4 As 10/2012 — Nejvyšší správní soud

50 A 53/2016- 42 - text Pokračování - 11 - 50A 53/2016 50A 53/2016 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové, v právní věci žalobců: 1) A. B., bytem Č. B., N. S. 1625/43, 2) L. B., bytem Č. B., N. S. 1625/43, zastoupených Mgr. Janem Úlehlou, advokátem společnosti Hájek & Úlehla, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem České Budějovice, Krajinská 224/37, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti I. E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, II. Ing. arch. Bc. M. A., PhD., bytem Č. B., P. 12, zastoupeného Mgr. Františkem Pohankou, advokátem, se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, III. MUDr. K. P. a IV. Z. P., oba bytem H. D. čp. 2218, Č. B., zastoupených Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Plav 126, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016 č.j. KUJCK 139722/2016, sp. zn. OREG/122017/2016/luka, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Zúčastněným osobám se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou doručenou dne 30. prosince 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24. 5. 2016 č.j. SU/9367/2011-34 a současně uvedené rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobcům nařízeno odstranění stavby rodinného domu, v ulici Ke Střelnici, v Českých Budějovicích na pozemku parc. č. 1894/158 v k.ú. České Budějovice 2 a současně jim byla uložena povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby a stanovení podmínek pro odstranění stavby, včetně lhůty pro předložení návrhu technologického postupu prací a lhůty pro odstranění stavby. Žalobci namítají neurčitost výroku I. prvoinstančního rozhodnutí co do vymezení stavby a její součástí, tedy v jakém rozsahu a co má být odstraněno. Ve výroku dle žalobců zcela absentuje, kde se má uvedená stavba nacházet. Podle žalobců by mělo být ve výroku uvedeno, na jakém pozemku a v jakém katastrálním území se stavba nachází. Jak výrok I. tak i následující výroky II. a III. rozhodnutí stavebního úřadu jsou uvozeny společnou výrokovou částí, která mimo jiné „hovoří“ o tom, že předmětná stavba byla prováděna bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem nebo v rozporu s ním, ovšem výrok nerozlišuje, které prvky měly být prováděny bez rozhodnutí a které bez opatření stavebního úřadu, nebo které byly prováděny pouze v rozporu s již případně vydaným rozhodnutím nebo opatřením. Dále žalobci namítají neurčitost výroku II. a III. prvoinstančního rozhodnutí ohledně uložení pouze obecných povinností a podmínek pro odstranění stavby, tedy nedodržení dikce § 130 odst. 1 stavebního zákona. Podle žalobců stavební úřad musí uvést konkrétní podmínky a ne jen obecné povinnosti. V předmětném výroku III. rozhodnutí stavebního úřadu zcela chybí obligatorní uložení povinnosti předložit dokumentaci bouracích prací dle § 17 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., ve kterém se uvádí, že odstraňování staveb se musí provádět podle předem stanoveného technologického postupu a dokumentace bouracích prací. Žalobci poukazují na neodstranění nepřezkoumatelnosti odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, které nesplňuje požadavky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, kdy není zřejmé, zda a z čeho stavební úřad a žalovaný mají za splněné podmínky ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, zejména, že žalobci jsou vlastníky předmětné stavby, že jde o stavbu ve smyslu stavebního zákona, že tato vyžaduje k provádění konkrétní rozhodnutí stavebního úřadu dle konkrétního ustanovení stavebního zákona. Správní orgán tedy nezjišťoval ani neodůvodnil existenci základních skutečností naplňujících ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Z rozhodnutí správních orgánů pak není zřejmé, z čeho bylo vycházeno při rozhodování o tom, že jsou splněny podmínky § 129 odst. 1b) stavebního zákona. V odůvodnění absentuje uvedení příslušných důkazů, z nich provedená skutková zjištění, jejich posouzení konkrétní právní kvalifikace. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobci v řízení vznesli námitky, a proto bylo povinností správního orgánu se s těmito námitkami vypořádat a jejich obsah uvést. S námitkami účastníků řízení se nelze vypořádat tím, že bez uvedení jejich obsahu tyto nemohou dle žalovaného mít žádný vliv na výsledek přezkoumávaného řízení, nelze tedy argumentovat ustanovením § 52 správního řádu. Žalobci dále namítají nedodržení § 69 správního řádu, neboť na rozhodnutí chybí podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka. Žalobci namítají i nesprávný postup v řízení v souvislosti s námitkou podjatosti, která byla zmíněna v odvolání. Žalovaný se nesprávně procesně vypořádal s námitkou podjatosti, jestliže uvádí, že zde nenastala situace, že by došlo k vyloučení všech úředních osob správního orgánu prvního stupně a tento by tak nebyl způsobilý věc projednat a rozhodnout, když rozhodnutí vydané v neprospěch účastníka není důvodem vyloučení úřední osoby nebo celého správního orgánu. Žalobci mají za to, že námitku podjatosti mohou vznést i v průběhu odvolacího řízení. V souvislosti s tím poukazují na rozsudek NSS sp. zn. 7 A 192/2000, dle něhož byla-li vznesena námitka podjatosti proti pracovníkům správního orgánu prvního stupně v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, má se o této námitce rozhodnout dříve, než se vydá rozhodnutí ve věci samé. Tento postup však nebyl žalovaným dodržen, neboť o námitce podjatosti rozhodl až v rámci napadeného rozhodnutí. Proto se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek vadu rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Výroková část rozhodnutí stavebního úřadu obsahuje pojmové znaky požadované správním řádem pro tuto část rozhodnutí a je dostatečná, jasná, určitá, přesná a srozumitelná. Z ustanovení § 130 odst. 1 nelze dovozovat, že stavební úřad je povinen v rozhodnutí o odstranění stavby stanovit veškeré zde uvedené podmínky a požadavky a prakticky to není ani možné. Stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí stanovil konkrétní podmínky pro odstranění stavby v bodu III. výrokové části rozhodnutí. Žalovaný se rovněž neztotožňuje s názorem žalobců ohledně nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí. Žalovaný při přezkumu rozhodnutí v odvolacím řízení nezjistil taková pochybení, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí, důvody dostatečným způsobem uvedl v odůvodnění rozhodnutí. Žalobci původně podali žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu, následně usilovali o legalizaci nepovolené stavby podáním žádosti o její dostatečné povolení. Žalobci žádným rozhodnutím opravňujícím je k povolení stavby nedisponovali a nedisponují. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je dostačující, neodporuje § 68 správního řádu. Existence předpokladů pro nařízení odstranění stavby byla stavebním úřadem prokázána. Rozhodnutí stavebního úřadu i rozhodnutí žalovaného obsahují otisk úředního razítka a podpis oprávněné úřední osoby, ustanovení § 69 správního řádu bylo tedy dodrženo. důvodný není požadavek na zvážení postupu podle ustanovení § 14 odst. 1, 2 správního řádu a přikázání věci jinému správnímu orgánu prvního stupně pro „zřetelné známky podjatosti, nikoli pouze úřední osoby, nýbrž celého prvoinstančního správního orgánu“ z důvodů tvrzených žalobci v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24. 5. 2016 důvodný není, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2013 č.j. 1 As 89/2010-152. Žalovaný se námitkou vznesenou v odvolání zabýval a skutečnosti v ní uvedené vyhodnotil tak, že námitka podjatosti nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu, důvody pro změnu příslušnosti podle § 131 odst. 4 správního řádu nenastaly. Případný nesprávný úřední postup v prvoinstančním řízení není důvodem pro vyloučení úředních osob či celého správního orgánu. Zúčastněné osoby MUDr. K. P. a Z.P. ve vyjádření uvedli, že žaloba je pouze účelově podána s cílem opětovně oddálit faktické odstranění stavby. Doplnění žaloby ze dne 20. 1. 2017 rozšiřuje žalobní návrh po uplynutí lhůty k podání žaloby, a proto by nemělo být soudem k tomuto podání přihlíženo. Zcela nedůvodná je výhrada žalobců, že v rozhodnutí správních orgánů není uvedeno, z čeho je dovozováno, že jsou vlastníky stavby a že se jedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona. Řízení před stavebním úřadem probíhá již téměř 6 let a po celou dobu žalobci nevznesli námitku, že by nebyli vlastníky předmětné stavby na jejich pozemku. Jak vlastnictví stavby, tak i místo stavby jsou zřetelně uvedeny ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně ve výr