Žalobce podal dne 4. 8. 2025 u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu, jíž se domáhal snížení výživného na zletilou dceru , Jméno žalované, z částky 21 000 Kč měsíčně na částku 8 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2025. Žalobu odůvodnil tvrzením, že od poslední úpravy výživného došlo na jeho straně k podstatné změně poměrů, spočívající zejména v ukončení jeho působení ve společnosti , právnická osoba, ., v evidenci na Úřadu práce, v poklesu příjmů a v následném výkonu samostatné výdělečné činnosti.2. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 22. 9. 2025, č. j. 40 C 223/2025-46, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 10. 2025, č. j. 40 C 223/2025-51, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu s odůvodněním, že žalovaná fakticky žije od roku 2024 na adrese v obvodu zdejšího soudu uvedené v záhlaví tohoto rozsudku.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 5. 9. 2025 tak, že se snížením výživného vyslovila nesouhlas. Žalobu navrhla zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Uvedla zejména, že nadále řádně studuje, připravuje se na budoucí povolání, není schopna se sama živit, její vlastní příjmy mají pouze doplňkový charakter a žalobce nadále disponuje nadstandardními majetkovými poměry.4. Při jednání dne 10. 3. 2026 soud po provedeném dokazování a po zjištění, že skutková tvrzení obou stran nejsou úplná a že nebyly označeny všechny potřebné důkazy, poučil účastníky podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. a poskytl jim lhůtu k doplnění rozhodných skutečností a důkazních návrhů. Žalobce následně podáním ze dne 8. 4. 2026 doplnil tvrzení o svém zdravotním stavu, příjmech, majetku, nemovitostech, úsporách, investicích, vztazích se žalovanou a o dalších výdajích, které vynakládal nad rámec běžného výživného. Žalovaná podáním ze dne 9. 4. 2026 doplnila tvrzení o svém studiu, vlastních příjmech, nákladech na životní potřeby, na zdraví a zejména na dlouhodobě vykonávanou taneční činnost, která je spojena s účastí na soutěžích a s reprezentací. Žalobce se následně dne 20. 4. 2026 vyjádřil replikou k podání žalované.5. Při jednání dne 23. 4. 2026 žalobce uvedl, že po zvážení celé situace nově navrhuje snížení výživného na částku 10 500 Kč měsíčně od 1. 8. 2025. O tomto procesním návrhu nebylo tehdy rozhodnuto. Žalobce prostřednictvím svého zástupce k dotazu soudu při jednání dne 30. 6. 2026 potvrdil, že na návrhu změny žaloby trvá, žalovaná ponechala rozhodnutí o připuštění změny žaloby na úvaze soudu. Soud při jednání dne 30. 6. 2026 usnesením podle § 95 odst. 1 o. s. ř., za použití § 167 odst. 1 a § 168 odst. 1 o. s. ř., připustil změnu žaloby ve znění, že se žalobce domáhá snížení výživného z částky 21 000 Kč měsíčně na částku 10 500 Kč měsíčně od 1. 8. 2025.6. Po koncentraci řízení soud přihlížel k dalším podáním stran pouze v rozsahu přípustném podle § 118b) o. s. ř., tedy pokud šlo o nové skutečnosti, které nastaly po koncentraci nebo o skutečnosti, které nemohly být bez viny účastníků uplatněny dříve. Takto vzal soud v úvahu zejména skutečnost, že žalovaná úspěšně ukončila bakalářské studium a byla přijata k navazujícímu magisterskému studiu. Soud naopak nepřihlédl k těm částem pozdějších podání účastníků, které pouze dále rozváděly rodinný konflikt, motivace stran nebo okolnosti jiného majetkového sporu, aniž by šlo o skutečnosti rozhodné pro posouzení předmětného návrhu na snížení výživného.7. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 12. 2018, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , rozhodnutím o dlužném výživném č. j. , spisová značka, ze dne 10. 6. 2020, daňovými přiznáními žalobce za roky 2024 a 2025, evidencí žalobce na Úřadu práce, výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., listinami o stavech účtů žalobce, listinami o jeho investicích a vozidlech, doklady o nákladech na rodinný dům v Kunraticích a byt v rakouském Axams, potvrzeními , adresa, školy ekonomické v Praze o studiu žalované, o ukončení bakalářského studia a o přijetí ke studiu magisterskému, výpisy z účtů žalované, evidencemi jejích brigád a listinami prokazujícími její náklady na studium, zdraví a taneční činnost, jakož i výslechem žalobce a žalované. Při jednání dne 30. 6. 