Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 11. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 12. 2. 2026 domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 23 504 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 21 372 Kč od 22. 8. 2025 do 19. 11. 2025 a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z téže částky od 20. 11. 2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že dne 31. 7. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč splatný dne 21. 8. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové aplikace žalobkyně, přičemž k samotnému uzavření smlouvy došlo zadáním verifikačního SMS kódu žalovaným v této aplikaci. Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy podle čl. 1.2.d. Smlouvy a úrokem podle čl. 1.2.h. Smlouvy v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně po datu splatnosti zaslala žalovanému celkem 4 písemné upomínky, a to dne 26. 8. 2025, 31. 8. 2025, 5. 9. 2025 a 10. 9. 2025. Vedle jistiny žalobkyně uplatnila poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 372 Kč, zbytek smluvního úroku ve výši 132 Kč, poplatky za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč a smluvní úroky z prodlení podle Smlouvy.2. Ve vztahu k výši smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně žalobkyně uvedla, že jeho výše je odůvodněna rizikovostí obchodu, když úvěr byl poskytnut bez jakéhokoliv zajištění jeho vrácení. Podnikání žalobkyně spočívá v poskytování podnikatelských úvěrů fyzickým osobám a pokud nedojde k řádnému zaplacení dlužné částky, nemůže žalobkyně tuto částku dál používat pro své podnikání. Nevrácením dlužné částky tak žalobkyni vzniká škoda spočívající v ušlém zisku z nevrácené částky.3. Ve vztahu k poplatku za sjednání úvěru ve výši 6 372 Kč žalobkyně uvedla, že poplatek slouží k pokrytí administrativních nákladů (posouzení žádosti o úvěr, lustrace apod.) a dále jako zisk z poskytnutí úvěru klientovi.4. Žalovaný nezpochybnil, že se žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu a že mu byla vyplacena jistina ve výši 15 000 Kč. Uznal povinnost vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit zákonný úrok z prodlení. Ve zbytku však nárok žalobkyně popřel. Namítal především neplatnost ujednání o poplatku za sjednání úvěru, o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně a o dalších sankčních platbách pro rozpor s dobrými mravy. Dále tvrdil, že ačkoli byla smlouva označena jako podnikatelský úvěr, šlo ve skutečnosti o zastřený spotřebitelský úvěr, neboť peněžní prostředky použil k řešení své osobní finanční situace a k úhradě dřívějších soukromých dluhů.Závěr o skutkovém stavu5. Mezi účastníky bylo nesporné, že smlouva byla uzavřena, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a že žalovaný na dluh uhradil částku celkem 300 Kč. O poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému také svědčí potvrzení platby předložené žalobkyní (viz nesporná tvrzení žalobkyně a žalovaného, potvrzení platby)6. Žalovaný byl ve smlouvě identifikovaný svým jménem, IČ: , IČO žalovaného, a sídlem: , adresa, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. V čl. 1 odst. 2 písm. a) bylo uvedeno, že jde o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, v čl. 1 odst. 3 žalovaný prohlásil, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a úvěr využije pro účely svého podnikání, v čl. 2 odst. 5 prohlásil, že uvedený bankovní účet používá pro svou podnikatelskou činnost. Ve smlouvě byl vedle jistiny sjednán poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 372 Kč, poplatek po uplatnění slevy ve výši 2 526 Kč, roční úroková sazba 50 % p. a., celková výše úroku 432 Kč a dlužná částka po slevě 17 958 Kč. Žalovaný se Smlouvou zavázal žalobkyni splatit veškeré poskytnuté finanční prostředky odpovídající celkové výši poskytnutého úvěru, včetně poplatku za sjednání a čerpání úvěru, úvěrového úroku a všech ostatních finančních závazků žalovaného vzniklých na základě této Smlouvy, nejpozději v den konečné splatnosti úvěru. Splatnost úvěru si strany ujednaly v čl. 1 Smlouvy na den 21. 