Trestní řád

Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; účast prokurátora při neveřejném zasedání není nutná. Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.

(1) Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak přečtením protokolů a jiných písemností.

(2) Před tím, než se soud odebere k závěrečné poradě, udělí předseda senátu prokurátoru, je-li přítomen, slovo ke konečnému vyjádření nebo návrhu.

(3) Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí.

Neveřejné zasedání odročí soud jen z důležitých důvodů.

(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu první stolice je odvolání.

(2) Odvolání má odkladný účinek.

(1) Rozsudku může odvoláním odporovat

a) prokurátor pro nesprávnost kteréhokoli z výroků,

b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,

c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku, který se jí přímo dotýká.

(2) Osoba oprávněná odporovat rozsudku pro nesprávnost některého jeho výroku může mu odporovat také pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, pokud toto porušení mohlo způsobit nesprávnost výroku.

(1) V neprospěch obžalovaného může podat odvolání jen prokurátor.

(2) Ve prospěch obžalovaného mohou podat odvolání též prokurátor, příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Prokurátor může tak učinit i proti vůli obžalovaného.

(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů (§§ 61 a 62) od doručení opisu rozsudku.

(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci (§ 143), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

(3) Osobám uvedeným v § 263, s výjimkou prokurátora, končí lhůta k podání odvolání týmž dnem jako obžalovanému.

(1) Odvolání prokurátora a odvolání, které podává za obžalovaného jeho obhájce, musí být ve lhůtě uvedené v § 264 také odůvodněno tak, aby z něho bylo patrno, v které části je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

(2) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

Oprávněná osoba se může odvolání výslovně vzdát. Neúčinné je však prohlášení, jímž se oprávněná osoba odvolání vzdala dříve, než byl vyhlášen rozsudek, kterého se takové prohlášení týká.

(1) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě.

(2) Odvolání prokurátora může vzít zpět i nadřízený prokurátor.

(3) Odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce nebo jeho zákonný zástupce, a odvolání, které podala ve prospěch obžalovaného jiná oprávněná osoba, může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného.

(4) Zpětvzetí odvolání vezme usnesením na vědomí předseda senátu odvolacího soudu, a bylo-li odvolání vzato zpět dříve, než byla věc odvolacímu soudu předložena, předseda senátu soudu první stolice.

(1) Předseda senátu doručí opis odvolání, po případě i opis podání, jímž bylo odvolání odůvodněno, ostatním stranám. Upozorní je přitom, že se mohou k odvolání vyjádřit. Dojde-li jejich vyjádření, doručí jeho opis odvolateli.

(2) Jakmile lhůta k podání odvolání všem oprávněným osobám uplynula, předloží předseda senátu spisy odvolacímu soudu.

O odvolání proti rozsudku lidového soudu rozhoduje nadřízený krajský soud. O odvolání proti rozsudku krajského soudu jako soudu první stolice rozhoduje nejvyšší soud.

(1) Odvolací soud zamítne odvolání v neveřejném zasedání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.

(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.

Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a zastaví trestní stíhání, shledá-li, že jsou tu okolnosti, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání již soudem první stolice (§ 245 odst. 1 a 2).

(1) Odvolací soud přeruší v neveřejném zasedání trestní stíhání, nastanou-li nebo vyjdou-li najevo teprve po vyhlášení napadeného rozsudku okolnosti uvedené v § 193 odst. 1 písm. a) až d).

(2) Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a přeruší trestní stíhání, měl-li tak učinit již soud první stolice (§ 246).

Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a postoupí věc příslušnému soudu, měl-li tak učinit už soud první stolice (§ 247).

(1) Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a vrátí věc k novému projednání v první stolici, shledá-li, že v hlavním líčení, jež předcházelo rozsudku,

a) soud nebyl řádně obsazen,

b) rozhodování se zúčastnil vyloučený soudce,

c) obžalovaný neměl obhájce, ač šlo o případ, kdy ho mít musí, nebo

d) bylo jednáno v nepřítomnosti obžalovaného, ač pro to nebyly zákonné předpoklady.

