, že strohost odůvodnění napadeného rozsudku je v rozporu s požadavky kladenými na soudní rozhodnutí podle § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), i v rozporu se základními zásadami spravedlivého procesu. Krajský soud měl systematicky a pečlivě posoudit povahu terénních úprav z hlediska zákonné definice obsažené ve stavebním zákoně a zohlednit příslušnou judikaturu. Jestliže dospěl k závěru, že se jedná o terénní úpravy ve smyslu stavebního zákona, pak nemohl zcela rezignovat na výklad příslušných ustanovení vztahujících se k terénním úpravám a k jejich odstraňování. [6] Krajský soud nevysvětlil, jaký konkrétní postup pro odstraňování terénních úprav obsahuje jím uváděný zákon o nakládání s těžebním odpadem a zákon o odpadech. Pravidlo lex specialis derogat legi generali nelze vztahovat na zákon jako celek, nýbrž vždy je třeba jej použít na konkrétní ustanovení, jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudky ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011347 a ze dne 8. 2. 2018, č. j. 10 As 157/201738). Krajský soud proto pochybil při použití výše uvedené zásady, jelikož neměl porovnávat stavební zákon a zmíněné zákony vztahující se k odpadům jako celky, nýbrž měl porovnat toliko jednotlivá ustanovení týkající se terénních úprav. To však možné nebylo proto, že zákon o nakládání s těžebním odpadem ani zákon o odpadech neobsahuje žádnou specifickou úpravu týkající se odstraňování terénních úprav, na rozdíl od stavebního zákona. [7] Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že neprovedl dokazování a nereflektoval navržené důkazy vztahující se k posouzení terénních úprav a právní úpravy, která se na ně vztahuje. Krajský soud tak nedostál své povinnosti zjistit skutkové okolnosti tak, aby bylo možné o věci rozhodnout v souladu se zákonem. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/200489. V protokolu o jednání u krajského soudu ze dne 19. 3. 2025 je pouze uvedeno, že veškeré dosud neprovedené důkazy se zamítají, aniž by bylo zdůvodněno, které konkrétní důkazy byly provedeny a které nikoli a proč se krajský soud rozhodl důkazy zamítnout. Uvedený postup krajského soudu je v rozporu také s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 236/98. Napadený rozsudek z uvedených důvodů trpí zásadními vadami a je nepřezkoumatelný. III. [8] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Podle žalovaného jde v případě předmětných terénních úprav o činnost, která spadá pod režim nakládání s odpady, nikoli pod stavební zákon. Pokud dochází k dobývání kontaminovaného materiálu (např. hlušiny z kalové nádrže) a jeho promísení s hmotou tvořící úložiště, nelze tuto činnost kvalifikovat jako terénní úpravy podle stavebního zákona. Posuzování legality takového jednání náleží výlučně správním orgánům s věcnou působností v oblasti odpadového hospodářství. Orgány stavební správy nejsou kompetentní hodnotit ani jinak posuzovat tyto činnosti, protože stavební zákon se na ně nevztahuje. Žalovaný současně upozorňuje, že nijak neposuzuje, zda osoba zúčastněná na řízení postupuje při nakládání s odpady zákonným způsobem – pouze konstatuje, že mu k takovému posouzení chybí zákonná pravomoc. [9] Žalovaný zdůrazňuje, že na danou věc dopadá zásada lex specialis derogat legi generali, tedy přednost speciální právní úpravy před obecnou. Zákon o nakládání s těžebním odpadem a zákon o odpadech tvoří ucelený a podrobný režim nakládání s odpady, zejména v souvislosti se sanací a rekultivací úložných míst těžebního odpadu. Tento režim je natolik specifický, že vylučuje aplikaci stavebního zákona. Krajský soud správně uznal, že terénní úpravy mohou naplňovat obecné znaky terénních úprav podle § 8 stavebního zákona, a následně také zcela správně aplikoval pravidlo aplikační přednosti (speciální právní úpravy před obecnou) se závěrem, že posuzovaná věc spadá pod režim právních předpisů týkajících se nakládání s odpady. Orgány stavební správy zde vystupují pouze jako dotčené orgány v taxativně vymezených případech, nikoli jako orgány příslušné k rozhodování. Opačný závěr by vyvolal absurdní důsledky. Znamenal by totiž, že o zásahu do odvalu s odhadovaným objemem 30 milionů tun hlušiny, tedy jedné z nejzávažnějších ekologických zátěží v regionu, by měl rozhodovat obecný stavební úřad, aniž by byla zohledněna specifika nakládání s odpady a sanačních opatření. [10] Žalovaný ke stěžovatelčinu odkazu na sdělení obvodního báňského úřadu (podle nějž se nepovažoval za příslušný správní orgán), které krajský soud neprovedl jako důkaz, dodává, že z absence povolení vydaného obvodním báňským úřadem nelze dovozovat pravomoc žalovaného v dané věci. [11] Podle žalovaného neobstojí ani výtka, že krajský soud neprovedl větší část navržených důkazů. Účastníci řízení totiž u jednání učinili skutkový stav nesporným. Většina navržených důkazů směřovala k prokázání, zda jde o terénní úpravy či nikoli. Napadený rozsudek vychází z účinné právní úpravy a závěry v něm uvedené jsou logické a systematické. Kasační stížnost je nedůvodná a přehlíží zvláštní právní režim záměrů týkajících se sanačních a ekologických zásahů na odvalech. IV. [12] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že z napadeného rozsudku plynou nosné důvody, pro které byl vydán. Ke stěžovatelčině námitce ohledně neprovedených důkazů odkazuje na zásadu hospodárnosti řízení. Nejedná se o opomenuté důkazy. V. [13] V replice k vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení stěžovatelka doplňuje, že princip lex specialis derogat legi generali se v projednávané věci jednoznačně musí uplatňovat ve vztahu k právní regulaci terénních úprav, a nikoli ve vztahu k obecným (úvodním) ustanovením jednotlivých zákonů. Právní úprava terénních úprav je obsažena výlučně ve stavebním zákonu. Žalovaný podobně jako krajský soud nebere v úvahu zásadu, že státní moc lze uplatňovat pouze v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Nepřípustným z