Dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 18. 3. 2024 pod č. 129194899. Na jejím základě poskytla uvedená společnost žalovanému úvěr v celkové výši 25.456 Kč. Žalovaný ale finanční prostředky do data splatnosti nevrátil, přestože byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 15. 7. 2024 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění celého úvěru. Původní věřitel – společnost shora - pak postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a tato společnost pak pohledávku smlouvou ze dne 3. 11. 2025 postoupila žalobkyni. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni pouze částku 2.306 Kč. S požadavkem na zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 23.150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru (splatnost 15. 7. 2024) se na soud obrátila žalobkyně.2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění:- z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 129194899, že tou se měla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zavázat žalovanému jako klientovi poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení bezúčelový, nezajištěný s možnostmi opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) uzavřený na dobu neurčitou ve výši 23.150 Kč, úrok sjednán ve výši 457,50 % ročně, celková výše úroku 85.385 Kč, termín splatnosti měsíční, 15. den v měsíci nebo následující pracovní den, na závěr v kolonce podpisů smluvních stran je u žalovaného uvedeno: Klient , jméno FO, , Podpis: , jméno FO, ;- , právnická osoba, ., ve zprávě ze dne 16. 6. 2026 uvedla, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný; na tento účet v období od 19. 3. 2024 do 16. 4. 2024 došly platby v celkovém součtu 25.456 Kč;- ze smlouvy o postoupení pohledávek, že společnost , právnická osoba, ., postoupila společnosti , právnická osoba, ., pohledávky specifikované v Příloze č.1 tvořící nedílnou součást smlouvy; společnost , právnická osoba, ., pak smlouvou ze dne 3. 11. 2025 postoupila pohledávky specifikované v Příloze č.1 žalobkyni; pohledávka za žalovaným je uvedena u č. 4096312; předžalobní upomínka právní zástupkyně žalobkyně je datována 21. 11. 2025; se stejným datem je i oznámení právní zástupkyně žalobkyně adresované žalovanému o postoupení pohledávky žalobkyni.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.5. V daném případě bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla sjednána úroková sazba 457,5 %. Přitom z ustálené judikatury soudů (např. 33 Odo 236/2005, 21 Cdo 1484/2004) vyplývá, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokovém sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. Úroková sazba smluvními stranami sjednaná takovou úrokovou sazbu mnohonásobně překračuje. Žalobkyně přitom soudu neposkytla žádné tvrzení o okolnostech, s ohledem na které by se mohla sjednaná úroková sazba jevit jako přiměřená. Za dané situace tak bylo na místě na smlouvu pohlížet na absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o.z.). Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 o.z. nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standardních podmínek k tomuto právnímu jednání vůbec přistoupili, je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně žalobkyně pravidelně sjednává takto nepřiměřené vysoké úroky a bez uvedeného ujednání by tak úvěrovou smlouvu nepochybně neuzavřela.6. Konečně i sama žalobkyně možnost překvalifikování požadavku na nárok z titulu bezdůvodného obohacení v žalobě předvídala.7. Protože tak je sjednaná úvěrová smlouva absolutně neplatná, žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující finanční prostředky uhrazené původním věřitelem na účet žalovaného po odpočtu částky, kterou žalovaný v mezidobí uhradil. Jde tak o částku 23.150 Kč. Vedle toho soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o., § 2 vl.nař.č.351/2013 Sb.), a to počínaje 1. 12. 2025 (§ 573 o. z. – předžalobní výzva je datována 21. 11. 2025, doručená 23. 11. 2025, 3. pracovní den je 26. 11. 2025, období 27. až 30. 11. 2025 měl žalovaný k plnění a od 1. 12. 2025 je v prodlení).8. Plnění bylo přiznáno žalobkyni jako subjektu, kterému byla pohledávka za žalovaným nakonec postoupena (§ 1879 a násl. o.z.), a postoupení žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005 publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz).9. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. Protože žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrném rozsahu, soud jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 926 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – předžalobní výzva k plnění a žaloba) po 300 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky) a 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm.a cit. vyhlášky), celkem 2.126 Kč.11. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce, když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).