8. 2025. Pro případ prodlení bylo v čl. 5 odst. 3 smlouvy sjednáno, že po dobu prvních 90 dnů prodlení náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru a od 91. dne prodlení úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné jistiny a téhož poplatku do úplného zaplacení. V čl. 5 odst. 4 smlouvy byl dále sjednán paušální poplatek 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení (viz Smlouva o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, ).7. V rámci Smlouvy žalovaný vyplnil čestné prohlášení, kterým deklaroval, že si je vědom, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry fyzickým osobám samostatně výdělečně činným, že aktivně vykonává podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná a že poskytnutý úvěr použije výhradně na pokrytí svých podnikatelských potřeb (viz čestné prohlášení ze dne 31. 7. 2025).8. V e-mailové komunikaci ze dne 31. 7. 2025 se žalobkyně dotázala žalovaného, zda souhlasí s podnikatelskou půjčkou ve výši 15 000 Kč, načež žalovaný prostřednictvím emailové adresy , e-mail, odpověděl „ano souhlasím s uvedenou částkou“ (viz emailová komunikace ze dne 31. 7. 2025).9. Žalovaný před uzavřením předmětné Smlouvy uzavřel vícero smluv, jejichž předmětem byl buď spotřebitelský úvěr nebo podnikatelský úvěr. Konkrétně se jednalo o:- Smlouvu o zápůjčce ve výši 5 500 Kč ze dne 23. 7. 2025 se společností , právnická osoba, (viz smlouva o zápůjčce ze dne 23. 7. 2025),- Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 8 500 Kč ze dne 24. 7. 2025 se společností , právnická osoba, . (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ),- Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 14 000 Kč ze dne 24. 7. 2025 se společností , právnická osoba, (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ),- Smlouvu o podnikatelském úvěru ve výši 30 000 Kč ze dne 24. 7. 2025 se společností , právnická osoba, . (viz Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ),- Smlouvu o podnikatelském úvěru ve výši 16 500 Kč ze dne 28. 7. 2025 se společností Emma´s credit s.r.o. (viz smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ),- Smlouvu o podnikatelském úvěru ve výši 20 000 Kč ze dne 29. 7. 2025 se společností , právnická osoba, (viz Smlouva o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, ),- Smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 21 030 Kč ze dne 29. 7. 2025 se společností , právnická osoba, . (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).10. O tom, že žalovaný výše uvedené částky z výše uvedených smluv skutečně čerpal svědčí výpis z účtu žalovaného za měsíc červenec 2025, ze kterého je např. zřejmá příchozí úhrada ve výši 21 030 Kč s popisem POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU , Anonymizováno, (viz výpis z účtu).Právní posouzení věci11. Podle § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 555 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení.20. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 7. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do dne 21. 8. 2025 spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a úrokem. Poplatek za sjednání a čerpání úvěru byl sjednán ve výši 6 372 Kč, po uplatnění slevy ve výši 2 526 Kč, roční úroková sazba činil 50 % p. a., celková výše úroku 432 Kč a dlužná částka po slevě 17 958 Kč. Pro případ prodlení bylo v čl. 5 odst. 3 smlouvy sjednáno, že po dobu prvních 90 dnů prodlení náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru a od 91. dne prodlení úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné jistiny a téhož poplatku do úplného zaplacení. V čl. 5 odst. 4 smlouvy byl dále sjednán paušální poplatek 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení.21. Žalobkyně svoje povinnosti ze smlouvy vyplývající splnila, když žalovanému den 31. 7. 