21 Cdo 1209/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1209/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 11. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1209/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1209.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Dovolená na zotavenou Dotčené předpisy:§ 218 odst. 3 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 337 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 580 odst. 1 o. z. § 211 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 218 odst. 1,2,4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1209/2024-261 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 292/15, proti žalované Záchranné službě Asociace samaritánů České republiky Praha-západ z. s. se sídlem v Praze-Zbraslavi, U Včely č. 1442, IČO 48134821, zastoupené Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 46/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2023, č. j. 62 Co 176/2023-203, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 7. 9. 2020 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr „v souladu s ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“, neboť porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Důvod k tomuto opatření spatřovala v neomluvené nepřítomnosti žalobce na pracovišti od 31. 8. 2020 „do dnešního dne“, do kterého žalobce nenastoupil do zaměstnání a „na výzvy zaměstnavatele nereagoval“. 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Praha-západ dne 16. 10. 2020 domáhal určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 2. 5. 2017 pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce řidič sanitního vozidla dopravy nemocných a raněných, která byla od 1. 1. 2018 prodloužena na dobu neurčitou, že do dne okamžitého zrušení pracovního poměru nebyly v jeho pracovních výkonech shledány žádné nedostatky, že o jeho „příkladném“ plnění pracovních povinností svědčí evidence jeho pracovní doby a přehled jeho přesčasových hodin, jakož i skutečnost, že je u žalované na základě smluv na dobu určitou v pracovním poměru od roku 2014, a že dne 11. 9. 2020 zaslal žalované nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, v němž „odmítl, že by byl kýmkoliv vyzýván k návratu do práce“. Má za to, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru jsou „pouze zástupné, pravděpodobně jsou reakcí na fakt, že žalobce upozornil na soustavné porušování zákoníku práce ze strany žalované“, a poukazuje na skutečnost, že mu nebylo umožněno „vybrat“ dovolenou za kalendářní rok 2020, „ba dokonce se žalovaná zdráhala povolit žalobci vybrat dovolenou z roku 2019“. Uvedl, že „řádně oznámil a čerpal řádnou dovolenou“, navíc na návrh ošetřujícího lékaře, kdy žalovaná byla s jeho zdravotními problémy „dostatečně srozuměna“, a že proto důvod pro ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením „neexistuje“. 3. Žalovaná zejména namítala, že žalobce jí čerpání dovolené písemně neoznámil nejméně 14 dnů předem tak, aby mohla zajistit fungování provozu. Uvedla, že žalobce, který ponechal písemnou žádost o dovolenou až dne 28. 8. 2020 v odpoledních hodinách na dispečinku žalované (nikoliv u vedoucího zaměstnance či na personálním oddělení, kteří jsou k tomu určení) s termínem čerpání od 31. 8. 2020, byl následně „kontaktován, že nenastoupil na plánovanou službu, kdy sdělil, že službu nenastoupí a následně na telefonické hovory již nereagoval“, a že mezi nimi „nebyla jiná dohoda“. Zdůraznila, že není možné akceptovat, že se žalobce „svévolně odebere“ na dovolenou a sdělí to „pouhé ani ne 3 dny“ před nástupem do služby, neboť žalovaná musí zajistit péči o nemocné a neočekávaný výpadek řidiče sanitního vozu, zvláště v době, kdy se koordinovaly převozy z důvodu pandemie, byl pro ni značně problematický. 4. Obvodní soud pro Prahu 5 – poté, co Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. 16 C 365/2020-32, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému, poté, co žalobce podáním ze dne 20. 12. 2021 rozšířil žalobu o nárok na náhradu mzdy za dobu od 16. 9. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 336 271 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částek a za dobu, jež specifikoval, a poté, co Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 11. 1. 2022, č. j. 4 C 46/2021-69, vyloučil nárok žalobce na náhradu mzdy k samostatnému řízení – rozsudkem ze dne 10. 3. 2023, č. j. 4 C 46/2021-149, opraveným usnesením ze dne 4. 5. 2023, č. j. 4 C 46/2021-163, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 22 100 Kč k rukám advokátky Mgr. Lucie Petránkové a „státu polovinu nákladů řízení“, jejichž vyčíslení „se vyhrazuje samostatnému usnesení“, „k rukám státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5“, a přiznal ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Zdeňku Jankovskému odměnu ve výši 27 700 Kč. 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a „zřejmě nějakým zaměstnancem“ probíhala SMS komunikace o termínu dovolené, že žalobce ale nedokázal soudu sdělit, jaké je telefonní číslo, na které zprávu odeslal, aby šlo jednoznačně určit adresáta SMS zprávy, který mu i odpověděl a kterým nebyl ředitel G., že žalobci se nepodařilo prokázat, že „přímo řediteli také nějakou SMS zprávu zaslal“, a že žalobce učinil písemné oznámení o čerpání dovolené v souladu s organizačním řádem žalované až dne 28. 8. 2020 odpoledne, které se k rukám jeho nadřízeného mohlo dostat „pravděpodobně“ až další pracovní den, tj. pouze jeden pracovní den před nástupem žalobce na dovolenou. Dovodil, že žalobce podmínku pro čerpání dovolené podle § 218 odst. 3 zákoníku práce (oznámit čerpání dovolené písemně alespoň 14 dnů předem) nedodržel, že žalovaná neměla možnost na jeho nepřítomnost včas zareagovat a že porušil svoji povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době, jelikož se nenacházel na pracovišti v době, kdy neměl řádně ohlášenou dovolenou a zaměstnavatel mu nadto dal jasně najevo, že se způsobem čerpání dovolené nesouhlasí. Dospěl k závěru, že čerpání dovolené způsobem, jaký žalobce zvolil, bylo „neoprávněné“, proto se jedná o neomluvenou absenci, a při úvaze o závažnosti porušení povinnosti žalobce vyplývající pro něj z pracovněprávních předpisů hodnotil negativně způsob, jakým žalobce na dovolenou nastoupil i přes vyjádřený nesouhlas zaměstnavatele (který by pro něj nebyl relevantní, pokud by písemně ohlásil čerpání dovolené včas alespoň 14 dnů předem), a následnou délku absence žalovaného v zaměstnání; žalobce svým rozhodnutím „vyřešit konflikt s nadřízeným nástupem na pozdě ohlášenou dovolenou“ mohl ohrozit žalovanou v plnění jejích smluvených povinností ve vztahu ke zdravotnickým zařízením a pacientům a jednal v rozporu s jejími zájmy, což „logicky ústí ve významnou ztrátu důvěry žalované v žalobce“. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná „platně“ okamžitě zrušila pracovní poměr dne 7. 9. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť se žalobce dopustil zaviněně porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 6. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 62 Co 176/2023-203, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci „na účet Obvodního soudu pro Prahu 5“ náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 27 700 Kč a před odvolacím soudem ve výši, která bude určena „rozhodnutím soudu I. stupně“; současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 000 Kč. Poté, co „nad rámec správně zjištěného skutkového stavu“ zopakoval důkaz listinou zachycující obsah textové zprávy ze dne 11. 8. 2020, vyšel ze zjištění, že žalobce na svém telefonu doložil odeslání zprávy na uložený kontakt s označením „R.“ a sdělen