21 Cdo 2627/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2627/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2008 Spisová značka:21 Cdo 2627/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2627.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 53 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. § 35 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. § 133 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2627/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátem, proti žalované A. P., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 104/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2007 č.j. 15 Co 14/2006-131, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 24.2.2004 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřovala v tom, že žalobkyně, která u ní byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 4.7.2001 jako „pracovník ostrahy“ s místem výkonu práce „B.“ a již dříve byla „opakovaně ústně napomenuta nadřízeným zaměstnancem panem Bc. M. P. pro nedbalý výkon strážní služby“, přes písemné výzvy jednatele žalované a upozornění na možnost rozvázání pracovního poměru „ode dne 4.2.2004 nenastoupila k výkonu práce (strážní služby podle předaného rozpisu služeb na měsíc únor 2004) na zakázkách A. B. a P. M. B.“, kam byla zařazena po skončení pracovní neschopnosti trvající od 31.1.2003 do 31.1.2004, a „k dnešnímu dni činí neomluvená absence žalobkyně celkem 15 dní, tj. 15 neomluvených služeb (směn)“. Odmítnutí výkonu práce žalobkyně (prostřednictvím advokáta) odmítla s odůvodněním, že „neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu podle lékařského posudku“ (obsaženého v „Záznamu o jednání - posouzení zdravotního stavu ve smyslu § 8 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění“ konaného před OSSZ dne 15.1.2004) a že „není pro ni vhodná“. Práce na zakázkách pro A. B. a P. M. B. přitom podle názoru žalované „plně respektuje závěry“ výše zmíněného Záznamu o jednání ze dne 15.1.2004 (jde o práci v denních hodinách a ve vyhřátých prostorách), kdežto žalobkyní požadovaná práce na zakázce I. pro další v. p. ve z., na níž pracovala předtím, než byla uznána práce neschopnou, těmto závěrům „neodpovídá“, neboť jde o práci v noci a navíc se jedná o pochůzkovou činnost vně objektu, při které jsou pracovníci ostrahy vystaveni nepříznivým klimatických vlivům. Současně žalovaná „musí v této situaci s politováním konstatovat, že žalobkyně doposud nenavštívila jejího závodního lékaře MUDr. S., ačkoli o to byla požádána (vedoucím fyzické ostrahy) panem M.“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce. Žalobu odůvodnila zejména tím, že po ukončení pracovní neschopnosti ji žalovaná odmítla zařadit na původní pracoviště a zařadila ji bez ohledu na její současný zdravotní stav na práci na provozovně A., kde se žalobkyně „měla pohybovat nepřetržitě 12 hod. a hlídat, zda nedochází ke krádežím apod.“. Poté, co jí žalovaná dne 3.2.2004 doručila na provozovnu A. rozpis služeb „v výhružkou udělení absencí“ (což „lze kvalifikovat jako účelové, šikanózní, s cílem přinutit žalobkyni ukončit pracovní poměr ze své strany“), žalobkyně „měla snahu na tuto službu nastoupit a zúčastnila se tzv. školení“, avšak „po dvou hodinách stání a chození musela zbytek pracovní doby vzdát pro nesmírné bolesti pohybového aparátu“, neboť - „jak vypovídá posouzení zdravotního stavu pro přiznání Č.