2025 bezhotovostním převodem převedla částku 15 000 Kč.22. Žalovaný svoje povinnosti ze smlouvy nesplnil, když žalobkyni uhradil částku pouze ve výši 300 Kč.K charakteru úvěru23. Soud se nejprve zabýval obranou žalovaného, že ačkoli byla smlouva uzavřena jako smlouva o podnikatelském úvěru, šlo ve skutečnosti o zastřený spotřebitelský úvěr. Pro posouzení této otázky je rozhodující účel jednání fyzické osoby v konkrétním smluvním vztahu, tedy zda při uzavření smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti či mimo ni; samotná existence živnostenského oprávnění ani samotné označení ve smlouvě nejsou bez dalšího určující. Současně však platí, že ten, kdo tvrdí, že úvěr formálně sjednaný jako podnikatelský byl ve skutečnosti spotřebitelský, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno k okolnostem, za nichž byla smlouva uzavřena.24. Žalovaný byl při jednání dne 14. 4. 2026 vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů k otázce charakteru úvěru a následně byl znovu konkrétně vyzván usnesením ze dne 10. 6. 2026 podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedl konkrétní okolnosti, za nichž byla dne 31. 7. 2025 smlouva uzavřena, zejména jaký byl účel úvěru při uzavření smlouvy, v čem úvěr nesouvisel s jeho podnikáním, jak byl úvěr sjednáván, co žalobkyni sdělil a jak vystupoval, a aby k těmto tvrzením označil důkazy. Současně byl výslovně poučen, že neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene půjde k jeho tíži a může vést k rozhodnutí v jeho neprospěch.25. Na tuto výzvu žalovaný reagoval podáními ze dne 14. 5. 2026 a 21. 6. 2026. Ani v nich však neuvedl taková konkrétní skutková tvrzení a nepředložil takové důkazy, z nichž by bylo možno uzavřít, že při uzavření právě posuzované smlouvy vystupoval vůči žalobkyni jako spotřebitel. Žalovaný setrval v podstatě na tvrzení, že prostředky po připsání na účet použil k řešení své tíživé osobní situace a k úhradě dřívějších soukromých závazků a že se tehdy nacházel v dluhové spirále, přičemž označil a předložil smlouvy, které dříve uzavřel. Taková tvrzení však vypovídají nanejvýš o následném faktickém použití peněžních prostředků a o tehdejší finanční situaci žalovaného, nikoli bez dalšího o tom, jaký byl účel úvěru v době uzavření smlouvy a jak se tento účel projevil navenek vůči žalobkyni při kontraktaci.26. Sama skutečnost, že na účet žalovaného byly připisovány i jiné úvěry, případně že některé jiné závazky měly spotřebitelský charakter, neprokazuje, že i předmětný úvěr byl spotřebitelský. Každý smluvní vztah je třeba posuzovat samostatně. Ani tvrzení, že žalobkyně nevyžadovala další podklady k ověření podnikatelského účelu, nepostačuje k závěru o spotřebitelském charakteru úvěru. Rozhodující je, co bylo při uzavírání smlouvy žalobkyni tvrzeno a jak žalovaný navenek vystupoval.27. Z úvěrové smlouvy naopak vyplývá, že žalovaný byl ve smlouvě identifikován svým IČ a sídlem podnikání, v čl. 1 odst. 2 písm. a) bylo výslovně uvedeno, že jde o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, v čl. 1 odst. 3 žalovaný prohlásil, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a úvěr využije pro účely svého podnikání, v čl. 2 odst. 5 prohlásil, že uvedený bankovní účet používá pro svou podnikatelskou činnost, a v navazujícím čestném prohlášení výslovně potvrdil, že si je vědom, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry fyzickým osobám samostatně výdělečně činným, že aktivně vykonává podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná a že poskytnutý úvěr použije výhradně na pokrytí svých podnikatelských potřeb.28. Žalovaný sice následně tvrdil, že ve skutečnosti jednal jako fyzická osoba v tíživé osobní situaci a že automatizovaný proces sjednání úvěru svědčí o mechanickém postupu žalobkyně, tím však neprokázal, že žalobkyni v době uzavírání smlouvy sdělil soukromý účel úvěru, že žalobkyně věděla nebo musela vědět, že nejde o úvěr k podnikání, nebo že podnikatelské označení smlouvy bylo v rozporu s tím, jak žalovaný při jednání navenek vystupoval. Žalovaný neuvedl žádné konkrétní skutkové okolnosti komunikace se žalobkyní, z nichž by bylo možno dovodit, že žalobkyně byla seznámena s jeho tvrzeným soukromým účelem, ani k tomu neoznačil žádné důkazy.29. Za této procesní situace soud uzavírá, že žalovaný ani po opakovaném a konkrétním poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž dovozoval, že se v případě smlouvy ze dne 31. 