9 As 206/2014 — Nejvyšší správní soud

63 A 21/2023- 28 - text  9 63 A 21/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: R. V., narozený dne bytem zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/33, Praha 1 proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2023, č. j. ŘKŘ-1599/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobce uplatnil dne 7. 12. 2016 u náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro ekonomiku (dále též „služební funkcionář“) nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena služebním úrazem, který utrpěl dne 19. 7. 1992 při dopravní nehodě. Konkrétně se jednalo o: 1) náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě dle § 101 písm. a) a § 102 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a to za dobu od 2. 1. 2014 do 1. 6. 2014 a od 2. 7. 2014 do 17. 12. 2014, 2) náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 101 písm. a) a § 103 zákona o služebním poměru od 18. 12. 2014, 3) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 101 písm. b) a § 104 zákona o služebním poměru 4) jednorázové odškodnění podle § 101 písm. d) a § 105 zákona o služebním poměru. 2. Svou žádost žalobce odůvodnil tím, že byl dne 11. 12. 2014 propuštěn ze služebního poměru, neboť dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby. S odkazem na posudek zpracovaný prof. MUDr. M. K., CSc., znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, žalobce uvedl, že zdravotní způsobilost pro výkon služby pozbyl v důsledku zmiňovaného služebního úrazu, při němž utrpěl tzv. whiplash injury („syndrom šlehnutí biče“ nebo též „opěrkový syndrom“ – pozn. krajského soudu) krční páteře. Jedná se o poranění, které se v akutním stavu obvykle nediagnostikuje, neboť při něm nedochází k manifestačnímu poranění kostí či vazů, nýbrž k mikrotraumatu měkkých tkání, které není v akutním stavu prokazatelné, ale vyvolává následné reflexní změny. 3. Služební funkcionář dospěl k závěru, že na posudek zpracovaný prof. Krbcem nelze pohlížet jako na znalecký posudek, neboť neobsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Z tohoto důvodu byl pro dané řízení ustanoven nový znalec, MUDr. P. D., který vypracoval nový znalecký posudek. Služební funkcionář rozhodnutím ze dne 13. 6. 2017, č. j. KRPC-188902-52/ČJ-2016-0200VO-HS, nepřiznal žalobci žádný z uplatněných nároků. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný nejprve rozhodnutím ze dne 2. 11. 2017, č. j. ŘKŘ-10928/2017, zamítl a současně změnil výrok napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí žalovaného bylo následně zrušeno rozhodnutím ministra vnitra ze dne 11. 5. 2018, č. j. MV-148273-9/SO-2017, vydaným v přezkumném řízení, a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání. 4. Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2018, č. j. ŘKŘ-3575/2018, vydaným podle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru, bylo změněno rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 13. 6. 2017, č. j. KRPC-188902-51/ČJ-2016-0200VO-HS, a bylo rozhodnuto tak, že shora specifikované žalobcem uplatněné nároky se zamítají, a to buď pro absenci příčinné souvislosti důvodů žalobcem uplatněných nároků se služebním úrazem ze dne 19. 7. 1992 či z důvodu promlčení těchto nároků, případně z obou těchto důvodů současně. 5. Proti rozhodnutí ze dne 7. 8. 2018, č. j. ŘKŘ-3575/2018, podal žalobce dne 13. 9. 2018 správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 50 A 69/2018-36, kterým bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Zrušujícím důvodem byla mimo jiné skutečnost, že závěry ve znaleckém posudku MUDr. P. D., který byl vypracován za účelem zjištění, zda je dána příčinná souvislosti mezi služebním úrazem žalobce z roku 1992 a dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu služby v roce 2014, byly nejednoznačné. Přitom vytkl žalovanému též nevypořádání se s jinými odbornými závěry, především s těmi, které byly obsaženy ve znaleckém posudku prof. K., dle kterých příčinná souvislost existuje. Navrhl vypracovat revizní posudek (tzv. super posudek) za účelem vyloučení rozpornosti odborných závěrů. Následně podaná kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu dne 17. 