Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 18.5.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 37 219,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , ( dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,40 % ročně splácet v měsíčních splátkách, žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 2 877,48 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného příjmu z invalidního důchodu ve výši , částka, oznámení ČSSZ ( ověřeno oznámením ČSSZ), příjmu domácnosti ve výši , částka, měsíčně čistého, dosavadních interních splátek žalovaného ve výši 728,72 Kč. Ohledně výdajů žalovaného předchůdkyně žalobkyně přihlédla k částce životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 17.3.2025 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025 s účinností ke dni 18.9.2025. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Žalobkyně u jednání dne 23.7.2026 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 23.7.2026 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání nikoliv řádné splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 16.2.2024 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ( důchod) ve výši , částka, , příjem domácnosti ve výši , částka, , náklady na bydlení ve výši , částka, .Z oznámení ČSSZ ze dne 11.12.2023 soud zjistil, že od ledna 2024 náležel žalovanému důchod ve výši , částka, měsíčně.Ze Smlouvy ze dne 16.2.2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,40 % ročně splácet v 72 měsíčních splátkách po 728,72 Kč .počínaje dnem 10.3.2024, čerpání úvěru mělo nastat dne 16.2.2024.Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19.3.2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17.3.2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 35 333,19 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025 a Přílohy č.1 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 37 219,83 Kč výzvou podanou dne 13.10.2025 u , právnická osoba, ..5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 16.2.2024 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva , na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,40 % ročně splácet v 72 měsíčních splátkách po 728,72 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného a doloženého důchodu ve výši 17 352 Kč , příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč nedoložila žádným relevantním důkazem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo 17.3.2025 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025. Žalovaný uhradil celkem 2 877,48 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2, ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru prokázala pouze jeho měsíční příjem z důchodu ve výši , částka, , tvrzené příjmy domácnosti ve výši , částka, a výdaje na bydlení však neprokázala žádným způsobem ( např. nájemní smlouvou), proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.12. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč a žalovaný uhradil 2 877,48 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny ve výši 32 122,52 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 32 122,52 Kč, když pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025, a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 32 122,52, což představuje 73 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 73 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 11 606 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), což představuje 27 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 27 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 46 % (73 % - 27 % = 46 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 7 961 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 330 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem sestávajících z odměny ve výši 2 100 Kč za tři právní služby ( převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, sepis žalob) po 700 Kč dle § 14 bodst.1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen ,,a. t“), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech ( např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn., spisová značka, , , spisová značka, ) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující hodnotu 50 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby ( převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč dle § 14 odst.6 písm.a) a.t. , odměny ve výši 2 620 Kč za jeden úkon právní služby ( účast u jednání dne 23.7.2026) podle § 7 bodu 5., § 8, § 11 odst. 1 písm. g) a.t., náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., včetně 21 % DPH z částky 5 470 Kč ve výši 1 149 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. 46 % z částky 7 961 Kč pak činí 3 662 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.