2026 soud dále provedl důkaz potvrzením Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze o ukončení bakalářského studia žalované dne 10. 6. 2026 a potvrzením o jejím přijetí k navazujícímu magisterskému studiu, neboť šlo o novou skutečnost nastalou po koncentraci řízení. Soud neprovedl další důkazy navržené k prokazování kvality osobních vztahů účastníků, dalších rodinných konfliktů a WhatsApp komunikaci sloužící převážně k morálnímu hodnocení stran nebo k majetkovému sporu mimo rámec tohoto řízení, neboť je považoval pro rozhodnutí za nadbytečné. Žalobce při jednání dne 30. 6. 2026 výslovně netrval na doplnění dokazování o výslech svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , paní , jméno FO, , pana Skořepy, pana , jméno FO, a členů rodiny Schrieder; žalovaná pak netrvala na doplnění dokazování o výslech své matky , jméno FO, . Soud rovněž nepřipustil žalobcem při jednání dne 30. 6. 2026 předložené lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu, neboť žalobce svůj úraz a tvrzené následky uváděl již v dřívějších podáních (poprvé v podání ze dne 3. 3. 2026) a nebyl dán zákonný důvod k prolomení koncentrace řízení.8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy každý jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, a přitom přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Soud především vzal za prokázané, že žalovaná po celou rozhodnou dobu řádně a soustavně pokračuje v přípravě na budoucí povolání. Z provedených potvrzení školy a z výpovědi žalované vyplynulo, že úspěšně dokončila bakalářské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a bezprostředně navazuje studiem magisterským, do něhož byla přijata. Tento skutkový závěr nebyl v řízení ani nijak relevantně zpochybněn. Soud dále vzal za prokázané, že žalovaná si při studiu přivydělává prací na recepci tanečního studia a lektorskou činností, její současný pravidelný příjem činí přibližně 4 000 Kč měsíčně s tím, že od září 2026 lze očekávat jeho navýšení asi o dalších 6 000 Kč měsíčně. Současně soud vzal za prokázané i to, že tyto příjmy mají dosud pouze doplňkový charakter, jsou omezené jak rozsahem studijních povinností, tak rozsahem sportovní činnosti žalované, a samy o sobě nepostačují k její plné a samostatné obživě. Z provedených listin soud zjistil, že žalovaná má náklady na uspokojování základních životních potřeb, studium, dopravu, zdraví a dále náklady spojené s dlouhodobě vykonávanou taneční činností. Ta zahrnuje členské poplatky, individuální lekce, soutěžní obuv a šaty, soustředění, kadeřnické služby na soutěže a související výdaje. Soud přitom nepřevzal bez dalšího všechny žalovanou tvrzené nákladové položky v uváděné výši jako automaticky plně hrazené z výživného, vzal však za prokázané, že tanec je v životě žalované dlouhodobou a významnou aktivitou, kterou vykonává od dětských let, navíc v ní dosahuje úspěchů a kterou rodiče v minulosti podporovali. Soud dále zjistil, že žalovaná bydlí s matkou, která se na zajištění jejích potřeb podílí poskytnutím bydlení, úhradou části nákladů domácnosti a některých jednotlivých plateb, a že se žalovaná na společné domácnosti podílí alespoň občasnými nákupy a dílčí úhradou některých svých potřeb.9. Na straně žalobce soud vzal za prokázané, že již nepůsobí ve společnosti , právnická osoba, . a vykonává činnost jako osoba samostatně výdělečně činná. Z daňových přiznání žalobce za roky 2024 a 2025 soud zjistil, že žalobce vykazuje nižší příjem než v době, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném. Současně však bylo z provedených listin a z výpovědi žalobce zjištěno, že žalobce je vlastníkem rodinného domu v Praze-Kunraticích, bytu ve Špindlerově Mlýně a bytu v rakouském Axams, disponuje finančními prostředky na účtech, vlastní cenné papíry a motorová vozidla a dlouhodobě hradí výdaje spojené s provozem a údržbou tohoto majetku. Žalobce sám uvedl, že nemovitosti ve Špindlerově Mlýně a v Axams nepronajímá, neboť je chce užívat sám a v rámci rodiny, a že nechce nést náklady a administrativu spojenou s pronájmem. Soud dále zjistil, že žalobce tvrdí existenci dluhu ve výši 250 000 EUR, avšak k jeho existenci, výši, splatnosti a dosavadnímu plnění nepředložil žádné konkrétní listiny, a ani svým výslechem neobjasnil tuto tvrzenou povinnost v