9. 2021, č.j. 5 As 44/2019-19, zamítnuta. 6. Žalovaný, vázán právním názorem krajského soudu, nechal zhotovit revizní znalecký posudek, který měl najisto postavit, zda byla dána výše popsaná příčinná souvislost, a rovněž se vypořádat s protichůdnými závěry ve znaleckém posudku MUDr. D. a prof. K.. Revizní znalecký posudek – Ústavní znalecký posudek č. 489/57/2021 ze dne 7. 2. 2023, dospěl k závěru, že mezi zdravotním stavem žalobce v roce 2014 a jeho služebním úrazem z roku 1992 není ani časová ani příčinná souvislost. 7. Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2023, č. j. ŘKŘ-1599/2023 (dále jako „napadené rozhodnutí“), žalovaný změnil rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 13. 6. 2017, č. j. KRPC-188902-51/ČJ-2016-0200VO-HS, tak, že žalobci nepřiznal žádnou z požadovaných náhrad, argumentoval přitom závěry shora zmíněného revizního znaleckého posudku o absenci příčinné souvislosti služebního úrazu se zdravotním stavem žalobce. 8. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce nyní projednávanou správní žalobou, doručenou krajskému soudu dne 8. 6. 2023. 9. Žalobce v žalobě obsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení včetně citací výrokových částí správních rozhodnutí a pasáží z revizního znaleckého posudku. Namítá, že nesouhlasí se závěry nového (revizního) posudku, který je dle názoru žalobce v rozporu s jeho zdravotní dokumentací. Dodává, že revizní posudek zlehčuje úrazový děj z roku 1992, který byl příčinou zdravotních potíží, a nesplňuje všechny zákonné náležitosti, když na jeho poslední straně absentuje znalecká doložka o tom, že si je ustanovený znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku [viz. § 46 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti]. 10. Z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vracení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Ve svém vyjádření odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. 12. Zopakoval, že měl k dispozici ve správním řízení dva znalecké posudky, které se rozcházely v odborných závěrech. Proto (mj. i v souladu s právním názorem krajského soudu) bylo potřeba vypracovat revizní znalecký posudek, který postaví najisto, zda pro účely posouzení žádosti žalobce o přiznání jím požadovaných náhrad existuje příčinná a časová souvislost mezi služebním úrazem žalobce a jeho zdravotním stavem v roce 2014. 13. Žalovaný považoval revizní znalecký posudek za komplexní, nezávislý a přesvědčivý, proto odborné závěry z revizního posudku převzal a žalobci požadované náhrady nepřiznal. 14. Ke znalecké doložce žalovaný uvádí, že bylo znalci společně s ustanovením do funkce zasláno i poučení o následcích podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku, toto jím podepsané poučení je součástí spisového materiálu a plně nahrazuje znaleckou doložku uváděnou žalobcem [§ 46 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 503/2020 Sb.]. III. Právní hodnocení krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. 16. Žaloba není důvodná. 17. Spornou otázkou z hlediska oprávněnosti nároků žalobce, blíže specifikovaných pod bodem 1 tohoto rozsudku, je existence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou služebního vozidla žalobce ze dne 19. 7. 1992 a jeho zdravotním stavem v roce 2014. 18. V projednávané věci není sporu o tom, že žalobce utrpěl dne 19. 7. 1992 služební úraz v důsledku dopravní nehody, při níž byl spolujezdcem ve služebním voze. Průběh nehody byl popsán tak, že vůz během pronásledování pachatele při průjezdu zatáčkou vylétl z vozovky, několikrát se otočil přes střechu a přistál na kolech. Žalobce nebyl s ohledem na tehdy účinné služební předpisy při nehodě připoután bezpečnostním pásem. Bezprostředně po nehodě bylo žalobci diagnostikováno pouze zhmoždění levé poloviny hrudníku, levé paže a hlavy v oblasti týlní krajiny. Daný úraz byl uznán jako služební a odškodněn dle te