7. 2025 jednalo o spotřebitelský, nikoli podnikatelský úvěr. Soud proto vycházel z toho, že účastníci uzavřeli smlouvu jako smlouvu o podnikatelském úvěru.30. Tato okolnost však sama o sobě nevylučuje uplatnění korektivu dobrých mravů. I ve vztazích mezi podnikateli lze smluvní ujednání poměřovat ustanovením § 580 občanského zákoníku a v případě zjevného rozporu s dobrými mravy dovodit jejich neplatnost, byť takový závěr přichází v úvahu výjimečně a jen při mimořádných okolnostech konkrétního případu. V projednávané věci soud tyto mimořádné okolnosti shledal v celkovém nastavení smluvních práv a povinností. Žalobkyně vedle jistiny 15 000 Kč sjednala poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 372 Kč za dobu 21 dnů, dále úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně po prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně a vedle toho i paušální poplatky za upomínky po 500 Kč. Právě v souhrnu těchto ujednání soud spatřuje excesivní a nevyvážené nastavení smlouvy, které již neodpovídá poctivému obchodnímu styku a vede k nepřiměřenému majetkovému zvýhodnění žalobkyně.K jistině 15 000 Kč31. Žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 31. 7. 2025 smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. Skutečnost, že žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč skutečně poskytla, mezi účastníky sporná nebyla; žalovaný naopak ve svých podáních i při jednání výslovně uvedl, že uzavření smlouvy ani vyplacení jistiny nezpochybňuje a že je připraven jistinu uhradit.32. Na povinnosti žalovaného vrátit přijatou jistinu nic nemění ani to, že soud některá další smluvní ujednání, zejména o poplatku za sjednání a čerpání úvěru a o části ujednání o úroku z prodlení, posoudil jako neplatná. Tato ujednání jsou od závazku žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky obsahově oddělitelná a jejich neplatnost se proto nedotýká samotné existence dluhu na jistině. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni přinejmenším částku, kterou od ní obdržel. Jelikož bylo nesporné, že žalovaný uhradil celkem 300 Kč a tyto úhrady byly započteny na smluvní úrok, zůstala jistina ve výši 15 000 Kč nedotčena. Soud proto žalobkyni nárok na zaplacení jistiny v plné výši přiznal.K nároku na smluvní úrok 132 Kč33. Soud se samostatně zabýval rovněž nárokem žalobkyně na zaplacení zbytku smluvního úroku ve výši 132 Kč. Ze smlouvy zjistil, že v čl. 1 odst. 2 písm. g) byla sjednána roční úroková sazba ve výši 50 % p. a. a v písm. h) byla celková výše úroku za sjednanou dobu trvání úvěru výslovně určena částkou 432 Kč. Smlouva přitom samostatně rozlišuje mezi úrokem, poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a úrokem z prodlení; nejde tedy o jedinou souhrnnou cenu úvěru bez vnitřního rozlišení, nýbrž o více samostatně sjednaných peněžitých plnění.34. Na rozdíl od ujednání o poplatku za sjednání a čerpání úvěru nelze u ujednání o úroku ve výši 432 Kč dovodit, že by šlo toliko o jinak označenou nepřiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Ze smluvního textu vyplývá, že poplatek a úrok byly sjednány vedle sebe a každé z těchto plnění má ve smlouvě vlastní obsahové vymezení. Poplatek byl stanoven pevnou částkou ke dni poskytnutí úvěru, zatímco úrok byl odvozen od roční úrokové sazby a jeho celková výše byla pro dobu trvání úvěru vyčíslena částkou 432 Kč. Toto ujednání je proto obsahově oddělitelné od ujednání o poplatku za sjednání a čerpání úvěru.35. Soud dále posuzoval, zda právě toto ujednání o úroku je samo o sobě v rozporu s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Přitom vyšel z toho, že podle § 2395 občanského zákoníku je smlouva o úvěru úplatným závazkovým typem a úvěrovaný se vedle vrácení poskytnutých peněžních prostředků zavazuje zaplatit úroky. Samotné sjednání úroku tedy odpovídá povaze úvěrového vztahu. Korektiv dobrých mravů se uplatní teprve tehdy, dosahuje-li sjednaná výše úroku takové intenzity, že již zjevně vybočuje z mezí