Co znamená „Informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele“ podle zákona?
Klíčová fakta
- Právní základ: § 20z zákona č. 634/1992 Sb. (Zákon o ochraně spotřebitele) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 20z odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 3. 11. 2020
- Týká se: spotřebitel, prodávající, provozovatel, dlužník
- Lhůta nebo doba (odst. 9): „Provozovatel v takovém případě bez zbytečného odkladu odstraní z registru všechny záznamy, které se spotřebitele týkají, a učiní opatření…“
- Lhůta nebo doba (odst. 11): „…registru zpracovávány po dobu, po kterou závazek spotřebitele trvá, a dále po dobu 3 let po jeho splacení“
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf § 20z ZOS stanoví, že pravidla pro úkoly veřejné správy se vztahují i na situace, kdy spotřebitel podniká nebo vykonává jinou samostatnou výdělečnou činnost.
V praxi
- Veřejná správa (např. Česká obchodní inspekce) bude dohlížet na dodržování zákona o ochraně spotřebitele i v případech, kdy je spotřebitel zároveň podnikatelem.
- Tento paragraf rozšiřuje působnost pravidel na širší okruh osob, které mohou být v pozici spotřebitele.
Judikatura
Jak soudy aplikují § 20z
I. Předmět řízení 1. Dne 22. 3. 2017 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), za nějž jedná předsedkyně senátu 10 A JUDr. Ing. Viera Horčicová, na zrušení § 20z odst. 1 věty čtvrté (v návrhu označené jako věta poslední) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., (dále jen "zákon o ochraně spotřebitele").
I. Vymezení věci 1. Ústavnímu soudu byl dne 18. srpna 2017 doručen návrh skupiny 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na zrušení § 20z věty třetí a čtvrté (v návrhu označených jako věty předposlední a poslední) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., pro jeho tvrzený nesoulad s čl. 10 Listiny základních práv a svobod.
Zákonný podklad pro provozování databáze dlužníků v posuzovaném případě nepředstavuje ani § 20z odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, neboť zákon č. 378/2015 Sb., kterým bylo předmětné ustanovení do zákona o ochraně spotřebitele vloženo, nabyl účinnosti dne 1. 2.
Co říká § 20z – Zákon o ochraně spotřebitele
§ 20z INFORMAČNÍ DATABÁZE O BONITĚ A DŮVĚRYHODNOSTI SPOTŘEBITELE
(1) Za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen „registr“) vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona46) uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami podle jiného zákona upravujícího činnost bank, prodávajícími spotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen „provozovatel“), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele.
(2) Údaje získané podle odstavce 1 jsou prodávající oprávněni použít výhradně k předcházení podvodnému jednání a k posouzení schopnosti a ochoty spotřebitele splnit jeho smluvní závazky (posouzení bonity, platební morálky a důvěryhodnosti). Prodávající a provozovatelé jsou povinni zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím tak, jako by šlo o údaje o spotřebitelích, kteří jsou s nimi ve smluvním vztahu. Za zpracování údajů povolené podle tohoto odstavce se považuje rovněž tvorba modelů, které vyhodnocují pravděpodobnost podvodného jednání anebo schopnost a ochotu spotřebitele splnit jeho smluvní závazky, a to jak ze strany prodávajícího, tak ze strany provozovatele.
(3) Prodávající, který poskytuje údaje spotřebitele do registru, je povinen spotřebitele předem upozornit na skutečnost, že jeho údaje budou nebo mohou být vedeny v registru a v případě, že údaje obsahují informace o dluhu spotřebitele po splatnosti, je dále povinen informovat spotřebitele o existenci dluhu a vyzvat jej k úhradě takového dluhu.
(4) V registru lze …
Související otázky
Navazující ustanovení
Zákon o ochraně spotřebitele – přehled paragrafůSpotřebitelské právoVšechny právní otázky