5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

51 Ad 1/2024- 93 - text  8 51 Ad 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: UNIWORKS CB, s. r. o. sídlem Žižkova třída 1839/24, České Budějovice zastoupena advokátem JUDr. Ivo Panákem sídlem Kounicova 39, Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2023, č. j. MPSV-2023/217792-422/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je agenturou práce zprostředkovávající zaměstnání, které bylo rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 9. 3. 2020, č. j. UPCR-2020/1448/11 podle § 60 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), odňato „povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ust. § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, pro všechny druhy prací ve všech oborech, ve formě zprostředkování zaměstnávání podle ust. § 14 odst. 1 Písm. b) zákona o zaměstnanosti (zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která přiděluje práci a dohlíží na její provedení)“. 2. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 28. 11. 2022, č. j. 24978/5.30/21-11, byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustila tím, že v rozporu s kogentním ustanovením § 89 odst. 1 a 2 zákona o zaměstnanosti, umožnila osobě ukrajinské státní příslušnosti O. Ch., narozené dne 8. 5. 1977, výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 téhož zákona, která pro ni vykonávala v období od 1. 6. 2020 do 12. 11. 2020 závislou práci na pracovišti K. 797, X P., bez povolení k zaměstnání nebo zaměstnanecké karty. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobkyně bylo Státním úřadem inspekce práce ze dne 21. 6. 2023, č. j. 869/1.30/23-4, zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. 3. Žalobkyně se proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce bránila žalobou, kterou zdejší soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, č. j. 63 Ad 2/2023-40, zamítl. Kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2024, č. j. 7 Ads 326/2023-33, zamítnuta. 4. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu dne 2. 8. 2023 postoupil rozhodnutí u uvedeném přestupku Úřadu práce České republiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“), který poté dne 17. 8. 2023 zahájil s žalobkyní „správní řízení z moci úřední ve věci vydaného povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, uděleného pravomocným rozhodnutím Úřadu práce ze dne 9. 3. 2020, č. j. UPCR-2020/1448/11 (…) z důvodu, že agentura práce zprostředkovává zaměstnání v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání“. 5. Prvostupňovým správním rozhodnutím v této věci ze dne 20. 9. 2023, č. j. UPCR-2023/92842/5, Úřad práce podle § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2023 odňal žalobkyni výše uvedené povolení ke zprostředkování zaměstnání „z důvodu, že agentura práce jinak porušila povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti tím, že došlo k porušení ust. § 89 zákona o zaměstnanosti a k umožnění výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti“. 6. Shora uvedeným žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný změnil prvostupňové správní rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, že slova „z důvodu, že agentura práce jinak porušila povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti tím, že došlo k porušení ust. § 89 zákona o zaměstnanosti a k umožnění výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti“ se nahrazují textem „z důvodu, že agentura práce zprostředkovala zaměstnání v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil, resp. uvedl, že v ostatním zůstává výrok prvostupňového správního rozhodnutí nezměněn. II. Obsah žaloby 7. Žalobou doručenou dne 26. 1. 2024 zdejšímu krajskému soudu se žalobkyně domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. 8. Na prvním místě žalobkyně namítá, že správní orgány neprovedly test proporcionality a poukazuje na absenci naplnění materiální stránky přestupku. 