7 Afs 3/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 105/2014- 36 - text Pokračování - 6 - 10A 105/2014 10A 105/2014 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.Z., bytem X, zast. JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká ul. č. 92, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj České Budějovice, Lidická 124/11, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění : Žalobou podanou dne 11. 9. 2013, doplněnou na výzvu soudu dne 21. 10. 2014, se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že „zásah Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrálního pracoviště Prachatice, spočívající v zápisu zástavního práva na LV č. 131 pro nemovitost - budova čp. 37 na parcele a s parcelou č. 46/1 pro obec k. ú. Horní Vltavice byl nezákonný“ a dále, aby „soud zakázal žalovanému pokračovat v zásahu spočívajícím v evidování /zápisu/ zástavního práva zapsaného na LV č. 131 k tíži zde zapsaných nemovitostí – budovy čp. 37 na parcele a s parcelou č. 46/1 pro obec a k. ú. Horní Vltavice, kterým bylo porušeno právo žalobce“ a dále „přikázal Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Prachatice, aby obnovil stav na listu vlastnictví č. 131, kdy zápis předmětného zástavního práva bude vymazán“. Žalobce se domáhá výmazu zástavního práva dosud zapsaného v katastru nemovitostí, neboť má za to, že zaniklo. V žalobě popisuje soudní řízení, která byla již ve věci vedena, jakož i úkony učiněné vůči katastrálnímu úřadu a jeho postup. V daném případě žalobce opakovaně požadoval výmaz zástavního práva z údajů katastru nemovitostí v důsledku toho, že došlo k zániku pohledávky, tedy záznamem podle § 7 tehdy platného zákona č. 265/1992 Sb. Žalobce však nepředložil listiny, které by dostatečně jím tvrzenou skutečnost osvědčovaly, proto nebyl výmaz proveden. Dle žalobce by měl být vymazán z údajů katastru nemovitostí zápis zástavního práva, neboť zanikla pohledávka, k jejímu zajištění bylo předmětné zástavní právo zřízeno. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve spojení s ustanovením § 40 odst. 2 a odst. 4 katastrální vyhlášky. V daném případě byl, jako listina osvědčující právní skutečnost (zánik pohledávky), předkládán rozsudek ve věci zamítnutí žaloby o zaplacení a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětné zástavy, popřípadě usnesení soudu ve věci zastavení exekuce proti žalobci. Ze strany žalobce však nebyla předložena listina předpokládaná dle ustanovení § 39 odst. 3, ani § 40 odst. 2 katastrální vyhlášky, která by dostatečně osvědčovala, že předmětná pohledávka zanikla, proto správně nebyl požadovaný výmaz proveden. Žalovaný proto žalobu považuje za nedůvodnou. V případě, kdy subjekt, v jehož prospěch je předmětné zástavní právo v údajích katastru dosud vyznačeno, již neexistuje, byl vymazán z obchodního rejstříku v důsledku zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení a současně byl zjištěn jeho dosud neznámý majetek (pohledávka), je možným postupem jak dosáhnout výmazu zástavního práva z údajů katastru, podání návrhu na zrušení výmazu tohoto subjektu z obchodního rejstříku a obnovení likvidace společnosti. Skutečnost, že v odůvodnění usnesení okresního soudu v Českých Budějovicích čj. 34C 376/2012-92 je uvedeno „žalobce v tomto řízení uplatňuje správný a důvodný nárok na vymazání práva, které již zaniklo“, nelze považovat za prokázaný zánik předmětného zástavního práva, a proto nebylo možné na základě tohoto usnesení provést výmaz zástavního práva z údajů katastru. Předložené listiny tedy dostatečně neosvědčovaly navrhovaný zápis, respektive výmaz zástavního práva. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že v katastru nemovitostí je na listu vlastnictví č. 131 pro k. ú. Horní Vltavice vyznačeno ke stavební parcele 46/1 zastavěná plocha, jejíž součástí je budova čp. 37, zástavní právo smluvní ve prospěch společnosti OLFIN spol. s.r.o., které bylo zřízeno smlouvou o zástavním právu k nemovitosti ze dne 20. 