(2) Stejně postupuje odvolací soud, shledá-li, že obžalovanému nebyla poskytnuta lhůta k přípravě obhajoby (§ 212 odst. 1).

(1) Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a vrátí věc k novému projednání v první stolici také tehdy, považuje-li to za potřebné

a) pro vady řízení rozsudku předcházejícího, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit náležité objasnění věci a práva obhajoby,

b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění, nebo

c) protože o podstatných okolnostech případu by v odvolacím řízení bylo nutno provádět obsáhlé dokazování.

(2) Považuje-li to pro náležité objasnění věci odvolací soud za potřebné, může při zrušení rozsudku též vyslovit, že se věc vrací prokurátoru k došetření. Takové rozhodnutí má účinky uvedené v §§ 203 a 206.

(1) Nebylo-li odvolání zcela vyřízeno už v neveřejném zasedání, nařídí předseda senátu odvolací líčení.

(2) Na nařízení odvolacího líčení, na veřejnost, řízení a odročení odvolacího líčení, na provádění důkazů při něm a na přítomnost soudních osob při odvolacím líčení se užije ustanovení platných pro hlavní líčení. Účast prokurátora při odvolacím líčení je povinná. Obžalovaný musí mít při odvolacím líčení obhájce ve všech případech, kdy ho musel mít při hlavním líčení.

(3) V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě, lze odvolací líčení konat jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při odvolacím líčení vzdává. V nepřítomnosti obžalovaného, který je na svobodě, lze odvolací líčení konat jen tehdy, jestliže byl k odvolacímu líčení včas a řádně předvolán.

(1) Po zahájení odvolacího líčení přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadený rozsudek, sdělí podstatný obsah dosavadního řízení a uvede, které vady rozsudku anebo řízení jemu předcházejícího jsou v odvolání vytýkány.

(2) Po tomto přednesu vyzve strany, aby se k věci vyjádřily. Strana, která podala odvolání, obdrží slovo nejdříve.

(3) Nejsou-li strany přítomny nebo žádají-li o to, přečte se jejich odvolání nebo vyjádření k němu ze spisu.

Pokládá-li to odvolací soud k odstranění pochybností o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, o které soud první stolice své rozhodnutí opřel, nebo k náležitému objasnění věci za potřebné, může opakovat při odvolacím líčení důkazy provedené soudem první stolice a může provést i důkazy další.

Po skončení dokazování udělí předseda senátu slovo stranám k závěrečným řečem. Obhájce a obžalovaný mají právo mluvit poslední.

Odvolací soud učiní v odvolacím líčení některé z rozhodnutí uvedených v §§ 270 až 275, shledá-li teprve v odvolacím líčení, že tu jsou okolnosti odůvodňující takové rozhodnutí.

Odvolací soud v odvolacím líčení odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

(1) Odvolací soud může napadený rozsudek zrušit a sám hned ve věci rozsudkem rozhodnout jen tehdy, jestliže své rozhodnutí opírá

a) o skutkový stav, který soud první stolice v napadeném rozsudku správně zjistil, nebo

b) o skutkový stav, který zjistil sám na podkladě důkazů provedených v odvolacím líčení.

(2) Odvolací soud však nemůže sám

a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž ho soud první stolice obžaloby zprostil,

b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým jej mohl uznat vinným soud první stolice (§ 239),

c) uložit obžalovanému trest smrti, neuložil-li mu jej už soud první stolice.

(3) Nerozhodne-li odvolací soud podle odstavce 1 anebo nemůže-li sám rozhodnout ve věci z některého z důvodů uvedených v odstavci 2, zruší napadený rozsudek a věc vrátí k novému projednání v první stolici.

Nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 270, je povinen přezkoumat správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.

Byla-li odvoláním napadena jen část rozsudku týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud jen správnost výroků týkajících se této osoby a správnost řízení předcházejícího oné části rozsudku.

Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i výroky o nároku poškozeného na náhradu škody a o tom, zda obžalovaný zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, pokud ve zrušeném výroku o vině mají podklad.

Byl-li rozsudek soudu první stolice zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže odvolací soud uložit obžalovanému těžší trest, než jaký mu byl uložen napadeným rozsudkem.

Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též ve prospěch tohoto spoluobžalovaného nebo ve prospěch zúčastněné osoby. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.

Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání v první stolici, může zároveň nařídit, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu, anebo aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu téže stolice v jeho obvodě.

Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí v první stolici, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení odvolací soud nařídil.

Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže být obžalovanému v novém řízení uložen těžší trest, než jaký mu byl uložen napadeným rozsudkem.

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž byl porušen zákon, jakož i proti pravomocnému rozhodnutí soudu, které bylo učiněno na základě vadného postupu řízení, může generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat u nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona; generální prokurátor ji může podat i proti takovému rozhodnutí prokurátora.

(2) Pokud jde o trest, lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je v očividném nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost.

(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze podat stížnost pro porušení zákona též jen proti oné části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.

(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném zasedání za účasti generálního prokurátora.

(2) Směřuje-li stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí senátu nebo předsedy senátu nejvyššího soudu, rozhoduje o ní plenum nejvyššího soudu, pokud si rozhodnutí nevyhradilo presidium nejvyššího soudu. Presidium a plenum nejvyššího soudu rozhodují v těchto případech v neveřejném zasedání za účasti generálního prokurátora.

(3) Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost pro porušení zákona přípustná.

(1) Nejvyšší soud přezkoumá správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předchází.

(2) Byla-li stížnost pro porušení zákona omezena podle § 291 odst. 3, přezkoumá správnost jen oněch výroků napadeného rozhodnutí, které se týkají osoby, jíž se stížnost pro porušení zákona dotýká, jakož i řízení, jež této části napadeného rozhodnutí předchází.

Shledá-li nejvyšší soud, že zákon porušen nebyl, stížnost pro porušení zákona usnesením zamítne.

Shledá-li nejvyšší soud, že zákon byl porušen, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, po případě jeho částí (§ 291 odst. 3), anebo v řízení rozhodnutí takovému předcházejícím byl porušen zákon.

(1) Výrok podle § 295 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.

(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 295 napadené rozhodnutí (jeho část), po případě též vadné řízení mu předcházející, jakož i rozhodnutí na zrušené rozhodnutí (jeho část) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, nemohou v něm mít nadále podklad. Zruší-li výrok o vině, zruší též celý výrok o trestu, jakož i výroky o nároku poškozeného na náhradu škody a o tom, zda obžalovaný zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, pokud ve zrušeném výroku o vině mají podklad. Ustanovení § 287 se užije obdobně.

(3) I když porušení zákona se nestalo v neprospěch obviněného, může nejvyšší soud postupovat podle odstavce 2, jestliže takový postup navrhne generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona podané do 3 měsíců po právní moci napadeného rozhodnutí (jeho části), a jde-li o rozhodnutí soudu druhé stolice, do 3 měsíců po doručení tohoto rozhodnutí prokurátoru a jestliže nejvyšší soud rozhodne o stížnosti pro porušení zákona nejpozději do 3 měsíců od jejího podání.

(4) Je-li toho podle povahy věci třeba, nejvyšší soud

a) nařídí soudu nebo prokurátoru, o jehož rozhodnutí jde, anebo jinému soudu nebo prokurátoru, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je soud nebo prokurátor vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nejvyšší soud, nebo

b) rozhodne sám ve věci.

(5) Byl-li však zrušen rozsudek, nemůže nejvyšší soud sám

a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro který bylo trestní stíhání zastaveno,

b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,

c) uložit obžalovanému trest smrti.

(6) Jestliže je nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí (jeho části) a lze jej oddělit od ostatních, omezí nejvyšší soud své rozhodnutí podle odstavce 2 až 5 jen na tento výrok.

Záleží-li porušení zákona v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může nejvyšší soud za podmínek uvedených v § 296 odst. 2 nebo 3 nařídit v rozsudku soudu nebo prokurátoru, o jehož rozhodnutí jde, nebo jinému soudu nebo prokurátoru příslušná doplnění; při doplnění je soud nebo prokurátor vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nejvyšší soud.