9. Rozhodnutí správních orgánů jsou dle žalobkyně stiženy vadou přepjatého právního formalismu a neprovedeném testu proporcionality (nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I ÚS 563/11). 10. Žalobkyně poukazuje na to, že v rámci obrany proti danému přestupku nebylo zpochybněno, že by byla cizinka opětovně řádně hlášena a i po 1. 6. 2020 by byly hrazeny veškeré její zákonné odvody a nebyly ani pochybnosti o tom, jakou práci a kde vykonává. Poukazuje na covidové období a vládní opatření, které je nutno zohlednit. V dané době měla žalobkyně za to, že jedná v souladu s nařízeními vlády České republiky. I pokud byl její výklad v takto složité době nesprávný, jednalo se pouze o jednorázový exces. Žalobkyně je přesvědčena, že její jednání v době mezi 22. 5. 2020 a 1. 6. 2020 nemělo charakter přestupkového jednání. K tomu ve vztahu k otázce materiální podstaty přestupku žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 5 Ads 40/2014-41. 11. Podřazování jejího jednání pod „nelegální zaměstnávání“ považuje žalobkyně za nepřiměřené a likvidační, neboť jednání žalobkyně neodpovídá v tomto směru smyslu a účelu zákona. Je rozdíl mezi vykořisťovatelským zaměstnáváním dělníků na stavbách „na černo“ bez jakýchkoli zákonných odvodů a jednáním žalobkyně, která sice v období vymezeném inspekcí mohla snad formálně i materiálně naplňovat skutkovou podstatu daného přestupku, nicméně nelze odhlížet od toho, že zde byla pouze velmi krátká 5denní přetržka v zaměstnání. Žalobkyně je přesvědčena, že nedošlo k ohrožení právem chráněného zájmu společnosti. Přínos žalobkyně široké společnosti je v porovnání s tímto jednorázovým excesem nezpochybnitelný; za celou dobu své existence od roku 1999, resp. od 2010, kdy začala žalobkyně působit jako agentura práce, nebyla uznána vinnou z přestupku nelegálního zaměstnávání ani státu nikdy nic nedlužila; své povinnosti vždy řádně plnila. 12. Žalobkyně poukazuje na nutnost provedení třífázového testu proporcionality, k čemuž cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. 2 Ads 105/2023-34, který se rovněž zabýval důvodem odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti a dle žalobkyně stanovil jasný požadavek provedení testu proporcionality. 13. V další části žaloby poukazuje žalobkyně na vady řízení. 14. Žalobkyně namítá vady přípisu o ukončení dokazování a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí ze dne 30. 8. 2023, č. j. UPCR-2023/92445/4 a č. j. UPCR-2023/92842/4, ve kterých se uvádí, že správní orgán ukončil dokazování „ve věci změny odpovědného zástupce podle § 61 odst. 6 zákona o zaměstnanosti“. Jelikož takového řízení si nebyla žalobkyně vědoma, vyčkává poučení dle § 36 odst. 3 správního řádu i v řešeném správním řízení, to se však nestalo a bez dalšího bylo přikročeno k vydání prvostupňového správního rozhodnutí. 15. Dále žalobkyně brojí proti výroku žalobou napadeného rozhodnutí, který namísto zrušení prvostupňového správního rozhodnutí pro rozpor jeho výroku s oznámením o zahájení řízení, prvostupňové rozhodnutí změnil. 16. Žalobkyně je přesvědčena, že celé řízení je stiženo mnoha vadami, v jejichž důsledku je celé nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Došlo k porušení procesních práv žalobkyně, která se nemohla seznámit s obsahem spisového materiálu, případně navrhnout další důkazy, a to vinou zmatečného přípisu prvostupňového správního orgánu. Zjištěný skutkový stav nemá dle žalobkyně oporu ve spisovém materiálu, neboť žalobkyně „žádným svým konáním či opomenutím nezprostředkovala zaměstnání v rozporu s vydaným povolením, jelikož toto povolení nedopadá na případy vyhledání zaměstnání, nebo poradenské a informační činnosti“. Stejně tak nelze akceptovat, že řízení bylo zahájeno z jiného důvodu, než který následně obsahoval výrok prvostupňového správního orgánu a žalovaný tento stav vadnosti celého řízení svým rozhodnutím pouze prohloubil. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2024 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobkyně dle žalovaného pouze opakuje odvolací argumentaci. 18. Žalovaný je přesvědčen, že v mezích zákonné úpravy § 63 odst. 2 správního řádu nemě