Stručně: Paragraf 20o zákona o ochraně spotřebitele stanoví, že zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu se považuje za dohodu o mimosoudním jednání mezi věřitelem a dlužníkem podle občanského zákoníku.
§ 20o
Zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu se považuje za uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, podle občanského zákoníku42).
Paragraf 20o zákona o ochraně spotřebitele stanoví, že zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu se považuje za dohodu o mimosoudním jednání mezi věřitelem a dlužníkem podle občanského zákoníku.
Co to znamená v praxi
Pokud spotřebitel zahájí mimosoudní řešení sporu, je to právně vnímáno jako snaha o dohodu s prodávajícím mimo soud.
Tato dohoda se týká buď samotného práva (např. nároku na reklamaci) nebo okolnosti, která toto právo zakládá (např. vada zboží).
Jde o formální uznání procesu mimosoudního řešení sporu jako způsobu, jak se strany pokoušejí vyřešit svůj spor bez nutnosti soudního řízení.
Na co si dát pozor
Zahájení mimosoudního řešení sporu má právní důsledky, které jsou spojeny s dohodou o mimosoudním jednání podle občanského zákoníku.
Tento paragraf sám o sobě nestanovuje, jaké konkrétní důsledky z takové dohody plynou, pouze ji s ní ztotožňuje.