“ – žalobkyně trpí potížemi na nohou a páteři, pro které pro ni „není vhodná“ fyzicky náročná práce, manipulace s břemeny, trvale ve stoje s přetěžováním dolních končetin, v nepříznivých klimatických podmínkách a v noci. Protože žalovaná „žádným způsobem nereflektovala na výčet tzv. negativních prací“, které žalobkyně nemůže v důsledku částečné invalidity vykonávat, nemohla se žalobkyně dopustit vytčených neomluvených absencí, jestliže její pracovní zařazení neodpovídalo jejímu zdravotnímu stavu a „trvale se domáhala nástupu vhodné práce“. Městský soud v Brně (poté, co řízení o náhradu mzdy vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí) rozsudkem ze dne 7.7.2005 č.j. 13 C 104/2004-106 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 6.396,25 Kč k rukám advokátky žalované. Soud prvního stupně vycházel z názoru, že žalobkyně si v rámci svého pracovního zařazení „nemůže určovat, kam má být zařazena, když navíc její zařazení je ztíženo lékařským posudkem, který okruh vhodného pracovního místa u žalované, která zajišťuje ostrahu různých objektů, značně omezuje“. Žalobkyně podle mínění soudu „volila nevhodný způsob protestu proti pracovnímu zařazení“, když nenastoupila přes veškeré výzvy do práce a odmítla se dostavit k závodnímu lékaři, který by se mohl „kvalifikovaně vyjádřit“ k druhu práce i subjektivně udávaným potížím žalobkyně, které nejsou ve zdravotnické dokumentaci, případně stanovit další omezení. Protože podle vyjádření závodního lékaře MUDr. R. S., které bylo vypracováno jen na základě lékařské zprávy předložené advokátkou žalobkyně, mohla žalobkyně vykonávat práci „takovou, jakou jí žalovaná nabídla“ (tj. strážní službu v supermarketech A. a P. M. v B., jejíž „náplň odpovídala nálezu z LPK“), a protože „nebylo prokázáno“, že by se žalovaná, jíž v den dání předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru „nebylo známo“, že byl žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu přiznán částečný invalidní důchod, chovala vůči žalobkyni diskriminačně, dospěl soud prvního stupně k závěru, že „žaloba není důvodná“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6.2.2007 č.j. 15 Co 14/2006-131 rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném výroku I.“ změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 12.750,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pokyn žalované k fyzickému výkonu práce na prodejně A. podle rozpisu služeb předaného žalobkyni dne 4.2.2004 byl sice „souladný s uzavřenou pracovní smlouvou“ (neboť nedošlo ke změně druhu práce ani místa výkonu práce), avšak šlo o druh práce „nevhodný ve vztahu k zdravotnímu stavu žalobkyně“, a proto bylo povinností žalované „postupovat dle ust. § 37 odst. 1 písm. a) zák. práce“ a převést žalobkyni na jinou práci. Odvolací soud přitom vycházel z „objektivně prokázaného zdravotního stavu žalobkyně“, který „je nutno zohlednit bez ohledu na vědomost zaměstnavatele o něm“ a který „jednoznačně vyplývá“ z listinného důkazu – „záznamu o jednání, posouzení zdravotního stavu ve smyslu ust. § 8 zák. č. 582/1991 Sb.“ ze dne 15.1.2004, a dovodil, že žalobkyně „nadále sjednaný druh práce – pracovník ostrahy nemohla vykonávat, a to i za situace, že by tato práce nebyla vykonávána v noci“. Jedná se totiž o práci, při které se provádějí delší pochůzky, případně jde o práci konanou vestoje (při dozoru prodejny), a tudíž při tomto druhu práce – jak zdůraznil – „evidentně“ dochází k přetěžování dolních končetin; okolnost, že by žalobkyni eventuelně byly umožňovány častější přestávky k sezení na chráněném místě a přidělovány kratší směny, „nejsou pro právní posouzení významné“. Jestliže tedy žalobkyně za daného stavu „neuposlechla pokyn zaměstnavatele, který nebyl v souladu s právními předpisy“, pak podle názoru odvolacího soudu „nemohla porušit pracovní kázeň“ a „nevznikly jí vytčené neomluvené absence“; proto určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 24.2.2004 je neplatné. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítala, že ve vztahu k žalobkyni splnila veškeré povinnosti a po ukončení pracovní neschopnosti jí přidělila takovou práci, která podle vyjádření závodního lékaře MUDr. S. „není prací fyzicky nikterak náročnou“. Zdůraznila, že od žalobkyně nikdy (ani v průběhu soudního řízení) neobdržela lékařský posudek nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení o tom, že žalobkyně je částečně invalidní, nýbrž že obdržela pouze „Záznam o jednání, posouzení zdravotního stavu ve smy