9. 1993 a bylo vloženo do katastru rozhodnutím Katastrálního úřadu v Prachaticích sp. zn. V2-1500/1993. Vlastníkem shora uvedených nemovitostí je žalobce. Dne 28. 5. 2009 žalobce podal návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí evidovaného na listu vlastnictví 131, když jako důvod uvedl, že pohledávka z této zástavní smlouvy neexistuje, což doložil pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2004 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7 2008. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku čj. 5C 247/95-383 bylo k návrhu žalobce KREDIT INVEST a.s. se sídlem Praha 3 proti žalované B.B., rozené Z., zemřelé dne …a žalobci o zaplacení částky 1.895.634 Kč rozhodnuto tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.8895.634 Kč s úrokem z prodlení a aby vůči žalovanému bylo možné vést výkon rozhodnutí pouze prodejem zástavy nemovitosti, domu čp. 37 na pozemku parc. č. 46/1 a pozemku stavebního parcelního čísla 46/1, byla zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 29Co 254/2008-478, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2008, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Shora uvedené rozsudky katastrální pracoviště považovalo pro výmaz zástavního práva za bezpředmětné, předložené rozsudky byly proto žalobci vráceny se sdělením, že výrok rozsudku neobsahuje zrušení zástavního práva a že uvedené rozsudky jsou pro zápis do katastru nemovitostí bezpředmětné. Žalobce dne 24. 3. 210 předložil další návrh o výmaz práva zapsaného na LV 131, ve kterém uvedl, že společnost OLFIN spol. s.r.o. prošla konkurzním řízením a neexistuje. Opětovně žalobce odkázal na shora uvedené rozsudky a předložil usnesení Okresního soudu v Rakovníku čj. Nc 2658/2005-140 o zastavení exekuce oprávněné společnosti KREDIT INVEST a.s. a dále oznámení o skončení exekuce soudního exekutora JUDr. J.G. Dne 20. 5. 2010 žalobce urgoval výmaz předmětného zástavního práva a poukázal na to, že společnost OLFIN s.r.o. skončila v konkurzu a žalobce následně vyhrál soudní spory o úhradu předmětné částky, a to s jejím právním nástupcem společnosti KREDIT INVEST a.s. Dle závěru katastrálního úřadu ani tyto listiny nemohou sloužit jako podklad k výmazu zástavního práva, což bylo žalobci oznámeno přípisem ze dne 27. 5. 2010. Dne 8. 6. 2010 žalobce opětovně požádal o výmaz zástavního práva, které dle něho zaniklo „pravomocným skončením sporu, rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku čj. 5C 247/95-383 ze dne 26. 4. 2004 a na základě usnesení Okresního soudu v Rakovníku čj. 5C 247/95-152“. Ani na základě těchto podkladů výmaz zástavního práva katastrálním úřadem proveden nebyl. Žalobce opětovně žádal o výmaz zástavního práva dne 8. 3. 2012 a rovněž dne 21. 5.2013, kdy jako podklad předložil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích čj. 34C 376/2012-92. Opětovně mu byly katastrálním úřadem sděleny důvody, pro které není možné provést záznam v katastru nemovitostí. Žaloba není opodstatněná z následujících důvodů. Podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen zásah) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Krajský soud při rozhodování vycházel z judikatury správních soudů, a to konkrétně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010 čj. 7Afs 3/2008-118 v němž NSS vyslovil právní názor, že „soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí podle § 7 a § 8 zákona č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s.“. Otázkou důvodnosti soudní ochrany dle § 82 a násl. s.ř.s. se zabýval NSS v rozsudku ze dne 17. 3. 2005 čj. 2Aps 1/2005-69, kde učinil závěr, že „ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li kumulativně, tedy zároveň, splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka)zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout“. V dané věci se tedy soud zabýval naplněním podmínek nezákonného zásahu ve shora citovaném smyslu s výjimkou podmínky č. 6, která po noveliza