rozsahu, který by umožnil učinit o ní spolehlivý skutkový závěr. Stejně tak žalobce přes poučení soudu včas nedoložil žádné lékařské zprávy nebo jiné objektivní důkazy o tom, že by v důsledku úrazu z roku 2020 byl v rozhodném období dlouhodobě pracovně omezen, invalidní nebo jinak objektivně vyloučen z pracovního trhu. Soud nezpochybňuje, že žalobce úraz utrpěl, avšak tato skutečnost sama o sobě neprokazuje zhoršení jeho pracovních možností v době rozhodné pro tento spor.10. Při hodnocení důkazů soud přihlédl i k vnitřní přesvědčivosti a souladu tvrzení obou stran. Tvrzení žalované o jejím studiu, brigádách a základní životní situaci jsou v podstatných rysech souladná, logická a jsou podepřena listinnými důkazy. Naproti tomu skutková tvrzení žalobce o příčinách a časové ose změny jeho poměrů vykazují určitou nejednotnost. V průběhu řízení žalobce různě akcentoval význam úrazu z roku 2020, zdravotních následků, ukončení působení ve společnosti , právnická osoba, . a dalších faktorů, přičemž v závěrečném návrhu již uvedl, že úraz pro posouzení věci v zásadě relevantní není a že po něm dále více než dva roky plnohodnotně pracoval. Tím sám oslabil význam své dřívější argumentace o zdravotní změně poměrů. Soud vzal proto za prokázané, že žalobce již nedosahuje dřívějšího příjmu, nevzal však za prokázané, že by pokles jeho faktických příjmů současně znamenal tak zásadní zhoršení jeho celkových schopností, možností a majetkových poměrů, jak tvrdí.11. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle zákonné úpravy níže uvedené.12. Podle § 163 o. s. ř. lze rozsudek ukládající plnění budoucích dávek změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti rozhodující pro výši a další trvání těchto dávek, přičemž, nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle § 154 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.13. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.14. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.15. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.16. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.17. Soud přihlédl i k judikatuře Ústavního soudu, zejména k nálezu sp. zn. II. ÚS 1619/07 (Rozhodování o výživném na základě celkových majetkových poměrů a životní úrovně rodiče), z něhož plyne, že při určování výše výživného nelze vycházet jen z fakticky vykazovaného příjmu povinného rodiče, ale je třeba hodnotit i jeho celkové majetkové poměry a životní úroveň. Podpůrně soud přihlédl i k nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2623/09 (K právu zletilého dítěte na výživné při prohlubování kvalifikace), z něhož vyplývá význam ochrany řádné a smysluplné přípravy zletilého dítěte na budoucí povolání, a dále k usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2328/16 (Výživné pro dítě. Důkaz/volné hodnocení)) a sp. zn. II. ÚS 3578/15, jež potvrzuje, že dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů a že soud je povinen při rozhodování o výživném hodnotit konkrétní poměry účastníků individuálně.18. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalovaná nadále není schopna se sama živit. Její řádná a soustavná příprava na budoucí povolání pokračuje, její vlastní příjmy jsou zatím pouze doplňkové a její oprávněné potřeby nadále trvají. Žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry se od poslední úpravy výživného změnily natolik podstatně, aby bylo namístě snížit výživné z částky 21 000 Kč měsíčně na částku 10 500 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalobce již nedosahuje dřívějšího vysokého příjmu, je sice relevantní změnou, sama o sobě však pro úspěch žaloby nepostačuje. Rozhodující nejsou jen aktuálně vykázané příjmy, ale celkové majetkové poměry žalobce. Ty jsou i nadále nadstandardní, jak plyne z vlastnictví nemovitostí, vozidel, investic, finančních prostředků a z celkového způsobu nakládání s majetkem. Okolnost, že žalobce své nemovitosti ve , adresa, a v Axams výnosově nevyužívá, nýbrž je ponechává pro vlastní či rodinné užívání, je sice jeho legitimní majetkovou volbou, nemůže však sama o sobě jít k tíži žalované při rozhodování o rozsahu vyživovací povinnosti. Stejně tak neobstojí námitka žalobce, že žalovaná by měla své potřeby saturovat ve větším rozsahu sama, když bylo prokázáno, že