poctivého smluvního ujednání.36. Takový případ však soud v dané věci neshledal. Celková výše úroku činí 432 Kč při jistině 15 000 Kč a době trvání úvěru 21 dnů. Jde tedy o plnění, které se svou absolutní výší i ekonomickým významem zřetelně odlišuje od poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 372 Kč i od smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně, jež soud posoudil jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy. Hlavní nepřiměřenost smluvního nastavení soud shledal právě v těchto dalších ujednáních, nikoli však v samotném smluvním úroku 432 Kč.37. Ze skutkových tvrzení účastníků, která v tomto směru nebyla sporná, dále plyne, že žalovaný na tento úrok uhradil celkem 300 Kč, a to dvěma platbami, které žalobkyně započetla právě na úhradu tohoto smluvního úroku. Takový postup odpovídá i čl. 4 odst. 6 smlouvy a § 1932 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se při absenci odchylné vůle plnění započítává po nákladech a úrocích z prodlení též na úroky před jistinou. Po odečtení uhrazených 300 Kč tak z celkové výše smluvního úroku 432 Kč zůstal neuhrazen zbytek 132 Kč. Proto soud uzavřel, že žaloba je v této části důvodná a žalobkyni nárok na zaplacení částky 132 Kč přiznal.K poplatku za sjednání a čerpání úvěru 6 372 Kč38. Pokud jde o ujednání o poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 372 Kč, soud dospěl k závěru, že je pro rozpor s dobrými mravy neplatné podle § 580 občanského zákoníku, přičemž k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu podle § 588 občanského zákoníku.39. Soud vyšel z toho, že rozhodující není formální označení tohoto plnění jako „poplatku“, nýbrž jeho skutečný hospodářský obsah. Uvedený poplatek nebyl sjednán jako cena za samostatnou službu oddělitelnou od poskytnutí úvěru, nýbrž jako plnění neoddělitelně spojené s poskytnutím a čerpáním peněžních prostředků; žalobkyně jej ostatně sama odůvodňuje též jako svůj zisk z poskytnutí úvěru. Materiálně tak představuje odměnu za to, že žalovaný mohl po sjednanou dobu disponovat částkou 15 000 Kč, tedy cenu úvěru, resp. kapitalizovaný úrok. Okolnost, že tato cena byla vyjádřena pevnou částkou 6 372 Kč namísto procentní sazby, na její povaze ničeho nemění.40. Tento poplatek představuje při jistině 15 000 Kč a době splatnosti 21 dnů úplatu ve výši 42,48 % jistiny za pouhé tři týdny. Nejde o přiměřenou náhradu administrativních nákladů, nýbrž o hlavní cenovou složku úvěru, jejíž výše zjevně přesahuje rámec poctivé a přiměřené odměny za poskytnutí peněžních prostředků. V souhrnu s dalšími sjednanými sankčními ujednáními vede takové nastavení smlouvy k nepřiměřenému majetkovému zvýhodnění žalobkyně a ke zjevné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran. Ujednání je proto neplatné podle § 580 občanského zákoníku.41. Žalobkyni proto nárok na zaplacení částky 6 372 Kč nevznikl a žaloba byla v této části zamítnuta.K poplatkům za upomínky 2 000 Kč42. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, sjednaných v čl. 5 odst. 4 smlouvy částkou 500 Kč za každou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení. Samotné smluvní vymezení, že věřitel je oprávněn dlužníka v těchto časových intervalech urgovat, soud za vadné nepovažuje; jde o organizační určení postupu při prodlení, které samo o sobě nevybočuje z běžného rámce smluvní autonomie. Jinou otázkou je však přiznatelnost paušální částky 500 Kč za každou takovou upomínku.43. U tohoto ujednání je třeba hodnotit nikoli jeho označení, nýbrž jeho skutečnou funkci a ekonomický dopad. Žalobkyně ani netvrdila, že by jí odesláním jednotlivých upomínek vznikaly náklady odpovídající částce 500 Kč za každou z nich; ujednání přitom nestanoví žádnou vazbu na skutečný rozsah, formu ani nákladnost konkrétní upomínky a zakládá nárok na stejnou částku bez ohledu na to, zda šlo o standardizované písemné vyrozumění, jehož vyhotovení a odeslání je administrativně i finančně minimálně náročné. V právním řádu je navíc zvlášť upravena náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky § 1972 občanského zákoníku, takže