10 As 89/2021 — Nejvyšší správní soud

57 Af 6/2023- 106 - text  23 57 Af 6/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Městská Vodohospodářská s.r.o., IČO 281 36 853 se sídlem Na Kopečku 1341, 379 01 Třeboň II zastoupeného Mgr. Josefem Hlavičkou, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2020 č. j. 46438/20/5000-10610-711889 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Návrh na upuštění od uložené pokuty se zamítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 15. 1. 2020 č. j. 4821/20/4422-13732-303570, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, za který mu byla uložena pokuta ve výši 3 040 000 Kč. 2. U žalobce byla provedena kontrola dodržování ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a § 11 zákona o cenách, kontrola tedy byla zaměřena dle protokolu o kontrole ze dne 25. 3. 2019 na ceny pro vodné a stočné uplatňované žalobcem v letech 2016 a 2017. Správní orgán shledal žalobce vinným, neboť nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny pro vodné a stočné podle 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách tím, že uplatnil údajně vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v následujících nákladových řádcích v kalkulaci cen vodného a stočného sestaveného žalobcem pro rok 2017. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí SFÚ, v němž SFÚ shledal žalobce vinným z přestupku podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách z důvodu, že žalobce podle názoru SFÚ nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny vodného a stočného podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách tím, že uplatnil údajně vyšší než ekonomicky oprávněné náklady v následujících nákladových řádcích v kalkulaci cen vodného a stočného sestaveného žalobcem pro rok 2017: (i) 3. 1. - Přímé mzdy a 3. 2. – Ostatní osobní náklady, a to v kalkulaci ceny vodného od 1. 1. do 30. 11. 2017, v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 7. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (ii) 4. 3. - Nájem infrastrukturního majetku, a to v aktualizované kalkulaci ceny vodného od 1. 12. do 31. 12. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (iii) 2. 1. - Elektrické energie, a to v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (iv) 4. 2. - Opravy infrastrukturního majetku, a to v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017 a v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; (v) 1. 3. - Chemikálie, 5. 3. - Ostatní provozní náklady ve vlastní režii a 8. - Výrobní režie, a to v kalkulaci ceny stočného od 1. 1. do 30. 11. 2017; (vi) 5. 2. - Ostatní provozní náklady externí a 9. - Správní režie, a to v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017; 4. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí přiklonil k názoru SFÚ, který v rozhodnutí dospěl k závěru, že u některých nákladových položek kalkulace vodného a stočného žalobce údajně neprovedl včas jejich aktualizaci, a proto nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny podle zákona. V případě vodného jde o kalkulační řádky „3. 1. - Přímé mzdy“ a „3. 2. - Ostatní osobní náklady“ a v případě stočného o kalkulační řádky „3. 1. - Přímé mzdy“, „3. 2. - Ostatní osobní náklady“, „5. 3. – Ostatní provozní náklady ve vlastní režii“ a „8. - Výrobní režie“. V těchto případech žalovaný ani SFÚ nezpochybňovali způsob, jakým byla původně stanovena výše uvedených položek, ale vytýká žalobci jen to, že „včas“ neprovedl jejich aktualizaci. 5. Naopak u řádků „5. 2. - Ostatní provozní náklady externí“ a „9. - Správní režie“ (v aktualizované kalkulaci ceny stočného od 1. 12. do 31. 12. 2017) SFÚ a shodně i žalovaný tvrdí, že pro aktualizaci nebyl důvod. 6. Jen ve vztahu ke třem kalkulačním řádkům („1. 3. - Chemikálie“, „2. 1. - Elektrická energie“ a „4. 2. - Opravy infrastrukturního majetku“ v kalkulaci ceny stočného) SFÚ a žalovaný tvrdí, že nákladové položky byly nadhodnoceny již v okamžiku tvorby kalkulace ceny (s čímž však žalobce rovněž nesouhlasí). Zvláštní problematikou je pak kalkulační řádek „4. 3. – Nájem infrastrukturního majetku“, jak je uvedeno v následujících řádkách této žaloby. Stručný obsah žaloby 7. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť nebyl a není povinen kalkulace cen pro vodné a stočné aktualizovat v průběhu daného kalendářního roku, pro nějž byla aktualizace sestavována, jelikož mu tuto neukládají žádné právní předpisy. Dle žalobce není neprovedení aktualizace kalkulace v průběhu kalendářního roku, na který se kalkulace vztahuje, přestupkem. Přístup žalovaného má za formalistický, jestliže je požadováno, aby žalobce v podstatě okamžitě reagoval na vývoj nákladu v průběhu roku. Žalobce je proto nesprávně postihován za jakousi časovou prodlevu, kterou si správní orgány libovolně určují. 8. Podle žalobce v ustanovení § 11 zákona o cenách není zakotvena povinnosti měnit cenové kalkulace v průběhu kalendářního roku, když v souvislosti s tím žalobce odkazuje na vyhlášku Ministerstva financí č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, dle které se kalkulace věcně usměrňované ceny dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o cenách sestavuje pro období kalendářního roku. 9. Podle žalobce dle vyhlášky Ministerstva zemědělství, kterou blíže nespecifikuje, je přípustná odchylka mezi kalkulací a skutečností, přičemž odchylka do 5 %, není nutná vůbec odůvodňovat a jsou tak přípustné. 10. Žalobce namítá, že při sestavování cenové kalkulace pro rok 2017 u všech kalkulačních řádků postupoval s péčí řádného hospodáře a neporušil žádnou povinnost vyplývající z právních předpisů, proto se nemohl přestupku dopustit. V souvislosti s touto námitkou odkazuje žalobce na rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2008 č. j. 2 Afs 109/2007–147 s tím, že Nejvyšší správní soud vychází při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů z hlediska řádného hospodáře, přičemž toto hledisko výslovně zahrnuje i potřeby zohlednění mimořádných či obtížně předvídatelných okolností při kalkulaci věcně usměrňované ceny. Žalobce jakožto řádný hospodář zohlednil informace o dlouhodobých a obvyklých nákladech za předchozí období i mimořádně či obtížně předvídatelné okolnosti, které při provozu vodohospodářského majetku mohly nastat. 11. Podle žalobce je napadené rozhodnutí i rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu odůvodněno zcela nedostatečně, jestliže se dostatečně nevypořádala s argumenty předloženými v předchozím řízení žalobcem a je tudíž nepřezkoumatelné. Žalobce má za nedostatečné zejména odůvodnění povinnosti aktualizovat kalkulaci cen k 1. 7. 2017. Není proto jasné, proč byla intenzita skutkových okolností vyhodnocena jako středně intenzivní. Dále poznamenává, že nedošlo k jakémukoliv poškození odběratelů a ke vzniku neoprávněného majetkového prospěchu. 12. Dále žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když správní orgány své závěry učinily na základě předpokladů, které neodpovídají skutečnému stavu věci. Žalobce poukázal na § 2 odst. 4 správního řádu s tím, že ve veřejném zájmu by mělo být právě vytvoření podmínek pro tvorbu a čerpání prostředků na financování obnovy hospodářské infrastruktury. Má za to, že namísto uložení pokuty mělo být poskytnuto spíše metodické vedení. 13. Dále je žalobcem namítáno, že při určení druhu a výměry trestu dostatečně správní orgány nezohlednily intenzitu daných skutkových okolností a nepřihlédly ke všem relevantním okolnostem. Rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 3 40 000 Kč považuje za nezákonné i v případě, že by se skutečně uvedeného přestupku dopustil, což odmítá. Má za to, že správní orgány neposoudily dostatečně povahu a závažnost přestupku, který je žalobci kladen za vinu s tím, že nedošlo k žádnému ekonomickému znevýhodnění odběratelů. 14. Žalobce má za to, že i v případě, že by byl shledán vinným ze spáchání přestupku oprávněně, což popírá, mohl správní orgán od uložení pokuty upustit, jelikož pro to byly splněny všechny zákonné podmínky, proto mu neměla být pokuta vůbec uložena. Právě samotné projednání věci před správním orgánem by k nápravě zcela postačilo. V daném případě nebyla způsobena žádná škoda a žalobce se nijak neobohatil. 15. Žalobce má za to, že pokuta mu byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, neboť za pochybení, která jsou mu kladena za vinu, by bylo dostačující uložení napomenutí, případně uložení pokuty symbolické ve výši maximálně tisíců Kč, rozhodně ne milionů Kč.