při studiu pracuje v rozsahu, který je slučitelný s jejím studiem a s dlouhodobou sportovní činností, přičemž přesto není ekonomicky soběstačná. Soud nepřijal ani námitku žalobce, že náklady na tanec nelze při posuzování věci zohlednit; v této konkrétní věci jde o aktivitu žalované dlouhodobou, dříve oběma rodiči akceptovanou a podporovanou, nikoliv o nárok účelově vytvořený až v průběhu tohoto sporu. K odkazu žalobce na kvalitu osobních vztahů účastníků, tvrzený syndrom zavrženého rodiče a rozpor chování žalované s dobrými mravy soud uvádí, že předmětem tohoto řízení není morální sankcionování žalované ani posuzování jiného majetkového sporu mezi účastníky. Konfliktní vztahy a ochlazení komunikace mezi účastníky mohou být z lidského hlediska významné, samy o sobě však nepředstavují právní důvod pro snížení výživného, nebylo-li současně prokázáno, že žalovaná je schopna se sama živit nebo že žalobce není vzhledem ke svým celkovým poměrům schopen dosavadní výživné hradit.19. K tvrzení žalobce o tom, že rozhodující příčinou změny jeho poměrů bylo jednostranné odvolání z funkce u společnosti , právnická osoba, ., soud uvádí, že i kdyby zcela přijal tuto jeho verzi, nevedlo by to samo o sobě ke změně v rozhodnutí soudu. Jádrem věci není totiž zjištění, zda žalobce o dřívější pozici přišel dobrovolně či nedobrovolně, nýbrž zda po této změně prokázal takové celkové majetkové a výdělkové poměry, které by odůvodňovaly požadované snížení výživného. To se však nestalo. Z téhož důvodu soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobce poukazující na snížení výživného jeho synovi Patrikovi v jiném řízení. Jak ostatně vyplývá i z tvrzení žalované a z obsahu spisu, skutkové a procesní okolnosti tohoto jiného řízení byly odlišné a bez dalšího neumožňují dovodit odpovídající závěr pro předmětné řízení. Pokud žalobce namítá, že žalovaná nepožadovala od poslední úpravy zvýšení výživného, a proto má být nyní přinejmenším část jeho návrhu akceptována, soud uvádí, že tato okolnost není pro rozhodnutí soudu právně významná. Rozhodující je pouze to, zda žalobce prokázal zákonné předpoklady pro snížení výživného; to však neprokázal. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náhrada nákladů se přiznává k rukám její zástupkyně podle § 149 o. s. ř. Výši nákladů soud určil podle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Vzhledem k tomu, že jde o řízení ve věci výživného zletilého dítěte, soud vycházel ze zvláštní úpravy obsažené v § 9 odst. 2 advokátního tarifu, podle níž se ve věcech výživného zletilých dětí považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tudíž činí podle § 7 advokátního tarifu 1 500 Kč a režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč za úkon. Soud žalované přiznal náhradu za těchto devět účelně vynaložených úkonů právní služby podle § 11 advokátního tarifu: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 5. 9. 2025, účast při jednání dne 10. 3. 2026, podání ze dne 9. 4. 2026, účast při jednání dne 23. 4. 2026 v rozsahu dvou úkonů vzhledem k délce jednání přesahující dvě hodiny, podání ze dne 25. 5. 2026, účast při jednání dne 30. 6. 2026 a závěrečný návrh ze dne 23. 7. 2026. Za účelný a samostatný úkon ve smyslu advokátního tarifu soud naopak nepovažoval žalovanou nárokované „prostudování spisu na info - soudu“ ze dne 21. 7. 2026, neboť takový úkon není podle občanskoprávní části § 11 advokátního tarifu samostatně odměnitelným úkonem právní služby v tomto typu civilního řízení. Soud dále nepřiznal dvojnásobek odměny za podání ze dne 5. 9. 2025 a 9. 4. 2026 jen z důvodu jejich rozsahu, neboť advokátní tarif takové navýšení v daném případě nepředpokládá a obě podání představují vždy po jednom písemném podání ve věci samé. Soud rovněž neakceptoval výpočet nákladů žalované založený na § 8 odst. 2 advokátního tarifu, neboť pro tuto věc existuje speciální úprava tarifní hodnoty ve věcech výživného zletilých dětí v § 9 odst. 2 advokátního tarifu, která má přednost. Náklady řízení žalované proto tvoří odměna za devět úkonů právní služby ve výši 9 × 1 500 Kč, tj. 13 500 Kč, a režijní paušál ve výši 9 × 450 Kč, tj. 4 050 Kč, celkem tedy 17 550 Kč. Zástupkyně žalované netvrdila ani nedoložila, že by byla plátkyní DPH, proto jí soud náhradu této daně nepřiznal.