smluvně sjednaný automatický paušál za každou jednotlivou upomínku musí obstát z hlediska přiměřenosti obzvlášť přesvědčivě. To se v projednávané věci nestalo.44. V kontextu celé smlouvy, která vedle toho obsahovala nepřiměřený poplatek za sjednání a čerpání úvěru a nepřiměřené ujednání o úroku z prodlení 0,5 % denně, představují další čtyři paušální platby po 500 Kč během prvních dvaceti dnů prodlení další sankční vrstvu, jež již nesleduje rozumnou kompenzaci nákladů věřitele, ale vede k dalšímu neúměrnému navyšování dluhu. Soud proto uzavřel, že ujednání o těchto paušálních poplatcích je v rozsahu žalobkyní uplatněného nároku neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku, přičemž k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu podle § 588 občanského zákoníku.45. Žalobkyně proto nemá právo ani na částku 2 000 Kč z titulu poplatků za upomínky a žaloba byla i v této části zamítnuta.K úroku z prodlení46. Úrok z prodlení je ve smyslu § 1968 a 1970 o. z. sankcí za nesplnění povinnosti žalovaného vrátit poskytnutý úvěr řádně a včas. Splatnost úvěru byla sjednána na den 21. 8. 2025. Nesplnil-li žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnutý úvěr k takto sjednanému dni splatnosti, dostal se dnem následujícím, tzn. dnem 22. 8. 2025 do prodlení s její úhradou ve smyslu § 1968 o. z. a ve smyslu § 1970 o. z. žalobkyni přísluší nárok na úrok z prodlení, jehož výši v souladu s § 1970 strany sjednaly ve smlouvě.47. Ve smlouvě bylo v čl. 5 odst. 3 sjednáno, že po dobu prvních 90 dnů prodlení se splatností úvěru nebo jeho části náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a od 91. dne prodlení pak úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné jistiny a téhož poplatku do úplného zaplacení.48. Ve vztahu k sazbě 0,5 % denně soud uzavřel, že takto sjednaný úrok z prodlení je neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku, neboť jde o sazbu již zjevně nepřiměřenou, překračující meze přípustné smluvní sankce. Sazba 0,5 % denně představuje 182,5 % ročně; již za prvních 90 dnů prodlení tedy dosahuje 45 % rozhodného základu. Sankce se navíc neodvíjí jen od nesplacené jistiny, nýbrž i od poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a zatěžuje tak dlužníka i ve vztahu k této další položce. Její výše proto podstatně převyšuje míru nezbytnou k přiměřené kompenzaci následků prodlení a k motivaci dlužníka k včasnému splnění dluhu.49. Žalobkyně odůvodňovala sazbu 0,5 % denně nezajištěnou povahou úvěru, rizikem jeho nesplacení a nutností nahradit jí ušlý zisk plynoucí z nemožnosti dále disponovat nevrácenými prostředky. Soud připouští, že rizikovost úvěrového obchodu a omezení možnosti věřitele nakládat s nevrácenými peněžními prostředky mohou odůvodnit sjednání smluvního úroku z prodlení vyššího než zákonného. Tyto okolnosti však samy o sobě neodůvodňují jakoukoli výši sankce.50. Tvrzení žalobkyně zůstalo v obecné rovině. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jaké konkrétní náklady, ztrátu výnosu či jiné negativní následky jí prodlení žalovaného působilo, ani proč by jim měla odpovídat právě sazba 0,5 % denně. Absence zajištění především zvyšuje riziko případného nesplacení úvěru a jeho vymáhání; bez dalšího však neprokazuje, že každodenní újma žalobkyně dosahuje 0,5 % z rozhodného základu. Rovněž obecná možnost, že by žalobkyně mohla nevrácené prostředky použít k dalšímu úvěrování, nepostačuje k závěru o ušlém zisku v takové výši.51. Soud proto uzavírá, že argumentace žalobkyně sice vysvětluje důvod pro sjednání určitého zvýšeného úroku z prodlení, nikoli však pro sazbu 0,5 % denně. V posuzovaném rozsahu jde o neodůvodněnou a nepřiměřeně zatěžující sankci, která má vůči žalovanému šikanózní povahu. Ujednání o sazbě 0,5 % denně se proto příčí dobrým mravům a je neplatné podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Posouzení odpovídá judikatuře, podle níž je nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem sjednání a k tomu, zda sazba ještě plní kompenzační a motivační funkci, nebo již představuje pouze šikanózní sankci; samotná výše sazby není automaticky rozhodná. Srov. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 3120/2021.52. Tato neplatnost se však týká pouze této oddělitelné části ujednání o úroku z prodlení. Podle § 576 občanského zákoníku totiž postihuje neplatnost jen tu část právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit. Ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení je časově, obsahově i ekonomicky oddělitelné od ujednání o sazbě 0,5 % denně za prvních 90 dnů, a soud proto jeho platnost posuzoval samostatně.53. Neplatnost smluvního ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně přitom neznamená zánik práva žalobkyně na zákonný úrok z prodlení za dobu, po kterou byl žalovaný v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Za dobu od 22. 8. 2025 do 19. 11. 2025 proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že soud shledal neplatným ujednání o poplatku za sjednání a čerpání úvěru, nemohl tento poplatek tvořit součást základu pro výpočet úroku z prodlení; zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně proto soud přiznal pouze z jistiny 15 000 Kč.54. Pokud jde o další období prodlení, soud samostatně posuzoval ujednání obsažené v čl. 5 odst. 3 smlouvy, podle něhož od 91. dne prodlení náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně. Toto ujednání je časově, obsahově i ekonomicky oddělitelné od předcházejícího ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dnů prodlení, jehož neplatnost soud dovodil pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost první části smluvního ujednání proto bez dalšího nepostihuje i následně sjednanou sazbu 0,1 % denně. Soud neshledal důvod, pro který by právě tato sazba sama o sobě přesahovala meze přípustného smluvního ujednání mezi podnikateli; na rozdíl od sazby 0,5 % denně nejde o extrémní sankci neakceptovatelné intenzity. Jelikož 90. den prodlení uplynul dne 19. 11. 2025, počínaje dnem 20. 11. 2025 vznikl žalobkyni nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně. Proto soud přiznal žalobkyni za dobu od 20. 11. 2025 do zaplacení úrok z prodlení v této smluvené výši, avšak pouze z jistiny 15 000 Kč, neboť poplatek za sjednání a čerpání úvěru byl shledán neplatným a nemohl se stát součástí základu pro výpočet úroku z prodlení.Shrnutí55. Ze všech uvedených důvodů soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny 15 000 Kč a částky 132 Kč představující neuhrazený zbytek smluvního úroku, dále zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 22. 8. 2025 do 19. 11. 2025 a úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 20. 11. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.Náklady řízení a lhůta k plnění56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.57. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení.58. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky 23 504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 21 372 Kč od 22. 8. 2025 do 19. 11. 2025, který lze kapitalizovat na částku 9 617,40 Kč, dále, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 21 372 Kč od 20. 11. 2025 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 5 364,37 Kč. Celkem se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky vyčíslené ke dni vydání rozhodnutí na 38 485 Kč.59. Žalobkyni byla přiznána částka 15 132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 8. 2025 do 19. 11. 2025, který lze kapitalizovat na částku 425,34 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 20. 11. 2025 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 3 765 Kč. Celkem tak soud žalobkyni přiznal ke dni vydání rozhodnutí částku vyčíslenou na 19 322 Kč. Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činil 50,2 % v poměru k neúspěchu 49,8 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 0,4 % nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.60. Jelikož rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované je pouze nepatrná částka, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.61. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.